evismaior komentáře u knih

80% - Na jedné straně mi chybí ten Sapkowského přístup ke vtipnému přepisování dobře známých pohádek, na druhé straně oceňuji, že tenhle díl je spíš už román než sbírka více či méně souvisejících příběhů. I když se jedná spíš o takovou ochutnávku velkých věcí, ke kterým se teprve schyluje.
Geralt odváží Ciri, která přežila pád Cintry, na zaklínačské sídlo a společně s dalšími zaklínači se ji snaží cvičit pro její budoucí dráhu. Jenže Ciri je dospívající dívka s dosud netušenými schopnostmi a to chce trochu jemnější zacházení, takže se na scéně objevuje najdřív čarodějka Triss Ranuncul a pak i samotná Yennefer. A mezitím se elfové a další nelidé začínají bouřit a za řekou narůstá hrozba Nilfgaardu. A všichni by právě Ciri, dědičku Cintry, moc rádi našli, a to zdaleka ne jen z počestných důvodů...
...
"Buďme moudřejší! Poněvadž teď jsme na řadě my (...) Nilfgaard stojí na březích Jarugy, a já přesto neustále slyším: ,nic se neděje´ anebo ,dál už nepůjde´. Ale Nilfgaard dál půjde, přesvědčíte se."
...
Ciri: "Jejda... Omlouvám se, paní Yennefer. Asi jsem... uvolnila trochu moc najednou..."
"Trochu. Netrap se tím. Pojď sem. Ke mně, malá."
"A... ta kůlna."
"To se stává. Celkem vzato byl tvůj debut úspěšný. A ta kůlna tě mrzet nemusí. Byla to dost ošklivá bouda a nemyslím si, že bude někomu chybět (...) Opakuji, že se nic nestalo, jen je třeba uklidit ta prkna. Budou dobrá na otop."

5 31.12.2022

75% - Po předchozím dílu Setkání s cizincem, který nás společně se špionem Ethanem Ransomem a první britskou lékařkou Garrett Gibsonovou zavedl do chudých a špinavých londýnských ulic, jsem se návratu do paláců k šlechtickým křehotinkám poněkud obávala, ale bylo to nakonec dost čtivé. Hlavně tedy proto, že tentokrát je hlavní mužskou postavou napravený zhýralec a nyní napůl šlechtic-napůl farmář Weston Ravenel, který pomáhá bratrovi Devonovi spravovat zděděné panství a průběžně se stydí za svoji minulost opilce a svůdníka vdaných žen, a ženskou hrdinkou je Pandořina švagrová Phoebe (dcera Sebastiana a Evie ze série Čekanky), která mi v jednom z předchozích dílů Ďábel na jaře připadala zajímavá. Jejím manželem býval Henry, nemocný již od narození a v internátní škole navíc šikanovaný nikým jiným, než právě Westem. Phoebe to s ním již od dětství bolestně prožívala a ani po manželově smrti na historky s jeho trýznitelem nezapomněla. Jenže West se změnil. Anebo ne? Pomůže společný zájem o zemědělství a správu panství, kterého by se Phoebe v zájmu svých synů měla co nejdřív ujmout, jejich sbližování? Jak už napovídá anotace ke knize, nakonec je to Phoebe, kdo musí Westa přesvědčovat, a tyhle díly, kde dívka jen se sklopenýma očima a zardělou tváří nečeká, až ji někdo svede, mám tak nějak raději.

5 22.11.2022

80% - Doktorka Garrett Gibsonová i bývalý detektiv a nyní spíš vládní špion Ethan Ransome s podezřele ravenelovskýma očima se objevili již ve dvou předchozích dílech ze série Ravenelovi, oba mě zaujali a na jejich romanci jsem tedy byla celkem natěšená. Bylo to tentokrát něco docela jiného - z prostředí paláců a od nevinných dívenek, kterým musí až jejich nestoudný nápadník ukázat, co že to vlastně mají pod šaty, jsme se přesunuli do ne právě bezpečných (a hygienicky čistých) londýnských ulic a k postavě cílevědomé ženy, která se nebojí o svých znalostech anatomie mluvit a ani je použít (což je zdrojem nejedné humorné scénky), a když pozná muže, který ji po všech letech práce a samoty tak přitahuje, tak ho neváhá třebas klidně pozvat domů na ukázku sbírky motýlů - zde tedy motýlího křídla pod mikroskopem:-). Ostatně velice volnou inspirací charismatické Garrett byla reálná postava Elizabeth Garrett Anderson, která se na konci 19. století skutečně stala první britskou lékařkou - ženou - a později i první starostkou, a podobně, jak je to naznačeno v knize, ani ona to neměla v čistě muži ovládané společnosti jednoduché. Knižní špionážní zápletka působí docela jako z dnešní doby, ostatně Ransome by klidně mohl být třeba Jason Bourne, a děj je tedy i docela napínavý, protože vůbec není zřejmé, zda všechny Garrettiny lékařské schopnosti budou nakonec k záchraně její lásky stačit...

5 08.11.2022

80% - Jedná se časově o první díl, ve kterém se kromě komisaře Sharka objevuje i Lucie Henebellová. A právě střídání jeho a jejího pohledu na postup vyšetřování záhadných vražd s odstraněním mozku a očí spolu s vraždami lidí, kterým přišel do ruky záhadný film z roku 1955 plný novátorských technik včetně podprahových obrazů, bylo asi důvodem, proč autor přešel z ich formy do er formy. A jak ji mám normálně mnohem, mnohem raději, tak zrovna tady mi už od začátku ten osobní, až intimní a velmi působivý vhled do Sharkovy hlavy bojující po smrti manželky a dcery s návaly schizofrenie začal nesmírně chybět. Z expresivního a syrového podání Sharkových úvah, které se v předchozím dílu Smrtihlav začaly často odchylovat od reálného světa, a z mnohdy až básnického vyprávění autora, jež perfektně dokreslovalo atmosféru, je náhle jen další dobře promyšlený, leč odtažitý detektivní příběh s hlavními hrdiny, kterým se v osobním životě zkrátka moc nedaří. Tohle mě tedy zamrzelo.
Na druhou stranu samotná zápletka, pachatelé a motiv a celý ten propletenec vzniklý již v dávné minulosti, jemuž se Sharko a Lucie snaží porozumět, se mi líbila o několik řádů víc než zápletka v Krvavém andělovi a Smrtihlavovi, kde jsem prostě pachatelům nedokázala věřit, proč by to dělali (a proč takhle komplikovaně). Jasně Syndrom E už se ocitá na pomezí těch nejdivočejších konspirací, jakými jsou např. organizované pokusy na lidech, ale je to zkátka napínavé, podíváme se po celé Francii, do Belgie, Káhiry i do Kanady, dozvíme se mnohé o filmových technikách a tricích (až z toho mrazí), o fenoménu davové psychózy a obecně i o tom, jak my lidé vlastně vnímáme okolní svět.
Jednou či dvakrát se mi stalo, že jsem zabojovala s autorovým členěním textu a jela víc kousků jedné dějové linky pohromadě, protože to přeskakování mezi Sharkem a Lucií v dané chvíli nemělo pro děj žádný význam a místy mi připadalo, jako kdyby mi někdo nabídl sklenici vynikajícího červeného vína a sotva bych upila, tak by mi ji vyměnil za neméně výtečnou sklenku bílého, ovšem sotva bych ho poválela na jazyku, dostala bych zpět to červené a tak stále dokola. Ale to je u tohoto typu výstavby děje často problém a je mi jasné, že pro autora, který zná svůj příběh, je těžké tu správnou míru udržování napětí (vs. překažení navozené nálady) nalézt. Úplný závěr pro mě opět přitažený za vlasy, pořádný detektiv zřejmě nemůže být nic jiného než životní tragik, ale budiž, asi je to tak pro čtenáře přitažlivější...

5 05.09.2022

90% - Série Temná věž spěje do finále ve stejnojmenném dílu, nitky příběhu a všechna kde a kdy se splétají a uzavírají. Je to hutná kniha a přihodí se toho mnoho - od velkých a zásadních střetů až po drobné a napínavé úniky - jakoby do ní autor chtěl vmáčknout všechno, co mu přišlo na mysl za ta dlouhá léta, kdy nosil v hlavě ságu o Rolandově putování k Věži. Nebo snad kdy zachycoval "vysílání" a vkládal ho na papír? Každopádně zde opět platí to, co on sám říká v doslovu - že nikoli cíl, ale právě cesta je radost. Ostatně i jeho postava tentokrát nechybí - jako kdyby se chtěl prostřednictvím této knihy vypořádat se svojí potřebou psát, která určila jeho život. A Rolandovými ústy je celkem sebekritický - "Všichni vypravěči jsou ušiti více méně ze stejné látky. Vyprávějí příběhy, protože se bojí života." (za mě tedy jen povzdech, že není víc ság jako Temná věž, i když určitě nepatří k autorovým nejprodávanějším, protože mě moc baví, jak je to pečlivě promyšlené, barvité, plné symbolů a odkazů na jiné autorovy knihy a postavy ve snaze o stvoření jednotného univerza a nabité velmi jemnou psychologií a neuvěřitelnou chemií mezi postavami).
Třebaže v tomto dílu už mu podle mého názoru trochu ujela ruka se všemi těmi dveřmi, které kdysi byly vzácností a zde se to náhle šikovnými průchody na potřebná místa v potřebný čas jen hemží. A taky postavami s potřebnými schopnostmi, které se objeví vždy v příhodný okamžik. Občas už také bylo při čtení náročné udržet v paměti vše nezbytné ke sledování příběhu. Lidé, roboti, mutanti, taheeni se zvířecí hlavou. Zbídačený Mordred, který nosí odkaz Rolanda i Karmínového krále. A nadaní ale příliš lhostejní Bořitelé Paprsků. Objevilo se dost nových postav a vrátily se i některé staré a nečekané. Jen ta motivace Karmínového krále ke zničení Temné věže a tím i všech světů ve stylu "chci vládnout temnotě" mi přišla, jako že autor nějak nevěděl, co vymyslet. On ostatně Karmínový král jakoby tam byl jen proto, aby měl Roland nějakého protivníka bránícího mu v cestě, jenže v důsledku působí až komicky.
No ale opět jsem si po deseti letech, kdy jsem sérii četla poprvé, poplakala, když došlo na naplnění proroctví z prvního dílu "smrt, ale nikdy ne pro tebe, pistolníku". Jenže na svou Temnou věž přes všechny komnaty života si prostě každý musí vystoupat sám. A mě opět nadchlo, co pro ka-tet autor nakonec přichystal. A ovšem i pro dinha Rolanda. Souhlasím, že takový konec dává smysl (a dává pak smysl i Kingovo vysvětlení pro mě dost neuchopitelného filmu Temná věž z roku 2017, který prý není až tak zfilmováním knih jako spíš pokračováním - byť mi tedy připadalo, že Roland, Jake i Walter mají se svojí literární předlohou společné snad jen jméno). Jsou jiné světy než tento a ka je kolo, a pokud se kolo nepoláme, bude se otáčet. A všechno se nakonec navrátí. Pokud nezapomeneme tvář svého otce a budeme stát věrně.

5 01.08.2022

65% - Poslední díl ságy Sirotčince slečny Peregrinové nebyl ničím zvlášť překvapivý, koneckonců mám už delší dobu pocit, že toto téma je už dávno vyčerpané. Zpočátku jsem měla dost problém začíst se a uvědomit si, co se stalo v předchozím dílu, který také nebyl příliš výjimečný, a docela bych ocenila, kdyby autor na začátku každé knihy shrnul, co se stalo v těch předchozích, podobně jako to dělal např. Stephen King v sérii Temná věž.
Jake, jeho nová přítelkyně a pojídačka světla Noor, předurčená proroctvím definitivně skoncovat s děsivým bratrem slečny Peregrinové Caulem, a jejich podivní kamarádi spějí k finále, které bude znamenat buď velké vítězství nebo konec všech podivných. A přestože kniha nepostrádá dobré a napínavé momenty jako například průchod bojištěm první světové války cestou do dávno ztracené smyčky nebo střet s Caulem v Knihovně duší, kterému bude dost možná Jake muset obětovat víc, než by kdy čekal, povětšinou se podobně jako v předchozích dílech jedná o pár stránek vcelku dechberoucího čtení proložených dlouhými pasážemi, kdy o tom všichni zúčastnění rozvláčně debatují a autor má potřebu nechat k tomu každého říct to své. Bohužel jeho postavy ale neprocházejí žádným vývojem, takže čtenář už dopředu ví, že Claire bude bránit ymbryny, Enoch bude šířit jízlivé poznámky, Bronwyn to všechno porve přes sílu, Oliva se rozrušeně vznese do vzduchu, Hugh vypustí nějakou tu včelu, Horác bude mumlat něco ze svých snů, Emma vyčaruje ohnivou kouli a Jake se bude pokoušet navázat kontakt s netvory, zatímco slečna Peregrinová jim to bude stále dokola zakazovat, čehož oni jako vždy neuposlechnou, a ona je, až bude po všem, všechny sevře v milujícím objetí, protože beztak sama nedokáže přijít na lepší způsob jak to či ono provést.
A k tomu si přečteme spoustu nadbytečných pasáží o jednorázových postavách, jejichž existence je jednou větou zmíněna jen proto, aby autor mohl zaplnit knihu další várkou fotek z blešího trhu. Protože ty staré fotografie zde opravdu měly smysl jen v prvním dílu, kde byly jako majetek Jakeova dědečka přímou součástí děje. A tak právě první díl pro mě po dočtení série zůstává něčím výjimečným, co se autorovi už nikdy potom nepodařilo překonat.

5 15.07.2022

80% - tak, jako má svět Harryho Pottera Bajky barda Beedleho, tak i autor fantasy světa podivných Ransom Riggs se pokusil sepsat soubor povídek (prostřednictvím jedné z postav - neviditelného Millarda) a vytvořit tak svému světu nezbytné folklorní a legendami opředené pozadí. Základem sbírky je zcela určitě vyprávění První ymbryna o jestřábovi, který se uměl proměňovat v dívku a ta zas uměla vytvářet časové smyčky, kterými chránila podivné před útoky z vnějšího světa "normálních" lidí. A pak je zde celá řada dalších příběhů s nezbytným poučením na konci směrovaným podivným dětem, kterým je rodiče četli - nemůžete odsuzovat jiného podivného, když sami jste podivní (Princezna s rozeklaným jazykem), s podivností se prostě musíte smířit a přijmout ji (i kdybyste se třeba měli proměnit v ostrov v moři - Cocobolo), někdy je ale tak nebezpečná, že je dobré ji spíš odmítnout (O dívce, která dokázala zkrotit noční děsy), a především ji nikdy nedávat najevo před normálními lidmi, protože pak to často dopadá ve stylu pro dobrotu na žebrotu (O chlapci, který dokázal poručit moři). Ale jsou tam i poučení obecně platná - milovat musíte upřímně člověka takového, jaký je (i kdyby byl třeba kobylkou - Kobylka), ke skutečnému přátelství nelze nikoho nutit (O ženě, která se přátelila s duchy), vždy lze najít kompromis přijatelný pro všechny (Holubi od Svatého Pavla), skutečné přátelství přežije vše (Legenda o Cuthbertovi) a pak konečně hned první povídka, která mě bavila nejvíc tím doslovným podobenstvím - Báječní kanibalové - o tom, kterak jsou lidé pro peníze ochotni prodat dokonce i sami sebe (a to doslova po kouskách vlastního těla). Každá povídka je navíc opatřena krásnou ilustrací (zřejmě dřevoryty) Andrewa Davidsona. Povídky považuji za docela povedené a čtivé, i když spíš v souvislosti s celým universem, které Riggs vytvořil, než jen tak bez znalosti Sirotčince slečny Peregrinové a navazujících knih, ale není to zas nic, k čemu bych se chtěla vracet opakovaně, jako je to s našimi klasickými pověstmi a pohádkami.

5 05.05.2022

80% - příběh pana Wonky, majitele zázračné čokoládovny, v níž mu pomáhají roztomilí Umpa lumpové, který se rozhodne továrnu předat jednomu z dětí, jež našly v balení čokolády zlatý kupon, je dobře známý ze stejnojmenného filmu s Johnnym Deppem v roli geniálního a lehce roztržitého Willyho Wonky. Film knížku zpočátku v podstatě věrně kopíruje, takže se setkáváme jak s chudým Karlíkem Bucketem a jeho doprovodem dědečkem Pepou, tak i s ostatními značně protivnými dětmi. A také s čokoládovým vodopádem a dalšími atrakcemi, které Tim Burton dokázal mistrně převést na plátno. Samozřejmě ale klasika - viděla jsem dřív film, než četla knížku, takže se mi víc líbí film, protože mi v předloze dost chyběla ta dějová linka s otcem pana Wonky přísným zubařem, která krásně zaobaluje příběh uzavřeného podivínského mistra čokolády včetně toho, jak si musel v životě proti vůli otce čokoládu prosadit.

5 28.02.2022

(SPOILER) 80% - Po předchozím dílu Běžkyně, který byl pro mě v rámci této jinak výtečné série docela zklamáním, se Peter May vrátil v plné parádě s případem, kdy v Pekingu neznámý pachatel začne dokonale kopírovat vraždy Jacka Rozparovače. Nejdřív mi to přišlo nezáživné, jako že autorovi už začínají docházet nápady (a Margaret navíc pořád jen seděla doma s ročním dítětem), ale když pak indície náhle dovedly Li Jena až ke jménům z vyšších míst, načež byl suspendován, sebrali mu odznak, auto a zablokovali účty, jeho sestra byla zatčena za údajné přechovávání kokainu a Margaret přišla o vízum a hrozilo jí, že bude muset odjet ze země bez syna, tak to začalo nabírat fakt grády a napjatě jsem čekala, jak to dopadne a kdo bude oním vrahem. K tomu ještě zajímavé téma detektorů lži a technologie založené na odezvách mozku na známé a neznámé podněty. Bohužel konec zase takový uspěchaný, jak je bohužel autorovým zvykem - sice se dozvíme, kdo byl pachatelem, ale už ne, co to vlastně bylo za člověka a jaké měl přesně ke svému jednání pohnutky, a tím méně se dozvíme, jak to dopadlo s Li Jenem, Margaret, jejich synem a jeho sestrou a otcem, to si zase autor zřejmě nechává, aby nás o tom informoval jednou větou kdesi v té následující povídce, která se zas bude odehrávat až za nějakou dobu, takže se tím zcela ztratí ten dojem kontinuity vyprávění. Tohle mě fakt na těch knížkách začíná dost mrzet. Přesto za tu napínavou druhou třetinu hodnotím celkem vysoko.

5 15.02.2022

80% - Těžko hodnotit životní příběh a spíš osobní zpověď holčiny, která se snaží pro většinu z nás zřejmě trochu úporně a naivně změnit svět - ale aspoň se o něco takového snaží. Tak začnu přízemně tím, že se mi do knížky, o níž jsem věděla už nějakou dobu, protože jsem jedna z občasných zákaznic autorčina obchůdku s krásnými nepálskými šperky, kabelkami a oblečením, nezačítalo tak snadno, jak jsem čekala - ale to je asi můj obecný problém s textem psaným v první osobě a v přítomném čase, což je taková móda holčičích románků, ale v knížce, kde autorka takto píše o něčem, co se stalo v jejím životě v "předminulosti", načež často přeskočí, aby nám (v minulém čase) dovyprávěla, jak ten či onen vztah v následné minulosti dopadl, a pak se zase vrátí zpět a v přítomném čase ve vyprávění pokračuje, se mi na to zvykalo těžko. Pak také, čím dále jsem četla o jejím působení ve vesnické nepálské škole a následně v Káthmándú, kam se jí podařilo přesídlit pár dětí, aby mohly pokračovat v kvalitnějším školním vzdělání, tím víc jsem litovala, že nedoplnila knihu nějakou obrazovou přílohou, která by byla o to cennější, že autorka sama aspoň v té době fotografovala, takže by se opravdu jednalo o její pohled na místa a situace, o nichž nám vypráví, a jasně, mohu si to asi dohledat na jejím webu, ale přímo v knížce by to působilo maximálně autenticky. Jinak je ten příběh ale opravdu neskutečný a v závěru, kdy se najednou jakoby začne plnit vše, co si tak dlouho vysnívala, až mystický. Jako ano, jsem ten "materialistický" člověk, o nichž se zmiňuje často, něco podobného jako otec jejího prvního syna, když jí řekl, že chce zkrátka takovou normální rodinu. Chodit do práce, vydělat peníze, aby rodina nemusela řešit finanční problémy, a přitom se věnovat dětem. A když jsem četla o těch situacích, kdy přemlouvala rodiče, aby děti vůbec do školy pustili a dali jim šanci na lepší život a mnozí se tomu zuby nehty bránili, nebo když se pak vrátila do Nepálu a zjistila, že některé děti se na školu vykašlaly (to prosím neberte jako spoiler, je to věc, která se zřejmě dala čekat a dobrovolníci se s ní setkávají všude, a stejně si to musíte přečíst tak, jak to prožívala autorka, abyste pochopili), tak jsem jen nevěřícně přemýšlela nad tím, kde bere chuť, sílu a odvahu dál ve svém úsilí, jež místy vyznívá úplně zbytečně, pokračovat. Proč se prostě jen neomezit na to, že vysokým odbytem zboží zajišťuje hodně lidem v Nepálu práci, platí přímo jim a na nějakým překupníkům a už tím dělá dost - a výdělek prostě investovat do sebe, svého života, svojí rodiny tak, jako by to udělala většina lidí a ještě by na sebe byli (právem) hrdí. Protože je neuvěřitelné, kolik svému projektu dokázala obětovat času a energie a často opravdu na úkor svojí rodiny, což si sama uvědomovala a občas se s tím těžce smiřovala. Ale šla si dál za svým nesobeckým snem a tomu se prostě nedá upřít obrovská inspirativnost pro každého čtenáře téhle knížky.

5 27.12.2021

85% - Kniha mě příjemně překvapila, už dlouho jsem tak dobrý thriller nečetla. Motiv mladičké dívky, která se provdá za bohatého právníka a odchází s ním žít do Cornwallu na jeho starobylé sídlo, kde je stále cítit přítomnost jeho zesnulé manželky, mi samozřejmě okamžitě připomněla moji oblíbenou Daphne du Maurier a její Rebeccu. K mému potěšení ale tato podobnost záhy skončila, neboť brzy nebylo jisté, zda je podivný a nebezpečný jenom David, nebo jeho syn Jamie anebo ve skutečnosti hlavní hrdinka Rachel, u níž navíc mátlo vcítění se čtenáře do její postavy s ohledem na vyprávění v ich formě. A opravdu bylo těžké odhadnout, kam příběh směřuje, neboť autor odhaluje jednotlivé skutečnosti pozvolna a děj je vystavěný přesvědčivě. Líbily se mi i odkazy do minulosti a popisy těžkého života horníků v místních dolech. A jako matka pak musím vypíchnout až moc pravdivý postřeh o rodičovství: "vaše srdce pořezalo tisíc ostrých střepů štěstí”. Takže asi jediné, co mi zpětně vcelku vadí, je neuchopitelnost Davidovy postavy, protože není úplně logické, když tak toužil chránit rodinná tajemství a synovo duševní zdraví po smrti matky, proč se vůbec s Rachel ženil a tahal tak do domu nový rušivý element, který se už z podstaty věci musí zajímat o to, co se tam vlastně stalo.

5 16.10.2020

75% - Současné české autory prakticky nečtu a po téhle knížce jsem vlastně sáhla jen proto, že mě autorka pozitivně zaujala v soutěži Stardance:-) Přestože nejsem fanoušek vyprávění v přítomném čase, neboť mi připadá, jako by děj pádil dopředu podivně hysterickým způsobem, musím uznat, že příběh byl napsán inteligentně, autorka měla vše promyšlené a postřehy týkající se postav a vztahů mezi nimi byly nadmíru trefné, byť občas mi při popisu myšlenkových pochodů těchto postav připadalo, jako by všechny přemýšlely stejným značně cynickým způsobem, a to ať už šlo o dospělé, děti nebo toho chudáka zapuzeného kocoura (ten stejný způsob uvažování např. úsměvně vynikal i v takových drobnostech, že bez výjimky všechny ženské postavy v knize označovaly své pohlavní orgány jako "tam dole":-)). Všechny postavy mi byly podobným způsobem protivné, nebyl tu nikdo, s kým bych se jako čtenář mohla ztotožnit, naopak by člověk skoro propadl chmurám, neboť mezi takovými lidmi bych si tedy kamarády hledat nemohla. Pravda, nejsem příznivcem současného společenského románu, protože proč doma trávit hodiny čtením si o lidech, vztazích a situacích, které člověk zhusta vidí každý den kolem sebe. Nakonec mi bylo i jedno to, co mělo být zřejmě nejnapínavější, a sice kdo vlastně měl na svědomí ten pokus o vraždu mladé dívky Míši - ona totiž doslova každá z těch postav by k tomu mohla mít motiv a uvěřila bych autorce vysvětlení, ať už by v závěru ukázala na kohokoli - na jejího postaršího zámožného milence Maxe, na jeho ženu Julii (a rovněž Míšinu milenku), Míšina bývalého přítele Honzu, jeho těhotnou manželku (a Míšinu někdejší nejlepší kamarádku) Alici, klidně bych uvěřila i tomu, že to mohla z rasových důvodů a důvodů vlastní frustrace udělat Honzova matka nebo i že se Míša demonstrativně postřelila sama, protože psychických problémů, na které jí zadělala už její matka, když ji po narození odložila, a dívka pak netoužila po ničem jiném, než se infiltrovat do nějaké rodiny, měla tedy dostatek. Takže výsledný dojem "nenadchne-neurazí", ale skoro bych řekla, že s šikovným scénářem a dobře vybranými herci by z toho mohlo být velmi slušné filmové napínavé psychologické drama, na které bych se ráda podívala.

5 18.12.2019

85% - Knižní předloha kultovního sci-fi filmu Ridleyho Scotta. Film (a kupodivu i jeho loňské pokračování) řadím mezi své zdaleka nejoblíbenější filmy, takže mě už před lety neminulo setkání s Dickovou předlohou, k níž jsem se po loňském Blade runner 2049 opět ráda vrátila. A - no, není to ono. Tedy, je tam ta atmosféra, která z filmu dýchá a z knížky jakbysmet a je to jeden z mála Dickových románů, které si dokážu pěkně prožít (s povídkami problém nemám, ale u jeho románů je to obvykle těžší). Deckard je takový nějaký obyčejnější - prostě polda s manželkou, který zabíjí andíky a spoří si na pravé (a nikoli jen elektronické) zvíře, což je zjevně středobod života pro většinu populace. Rachel je poměrně nevýrazná a parta androidů určených ke zničení zdaleka nevzbuzuje takové emoce, pochopení a snad i soucit jako ti filmoví. Jsou v podstatě jen trochu tupě zlí a vcelku snadno zničitelní. Žádné existenciální úvahy o jejich větším lidství než v samotných lidech nehledejte, byť samozřejmě otázka oprávněnosti jejich zabíjení se naskýtá. Nicméně je v knize mnoho nápadů, které se do filmu nedostaly a ani se tam nehodily - náladové varhany (přístroj, kde si můžete naladit třeba fajnovou depku), mercerismus (jakési náboženství) atd. Takže to beru nadále jako takovou zajímavost spojenou se svým oblíbeným filmem a o to víc obdivuju jeho tvůrce, že z této předlohy dokázali vykřesat tak neobyčejné dílo.

5 26.12.2018

80% - obálka tvrdí, že tahle kniha byla předlohou k filmu, přitom sám autor (Mark Logue - vnuk hlavního hrdiny Lionela Loguea) už na začátku říká, že začal sbírat materiály vlastně až v reakci na v té době již připravovaný film. Proto se také "děj" knihy s filmem nekryje, ale sledujeme životní příběh vizionářského logopeda od jeho příjezdu z Austrálie do Anglie vlastně až do jeho smrti tak, jak si ho zapisoval do deníků a jak vyplynul z četných novinových ústřižků a dopisů, které si schovával. Zjevně podstatná část těchto materiálů se celkem logicky týkala jeho práce pro britského krále Jiřího VI. (otce dnešní královny Alžběty II.), který trpěl závažnou vadou řeči, což je pro člena královské rodiny, jenž musí pořád někde řečnit, celkem zásadní problém. Logue mu dokázal pomoci a stali se v rámci možností dokonce přáteli, kniha tak nechává nahlédnout i do mnoha podrobností kolem královské rodiny a životě na královském dvoře, i když sám autor v závěru knihy připouští, že míra servilnosti jeho dědečka vůči králi asi může leckomu připadal podivná (a tak ty deníkové záznamy a dopisy na mě opravdu působily, ačkoli jsou zřejmě lidé, kteří tytéž pocity mají k členům královské rodiny i v dnešní době a nepovažují to za nic zvláštního). Zajímavě je také popsané období druhé světové války, kam už film prakticky nezasáhl. Kniha tak není románem, ale literaturou faktu - v tomto ohledu samozřejmě skvěle natočený a zahraný film nutně musí působit poutavějším dojmem.

5 05.11.2018

90% - Jako milovnice Jane Austenové mě pátrání po dalších podobných dílech nejdřív přivedlo k minisérii BBC (v české edici pod názvem Láska v bílém pekle) a posléze i k samotné knize Elizabeth Gaskellové, kterou jsem někdy v roce 2011 četla v originále a nyní jsem se po letech dostala i k překladu, který mezitím vyšel. Mám ten příběh ráda - kontrast mezi usedlým zemědělským jihem reprezentovaný ženskou hrdinkou Margaret a jejími rodiči a činorodým, často ale bezohledným kapitalistickým severem, který představuje továrník Thornton (a jeho matka) je výborným základem pro příběh na jedné straně sociální a na druhé i pořádně romantický. Seriál je pro mě za 100%, kniha "jen" za 90% - tam se totiž na můj vkus postavy až příliš babrají v těch hovorech o víře a boží vůli (mnohé věci by stačily říct prostě jednou), a tak některé tyto pasáže, kterým se scénář BBC chytře vyhnul, jsou dost zdlouhavé.
Kdybych pak měla hodnotit české vydání, musela bych jít o hodně níž - překlad považuji za dost povedený a pěkně vystihuje atmosféru tak, jak jsem příběh chápala i v angličtině - za to veliká chvála. Ale obrovské minus za zjevně chybějící pečlivější korekturu - ta se evidentně omezila jen na vychytání chyb, které označil textový editor v automatických opravách, ale situací, kdy se v celém odstavci mluví v mužském rodě o ženské postavě nebo se místo Thorntonová napíše Haleová apod., tam na můj vkus bylo až příliš a přitom by se tomu snadno dalo zabránit tím, že by to před odesláním do tisku někdo pozorněji přečetl. A to nemluvím o nesmyslném rozdělení na tři knihy - ten příběh vskutku není zas tak dlouhý, aby nemohl vyjít v jedné knize. Škoda, že se toho nechopil nějaký schopnější nakladatel, který by knížce věnoval péči, kterou si podle mě zaslouží.

5 16.10.2018

80% - Tak tentokrát se nám v pozici vraha ocitl kouzelník-iluzionista. A je to těžký protivník, protože se dokáže v mžiku převléknout za kohokoli, vzbudit iluzi čehokoli, která zastírá jeho pravé úmysly, a rovněž se například i dostat z jakýchkoli pout. Téma bylo zajímavé a brala jsem ho, dokud se do toho nezačala plést ta politika, přičemž nakonec se zase, co se motivů týče, vrátilo všechno v podstatě na začátek. A nebyl by to Deaver, aby se v ději někdo nevydával za někoho jiného. Ke konci jsem si už říkala, že je to vážně příliš překombinované, a proč ten pachatel sakra vymýšlel celý tenhle veletoč, když by mu stačilo jít rovnou na věc. Nicméně zdůvodnění jistou logiku nepostrádalo a s ohledem na pachatelovu vášeň pro magii jsem to ještě nějak skousla. Psané je to stále čtivě a ráda jsem se dozvěděla něco ze zákulisí iluzionistické kuchyně.

5 06.04.2018

65 % - z anotace o zločinu na luxusní výletní lodi jsem byla docela natěšená, ale přestože je knížka docela čtivá a děj rychle a bez větších zádrhelů odsýpá, ve finále mě to zase až tak nenadchlo. Příběh je psán v ich formě, ale ani tak se toho o hlavní postavě zase tak moc nedozvíme kromě toho, že bez valného důvodu už léta podléhá záchvatům paniky a bere na to prášky. Jinak je to postava celkem bezbarvá a pro mě nebyla příliš zajímavá. Příběh na lodi nakonec skončil téměř dřív, než začal, ona je ta kniha sice na pohled tlustá, ale má asi jen 350 stran psaných velkým písmem, takže mnoho času na to, aby se čtenář seznámil se všemi postavami, tam není, a o pachateli se dozvídáme dřív, než má pátrání hlavní hrdinky čas někam gradovat a vyvinout více podezření proti ostatním na palubě. Což je škoda, protože taková malá uzavřená společnost kdesi na moři mohla být mnohem zajímavějším prostředím. Jenže Lo se často nechová příliš logicky, tudíž záhy ztratí k jakémukoli pátrání prostor a naopak se všechno dozví - a čtenář s ní, takže pak už se jen čeká na nezbytný konec. Ale na pár večerů v týdnu to bylo vcelku příjemné nenáročné počtení.

5 11.01.2018

50% - od romantické knížky odehrávající se v Dánsku jsem čekala víc. Hlavní hrdinka píáristka Kate se vydává se šesti novináři z Londýna do Kodaně načerpat životní styl nejšťastnějšího národa na světě. A do jednoho původně nepříjemného novináře se zamiluje.
Jenže mně ve stylu hygge přišla snad jen ta pekárna/kavárna Evy, maminky zákazníka, který plánuje v Londýně otevřít hygge obchoďák a pro nějž Kateina agentura pracuje. Jinak to byla přehlídka drahých hotelů, obchodů s bytovými doplňky a luxusních restaurací, což mi popravdě dost narušovalo ten pohodový dojem, který bych ze čtení knížky s takovým tématem chtěla mít. Zřejmě to takhle odpovídá životu samotné autorky, mně to připadalo jako zájezd s našlapaným programem pro influencery a zbohatlíky, kteří prostě potřebují ty své zážitky, osobně jsem ráda, že mám z návštěvy Kodaně jiné pocity a vzpomínky (které dost možná budou i mnohem víc hygge). Kate si dost dlouho natvrdle jela svoji vidinu kariéry a přišla mi spíš nesympatická, mnohem milejší mi byly vedlejší postavy, často jsem se přistihla, že bych se toho chtěla dozvědět víc o zakřiknuté fotografce Fioně, krásné Avril se zdánlivě dokonalým životem a manželstvím, o upovídané milovnici jídla Sophii nebo třeba o sestře/pohromě hlavního hrdiny Benedicta, než o podivně se rozvíjejícím vztahu Benedicta s Kate. Mimochodem jeden z nejhorších popisů milostných scén, jaké jsem v červené literatuře četla.

4 25.04.2024

55% - S touto sérií jsem začala čtvrtým dílem, který mě příběhem studentky a trochu potrhlého profesora psaní celkem bavil. Tak jsem se vrátila na začátek, ale první díl mi přišel velmi slabý a popravdě jsem úplně zapomněla, že jsem ho četla, než jsem si sedla k psaní názoru na tento druhý díl Věřit znovu. Ani tentokrát si mě ale autorka nezískala.
Kdyby tuto knížku seškrtala na polovinu a vyhodila všechny dialogy o ničem a hrdinčiny každodenní radosti a starosti, které se ovšem únavně opakují a příběh nikam neposouvají, věřím, že by z toho vykřesala vcelku dynamický příběh s patřičným spádem. Hlavní postavy jsou totiž sympatické, obzvlášť Dawn, která se při studiu tajně živí psaním erotické literatury. I když ten nezbytný kostlivec ve skříni v podobě nešťastně ukončeného dlouholetého vztahu je až příliš provařený a autorka k němu na 450(!) stranách nedokáže přidat nic převratného, tedy kromě toho, že z Dawn dělá hysterickou chudinku.
A přitom možností by bylo tolik! I hlavní hrdina Spencer má totiž svoji slabost v podobě komplikovaného, vinou naplněného vztahu se svojí sestrou, kde bych podrobnější dějovou linku uvítala mnohem víc než očekávání, kolikrát se ještě Dawnina kamarádka Allie a její přítel Kaden zmíní o tom, že Dawn omylem viděla jeho penis. Stejně tak větší ochutnávka ze života Dawniny zajímavé spolubydlící Sawyer (nebo počínajícího vztahu Everly a profesora Nolana) by byla jistě čtivější než další nezáživný kamarádský potlach či dvacátá obměna debaty se Spencerem na téma "děsí mě, když mi řekneš, že mě miluješ" a obehrané "vzájemně si zásadně nic nevysvětlujeme, ale jsme hrozně dotčení, že nás ten druhý nechápe".
Ale právě o Sawyer je další díl, tak tomu dám ještě asi šanci.

4 25.03.2024

85% - To správné čtení pro děti (a nejen pro ně), které si připadají být tak trochu podivné a nezapadající do běžného kolektivu vrstevníků. Oceňuji zajímavě zvolené charaktery - Mila, která se v myšlenkách dokáže úplně odpoutat od okolního světa a hodinu pozorovat třeba vosy, Katka, která si připadá tlustá a neoblíbená, protože pořád jenom čte, Petr, který se bojí všeho, co by na něj mohlo v noci vybafnout ze tmy, a ten strach je až tak velký, že mu to zabraňuje jet kamkoli, kde se bude muset spát. A Franta, který chodí o berlích, natáčí videa na Youtube a dokáže být na ostatní pěkně hnusný, protože je kvůli svým nohám naštvaný na celý svět. Nejsou to ale žádní nespravedlivě opomíjení klaďasové, jak by se dalo v knížce pro děti čekat, ale reálné uvěřitelné typy - Mila dokáže být se svým zájmem o pavouky a nulovou empatií pěkně otravná, Katka je podezíravá a nepříjemná, Petr nepoužitelný a Franta zachází tak daleko za hranici, že mu ani ty berle nemusí pomoci, aby mu někdo nenamlátil. Uvěřitelnosti napomáhá i to, že nejsou všichni z jedné třídy ani školy a dokonce jsou i různě staří. A přesto je okolnosti svedou dohromady a ve snaze pomoci Petrovi, aby nemusel odjet na školu v přírodě, zažijí při útěku z domova nečekaně sbližující dobrodružství.
Knížka je příjemným překvapením, vlastně jsem s ní měla jediný problém - všechny postavy jsou vyprávěné v první osobě, jenže pro mě naprosto totožným stylem, který se jazykově neliší. Třeba bych čekala, že kluk šesťák bude "v hlavě" mluvit jinak než desetiletá holka, ale kdybych neměla kontext a všechny čtyři postavy řešily třeba špatné počasí, tak bych jednu od druhé nepoznala.
Ilustrace raději do hodnocení nezahrnuji, kdyby v knížce tyhle nicneříkající "výtvarné" výkřiky nebyly, tak by se vůbec nic nestalo.

4 12.03.2024