Hanulce komentáře u knih

Měla jsem úplně jiná očekávání a kniha velmi zklamala. Přestože s některými názory souhlasím - přemíra plastů, nechat děti hodně dovádět a hrát si a nesnažit se je stále bavit, podporovat kreativitu apod. tak řada názorů je natolik radikálních, že výsledek mi přišel opravdu hloupý a zcestný. Názory ve stylu, neutrácejte za žádné hračky a neinvestujte do dětí ani korunu, protože si představte kolik piva byste za ty peníze mohli koupit. Neveďte děti k žádným sportům a hlavně je nedávejte do žádných kroužků, protože organizovaná zábava je zlo. Pro děti je nejlepší, když pobíhají venku a rodiče se o ně pokud možno nestarají a neruší je v hraní a místo toho popíjejí pivo nebo spí.

Knihou se neustále prolíná idea, že nejlépe bylo ve středověku či aspoň v minulosti a veškeré výdobytky moderní doby jsou zbytečnost a špatnost. Autor si zřejmě vůbec neuvědomuje, že život v minulosti zdaleka nebyl taková selanka jak ho líčí a že lidé museli často dřít od rána do večera a ne jak on sní popíjet pivo se známými a odpočívat.
Autor si taky hodně protiřečí. Například přestože vybízí, aby rodiče nejezdili s dětmi do žádných zábavných parků a atrakcí, z příběhů je zřejmé, že on tam s dětmi jezdí, pouze ho to nebaví. To že by to některé rodiče mohlo bavit a nejsou tak otrávení jako on vůbec nepřipouští.

Dost jsem u knihy trpěla a musela jsem se přemáhat ji vůbec dočíst. A nic nového jsem se vlastně nedozvěděla. Těch pár myšlenek se kterými souhlasím už řada rodičů ví i bez ní a jak už tady někdo napsal, kniha je spíše sociální manifest a autorův názor na dnešní dobu než kniha o výchově.

8 28.05.2020

Naprosto skvělá kniha. Už jsem na ni komentář někde psala, ale nemůžu ho najít. Škoda že jsem ji nečetla hned jak se mrňous narodil, ušetřila by mi pár chyb a zbytečných porblémů (kapitola jak naučit spát dítě celou noc, přišla jsem na to až náhodou a mnohem později). Je zcela ze života a čte se jedním dechem.
I přesto že ne se vším ve Francouzské výchově souhlasím (jesle od půl roku), tak tuhle knihu jednoznačně zbožňuju.

2 24.09.2017

Naprosto skvělá knížka s výbornými nápady jak holčička, co má dva starší bratry, kteří si s ní nechtějí hrát, na ně vždycky vyzraje a přelstí je. Velmi zábavná. Já jako malá jsem ji četla mockrát a syn ji chce taky číst pořád dookola. Je velice krátká, takže je přečtená za chvíli.

1 27.09.2020

Výborná knížka. Do značné míry odborná a populárně vědecká, osvětlující chemii mozku a jeho fungování. Ale pochopíte z ní mnohé, proč se děti chovají tak jak se chovají, co potřebují a co naopak musíte akceptovat a co jim vysloveně škodí. Dala bych povinně přečíst Estevilovi a jemu podobným co týrají děti vyplakáním v postýlce.
Trochu mi vadil americký styl neustálého opakovaní už jednou řečených informací, ale je to snesitelná cena za skvělý obsah a kvantum výborných názorů a poznatků.
Vřele doporučuju k přečtení všem rodičům. Kdyby to šlo, udělám z povinnou literaturu pro rodiče :)

1 24.09.2017

Naprosto zbytečná knížka ve které se nedozvíte nic užitečného.
Teorie komunikačních typů je plochá, zjednodušující a zcela neodpovídá realitě. Nesmyslný a mylný předpoklad, že děti nějak zásadně rozlišují významy slov a je pro ně podstatný rozdíl jestli jim na stejný podnět "Mami, mami" odpovíme "Ano, vidím tě", "Ano, vnímám tě" nebo "Ano, já tě slyším" podle toho jaký jsou komunikační typ. Naprostý nesmysl. Klade nebývalý význam na volbu slov při komunikaci (vidím, koukni, podívej u obrazového typu. Slyším, povídej, poslouchej u sluchového typu a pod). Děti takto ale nefungují. Pokud vyžadují pozornost je jim jedno jestli odpovíme 'ano, vidím tě' nebo 'ano, slyším tě'.
Také zcela chybí informace o tom jak jednotlivé typy identifikovat a pozant. Příkladů pro řešení různých situací je naprosto mizivé množství (dva pro každý typ a velmi vykonstruované). Navíc na konci knihy je zcela logicky uznáno, že nikdo nejsme vyhraněný typ a jsme směsicí dvou až tří (já bych spíš řekla všech čtyř) čímž celé rozdělení a bazírování na rozdílném přístupu ztrácí smysl.
Prostě nic zajímavého a nového se tady nedozvíte a já jsem při čtení upřímně trpěla.

24.09.2017