boticelli komentáře u knih
Tak nějak odtažitě napsáno a to „retro” na mě působilo jako hlavní motiv knihy. Trošku vypočítavě. Nicméně se to nečetlo špatně ale oddychovky k vodě si příště raději dvakrát rozmyslím.
Jasne a strucne. Na tema Rim by ovsem mohly byt popsany kilometry papiru...
Kniha mi připomenula film Larse Triera Nymphomaniac. Silné téma a zajímavý pohled do duše ženy, kterou slast naplňuje a zároveň dovede zničit vše kolem ní. Napsáno strohým jazykem a přesto tak výstižně.
Velkolepe drama s kulisou Rima. Kdo Rim zna, pro toho musi byt o to vetsi zazitek sledovat zivotni pad pani Stoneove na mistech jako jsou Spanelske schody, Villa Borghese nebo kavarna Rosati. Tennessee Williams zna bravurne zakouti zenske duse.
Mozaika souvisejících příběhů z různých časových období tvoří tento poutavý a dojemný román. Autora si zařadím někam mezi Hájíčka a Mornštajnovou (mé oblíbené) a budu se těšit na jeho další tvorbu!
Rád čtu romány odehrávající se v minulém režimu ale toto bylinné víno mi hlavu nijak nezamotalo! Styl vyprávění mi moc nesednul, zástup postav ale žádná oslnivá a příběh zpočátku i zajímavý vyšuměl nakonec do ztracena...
Příběh ani styl psaní
(připomínal mi Do tmy od Anny Bolavé avšak tady jsem se v textu místy ztrácel)
mě nezasáhl tolik jako úžasná obálka knihy.
Nejzajímavější mi přišel ten podklad amerických dějin. Hrdinové mi ničím neučarovali, byla jiná doba a jejich počínání mi často bylo záhadou. Nicméně ke konci románu bylo zajímavé sledovat, jak jiná byla hned další generace.
Přečteno v jednom z posledních letních odpolední, velice zábavná společnost českých autorů, povídek mohlo být i víc!
Toto mi nejvíce připomínalo nějakou TV inscenaci z osmdesátých s Andrlovou a Čenským. Chtěl jsem poznat autorku ale sáhl jsem napoprvé asi dost vedle... Finální martyrium (nebo snad happy end???) s psíkem tomuto deníku jen nasadilo korunu nudy.
(Na přebalu jsem si teď přečetl, že autorka se podílí na seriálu Ulice - aha!)
Atmosféru by to i mělo, pár zajímavých postav taky. Jen jsem místy netušil, co tím chtěl básník říci. A tak to asi má i být...
S touto knihou prožijete osudovou letní lásku. Začetl jsem se do ní ze zvědavosti a po pár stránkách jsem v tom byl až po uši. Jak už tu někdo psal, příběh má tu moc vám zlomit srdce.
***
Hned po dočtení knížky se mi poštěstilo shlédnout film v letním kině. Audio-vizuální skvost. Publikum odměnilo projekci potleskem. Elio se stal knižní postavou o které bych chtěl číst dál a dál...
Výpravný román nemusí mít nutně 500 stran a více. Svižně napsáno, radost číst! A ještě k tomu o reálných, zajímavých osobách.
Knížka mne opravdu nadchla! Portrét Nabokova na “pár” stránkách kde nechybí elegance ani napětí.
Adam&Eva
Romeo&Julie
Lolita&Humbert
Wavy&Kellen!
Truman s Marylin po pohřbu nemají chybu! Takhle od “huby” to dovede pustit do éteru jenom on! Ke knížce se rád vrátím, je taková ...americká.
Čteno znovu po čtyřech letech a líbilo ještě víc než napoprvé. Už titulní povídka Hudba pro chameleóny mi pro svou atmosféru zůstane navždy v hlavě, kdo by nechtěl pít mátový čaj ochucený absintem na terase starobylé vily…
Kouzelně napsané drama o nekouzelných rodinných tragédiích. Autorka bravurně popisuje jak období komunismu, tak zvláštní ukrajinskou komunitu v devadesátých letech a stejně tak i prostředí drog a léčebny. Až neuvěřitelně přesvědčivě. Sice si nemyslím, že úplně každý je naprogramovaný na model matka-otec-dítě a touží poznat za každou cenu svého bio rodiče, ale i tak na mě román velice silně zapůsobil. Nejvíce snad poslední list z deníku epilogu, kdy si člověk uvědomí, jak obrovskou moc má závislost.
Prijemny vylet. Hlavni dejovou linii doplnuji pribehy lidi "okolo" a hlavne pribeh babicky byl velice povedeny. Kniha na leto nemusi byt prece cervena knihovna nebo komercni thriler...
Drby, předsudky, lidská malost. A samozřejmě víra v Boha. Horké léto na maloměstě. Peklo na zemi.
I přes pikantní téma mi kniha jaksi “neodsýpala”, nějak jsem si nemohl pořádně vybavit ta horká sedmdesátá a postavy mi splývaly. Mohlo to mít větší náboj ale i tak jsem rád, že jsem dočetl do konce.
Do tmy konci tmou, Houbarka snad svetlem. Obe knihy mi ucarovaly a i pres velice podobne tema zustava Do tmy ma neprekonana srdcova zalezitost co do poetiky, stylu psani i syrovosti. Autorka ve mne ovsem probudila chut precist si i jeji prvotinu Anezku. Bravo - ceske spisovatelky!