georgearrow komentáře u knih

Dobré čtení pro fanoušky psychoanalýzy (btw, zdálo se mi, že Yalom dost "opisoval" z filmu Freud z roku 1962 - který velmi doporučuji!). Jinak ovšem velmi zdlouhavé čtení, ovšem možná pro ty, kteří se vzpamatovávají z nešťastné lásky to může být léčivé.

2 29.12.2018

V současné době čtu knihu od F. Zakarii Obrana liberálního vzdělání. Komplementární čtení. Náš vzdělávací systém si žádá změny, nikoli však k horšímu. Premýšlejte komu a na jak dlouho svěřujete své děti... Vzdělat člověka a obdělat úhor je dost podobné, také musíte orat, sít a vláčet...

2 09.06.2018

Po několika letech jsem si přečetl českou beletrii. Bože, ta čeština je tak nádherný jazyk! Sice nám jej fb a sms osekají do newspeaku (už tahle věta je naprosto otřesná, takže přidám ;-) ). Loni jsem nic jazykově krásnějšího nečetl.

2 03.02.2018

Na knihu mě navedla anketa Kniha roku v Lidovkách. Někdo by mohl namítnout, že autorka jen sbírá vyprávění, ale není to žádné "jen" - její metoda mi trochu připomíná "Hovory se spodinou"(https://www.databazeknih.cz/knihy/hovory-se-spodinou-145105), kterážto kniha zase ukazuje Čínu. Ke knize doporučuji číst Mandelštamovou - za sto let se v Rusku nic nezměnilo, strach, šikana, nenávist, udavačství, horlivost "nižších kádrů", totalita.
Ptám se známých z Ruska - a co vaše maminka na Kavkaze, není smutná, že žijete tak daleko od ní? Odpověď: Byla první, která nám říkala, honem z Ruska pryč a teď je šťastná, že tam již nemusíme bydlet. Tak tak.

2 29.12.2017

Orwell se projevuje jako ryzí intelektuál v tom dobrém slova smyslu - přemýšlí do hloubky o aspektech naší civilizace - četl jsem v roce 1995 v prvním roce na vysoké škole a dodnes si kladu otázku z eseje o Dalím - na kolik můžeme osobnost, charakter a život autora vyabstrahovat od jeho díla? Nebo dílo žije již svým životem a nedá se na autora hledět, i když byl lidskou zrůdou? Orwell je zcela proti tomuto oddělování, ale je to tak vždy? Co třeba Nezval a jeho angažmá v komunistickém režimu?

2 29.12.2017

Ke knize jsem se dostal po přečtení interview se Savianem - v něm hovořil o tom, že se kmotři v Itálii připodobňují k jím popisovaným mafiánům. Například si dle jeho knih zařizují sídla, oblékají se atd. Jelikož mě situace v Itálii zajímá - každý z nás jistě slyšel o privatizaci odpadového hospodářství mafií v Kampánii a Kalábrii, o jedovatých skládkách, hořících horách odpadků (Saviano to v knize nazývá vtipně "Ohňová země") - knihu jsem si přečetl.

Kniha sice přináší pohled na situaci v Itálii a na rozšiřující se aktivity mafie i celosvětově, ovšem má několik zásadních nedostatků. I když se dozvíme o základu průmyslové produkce na jihu Itálie (až téměř otrocká práce pro nejluxusnější italské značky), text se utápí v detailech, regionálních jménech a podrobnostech. Dále je poněkud nesoudržný, což knize ubírá na čtivosti. Patrně kniha ťala do živého v Itálii, ale čtenář v Čechách by potřeboval trochu odlehčenou verzi. K seznámení s danou problematikou ovšem kniha stojí za přečtení.

2 25.12.2017

Četl jsem v anglickém originále, je to historie krásného 20. století v kostce (i když je zmíněná i černá sotňa). Čtivá kniha, shrnující komplet zahraničních tajných operací (mimochodem i našeho Otto Katze, o němž jsem nedávno četl také pěknou knihu). I když z historie nevyvodíme přítomnost, obávám se, že řada NKVD - KGB - FSB pokračuje v jedné linii ...

2 09.09.2017

Výborná kniha o hrůze z matematiky a fyziky a kvant a vln a pravděpodobností a kyanidu a bojového chlóru a tuberkulózy a atomových výbuchů a zeleně. Čte se jedním dechem, jestli jste před četbou kvantovou fyziku nechápali, tak po knížce na tom budete ještě hůř. Jsem na tomhle podivném světě moc rád:-)

1 14.01.2023

Tak tohle je opravdu hnus. Na první pohled zajímavá kniha, pan Lovaš s panem Lorencem mudrují o životě, občas téměř moudře. Ale hlavní je, že jde o jakousi rehabilitaci bývalého vrchního estébáka, hlavní figuru organizace, která týrala naše lidi, zastrašovala je a držela v nesvobodě.

Super počtení pro boomera i zoomera (ověřeno). Předsádka s obrázky ikonických výrobků socialismu potěší pamětníky.

1 03.01.2021

I když jde v podstatě o sbírku esejů publikovaných jakožto recenze na knihy, jejich záběr je tak široký, že vás uvede do podstaty diskutované problematiky - marxismus, izraelsko-palestinský konflikt, pontifikát Jana Pavla II, atd. Kniha se čte sama!

1 04.08.2020

Takže: knížka není dobrá. Proč: Horáková pseudointelektuálsky PO-učuje. Nejslabší je právě na svých hloubavých stránkách. Jeden či dva citáty od Juráčka, které si psali na papírky, mají větší sílu než veškeré její filosofické blouznění. Nehezká, neustále poučující přezodpovědná feministní intelektuálka, brrr. Nepamatuje si, že jednu věc v knize napsala o 50 stránek dříve, a píše ji znovu (kde jsou editoři?), a to se v knize děje několikrát! Kniha MOHLA být bez problému napsána chronologicky - to by mělo logiku, je odpovědí na Juráčkovy deníky - ale chronologická není, což ústí ve zbytečný zmatek.

Příklad jejího rozboru: Havel, Vaculík i Juráček "literaturu zneužívají", protože "ani jeden se nesnížil k tomu zabývat se psychikou žen", čímž se liší od "světových romanopisců typu Kundery"(!!!) Stačí? (Autorka pak rozebírá promiskuitu všech třech, pan Kundera byl ovšem omilostněn - viz Novákovo letošní Kundera). Další nesmysly následují. Úvahy na téma Kráska a zvíře, popř. Černý myslivec jsem neměl sílu číst.

Nejnesnesitelnější je Horáková tam, kde nám vysvětluje, že Juráček promrhal život skrze své bolestínské "refrény". Sama píše takový "refrén", i když zcela zbytný a redundantní: vždyť každý, kdo deníky od Juráčka četl, tohle přece ví, k tomu nám není třeba didaktického opakování.

Ale: knížka je zajímavá. I když nedobře napsaná (jaký rozdíl mezi ní a geniálními deníky P. Juráčka, J. Vladislava, nebo mého milovaného Zábrany), přináší mnoho podrobností z osobního života Juráčka a ostatních osobností šedesátých až osmdesátých let. Stojí za to ji číst, ale asi si ji jen jděte vypůjčit a nekupujte si to.

1 29.07.2020

Skvěle napsané memoáry, nejlepší kniha, kterou nás obdařil rok 2019. Legrace a vtipné postřehy, časově od c. a k. mocnářství do konce krásného dvacátého století. Hodnocení provinčnosti české kultury mi dost rezonovalo. Titul "Města a městečka" je dost trefný, nejde ani tak o příběhy Komárkovy rodiny (i když se i toto téma logicky objevuje), ale spíše o etnografický exkurz do různých urbánních a extraurbánních biotopů, abych použil autorovo dikce ¨:-)

1 11.01.2020

Ta knížka má sílu. Konečně jsem si ji přečetl po denících a korespondenci s Přidalem. A k tomu trochu Plathové. Neveselé čtení pro zimní večery. Nalijte si skleničku koňaku.

1 21.01.2019

Knížka je as trochu hype, I když určitý půvab plynoucí ze spádu vyprávění má. Legraci ani vtipy moc nečekejte, je to smutek na druhou. A je tam i ten holokaust, i když by možná být nemusel.

1 01.01.2019

Kniha shrnuje poznatky o člověku jako tvoru, který ke své existenci potřebuje moc, ovládání druhých, o lidech, kteří se k výkonu moci dostávají a o tom, jakým způsobem se na ni stávají závislými. Doporučuji každému, k pochopení světa, ve kterém žijeme, je to fajn knížka.

1 03.11.2018

Fantasmagorie (mluvící kočky, sadistický Johny Walker, ryby z nebe atd.). Čte se krásně. A ptal jsem se sám sebe, jsou opravdu vzpomínky v me knihově to, co jsem já sám? A je nám souzeno jen ztrácet...

1 26.07.2018

Na knihu jsem si vzpomněl dnes při četbě konce prvního Joráčkovo Deníku - Juráček se rozhoduje, že se rozejde s omezenou, avšak krásnou a smyslnou Tinkou. Na katastrofičnost vztahu intelektuála, nebo chcete-li člověka, pro kterého není vše žvanec a postel, skvěle ukázal právě Hardy ve vztahu Judy a Arabelly. Chlapci, než se otočíte za první sukní a ztratíte hlavu, přečtěte si toto ;-) (Btw, Sue jakožto opozice Arabelly taktéž není žádná výhra :-)) )

1 08.06.2018

V poslední době proběhla médii kauza AKTIP, vykaděná rakovina, doporučení onkologicky nemocným pacientům vysadit chemoterapii atd. (pořad je k vidění na ivysilani pod jménem Obchod se zdravím.)

Koukolíkovu knihu jsem četl před dvaceti lety a nedávno i tuto novou verzi - hned jsem si na ni vzpomněl. Po shlédnutí interview s šéfkou AKTIPu, paní Klímovou, jsem si opět připomenul zásadní radu z této knihy: pokud se potkáte s psychopatem, vemte nohy na ramena a utíkejte pryč, je-li vám (normální) život milý.

Po deníku Jana Zábrany už asi nic lepšího v žánru memoárové literatury číst nebudu, ale Juráčkovo psaní si vás něčím podmaní, i když docela nevím čím. Je v tom možná trochu voyerství, je to fascinace červenoknihovného prožívání prvních lásek, ano, vlastně je to v tomto ohledu takový intelektuálský bulvár. Autor má politický jasno ;-), I když je svazákem, to je také pěkné... Dobu po přečtení chápeme lépe (I když ze Zábrany ještě líp.)

Těším se na druhý díl, vlastně ho jdu právě objednat. Snad Pavel dospěje od bolestínství k trochu přímějšímu postoji k životu. Moc mu to přeju.

1 07.06.2018