iceVS komentáře u knih
Superstřelba do vlastních řad.
Mám pocit, že půlku z těch aktérů znám :-)
Boží je to.
Můj milovaný František Nepil... Milovala jsem jeho krátká vyprávění v rozhlase.
Tentokrát mě jeho sugestivní dílko uvedlo do stavu, kdy jsem v takřka smrtelných vedrech měla potřebu zahradničit a budovat alespoň na balkoně.
Poučení - ač Nepil, tak nakažlivý :-D
Dabi je děsnej kecálista, navíc neuvěřitelně neohroženej...
Zápletka je dost překombinovaná, kulky nepřátel příliš pomalé.
Přesto mu padne do života i do náruče filmová star.
Klišé jako kráva.
Akorát že mě to bavilo :-D
Po letech letoucích znova...
Vlastně úplně nedokážu pochopit, proč mám McBaina tak ráda, jeho knihy jsou plné opakovaného násilí na ženách, na nemohoucích, na zvířatech... přesně všechno, co je pro mě nepřijatelné... a stejně ho hltám jak kdysi v patnácti :-)
Tady nejde ohodnotit jinak než plným počtem hvězdiček. Skvěle, přímo mistrně, napsáno. Je zjevné, že si autorka dala obrovskou práci s přípravou, v knize je neuvěřitelné množství historických, geografických i odborných údajů. Nemluvě o skvělém užití prolínajících se jazyků a nářečí.
Jenže... Nejspíš si s klidným srdcem nechám ujít plánovaný třetí díl. Už teď je předvídatelné, že se všem stanou ty nejhorší možné věci. Všichni zase budou ukrutně trpět. Přiznám se, že jsem se v průběhu čtení stala lhostejnou k osudům těch bezúsměvných, setrvale nasraných lidí.
Kniha je zkrátka brilantní, a to nejde neocenit. Jenže vím s jistotou, že už nikdy ji nebudu číst znova; natož že by snad měla patřit mezi ty knihy, které beru s radostí a potěšením znovu a znovu do ruky a s chutí se do nich začítám klidně popáté, podesáté...
Co je lepším měřítkem pro knihu? Hvězdičky nebo chuť přečíst si ji znovu?
Strhující, nádherné, dojímavé, tragické, kruté, obdivuhodné...
Věděla jsem, že to nebude lehké čtení, ale chvílemi se mi nechtělo číst dál. Obdivuji autorku, její dílo je precizní a dokonalé. Muselo být velmi těžké napsat tuto knihu a ještě mnohem těžší se od té vší bolesti pak oprostit.
Je neuvěřitelné, co všechno dokázali lidé pro svoji vlast obětovat. Tahle kniha je opravdu lepší než 97 % jiných.
Naprosto úžasná kniha plná informací o vlčím životě. Dokáží se postarat o své staré či nemocné druhy. Dokáží spolupracovat s krkavci. Milují doteky. Mají různé povahy, od klaďasů, přes svůdce, až po poťouchlíky. Častěji má hlavní slovo v rodině ona.
Mě tahle knížka hrozně moc bavila :-)
Kniha je poutavá. Na zelené mužíky nevěřím, tady spíš úřadovali ti rudí. Za vším hledej člověka.
Vyrostla jsem na Přidalově překladu. Po třiceti letech jsem usoudila, že chci znát i Eisnera. Ale mám pocit, že Přidal je mi mnohem bližší a srozumitelnější. Pro mě je to jedna z nejúžasnějších knih.
Celou dobu jsem přemýšlela, kdo je víc "pod vlivem"... Jestli já nebo autoři.
A v podstatě jsem se celou dobu bavila. Směsice Červeného trpaslíka, Sheldona, Mrazíka a Baby Jagy. Zavařený chytrý mozky. A kupodivu i jakés takés rozzuzlení, to jsem ani nečekala.
Prostě jak je v knize řečeno: "Před přečtením spalte" :-D
Prostě skvělý.
Autorka výborně pracuje s dějem i postavami, popravdě zejména se čtenáři. Tak dokonale odvedla mou pozornost a pohrála si s mou touhou nutně vědět jak je to dál, že jsem takřka do poslední stránky nechápala, proč "Páté jablko". Přitom zpětně to bylo jasný.
Fakt výborný.
Absolutně návykové. A jako všechny autorovy knihy - otevřu a nepustím dokud nedočtu...
Nepochybuju (a oceňuju), že té absolutní čtivosti pomáhá i výborný překlad. Pro mě jsou hrdinové této série tak reální, jako bych svůj čas skutečně v jejich přítomnosti trávila.
Chci další díl :-)
Kruté reálie poutavě popsané citlivým přístupem.
Zdůrazněná fakta by asi měla být připomínána ještě častěji, lidi by si třeba uvědomili, že žijeme v naprostém luxusu.
Jsou dny v životě lidským... kdy je asi nejlepší varianta strávit ho s Forrestem :-)
Ale je to marný, film je o chlup lepší :-)
Naprosto skvělé čtení, sama jsem nečekala, že by mě tak bavil příběh patnáctileté holky.
Je to poutavé a četla jsem, dokud jsem nedočetla.
Hvězdička dolů je za:
- prapodivnou a patologickou fascinaci zvracením (zvracel tam každý na každé stránce)
- za větu "Renda ji políbil zpět" (z tohoto obratu se mi chtělo zvracet taky :-D)
- za legíny v roce 1982
Ale jinak fakt hodně dobrý.
Přála jsem si aby se Eileen nic nestalo, ale věděla jsem, že to neklapne.
Meyerova paruka by asi vtipněji vyzněla ve filmu, ale i tak jsem se bavila.
Je mi jasný, že o prázdninách nebudu mít co číst, když už teď sahám do letních zásob :-)
Knihu jsem vzala do ruky spíš ze zvědavosti. A dočetla na jeden zátah. Bavil mě formát i styl, je zde spousta fotomateriálu, takže postavy rázem dramaticky ožívají, máte k nim bližší vztah než pouze k jménům.
Je to velmi autentické, ošklivé, potvrzující, že člověk člověku vlkem...
Víc než o dějinách střední Evropy mi to přijde jako Kniha mrtvých a jejich skutky, na něž se už dávno zapomnělo. Tak poutavé, tak úžasné, jako bonus tolik informací. A tolik vzpomínek, zasutých tak hluboko, že už jsem o nich ani nevěděla. Cesty vlakem do HK, liberecká vývěska Společnosti přátel žehu...
Věta ze začátku knihy o tom, že po bitvě bylo tolik mrtvých, že je zem nedokázala strávit a vyplivuje je dodnes, ta mě naprosto uchvátila. Něco tak dokonalého by z mé hlavy nikdy nevzešlo.
Jsem uchvácená i dojatá. Dokonalost sama. Hvězdiček deset.
Teda taková kampááááň...
Řadím se k těm, u kterých nastává přímá úměra v počtu informací X naštvání, nevolnost, znechucení.
Myslím, že je propastný rozdíl mezi spisovatelem a novinářem, ale Jaroslav Kmenta je geniální a obé dokonale skloubil. A dojem z díla ještě znásobil neuvěřitelnou pílí a informovaností.
Od jisté se doby se raději neptám na politické názory, tu a tam chci mít ty lidi ráda...