evismaior
komentáře u knih
Dr. Krvemsta aneb Jak se nám vedlo po bombě
Philip K. Dick
65% - Tenhle kousek se mi četl nějak hůř. Asi že už jsem od Dicka četla řadu povídek, které se tak či onak věnovaly různým scénářům fungování společnosti po nukleární válce i mutantům a přišlo mi, že v nich byla tato témata zpracována mnohem svižněji, nápaditěji a zajímavěji. Tohle se dost táhlo, po většinu knihy jsem měla zmatek v postavách a většina z nich mi byla jedno nebo mě rovnou dost otravovala. Nutno ale uznat, že posledních padesát stránek se to dost dramaticky rozjelo a objevilo se pár celkem hustých nápadů a zvratů. "Trupík" Hoppy byl osinou v zadku po celou dobu, takže tam vývoj charakteru moc nepřekvapil, ale zápletka s ním, DJ astronautem na orbitě, šíleným vědcem a bráškou v bříšku malé dívenky, to byla celkem schíza i na Dicka, a to už je co říct:-)
Marsovský skluz v čase
Philip K. Dick
75% - jsouc skalním fanouškem filmu Blade runner i Dickovy knižní předlohy, byla jsem ráda, že se dostanu také k jeho jiné knížce. Leč tohle bylo takové obtížně uchopitelné. Jednoznačným kladem je popis poměrů na kolonii na Marsu, vykreslení některých povah, vztahů se Zemí a také s domorodým obyvatelstvem. Děsivě vzhledem k době napsání románu (ne zas tak dlouho po 2. světové válce) působily plány na likvidaci postižených osob, protože Mars se měl stát genetickým výkvětem lidstva. Místní hlavoun se nicméně jednoho takového chlapce rozhodne využít, aby změnil tok času, což vede k zajímavému rozuzlení. No a hlavně je tam ta schizofrenní sekvence, a ač působivá, úplně se nechytám, co tím autor vlastně myslel...
Bridget Jonesová: Láskou šílená
Helen Fielding
65% - a to ještě jenom pro tu nostalgii za někdejší Bridget Jonesovou. Tohle bylo o poznání slabší než předchozí díly - kde jsem s třicetněcoletou Bridget souzněla, tak padesátiletá Bridget je většinu knihy doslova na pěst - pět let od smrti Marka sedí pořád doma, píše (nebo spíš občas myslí na to, že by měla psát) pochybný scénář, ve skutečnosti tráví čas sledováním počtu followerů na Twitteru (kam ale nepřispívá zjevně ničím, proč by ji normální člověk sledoval), psaním smsek (a to i na jednáních o scénáři) a brouzdnáním po seznamkách a svých fantaziích o chlapech, k čemuž jí povětšinou pouhou kulisu tvoří její dvě malé děti odložené u televize/videoher. Byla jsem zvyklá na to, že Bridget pracovala, sice dost šíleným způsobem, ale prostě chodila do práce jako normální lidi. Teď nedělá nic, jen když chůva zrovna nemůže, tak (většinou pozdě) vyzvedne děti ze školy. A tímto úmorným stylem se nesou tři čtvrtiny knihy. V poslední čtvrtině se naštěstí konečně dočkáme více prostoru pro chlapa, který Bridget miluje takovou, jaká je (ono to jinak fakt nejde), vrátí ji zpět do reality, odkryje bolavá místa, no a to jsem si ke konci i poplakala, i když jsem si musela odmyslet tu obvyklou zápletku "On někoho má! Aha, tak teda nemá." Jenže pročíst se k tomu nebylo vůbec lehké.
Otázky a odpovědi o vědě
Katie Daynes
80% - Další knížka s okénky, které jsou tak vděčné zejména pro předškolní děti. Tahle navíc ještě dokáže nadchnout pro vědu, vědce, objevy, pokusy - na dospělého to sice při čtení působí trochu jako "každý pes jiná ves" (od všeho trochu, dohromady nic), ale děti zaujmout dozajista dokáže.
Zlomky a delenie
kolektiv autorů
90 % - pěkně udělané - jako základ se to dalo použít i pro předškoláka, ale ten už se pak nechytal - počítám, že víc to využijí děti, které se chystají na učení se zlomků - když dojde na dvanáctiny, sčítání a dělení zlomků, procenta, desetiny, setiny - už to začalo být na to, jak je to dětsky pestré docela komplikované. Ale v první, druhé třídě už by to mohl šikovný školák pobrat a forma podání je opravdu zábavná a názorná.
Konečná teorie
Mark Alpert
65% - Nečte se to špatně, i když teď mám laťku na detektivní příběhy nastavenou o dost výš, takže tohle mi přišlo místy až takové naivní a úsměvné. Zejména mi to ale od samého začátku příběhu připomínalo Šifru mistra Leonarda, až na to, že tady hledaným svatým grálem nebyla Máří Magdaléna a její potomci, ale teorie zahrnující všechny fyzikální zákony platné ve vesmíru, o které se skutečně vedou dohady, zda ji Einstein neobjevil a vědom si jejích důsledků v rukách nesprávných lidí ji raději nezveřejnil. Takže tady máme klasicky partu několika lidí, kterým tu teorii předal a kteří začnou umírat, jednoho chlápka, který nepíše jako Robert Langdon o symbolech, ale příhodně o dějinách přírodních věd a Einsteina a jeho asistenty má tudíž v malíku, jednu půvabnou vědkyni, která mu pomáhá, jednoho zabijáka najatého staříkem, kterému jinak všichni věří (vidíte tu podobnost se sirem Teabingem?), ale tohle snad ani nejde nazývat spoilerem, protože autor sám ho jednou nešikovnou poznámkou čtenáři jako postavu v pozadí, která chce světu vyjevit pravdu, v podstatě hned zpočátku odhalí. A do toho pro jistotu ještě jednoho geniálního autistu (kolikrát už tohle tady bylo?), který se ukáže pro příběh velmi důležitým. A samozřejmě také partu nepříliš schopných agentů FBI, kterým hlavní hrdinové stále unikají. Někdy to působilo opravdu lacině - jak často se vám asi stane, že vezete pustinou zraněného člověka a první barák, na který narazíte, patří doktorovi? Nebo že utíkáte s autistou před federály a první lidi, na které narazíte, mají s sebou také postiženého kluka a vztek na státní instituce, takže vám ochotně pomůžou? Nevím, nakolik té stylistické neobratnosti přidával ještě překlad, ale jisté je, že tolik překlepů v knize jsem už dlouho neviděla. Jako zábava na den s horším počasím dobré, ale tak dlouho jako zmíněná Šifra mi to v hlavě určitě nezůstane.
Logopedické deskové hry – Procvičujeme hlásky L, CSZ, ČŠŽ, R a Ř
Ivana Novotná
75% - Povedená knížka s krásnými ilustracemi ve velkém formátu tak, že když se rozloží, je vždy na dvoustraně jedna desková hra na procvičení jedné skupiny písmen. Syna to moc baví hrát, takže kniha účel plní, já jako matka, která musím hrát s ním a do omrzení házet koustkou, bych přivítala, kdyby byl jeden malý úkol klidně na každém políčku, na které se vstoupí, i kdyby to mělo být třebas jen vyslovení jednoho slova s příslušnou hláskou nebo vymyšlení věty, kde to slovo je. Takhle někdy hážeme a hážeme kostkou a málem dojedeme do cíle se splněním minima úkolů. To je trochu slabina tohoto jinak moc pěkného nápadu.
Vše o autech
Andrea Erne
100 % - Tahle edice Již vím proč syna úplně nadchla - knížky jsou akorát tak dlouhé, aby je celé pročetl, vše si důkladně prohlédl, pootvíral obrázky a přitom neztratil pozornost. Tato knížka má i velký formát, takže se mu jako začínajícímu čtenáři pěkně prohlíží a čte. Nápad, grafika a zpracování je geniální. Včera mi podle knížky kreslil písty čtyřtaktního motoru, prostě kluk a auta - tahle knížka se dá skutečně stoprocentně doporučit.
Vše o stavbě
Patricia Mennen
100 % - Tahle edice Již vím proč syna úplně nadchla - knížky jsou akorát tak dlouhé, aby je celé pročetl, vše si důkladně prohlédl, pootvíral obrázky a přitom neztratil pozornost. Tato knížka má i velký formát, takže se mu jako začínajícímu čtenáři pěkně prohlíží a čte. Nápad, grafika a zpracování je geniální. Obzvlášť objížďka kolem rozestavěné dálnice ho zaujala:-)
Les
Angela Weinhold
80 % - Tahle edice Již vím proč syna úplně nadchla - knížky jsou akorát tak dlouhé, aby je celé pročetl, vše si důkladně prohlédl, pootvíral obrázky a přitom neztratil pozornost. Jen je v tomto případě škoda toho malého formátu - máme srovnání s knihami ze stejné edice (o stavbě, o autech), které jsou dvojnásobně velké, tím pádem i písmena jsou větší a začínajícímu čtenáři se tak mnohem lépe čtou. Nápad, grafika a zpracování (až na ten formát) je ale geniální. Tady jsme ocenili obzvlášť odklápěcí mraveniště, strom skrývající hnízda ptáků a další krásné otevírací obrázky.
Hasiči jedou
Wolfgang Metzger
80 % - Tahle edice Již vím proč syna úplně nadchla - knížky jsou akorát tak dlouhé, aby je celé pročetl, vše si důkladně prohlédl, pootvíral obrázky a přitom neztratil pozornost. Jen je v tomto případě škoda toho malého formátu - máme srovnání s knihami ze stejné edice (o stavbě, o autech), které jsou dvojnásobně velké, tím pádem i písmena jsou větší a začínajícímu čtenáři se tak mnohem lépe čtou. Nápad, grafika a zpracování (až na ten formát) je ale geniální. Snad si z toho vezme i to ponaučení s nenecháváním hořících svíček bez dozoru:-)
Prázdné křeslo
Jeffery Deaver
80 % - Třetí případ Lincolna Rhyma a Amélie Sachsové je neotřelý v tom, že hlavní hrdiny vytáhl z jim dobře známého New Yorku a vhodil je kamsi do močálů Severní Karolíny, kde je pro ně mnohem obtížnější analyzovat důkazy. A to obzvlášť poté, kdy spád děje přiměje Amélii jednat v rozporu se zákonem i Lincolnovou intuicí. Antihrdina Garrett "Hmyzoun" byl rovněž velmi dobře napsaný, byť bylo celkem záhy jasné, jak to s ním asi ve skutečnosti bude. Navíc, jak už je u Deavera zvykem, se čtenář hlavní zápletku dozví tak nějak zničehožnic až ke konci, a byť je opět vcelku logicky postavená (a ekologické téma je navíc vděčné), mám u tohoto autora už tradičně problém, že od začátku začínám podezřívat všechny postavy na place včetně těch zdánlivě kladných, což se už trochu neoriginálně ukazuje jako správné - tady už jsem jen čekala, kde ještě bude do toho zapleten - a opět pak bylo vidět, jak účelově je text do té doby psán - ono to nevadí u postav, které čtenář vnímá jen zvnějšku, ale trochu to pak křičí u postav, kde jsou popsány i jejich duševní pochody, které pak příliš neodpovídají realitě (už jen taková drobnost, že poslední odhalená záporná postava přemýšlí jménem a příjmením o někom, kdo se pak nakonec ukáže, že je její přítel - čekala bych, že o lidech, se kterými člověk spí, bude přemýšlet jen pod jejich křestním jménem - jenže to by nám autor ohledně jejich vztahu napověděl moc brzy, že...). Nicméně úroveň příběhu je stále na detektivku velice slušná a čte se to moc dobře.
Sběratel kostí
Jeffery Deaver
80 % - detektivní klasika - zapeklitý příběh se sériovým vysoce inteligentním vrahem, který nechává vyšetřovatelům vodítka navádějící k dalším obětem. Dobré duo hlavních postav - Amélie Sachsová - krásná, bystrá policajtka se sklony k sebepoškozování a Lincoln Rhyme ochrnutý od krku dolů (a v neméně dobrém filmu představovaný mým oblíbeným Denzelem Washingtonem - až díky knize jsem zjistila, že detektiv je vlastně běloch:-)), ale hlava mu funguje pořád víc než dobře - a od plánované asistované sebevraždy ho dělí jen touha zachránit další oběť. Příběh se odehrává v rozmezí jen asi tří dnů, které jsou ale nabité akcí, a přesto dojde i na vývoj vztahů mezi mnohými zúčastněnými. A k tomu ty obvyklé zápletky - schopným detektivům seberou případ, oni pátrají dál, pak jim ho zas vrátí, ke všem obětem se dobíhá na poslední chvíli, vrah je v příběhu významnější postavou, než by se zdálo (a to mi právě trochu nesedělo, protože když jsem se dozvěděla, kdo tím vrahem je a jaký je jeho skutečný motiv, nějak se mi nezdálo, proč se v tom tedy celou dobu tak vyžíval), a následuje nezbytné nebezpečí i pro hlavní aktéry. Kostra příběhu tedy stejně předvídatelná jako kostry sesbírané sběratelem kostí, ale každopádně se ráda nechám zlákat i k dalším detektivkám s touto zajímavou dvojicí postav.
Muž, který hledal svůj stín
David Lagercrantz
65 % - předešlé pokračování Milénia od nového autora mě navnadilo, a tak jsem se pustila záhy i do knihy nejnovější. autor si stále udržuje vysoký standard stylu psaní a kniha je i dost napínavá, ale tentokrát jsem zas tak nadšená nebyla - vytratilo se totiž to hlavní - a sice Mikael a Lisbeth v nezpochybnitelně hlavních rolích, kteří by byli středobodem celého příběhu tak, jako tomu bylo dřív. Dostalo se mi naopak dvou dějových linek, které by se bez mých oblíbenců v roli víceméně jen pozorovatelů asi v podstatě obešly, a navíc se přiznám, že mě dost unavovala ta politická korektnost, kterou je kniha nasáklá - postava z první dějové linky je romského původu a celá druhá dějová linka se točí kolem imigrantů islámského vyznání. Holt se asi pořád ještě odmítám smířit s tím, že tohle je teď nová evropská realita, o které budeme číst pořád častěji, a raději bych viděla Mikaela a Lisbeth v pro mě zajímavějších zápletkách. I tak ale příběhu neupírám kvalitní zpracování.
Scarlett 1
Alexandra Ripley
75% - Vlastně taková fanfiction ke slavnému románu Jih proti Severu napsaná velkou obdivovatelkou Margaret Mitchellové, která se očividně stejně jako většina čtenářek nadokázala smířit s koncem, kdy Rhett Scarlett opustil, a rozhodla se s tím vcelku působivým způsobem něco udělat. V prvním dílu se tak Scarlett nejdřív snaží polepšit a proniknout zpět do Rhettova srdce tak, že se vetře k jeho matce, jenže uvnitř je to pořád Scarlett a její léty pěstovaný cynismus, vychytralost a úžasná vůle k životu se prostě předělat nedá.