Enforcer komentáře u knih
Nejvíce mě zaujala poslední kapitola o poustevničení v Antarktidě. Ano, tak nějak to celé funguje. Zbytek knihy je zajímavým životopisem velice úspěšného, sečtělého a moudrého člověka. Člověka, který je vzhledem ke svým životním úspěchům velice skromný.
Lidé, kteří pana Halíka obviňují z nějaké namyšlenosti, dle mého názoru vůbec nepochopili, co jim autor chce říct.
Jediným problémem této knihy je přestřelená délka. Jinak jde o zajímavé až feministické vyprávění z viktoriánské éry. Z doby, kdy byly bohaté a urozené ženy účelově vychovávány k tuposti, a proto je kdejaká prostitutka intelektem a všeobecným přehledem předčila. Vždy mi připadalo, že ženy ve viktoriánských románech jsou úplně blbé, po přečtení Kvítku už vím, proč tomu tak je.
První část knihy je místy docela zajímavá. Kde jinde se člověk může dozvědět, jak Hitler viděl sám sebe a svůj názorový vývoj. Proto dávám jednu hvězdu. Druhá část knihy, která je už pouze o politice, je totální, nudný odpad, přes který se čtenář přelouskává velmi těžko.
Tento díl oproti Bouři mečů zásadně ubírá na tempu, což může někoho vést k názoru, že kniha je nudná. Podle mě ale autor nahradil chybějící akčnost větší hloubkou a pořád je co číst. Za velmi cenné považuji, že se konečně podíváme do nitra královny Cersei a zjistíme, jak hluboce je hloupá a zcela evidentně šílená. Dále Arya, Sansa, Brienne... ve čtvrtém díle zásadně přebírají otěže děje ženy a mně to přijde svěží. A nakonec mi přijde, že knihou se táhne jakýsi fatalismus, nálada stylu na ničem nezáleží, stejně nakonec všichni skončíme jako "hostina pro vrány"- U mě za čtyři body.
V této knize mi nejvíce sedí části z internátu a z Barcelony. Vyprávění z dětského výcvikového tábora Nesmrtelných mi hodně připomnělo Pygmeje od Chucka Palahniuka. Děti jsou poddajné a v uzavřeném, od okolního světa izolovaném prostředí snadno uvěří čemukoli, co do nich pravidelně očkujete. Ale když se pak dostanou do skutečného světa... Téma, které autor zpracovává tedy není nové, Glukhovsky ho ovšem popisuje velmi poutavou formou.
Naopak mám tentokrát celkem problém se sci-fi složkou knihy. Nějak si ty kilometrové věžáky a hlavně ta patra obsahující celé světy i s oblohou nedovedu představit a tyto světy jsou navzdory své povrchní pestrosti stráášně nudné. Ale to může být i autorův záměr, zobrazit nesmrtelnost jako nekonečnou, nikam se neubírající nudu.
Stejně tak úchylné jako malebné, navíc nádherně ilustrované. Jde o popis jednoho zlého dětského snu, který se v konfrontaci s krutou realitou nakonec nejeví tak špatným ? Možná.
-Mami, kdyby o tátu stála jiná ženská, co bys dělala?
-Vyřízla bych jí žebra a udělala si z nich odkapávač.
Zábavné příhody jedné finské temné rodinky, které jsou plné toho nejčernějšího humoru.
Občas se vtip ztratí v překladu, ale tomu asi není možné nějak zabránit.
Tato antologie mi docela sedla. Všechny povídky mají nápad a i ty slabší se dají v pohodě dočíst. Trochu zásahem vedle je Krev ve městě, která si asi utahuje ze seriálu Sex ve městě, jenže ten znám (a myslím si, že i valná část čtenářů této knihy) jen podle názvu, a tak jsem se moc nechytal.
Všechno je skvělé, závěrečná povídka od Mellicka ukázala jednu věc. Zdejší povídky jsou proti němu bizarní málo - co je třetí světová válka vedená kapustňáky či v důsledku globálního oteplování zaplavená Česká republika proti člověku, který má místo hlavy lízátko a musí se neustále bránit tomu, aby si z něj někdo ukusoval?
Popsat zombie apokalypsu z pohledu zvířat je hodně dobrý nápad na povídku. Delší prostor to ale moc neutáhne, a tak se původně hodně zajímavá a místy i vtipná věc zhruba od strany sto padesát mění na poměrně nudné čtení, které člověk dočte víceméně jen z povinnosti. Škoda.
Rozsáhlá a žánrově pestrá antologie ukrajinských autorů. Zajímavý způsob, jak získat základní přehled o kultuře, kterou jsme bohužel častokrát považovali pouze za jakousi podmnožinu kultury ruské.
Zdá se, že tuto knihu napsal pod anglickým pseudonymem John Crowley samotný Jára Cimrman. Poznat se to dá dle neustále se střídajícího prvku očekávání a prvku zklamání, což autorovi vydrží po celou délku knihy.
Vizuálně zajímavě zpracovaná kniha s nádhernými ilustracemi. Po této stránce se publikace neztratí v knihovničce žádného Tolkienfila. Bohužel po obsahové stránce to už taková sláva není, klouže se dost po povrchu
Zajímavé deníkové vyprávění z autorčina pendlování mezi Berlínem a Brnem. Cítím tak jakousi vykořeněnost z obou kultur, je to ale čtivé a obě kultury to skvěle přibližuje. Něco je skvělé v Německu, něco u nás, obojí najednou však mít nemůžete.
Zpočátku několik slabších snad ani ne povídek, které se navíc dost vymykají tomu, co si dnes asi představíme pod pojmem Kotletova tvorba, postupně však kvalitní kousky přibývají a sbírka dostává spád. Zadarmo určitě dobré počtení.
Jeden z nejlepších dílů Temné věže. Oba vložené příběhy jsou nadmíru silné. Knihy 3 - 4,5 mi přijdou z celé série nejlepší.
Ten příběh je stále větší paráda. Příhoda s neustále kradeným amuletem z vesnice Govorožec navíc neomylně ukazuje na středoevropský původ celé ságy. :D
Zpočátku, do cesty do Balašichy, v podstatě slabší kopie Metra 2033, poté parádní paranoidní dystopie v intencích P. K. Dicka, která tu a tam odkáže na Matrix či Atlas mraků - nevědomé krmení lidí sebou samými. Také mě sem tam napadlo, zda Glukhovsky náhodou nezná Neffovu Tmu, tedy to její temnější přepracování. Obě poloviny knihy naštěstí dost dobře fungují dohromady.
Možná o něco slabší než první kniha povídek, ale o to zásadnější pro vysvětlení vztahů mezi jednotlivými postavami
(SPOILER) Možné spoilery !!!
Za mě výborný konec série, po kterém se mi ihned chtělo znovu se pustit do Pistolníka. První díl série totiž tato kniha, zcela zjevně úmyslně, od smrti Eddieho stále více připomíná. Roland se pro mě také zařadil mezi nejsmutnější postavy literární historie. Tolik snahy, tolik krve... a vlastně úplně na nic. Souboje s Dandelem a na hradě Karmínového krále byly top. Cesta byla super a konec stylový, i když chápu, že některé čtenáře mohl dost naštvat.
Velmi zajímavý popis života ve staré Praze kolem roku 1866. Tajná společenstva, bordely a skutečné osoby sem tam se objevující jako vedlejší postavy (básník Neruda). A také jedno policejní vyšetřování, o které však v konečném důsledku ani moc nejde.