DraculasLady komentáře u knih

Ve srovnání s dílem, kdy Tři muži cestují v člunu, byl tenhle nepatrně lepší. Méně odbíhání od tématu, lepší a uvěřitelnější historky. Nicméně zklamalo mě, že Čechám nevěnoval autor zdaleka takovou pozornost, jako Němcům... Očividně jsme pro něj v té době nebyli natolik zajímaví. To neustále omílání "Němec tamto, Němec tohle..." mi celou četbu dost znechucovalo.... Škoda.

24.09.2020

Tak trochu marný pokus o Bukowského styl, který ale vůbec nevyšel. Prvních pár kapitol jsem se snažila najít ten hlubší smysl, který třeba beatník Charles vždy zachoval, ale sotva se mi to podařilo, tak se vytratil a do konce knihy už se neobjevil. Ze začátku mě autor dokázal aspoň navnadit několik zdařilými slovními obraty, ale ani to mu nevydrželo moc dlouho. Z víc než poloviny nedávala kniha vůbec žádný smysl. Vzít tak prvních 70 stran a k tomu poslední kapitolu, mnoha čtenářům by bylo ušetřeno utrpení z četby a kniha by si zachovala aspoň malou naději... Chudáci Dante a Bukowski...

"Nejlepší prostředek, který Bůh vynalezl k mučení lidí, je paměť." (str. 28)
"Milování je umění, ale zrada je veledílo." (str. 31)
"Nietzsche: Naděje je nejhorší zlo, protože prodlužuje lidské utrpení." (str. 154)

Dokonale tyto tři citáty vystihují můj pocit po přečtění... Budu si pamatovat, jak zbytečná to byla kniha. Její autor mě jako čtenáře zradil. Trpěla jsem kvůli němu do poslední stránky v naději, že z toho něco bude...

21.06.2020

Po dlouhé době se mi dostala do rukou knížka, ze které jsem poměrně dost zmatená. Historický román si tedy představuji úplně jinak. Mystická linka mi způsobovala stavy, kdy jsem musela knížku odložit, zamyslet se, zamyslet se znovu a pak jen... "Cože?" Co musím pochválit je stavba příběhu - retrospektivní. Ale jinak opravdu nevím, co si o tomhle díle myslet. Když už se člověk konečně mohl něco dozvědět, něco, po čem toužil několik stránek, bylo to tak odfláknuto nebo přímo zazděno, že mě opouštěla chuť číst dál. Ale četla jsem a četla jsem... A dostala se až na závěr, který mě totálně zklamal... Sakra když už chcete zabít hlavní postavu, která tak moc otáčela celý příběhem, můžete to udělat prosím pořádně?

23.04.2020

Takovéhle příběhy mám prostě nejradši. Propojení lidí různých stavů a zapojení i samotného panovníka. Intriky na každém kroku a v každém koutě, ale i přes to se najdou zodpovědní a čestní lidé, kteří se snaží udržet svět ještě v pořádku. Kontrast mezi postavami pana Protivy a mnicha Blasia je dokonalý. Myslím si, že pan Bauer nemohl stvořit komičtější dvojici.
Spád obou příběhů je přesně takový, jaký má být. Příběh je zapleten tak akorát a postav zde není mnoho. Autor Vám dává už od počátku dost prostoru pro vlastní úvahy nad koncem vyšetřování. A to je to, co dokážu velice ocenit. Nastínit několik směrů a několik možných lumpů a postupně je seškrtávat až na toho jediného.

07.04.2020

Mrzí mě, že byla knížka trochu nevyvážená. Některé příběhy měli i přes to, že je člověk již znal, pořád co nabídnout, jiné jsem dočítala s absolutním nezaujetím... Velice mě překvapil příběh maršála Radeckého, který se dokázal dostat ve svém životě opravdu daleko. Příjemná inspirace, že i nemožné se stává možným.

17.03.2020

Katovské řemeslo mě fascinuje už velice dlouho, a proto neustále doplňuji svou krvavou knižní sbírku. Posledním úlovkem bylo právě Souhvězdí Kata a musím říci, že se řadí mezi ty nejlepší úlovky! Detailní popis popravy, nahlížení do duše kata, pomsta, strach, děs, krveprolití, lhostejnost lidí, předsudky, pověrčivost... To všechno zde najdete. A jako vlastenci mi samozřejmě bylo velice příjemné, když hlavní hrdina zavítal i do Prahy. I když nejsou postavy příběhu nijak přesněji popisovány, dokážete si je podle jejich charakteristických rysů dost dobře představit nebo připodobnit k někomu, koho už znáte a chová se stejně. Trocha toho nadpřirozena samozřejmě nemůže chybět, ale realističnost příběhu to zas až tolik nenarušuje. Jedním slovem - dechberoucí...

15.02.2020

Z celé trilogie pana Kalendy byl tenhle díl asi nejzáživnější a nejakčnější. Kontrast mezi třemi "vyšetřovateli" byl obrovský a leckdy jsem se musela nad jejich výroky pousmát. Zejména v těch chvílích, když jsem autorovi přečetla myšlenky o pár řádků dopředu.
Postava Kláry pak jasně odráží postavení ženy ve středověké společnosti. Bojovat se dá i s nepřízní osudu, jen to nevzdat.
Siegfried svůj boj také nevzdal, proto mě trochu mrzelo, že nemohl splnit svůj slib i když se o to tolik snažil.

26.01.2020