Butylie komentáře u knih

Skvělá knížka, můžu jen doporučit. Je to srovnání bájných bytostí Středozemě J.R.R.Tolkiena s tvory germánské, finské a keltské mytologie. Knížka zaujme různé typy čtenářů - fanoušky díla J.R.R.Tolkiena, znalce mytologie i lingvisty a etymology (Tolkien byl lingvista a vytvářel pro bájné bytosti funkční jazyky). Svým dílem J.R.R.Tolkien dokázal zdánlivě nemožné: vdechl život prastarým mýtům a legendám. Tolkien zároveň přiměl své čtenáře ke studiu skutečných mytologií, které tak miloval. Právě Tolkien byl tím, kdo prastaré bytosti evropských mýtů znovu oživil v myslích moderních čtenářů. Tolkien byl nakloněn víře, že pohled na mýtické tvory fantazie může lidem otevřít oči, takže obnoví jejich vnímání světa a ukáže jej v novém světle. Germáni, Finové a Kelti v bájné bytosti opravdu věřili; zkuste se ponořit do knihy české autorky Andrey Čudrákové a třeba na ně budete také chvíli věřit. Zkuste se ponořit do světa mýtů a pohádek a třeba pochopíte podstatu světa. Třeba se vám zjeví tajemné záblesky životní pravdy, jež v sobě odedávna zrcadlí pohídky a mýty světa včetně Bible, ze které silně věřící Tolkien také vycházel - nechal se inspirovat i příběhy křesťanské mytologie (Starým a Novým zákonem). Věřil, že příběh Ježíše Krista je nejkrásnější mýtus, protože je pravdivý.

22 07.11.2020

Kniha Dech života je založena na tématicky širokém okruhu vědění. Pozoruhodná je pohledem na vnímání lidí od dob dávné minulosti až po smýšlení dnešního člověka. Autor přitom vychází z osobních poznatků a zkušeností, které prožil na cestách po celém světě. Během této doby se seznámil s životem a myšlením posledních svědků pravěku i mentalitou rozmanitých lidských ras a kultur. Své poznatky konfrontuje se smýšlením moderního člověka existujícího jako součást industriální, vysoce organizované a komplexní společnosti.
Těm, kteří se zajímají o syntézu vědeckého pohledu a intuitivního chápání, může kniha Dech života pomoci nalézt, nebo přinejmenším rozšířit dimenze vlastního poznání. Toto dílo bezpochyby osloví ty, jimž jsou úzké hranice vytyčené striktním racionálním pohledem na život, vesmír i člověka.

18 06.08.2017

Nápad autorky napsat šestý díl sedmidílné série v úplně nových reáliích Jižního kontinentu a z pohledu vedlejší postavy Chaola nebyl podle mě zrovna nejšťastnější.

Po přečtení předchozího dílu nazvaného Říše bouří jsem byla opravdu napnutá a zvědavá na pokračování dobrodružství Aelin, Rowana, Manon, Doriana, Elide a spol. Namísto něj jsem se dočkala více než 600 stránkové odbočky v ději popisující dosud neznámé království s mnoha novými postavami a zdlouhavě se rozvíjející milostnou zápletkou.

16 11.01.2019

Kniha obsahuje sbírku desíti povídek, které popisují příběhy pacientů z autorovy psychoterapeutické praxe, podobně jako autorovy dřívější knihy Láska a její kat a Máma a smysl života. Yalom knihu vydal ve věku 84 let, a možná právě proto se zde více než v jiných knihách zabývá tématem smrti a překonávání strachu ze smrti.

V doslovu autor píše: „Pacienti v příbězích, které jste právě přečetli, našli pomoc způsobem, který jsem nemohl nijak předvídat. … Píšu pro ty z vás, kdo máte upřímný zájem o lidskou psýché a osobní růst, pro mnoho čtenářů, kteří se poznávají ve věčných existenciálních krizích vylíčených v těchto příbězích, a pro jednotlivce, kteří uvažují o tom, že nastoupí terapii, nebo na ni už chodí. Doufám, že tyto příběhy o nápravě povzbudí všechny, kdo bojují se svými démony.“

15 17.11.2015

Předchozí autorova kniha Stín větru mě nadchla, a tak jsem se na Andělskou hru těšila. Kniha má trošku pomalejší rozjezd, ale je dobře rozehraná. Nechybí tu atributy, kvůli nimž jsem si Zafóna oblíbila - podmanivá gotická atmosféra Barcelony, zajímavé postavy, originální jazyk, dechberoucí zápletka odkrývající děsivé události z minulosti. Až do dvou třetin knihy jsem se bavila a viděla jsem to na 4-5 hvězdiček, ovšem poslední třetina a závěr mě zklamaly. Ocenila bych jasnější rozuzlení a logické vysvětlení událostí a záhad (a taky těch mrtvol bylo na mě už trochu moc). Z konce knihy i z fantastického epilogu jsem zůstala rozčarovaná a mírně zmatená.

14 30.11.2015

V posledních letech jsem četla poměrně hodně fantasy cyklů, a Jméno větru je pro mě za Pánem Prstenů a Harry Potterem na třetím místě. Inteligentně napsaná kniha, zajímavý a propracovaný svět, plastické postavy, pozoruhodný příběh, originální styl, čtivé. U mě plné hodnocení u obou dílů, těším se na další.

14 31.07.2015

Kniha obsahuje zajímavé postřehy o málo známé kultuře nacházející se mimo běžné turistické destinace. Pro klasické turisty obrážející historické a jiné zajímavosti asi nic moc, ale pro zvídavé čtenáře bažící rozšíření obzorů a po poznání, jak se žije jinde, moc pěkné čtení. Líbilo se mi dozvědět se o Vanuatu něco jiného, než s čím jsem se dosud setkala. Jde hlavně o popis ostrovní mytologie a etnologie a také o příběhy obyčejných lidí, které mladý cestovatel potkal. Některé kulturní zvyky mne velmi zaujaly. Mnohé jsou v ostrém kontrastu s tím, co můžeme vidět ve většině naší společnosti. Naopak některé detaily, třeba ty o hygieně, mne trochu vyděsily. Příběhy jsou doplněny překvapivě zajímavými úvahami o životě. U knihy jsem obdivovala v prvé řadě autora a jeho odvahu vydat se do míst, kde není tak snadné se zorientovat a domluvit. Díky jeho putování se dozvíme o kultuře Vanuatu, jejich životním stylu a vztahy mezi lidmi, a taky něco o magii a pohledu přírodních národů na svět. Kniha je doplněna ilustracemi a fotografiemi z cesty.

Na přebalu knihy je napsáno doporučení od cestovatele Miroslava Stingla, které myslím knížku pěkně vystihuje: „Kniha je skvělým obrazem života a zejména myšlení původních obyvatel málo známého místa naší planety. Zároveň je autentickým svědectvím o výpravě jednoho odvážného a vzdělaného muže za lidmi jakoby z jiného světa. Autor přistupuje k domorodé kultuře z hlediska etnopsychologie a obohacuje ji vlastními zážitky. Nejen proto mohu knihu čtenáři vřele doporučit.“

12 13.07.2017

Detektivky Tany Frenchové jsem si oblíbila kvůli realistickému popisu prostředí, psychologickému prokreslení postav a zajímavým kriminálním zápletkám. Ty nechybí ani v knize Místo pro tajnosti. V této knize přidává Tana Frech do příběhu paranormální jevy, které se podle mého do podobného typu knihy nehodí. Navíc mi neseděl motiv vraždy. Proto oproti předchozím knihám Frenchové snižuji hodnocení z pěti na čtyři hvězdičky. Přesto se těším na další knihu autorky, přičemž doufám, že se příště obejde bez nadpřirozených prvků.

12 04.08.2015

Kniha mi připadala zdlouhavá a neoriginální, jako slabší odvar z Tolkiena. Příběh mě místy docela bavil, jindy se táhl. Nemám chuť číst další díly série.

7 31.07.2015

Příběh mě místy docela bavil, ale kniha jako celek mi připadala plná fantasy klišé. Osudem vyvolený hrdina z mečem, jeho krásná přítelkyně, starý čaroděj, dlouhé putování, boj z jednorozměrně zlými padouchy (u princezny Violety mi to připadalo až na hranici parodie) ... Knihu jsem dočetla do konce, ale na další díly série se nechystám.

6 31.07.2015