Claricia komentáře u knih
Výborně jsem se při čtení bavila, to se musí nechat. Některé scény vyvolávají smích i teď, když už mám knížku dočtenou. Kastelán Josef mi silně připomněl některé průvodce, s nimiž jsem se na hradech a zámcích setkala, prostě taková ta možná až klasická postava. Těším se na pokračování, které právě začínám číst. :)
Jedna z knížek, které nutí k zamyšlení. Proč nepomáhá "plošná" pomoc velkých organizací, jako je OSN, zatímco malé projekty, zaměřené na konkrétní lidi, jsou schopné pomoci celé komunitě a následně zlepšit situaci v širokém okolí? Co nás nutí vynakládat miliardy ročně na pomoc, která ve své podstatě celou situaci ještě zhorší? Proč neučíme lidi v rozvojových zemí spíše samostatnosti - a místo toho je učíme závislosti? Vřele mohu knížku doporučit komukoli, koho otázka rozvojové pomoci zajímá.
Výborná záležitost... Knížky pana Pratchetta mám velmi ráda - a čím novější, tím jsou pro mě přínosnější. Není to jen zábava, ale dost věcí člověka i nakopne k přemýšlení. Šňupec jsem zatím četla dvakrát a i při druhém čtení jsem tam našla něco nového, čeho jsem si při prvním čtení nevšimla. A Samuel Elánius je prostě Samuel Elánius, jeho postava je mi čím dál bližší.
Až mě mrazí v zádech, když si uvědomím, čeho je člověk vůči člověku schopen. Skvěle sepsané příběhy, které by neměly být zapomenuty.
Jedna z mých nejoblíbenějších - protože pravda často opravdu vyděsí... :o)
Vypořádat se s matkou - manželkou nacistického pohlavára, která iluzí moci Třetí říše žila i po skončení druhé světové války, nebylo pro autora nic jednoduchého. Stejně jako jeho otec, i ona využívala všech možností, které nacistické Německo svým věrným nabízelo. Kniha je syrovou zpovědí, vyrovnáním se s vlastním rodičem, někdy se čte sama, jiné pasáže musí člověk delší dobu trávit. Přesto patří mezi to nejlepší, co jsem ve vztahu k druhé světové válce (a jejímu dědictví) četla.
Nevím. Detaily brilantně popsané, ale nějaký ten "silnější" příběh mi v tom prostě chybí. Asi jsem v případě téhle knížky naladěná jinak než autorka, ačkoli jsme stejná generace.
Zajímavé zpracování toho, jak to možná mohlo být. Asi jsem od toho čekala trochu víc, jsem každopádně zvědavá na další knihy téhle autorky.
Občas je to sonda až fantaskní, ale na druhou stranu mám pocit, jako bych tam byla... Jako bych žila mezi těmi lidmi se všemi absurdními situacemi, které zažívají. Neskutečné povídky, zážitky, skutečnosti... Jedna pošumavská sudetská ves v celé své "kráse".
Velmi zajímavé a čtivé pojetí lidické tragédie. Pohled z jiného úhlu, pohled subtilní a přitom silný. Mahler jako vždy skvělý.
Opět zajímavá detektivka z prostředí finanční stráže rakousko-uherské monarchie. Líbí se mi, jak Marie Macková dává nahlédnout do fungování téhle strážní služby, už proto, že jedním z předků mého muže byl právě její člen.
Ed McBain. Postrach se to, myslím, jmenovalo. Důvod pro zločin? Stejný jako v případě Nechtěných. To je zásadní věc, která bila od začátku do očí.
I díky tomu jsem si většinu knížky říkala něco ve smyslu "jak je možné, že to ještě pořád nikoho nenapadlo?".
Knížka se čte dobře, což o to. Ale pak přijde zvrat a najednou je na třiceti stránkách všechno dořešeno - což krutě kontrastuje s předchozí délkou knížky. Skoro mi přišlo, jako by si autorka řekla "jejky, už mi do limitu od nakladatelství zbývá jen třicet stránek, rychle to vyřešit!". A je to škoda. Kdyby rozuzlení dostalo víc prostoru, možná bych ty hvězdy dala čtyři. Navíc chybí třeba i info o tom, jak to dopadlo s Gabrielem - možná se to dozvím v některé další knize? Ale spíš o tom pochybuji.
Každopádně jako odpočinkové čtení na léto dobré, byť se mi (jakožto matce tří dcer) chvílemi nečetla knížka moc dobře.
Červenákovy knihy čtu velmi ráda (a moc se těším na další), trilogii o kapitánu Báthorym jsem přečetla v podstatě jedním dechem (což je při rozsahu díla co říct). Doufám v pokračování... :)
Klasický Abercrombie - s některými jeho postavami se člověk znovu setkává velmi rád (Jehně), s jinými nikoli (Nicomo Cosca). Popisy některých dějů nejsou pro slabé povahy, knížka ale rozhodně stojí za to. Abercrombie si mě prostě získal. :)
Přemýšlím, jestli napsat, že je to jedna z mých oblíbených Pratchettovek.. Zásadní problém je, že mám pocit, že z posledních cca sedmi knížek patří mezi moje oblíbené úplně všechny.
Toničku jsem si oblíbila hned v první knížce, byla jsem zvědavá na další příběhy. Jen trochu doufám, že se třeba zadaří ještě jedna knížka o ní, i když mám stejný pocit jako tan - loučení...
Naprosto perfektně sepsaná historie několika málo dní jedné války... Musí se nechat, že Abercrombie umí lidskou povahu popsat velmi dobře, líbí se mi jeho styl a po Prvním zákonu a Nejlépe chutná za studena jsem si Hrdiny opravdu užila. Počet stran zprvu člověka skoro vyděsí, ale čte se to samo. :)
Perfektní recepty - byla jsem až překvapená, jak moc dobrá jídla v této kuchařce jsou. Inu, Apetit umí, vařím podle tohoto časopisu velmi ráda a jsem moc vděčná za jejich sérii kuchařek.
Už podle popisu velmi zajímavá knížka - pro mě i kvůli tomu, že zpracovávám historii jednoho domu v Kamenné, právě jednoho z těch, odkud byli Němci vystěhováni. Literatura tohoto typu mě velmi zajímá a doufám, že knih, jako je tato, bude přibývat. Případně uvítám tipy na další knížky zabývající se mimo jiné tématem vyhnání Němců.
Vlahoše a jeho příběhy prostě můžu. Hned po hlídce (resp. Elániovi) je... No dobře, možná ještě po Smrťovi, je Vlahoš moje nejoblíbenější postava. Tyhle příběhy už nejsou ty klasické "dětské" jako počáteční Zeměplochy, mají v sobě něco trochu víc - a to je přesně to, co se mi líbí.
Úžasné čtení pro kohokoli, kdo má doma malé děti (nám tu pobíhají nebo polehávají tři kousky). Člověk aspoň zjistí, že v tom není sám. :o)
st.me - Facky z Marsu i Zápisky dostal jako dárky můj muž a jsou to knížky, které jsme si oba neskutečně užili, takže věnování jako dárek vřele doporučuju.