huhuhu komentáře u knih

Kniha mě opravdu zasáhla a dojala. Ale brzy jsem se dostala k názorům p. Hradilka (viz jeho studie o případu a rozhovor v dvtv), který tvrdí, že pí Sosnarová v gulagu nikdy nebyla. Myslím, že svůj názor má dostatečně podložený. Pí Sosnarová nemá podložené nic, ale její vyprávění (na besedách apod.) je velice sugestivní a emocionální. Nevím, co si o tom mám myslet, ale zdá se mi, že pí Sosnarová není podvodnice v pravém slova smyslu a že ona sama je přesvědčena o tom, že v gulagu byla. Nějaká taková psychická porucha existuje, nebo ne?

Pozoruhodná kniha. Velice mě zaujala, i když jsem o ní už mnohé předem věděla (i to, jaký tragický osud Annu čeká).
Nejvíc mě překvapilo, jak vyspělý je Annin styl psaní i uvažování, i když hlavní témata jsou pro takto starou dívku typická (spory s rodiči, první lásky, pitvání se ve stále stejných problémech, hledání sebe sama). Anna byla neuvěřitelně statečná dívka a silná osobnost a válečné zážitky a zkušenosti uspíšily její dospívání. Nesporný je její literární talent - kdyby přežila, jistě by literaturu ještě o mnohé obohatila.
Zajímavé bylo sledovat vliv událostí na psychiku obyvatel Zadního domu. Naprosto chápu, že to musela být šílená ponorka, že si všichni hrozně lezli na nervy, že byli nervózní, protivní atd. Navíc často řešili malichernosti, protože na tom nebyli tak špatně jako třeba lidé v koncentráku, kde už jde jen o holý život. Vlastně je smutné, že v knížce všichni vyznívají dost nesympaticky, i když za normálních okolností by takoví zřejmě nebyli... Ani vztah mezi Annou a Peterem by pravděpodobně jinde a jindy vůbec nevznikl...

9 10.06.2019

Od L. Zibury jsem přečetla všechno kromě Santiaga a Evropu (společně s cestou do Jeruzaléma) řadím mezi jeho TOP. Určitě tady hrají roli osobní důvody: Jednak mám taky jistou stopařskou minulost, jednak po Evropě cestuju velmi ráda a všechny země, o kterých autor píše, jsem navštívila. Mohla jsem tedy vzpomínat na své zážitky a srovnávat je s těmi Ziburovými. Zatímco já jsem spíš na ty památky, Ladislav má obdivuhodnou schopnost seznámit a skamarádit se s kýmkoliv kdekoliv na světě. Zároveň je to dost velký vtipálek a „mluvka“, tak je otázka, jestli tak trochu v něčem nebalamutí i nás čtenáře. :-)

8 05.04.2024

Testovala jsem na svých synech (8 a 6 let), zda jsou Čapkovy pohádky zajímavé i pro dnešní děti. A ano, měly velký úspěch. Občas bylo nutné vysvětlit nějaké slovo nebo reálii, ale to vůbec nevadilo, naopak jsem vždycky ráda, když se děti při společném večerním čtení něco nového dozvědí.

8 28.03.2024

Od této knihy povídek od autora, kterého jsem dosud neznala, jsem nic moc nečekala a o to víc jsem byla překvapená, jak mě pohltila, ač celkové vyznění je dost pesimistické a atmosféra všech textů velmi tísnivá. Ale vykreslení atmosféry je zřejmě to, co dělá všechny příběhy tak silnými. A taky výběr tématu, tedy zaměření na chování člověka v mezních situacích. Propojení jednotlivých povídek motivem rybníka Jakuba a dalšími detaily je jen třešničkou na dortu. Akorát té naděje tam je pomálu...

8 23.11.2023

Cesta do Jeruzaléma i Nepál s Čínou se mi moc líbily, ale Gruzie mě trochu zklamala. Vlastně to bylo jen o tom, kde s kým LZ pil, což bylo po chvíli už docela otravné. Naštěstí se to s přesunem do Arménie a Náhorního Karabachu zlepšilo, takže zbytek cesty už jsem si užívala všechno to, na co jsem u cestopisů LZ zvyklá.

8 11.09.2023

Krásné, poetické, originální, po mnoha stránkách japonské. A vlastně to ani nemohlo skončit jinak.

8 29.08.2023

Pokud člověk tuto knížku srovnává s běžnou literární produkcí pro děti, zajásá, že má v ruce konečně zase jednou něco zajímavějšího. Pokud by ale měřítkem byly např. Děti z Bullerbynu, příběhy o skřítcích a jiných pohádkových bytostech mohou být zklamáním. Nejvíc nás zaujal hned první příběh, podle kterého je nazvaná celá kniha, a trochu nás mrzelo, že už nebude pokračovat (název knihy je trochu zavádějící). Autorka se v příbězích nevyhýbá ani smutným, až tragickým stránkám života, ale jsou tam přítomny tak nenápadně, že si toho děti možná ani pořádně nevšimnou.

8 19.06.2023

Pokaždé, když jsem knihu četla, se mi začalo chtít spát, přestože je velmi zajímavá a poutavě napsaná. :) A navíc se věnuje tématu, které se týká naprosto každého, takže je dobré o něm něco vědět. Líbilo se mi, jak je autor do tématu spánku (a spaní samotného) zapálený a jak přístupně dokáže psát i o dost odborných věcech, zaujalo mě, co všechno se dnes o spánku už ví. Zároveň jsem četla i negativní kritiku této knihy, v níž jistý A. Guzey autorovi vyčítá, že se v ní dopustil řady nepřesností, chyb v citaci apod. Já osobně ale knihu nepovažuji za text vědecký, ale populárně naučný, ke kterému jisté zjednodušení (a tudíž i nepřesnosti) patří, takže bych to tak přísně nebrala. Důležitější mi přijde, že autor blíže seznámil čtenáře s nejrůznějšími aspekty týkajícími se významné oblasti našeho života, a přiměl je k hlubšímu zamyšlení nad něčím, čemu možná mnozí z nás normálně příliš pozornosti nevěnují.

8 01.02.2023

Rozhodně užitečný počin. Čtení o Češích z pohledu Poláka nastavuje zrcadlo, které není vždy lichotivé. Vlastně je hodně nelichotivé... Něco jsem znala, ale dost toho pro mě bylo nového (např. historie Stalinova pomníku). A mnohé vede k zamyšlení (třeba proč si ateističtí Češi udělali boha z Gotta).

8 04.08.2022

Uspokojivé čtení. Trochu „divočina“ – spousta postav, propletenost jejich vztahů a osudů, spousta témat (nefunkční rodinné vztahy, dvojčata, drogy, život Čechů na Ukrajině a Ukrajinců v Praze, epizodka z brigády v USA…), ale orientovala jsem se bez problémů. Autorka pěkně ukázala, jak člověk své minulosti, lžím a nesprávným rozhodnutím neuteče, že není nad upřímnost a čisté svědomí, jakkoliv banálně to může znít. Zatímco trochu výstřední střídání vypravěčských forem (er-forma, du-forma a občas i ich-forma) mi nevadilo, fantazijní pasáže (obzvlášť závěrečný rozhovor paní Bůh a Smrta) na mě působily v jinak realistickém vyprávění rušivě. Ručně psaný deník z léčebny byl perfektní. Určitě si přečtu i Malinku, snad nebude vadit, že o jejím životě už vlastně leccos vím.

8 23.01.2022

Po přečtení Lapačů prachu jsem si říkala, že si nesmím nechat ujít ani další knihu L. Faulerové. Teď na ni došlo a musím říct, že autorka píše opravdu skvěle, její styl je vytříbený a kniha do detailů promyšlená. Není to ale čtení pro každého, psychicky labilní povahy by se jí radši měly vyhnout, je to dost drsné a morbidní (fuj, zelená pastelka!). Ale zároveň vtipné (rozhovory sester, new age semináře v sokolovně) a nechybí ani trocha romantiky. A rozhodně vedoucí k zamyšlení. Doporučuji, ale jen někomu. :-)

8 17.01.2022

Na knize obzvláště oceňuji výběr nesnadného tématu a to, že vede člověka k zamyšlení. Nedá mi to a musím promýšlet další varianty příběhu: jak by se Agnes dařilo, kdyby vyrůstala ve své biologické rodině nebo v dětském domově, jak by se Julie chovala ke své vlastní dceři, kdyby se jí narodila apod. Pár věcí mě v knize ale zarazilo. (Třeba když Agnes zjistila, že její biologická matka se jmenuje Červeňáková a okamžitě pochopila, že to je Romka. Ano, Červeňák je časté příjmení u Romů, ale jak to mohla vědět desetiletá holka, která se do té doby o romskou problematiku nezajímala?) Celkově ale kniha určitě stojí za přečtení a jsem zvědavá na další autorčiny počiny.

8 11.11.2021

Komu se líbil Stopař a Exot, ten bude nadšený i z této knihy. Je psána stejným stylem, opět se v jednotlivých kapitolách prolínají příběhy ze života s úryvky z Bible. Nejvíc se mě dotklo setkání s nevidomým Romem a příběh ze Sudet, opět mě fascinovala Láďova otevřenost, lidskost, upřímnost a široké srdce, kde mají své místo i lidé, které my ostatní raději přehlížíme.

8 05.11.2021

Dobře vedený, čtivý a moc zajímavý rozhovor s katolickým knězem a salesiánem, který je tak trochu "partyzán", jak sám říká. Leccos může být pro mnohé křesťany provokující, ale to je jen dobře. Sama se také úplně se vším, co LH tvrdí, neztotožňuji, ale většina jeho myšlenek a názorů je pro mě velmi inspirativní a obohacující. Obojí vlastně asi souvisí s tím, že Láďa je duchovně "někde jinde" (tj. mnohem dál) než většina věřících. On má skutečně živou víru. To bylo vidět třeba na jeho odpovědi na otázku ohledně hledání Boží vůle. Láďa ji hledat nemusí, on ji prostě přirozeně žije. Nepotřebuje k tomu žádné návody, nemusí to nijak řešit apod., ale myslím, že "běžní" věřící jsou na tom jinak a na rozdíl od něj návody, pravidla atd. potřebují.
Hodně se mi líbily výklady biblických pasáží, je vidět, že LH nestudoval tu neuvěřitelně náročnou školu v Římě nadarmo, je na Bibli fakt odborník. (Zaujal mě třeba nezvyklý pohled na starozákonní příběh o obětování Izáka: z hlediska tehdejší doby na něm nebylo šokující to, že Bůh chtěl dětskou oběť, protože to bylo tehdy normální, ale naopak to, že tuto oběť nechtěl!)

8 13.02.2020

"Odpudivost vypravěčky a rozvrácenost jejího vyprávění dosahují takové míry, že text se místy vzpírá čtení." (recenze M. Kittlové na iliteratura.cz)
Vidím to také tak. Styl by mi zase až tak nevadil, s četbou i takového textu jsem schopná si poradit, ale obsah mi vůbec nesedl a hlavní postava už vůbec ne. Bylo to na mě moc šílené, kontroverzní a zbytečně vulgární.
P.S. Zajímalo by mě, kdo byl předobrazem slavného spisovatele T. K. (pokud někdo)

8 14.02.2019

Tohle byl můj šálek kávy. Ale chápu, že to není kniha pro každého. Moje důvody k nadšení z Loutkáře jsou spíš osobní: Děj se odehrává v Norsku (Oslo, Lofoty..., často místa, která znám...), mám ráda lingvistiku (etymologie jsem si fakt pročítala s chutí) a pro podivínské postavy mám většinou tak nějak pochopení:)) Navíc jsem dopředu o knížce nic nevěděla, což bylo jednoznačné plus, takže jsem byla překvapena, že Jakop chodí na pohřby lidí, které nezná, a že Pelle není člověk. Kdo to ví dopředu, je o dost ochuzen (anotace v knize bohužel vše prozrazuje, ale naštěstí jsem si ji dopředu nepřečetla). Je to kniha psaná formou dopisů (adresovaných Agnes) o samotě, o životě bez rodiny a bez přátel, o neschopnosti navázat s druhými kontakt. A taky kniha příběhů. Příběhů slov i lidí. (Hodně drsný mi přišel konec života Runara ve sklepě.) Kniha s nespolehlivým vypravěčem. Skončilo to opravdu tak, jak Jakop píše?

8 07.02.2019

Předchozí romány A. Bolavé mě velmi zaujaly, tak jsem se moc těšila na její nejnovější počin. A skutečně jsem se dočkala všeho toho, co od této autorky už tak nějak očekávám (na první pohled celkem běžné osudy postav jsou stále více ovlivňovány něčím tajemným, nadpřirozeným, až hororovým, plus skvělá práce s jazykem, symboly, perfektní vylíčení atmosféry, oscilace mezi snem, představami a skutečností...). A k tomu tentokrát ještě navíc zajímavé experimentování s vypravěčem. Komu se líbila řečovická trilogie, ten ocení i lehce hororový příběh z Běstvin. Ale pro každého tohle čtení není, což ostatně naznačuje i dost rozporuplné hodnocení zde na DK.

7 19.11.2023

Krásné čtení. A. Palánovi se skvěle podařilo přiblížit čtenáři jak všechny tři pány Reynky, tak i onu jedinečnou atmosféru Petrkova. Na setkání s Jiřím a Danielem jsem se vždycky těšila a není vyloučeno, že se ke knize časem vrátím.

7 29.08.2023

Kniha si zcela jistě neklade žádné velké literární ambice, ale chce čtenáře seznámit s tématem, o kterém toho většina z nás moc neví, a to velmi přístupnou a jednoduchou formou. Vnímám ji jako velmi záslužný počin, protože rozšiřuje obzory a snad i trochu přispěje k většímu pochopení toho, jaké je to být "hluchavkou".

7 29.05.2023