Daorien komentáře u knih
Jo kdyby mi na základní škole tehdy někdo řekl, že se mám podívat dál za ty tři slepené kousky veršů z různé části básně a přečíst si ji radši celou, byl bych se ji tenkrát učil zpaměti mnohem raději, už jenom kvůli tomu, že bych věděl jak to pokračuje a neměl bych k ní snad až do teď takový odpor, který pramenil snad jenom z nevědomosti a falešného obrazu utvořeném především dogmatickým pedagogem :)
Trilogie se četla super, snad až vyjma táhlejšího druhého dílu.
Jediné co bych trilogii vytknul, je nesoudržnost prostředí povrchu. V prvním díle je povrch nebezpečné místo plné všudypřítomných zmutovaných lidožravých bestií, jak na zemi, tak ve vzduchu, či v budovách a ve třetím díle už o nich není ani zmínka a povrch se hemží opancéřovanými vozidly a speciálními jednotkami. Souboj mezi předválečným člověkem a adaptující se přírodou tak ustupuje do pozadí a místo toho nastupuje klišé souboje člověka proti člověku a část atmosféry neznáma povrchu tím hodně trpí.
"jedno z vrcholných děl žánru bizzaro fiction" slibuje anotace knihy o své první povídce. No, dejme tomu, ale zřejmě jenom díky neobvyklému prostředí, ve kterém se děj odehrává. Porno v srpnu mi přišlo o dost koncepčně zajímavější. Fantastické orgie zase obsahově bizarnější a pokud bych je měl seřadit sestupně podle sympatičnosti tak rozhodně 2 - 3 - 1.
Celkově mi ale povídky připadají jako příběh fanouška magických fantasy světů a her na hrdiny, který sleduje příliš mnoho japonských seriálů, má excesivní zásobu kresleného porna v počítači, který zrovna do sebe v pokročilé hodině v baru lije svůj dvanáctý drink a vypráví svým přátelům o svém prvním sexu, který se odehrál ne později než v uplynulých 24 hodinách - což teda z hlediska žánru bizzaro je asi velice správně :)
No. Tohle byl zase pro jednou docela horečnatý výplod.
Mělo to myšlenku, nebo spíš snažilo se ji to mít, bohužel tahle potenciální myšlenka omráčila děj, který se v poslední třetině knihy probral a začal se s myšlenkou rvát. Výsledek byl, no řekněme sporný.
Navzdory všemu tomu mišmaši je to příjemná knížka na odreagování, pokud je člověk příznivcem trochy toho ultranásilí. Překlady jmen postav jsou velmi sympatické a stejně jako u jistých barvitě vyjádřených scén jsem se několikrát uchechtl.
Hodnotím dvěma ze tří sester.
Já nevím ...
Nevím jakým způsobem tohle dílo hodnotit. Jako horor spíš ne, vzhledem k tomu, že autor má tendenci odhalit co se stane několik kapitol dopředu. Napětí z toho, co se stane se tak mění v očekávání, kdy už se to konečně stane.
Jako psychologický román s prvky mysticismu by to bylo nejspíš vhodnější. Celá kniha je vlastně o tom, co se hlavní postavě odehrává v hlavě a jak na něj působí příkoří a radosti, kterými si jeho rodina prochází. Z tohoto pohledu bych hodnotil knihu o jednu úroveň lépe, než z pohledu hororu.
Co se týče čtivosti tak je to taková horská dráha, pomalu vás to táhne nahoru, pak rychlý sešup a zase pomalu nahoru s konečnou zastávkou v epilogu, který mě upřímně řečeno ačkoliv je to jenom pár řádků naprosto nadchnul a dodává celému příběhu velmi ponurou záhadnou tečku.