cenek6784 komentáře u knih

(SPOILER) Po knize jsem sáhl spontánně v knihkupectví, zaujala mě tématem. V první půlce knihy jsem byl trochu zklamaný, nic od autora jsem předtím nečetl a tak jsem nevěděl co můžu očekávat, přišlo mi to v některých ohledech trochu přitažené za vlasy. Nacistická rodina, kde mladá dívka naopak obdivuje Dalajlámu, přestože i nadále udržuje se zbytkem dobré vztahy, hajlující babička se slepou kočkou atd. Čekal jsem trochu víc reálnější zobrazení toho jak by takové devadesátky skutečně mohli vypadat. V postavách jsem se dost ztrácel a po jistém čase jsem orientaci v nich vzdal a vystačil jsem si s tím že tomu příběhu aspoň relativně rozumím. Nicméně konec se mi líbil.

3 19.10.2023

Knihy Iuliana Ciocana mám prostě rád. Píše zajímavým a neotřelým způsobem, a hlavně se mi to dobře čte. Je pravda že zde, díky spojení dvou paralelních příběhů, jsem se občas trochu ztrácel v postavách. Taky konec mě trochu zklamal, jakoby to bylo utnuté až moc brzo.

Rozdělení do dvou příběhů, kdy druhý z nich je ,,dílem" hlavní postavy toho prvního, mě fascinuje. A trochu přemýšlím jestli v tom nebyl úmysl a jestli autor neměl obavu že by s románem Poslední osvobození skutečně dopadl tak jako hlavní postava této knihy. :)

2 01.11.2023

Na existenci knihy jsem narazil náhodou na Facebooku a protože mě téma zajímá a mnoho knih na toto téma nevyšlo, rozhodnul jsem se knihu koupit. Od knihy jsem neměl velká očekávání, hlavně jsem chtěl vidět nový náhled na karabašskou tématiku z pohledu místních lidí. To se mi v podstatě splnilo, jenže trošku jinak než bych od knihy čekal, vzhledem k tomu jak je kniha prezentována. Přečetl jsem ji za jeden večer a vyčtu jí hlavně dvě věci:
1.) Neuvěřitelně velké množství tiskových chyb a šotků. Reálně přemýšlím nad tím jestli jsem si náhodou v knihkupectví nevylosoval nějaký defektní kus a nemám ji jít reklamovat. Pokud ano, tak se za tuto kritiku omlouvám. Faktem je, že přinejmenším můj kus má chyby na každé straně a není to jen chybějící diakritika, ale především chybějící mezery mezi slovy, špatná transkripce slov do češtiny (navíc se u některých slov objevuje v knize víc variant, což je o to víc matoucí) a v některých pasážích je takových chyb tak moc, že jsem se začínal ztrácet v ději. Myslím to naprosto upřímně, když říkám že jsem nikdy nečetl knihu kde by takových chyb bylo tak příšerně moc.
2.) Nedostatečné uvedení čtenáře do pozadí díla. Kniha může být, a je zajímavá, právě pro nový náhled na karabašskou tématiku. Jenže pro něco takového je kniha prezentována naprosto špatným způsobem. Na zadní straně obálky je Karen Ogandž prezentován jako ,,známý spisoval a básník Náhorního Karabachu...laureát mezinárodních cen míru a lidských práv."
Na rovinu, v angličtině i v některých dalších jazycích mi na Googlu o "Karenu Ogandžovi" nevyjelo vůbec nic a chvíli jsem přemýšlel nad variantou jestli nejde o nějakou smyšlenou osobu. Nakonec se mi podařilo přes web Národního shromáždění Náhorního Karabachu zjistit jeho pravé jméno a že se jedná o arménsko-karabašského politika a přidal jsem jeho profil i tuto knihu sem na Databázi. Tím chci jednoduše říct, že tenhle autorský medailonek se prostě nepovedl, Karena Ohanjanyana český čtenář nezná a v té podobě jaký je na zadní straně obálky, je nicneříkající.
Autor svoje zkušenosti promítl do románu, hlavní postava běžně chodí na kávu s karabašským prezidentem, ministry a zná se i nejvýznamnějšími politiky Arménie. V knize je oslovován jako ,,nejoblíbenější muž v Karabachu". Některé pasáže, zmiňující se např. o arménském prezidentovi Pašinjanovi, jsou čistou politickou agitkou, kde se odráží názory i touhy autora. (Pašinjan je prezentován jako zrádce národa, kterého všichni Arméni nenávidí a který odmítá po válce v roce 2020 odstoupit i přes nenávist obyvatel. Faktem ale je že po té dokázal v roce 2021 vyhrát další volby, nejde tedy říct že se by tyto okolnosti v knize dali označit za objektivní skutečnost, právě že naopak skutečnosti neodpovídají. Kniha byla napsána nejspíš v roce 2020, na obranu autora tedy uvádím že nemohl nejspíš vědět jak se bude dění dál ubírat.)
V předmluvě na straně 5 se píše že je Karen Ogandž ,,vynikající rusky píšící spisovatel a básník". Knihu můžeme označit jako zajímavé svědectví přímého účastníka dění v Náhorním Karabachu, ale jako vynikající literární dílo? To se omlouvám, to určitě ne. Ostatně i ve ,,Slově redaktora" pod kterou je podepsána Gayane Beglaryanová se píše že práce na knize trvala měsíc a půl
a autor ji psal krátce po skončení války v roce 2020. Oceňuji sice že autor často píše o svých emocích, které mu věřím, že v daných chvílích skutečně prožíval. Ale čistě z literárního hlediska to opravdu žádná sláva není. Rešerší o autorovi jsem strávil nějaký čas, našel jsem o něm stránku na webu Národního shromáždění NK a jeho Facebook. A je očividné, že nebýt autorova přátelství s českým překladatelem a novinářkami Markétou Kutilovou a Lenkou Klicperovou (které jsou přímo v ději románu vedlejšími postavami), tak by kniha v češtině určitě nevyšla. Což není žádná ostuda, já jsem rád že jsem si tuto knihu přečíst mohl. Ale líbilo by se mi kdybych byl jako čtenář do tohoto kontextu zasazen, protože moje očekávání od knihy, ve chvíli kdy jsem ji kupoval, bylo naprosto odlišné.
Další věc kterou jsem příliš nepobral je předmluva od profesora Petra Juzy z Trnavy. Člověk by sice od člověka s tolika tituly čekal objektivní a co nejvíc nestranné uvedení do situace Náhorního Karabachu, to se ale rozhodně neděje a v krátké předmluvě se dozvídáme například to že rebelové na Donbassu bojovali za jazyk Puškina, Tolstoje atd. proti banderovcům z Azovu a varuje nás doslova před ,,bruselskými neoliberály, s podporou Anglosasů s banderovským Azovom za chrbtom", kteří můžou z historické paměti vymazat i nás. Nejsem odborník, proto nedokážu říct co z uvedeného v předmluvě o Karabachu pravda je a co ne, ale vzhledem k množství osobních názorů, kterou Juza do textu narval, beru celou jeho předmluvu s velmi velkou rezervou.

I přes tohle všechno bych knihu doporučil těm kteří se o tematiku Náhorního Karabachu zajímají, ale je dobré vědět co od knihy čekáte. Některé postřehy k dění v Náhornímu Karabachu jsou zajímavé a jde vidět že pramení z přímých zkušeností autora. Stejně tak bych se nezlobil, kdyby se na českém trhu objevila i jiná autorova kniha (údajně jich je víc než 35), příště prosím ale po důkladné redakční kontrole a hlavně s objektivním uvedením do pozadí díla. :)

2 08.10.2023

Tahle kniha je ,,příruční knihovna" celé moravské otázky. Pojednává o mýtech spojených s Moravou a tím čím Morava vlastně historicky byla a mohla by být dnes. Vysvětluje některé křivdy a pomluvy, které se o lidech s moravským povědomím šíří. Pokud Vás zajímá fenomén moravanství a chcete nahlédnout pod pokličku a pochopit lidi, hlásící se k moravské národnosti, tak tahle kniha je pro to nejlepším průvodcem. Jediné co bych vytknul je to, že název nebyl zvolen zrovna nejšťastněji, aspoň z mého pohledu evokuje pocit že se jedná o odbornou knihu z teorie práva v souvislosti s historickou moravskou autonomií, což není a dal by se jistě najít více odpovídají název.

1 09.10.2023

Ke knize jsem se dostal zajímavým způsobem, díky tomu že jsem se náhodou seznámil s autorkou. Sice jsme se potkali jen jednou, ale tehdy jsme vedli docela zajímavou několikahodinovou diskuzi o všem možném a o tom, že ve 13 letech napsala knihu, se ani koutkem nezmínila. :) Když jsem mnohem později na knihu narazil, tak jsem koukal jako puk. Neobvyklé jméno skoro vylučovalo možnost pouhé shody jmen a taky že jo. Nejen, že má Františka talent na psaní, ale kromě toho je i zajímavý a očividně taky skromný člověk. Pokud se někdy odhodlá k napsání další knihy, v čemž ji fandím, tak si její knihu určitě ujít nenechám.

1 09.10.2023

Tohle byla už druhá kniha od autora, kterou jsem četl. A nezklamala mě, autor píše originálně, vkládá do textu zajímavé myšlenky a jednoduše to není jen tak nějaký brak na stokrát ohrané motivy. Kniha vás donutí přemýšlet, děj se odehrává v Kišiněvě, ale lidské vlastnosti na které autor poukazuje, jsou platné univerzálně po celém světě a v Česku obzvlášť.

P.S. A líbí se mi jak Dybbuk knihy od autora tiskne. Obálka bez matného nebo jiného polepu, jen čistý papír, minimalistický design. Ale za to v pevné vazbě. Mám za to, že ostatní nakladatelství by sáhli spíše po brožované obálce, zato s kýčovitým obalem s různými ,,efekty".

23.10.2023

Vždycky oceňuji odvahu, když se někdo odváží vydat vlastní knihu. Sbírka básní a fotografií o Adamovu a jeho okolí od Jany Nováčkové a její dcery je zajímavým regionálním dílem. Jako Adamovák se zajímám se o místní díla, bez ohledu na to jak stará jsou a tak jsem rád že nová místní díla vznikají i v dnešní době.

09.10.2023

Jsem si celkem jistý, že na českém trhu neexistuje lepší učebnice rumunštiny pro začátečníky než je tato od paní Gramelové. Pomocí této knihy jsem se rumunsky učil během svého půlročního pobytu v Rumunsku a dá se s ní jednoduše a rychle dostat na úroveň B1/B2, což mi naprosto postačilo. Je sice pravda že pro potencionálního studenta rumunštiny na VŠ by nejspíš nebyla dostatečná, ale tím já nejsem a pro člověka jako jsem já je zpracována naprosto ideálním způsobem.

09.10.2023

Potvrzuji co píše tscharodejka. Je mi to líto, ale kniha se prakticky nedá číst. I když se snažím sebevíc, tak knihu prostě nechápu. Koupil jsem ji v Levných knihách za 5 korun kvůli zajímavému názvu.

09.10.2023

Upřímně s kritikou od kap66 nesouhlasím. Pět hvězdiček sice nedám, ale v rámci žanru, regionu a toho co chtěl autor předat, se mi kniha líbí a po pravdě, co se týče literatury Rumunska a Moldavska, je jedna z mých nejoblíbenějších. Je pravda, že jsem rumunofil a moldavofil, takže vidím dost věcí jinak, ale přál bych si aby dal čtenář knize alespoň šanci.

09.10.2023

V rámci toho co lze hodnotit, musím říct že toto vydání Caragialových her je zpracováno výborně. Oceňuji správnou transkripci jmen z rumunštiny a slovníček jmen se správnou výslovností před každou hrou. Líbí se mi obálka a oceňuji i samotný fakt, že někdo nové vydání Caragialových her v Česku vůbec vydal.

09.10.2023