blackholesun32 komentáře u knih

Moc hezká knížečka; byť uznávám v mém případě, notně ovlivněno faktem, že do zmiňovaného kostela Sv. Josefa a přilehlou faru, který nechal Kittel vystavět, jsem od dětství jezdil se svými prarodiči za panem farářem Raabem (dej mu pámbů věčnou slávu) a jeho posluhovačkou slečnou Koťátkovou a dle těchto velice raných, hlubokých a dnes již notně nostalgických zážitků se utvořila část mého já, pravděpodobně dosti spjata se vztahem k víře (přestože jsouce ateista), křesťanství a křesťanské kultuře vůbec. Takže se rozhodně nejedná o hodnocení samotné knihy, ale celého toho nánosu vzpomínek výše jmenovaných spjatých s postavou tajemného doktora Kittela.

4 15.12.2016

ZabakDokvakal to napsal moc hezky a v podstate ma pravdu, takhle nejak ta kniha je napsana...prd se tam deje, ale vsecko je to blaznivy a skvely az je to vtipny...vlastne si myslim, ze ta kniha je hlavne dobra v tom, jak kouzelne prevadi na cloveka ten entuziasmus, to nadseni z niceho...pripomina mi to, kdyz jsem v sestnacti, sedmnacti letech rokovali naliti s kamarady o veskerenstvu sveta, filozofovali, meli treti oko (rozumej opileckou intuici) a byli hrozne moudri a vse co clovek prozival bylo neopakovatelne a skvele...a je pravda, ze si na to rad zavzpominam nekdy i dnes, ale ta vzpominka asi i staci...A Kerouac k tomu vsemu patril, byla to vlastne takova nase bible (mival jsem kamarada, ktery v podpazi s touto rukou vyrazil na vylet po Evrope, a kdyz se navratil, ja pln ocekavani jak to bylo skvely, z neho vlastne krom trochu smutne zminky: "vis vona to neni takova prdel..." nic moc nedostal), ktera patri k tomu, i k tomu veku a i prestoze je to vlastne naivni a nelze v tom odzit cely zivot (teda lze, ale to se pak clovek asi uslasta - vid Kerouac) tak mam na ceste porad moc rad, tedy paradoxne hlavne tento rukopisny svitek - ktery vysel az pred nekolika roky a zrovna se stredil do takove me male posledni cesty po cesko-slovensko-polsku...Tedy asi i z nostalgie ja hodnotim za plno - protoze jsem byl taky takovej a k cloveku to proste patri a nelze mu to odparat...byt stejne nejlepci jsou Vize Gerarda!

4 02.08.2016

Co k tomu dodat, klasika se vším všudy. Poměrně komplikovaný překlad, ale dá se to, ne že ne. A obsah netřeba komentovat, pár veršů jsem si rozhodně označil. A napadá mě k tomu, proč dnes se již takto nepíše? Vzít skutečně téma, jež lze nazvat tématem hlubokým a napsat o něm báseň o 400 stranách! Čteme toto spíše již jen z úcty před autorem, před dílem? A má vůbec smysl si na takovéto otázky odpovídat, klást si je - - - asi jo - a už to je přeci něco navíc co mně osobně Ztracený ráj dal - úvahu nad tématem, nad formou.

4 11.07.2016

Tak jsem si koupil nové hezké vydání od Odeonu. Knihu jsem četl už před lety letoucími a byl jsem zvědav co si z ní pamatuji; teď už vím, že skoro nic. Ale po dlouhé době jsem zase přelouskal nějakou knížku za tři dni. Čte se to skvěle, místy mě rozčilovaly dialogy, ale jenom proto, že jsou skutečně přesné; někdo zde psal, že jsou nepřirozené a že by si takto lidé snad nikdy nepovídali. Mno já myslím, že naopak Hemingway zcela dobře vystihl mluvu zamilovaných, která prostě takto nesmyslná je, vlastně velice dobře popsal celkově zamilovanost, kdy ze dvou lidí, stává se jeden, dokonce na tento stav existuje psychiatrický termín: folie a deux. Nelze jinak; Sbohem, armádo, je dobrá kniha.

4 07.09.2015

Ve své době, cca deset let zpět, jsem Kunderu hodně hltal, ovlivnil mě tehdy jak v literatuře čtené, i psané. Nicméně dnes, již jaksi mi jeho knihy připadají příliš zjednodušující, doslovné, myšlenky v nich obsažené veskrze ploché, nejdoucí do hloubky. Na druhou stranu já nepotřebuji v románu filozofii, ale když ji kniha deklaruje, tak by asi neměla být pouhou pouťovou atrakcí. Ono je to s Kunderou jako s Hessem, výborně se čtou, člověk má tendence od nich přečíst vše, skorem se zahltit a náhle po páté knize, která je pořád stejná, přichází vystřízlivění, respektive spíše kocovina. Nejsou špatní, ale nelze je brát jako vrchol.
V současnosti z Kundery rád čtu především jeho eseje, které sice kolikrát trpí též stejnými nedostatky, nicméně se díky nim může člověk dostat k hromadě dobré literatury. Ze sentimentality tedy za 3.

4 18.06.2015

Jedna z nejpřeceňovanějších knih, co kdy byla napsána, plná hlubokých pravd, filosofie a poselství, podobně jako třeba Alchymista od Paula Coelha. Nicméně s tím rozdílem, že Malý princ ve skutečnosti není špatná kniha, jen je bohužel zakryta tou nablblou aurou knihy, kterou si musí přečíst každý člověk co tak trochu přemýšlí nad smyslem života, vesmíru a tak vůbec. Nu inu jak se tak říká: habent sua fata libelli.

4 14.05.2015

Hezky obrazky, vysek kratkeho vypraveni k Winterbergovi, inu proc ne, cte se to hezky, trva to 20 minut, mozna, ale ze bych si z toho upe kecnul na prdel, to zas ne. Je to fajnovy dovetek a to je asi tak vse.

3 11.02.2023

Asi jsem čekal vícero slov; i když ta jsou asi někdy zbytečná. S čím lze jednoznačně souhlasit je premisa o čekání. Asi neexistuje nic jiného, než čekat, když ztratíme duši. Nelze ji najít, když ji nemáme v sobě. Můžeme jenom počkat až se navrátí. Kniha je moc hezky graficky vyvedena a to jsou zjevně ta slova, která nebyla napsána, i přestože mám radši jiný grafický styl, tak se mi to celé vlastně líbí. Jen doufám, že za tohle autorka nedostala Nobelovu cenu. 3 - 4.

3 12.04.2021

Tak jsem asi do Hrabala dorostl. Je to jako s whiskey - to si pořád člověk myslí, že to chutná jako mydlinková voda, až jednoho dne zjistí; právě, že to chutná jako mydlinková voda je to dobré! Tak i Hrabal, s radostí jsem si přečetl Svatby v domě a už, už skoro, téměř otevírám Vita nuova - nebýt úděsného trápení s Vize Codyho. Ale popořadě! Mno dokonce mi přestali vadit ty přiblboučký zdrobnělinky a pochopil jsem asi, si proč je páně Hrabal používal. Taký hltač životůch - život je krásnej, ne že by byl, ale já ho tak vidím. Mno, byl též neúprosný, především k sobě sama, a nebál se do sebe tepat. Za mnohým, co popisuje Pipsy, lze cítit její bolest, kterak, sobecký a sebestředný, bázlivý a nerozhodný, lidský Hrabal, ji v mnohém nechal. A prosím pěkně, recepis na nakládané párky, alias utopence, je boží a ten bramborový salát z nich... Adios králi.

3 29.09.2019

Musím říci, že mě kniha dost překvapila. Vlastně poprvé jsem se setkal s psaným slovem od Záviše Kalandry a teda tak poutavě psané a čtivé dílo jsem rozhodně nečekal. Byť první díl týkající se kritiky Kristiánovi legendy, mě tolik nebavil, druhá část bez výhrad ano. Minimálně ironické šlehy mířící směrem k našim historikům, etymologům etc., uplynulého 20. století, si zasloužili téměř vždy můj pobavený výraz; Kalandra se s tím moc nesral.
Co dále však - byť se kniha může zdát poněkud kontroverzní, pro mě přinesla mnoho nového a podnětného. Souhlasím rozhodně s tím, že křesťanství, které se v Čechách prosadilo v desátém stoleté, je přesto naroubované na pohanském základu, který přetrval v lidových pověrách a zvycích až do první poloviny 20. století. Je prostě nedílnou součástí našeho křesťanství, jeho základem (jak praví páně Cílek) a dodává mu jakýsi mysticko-prastarý rozměr, který mě nikdy nepřestane překvapovat, udivovat; to jak nezapomínáme, i když jsme dávno zapomněli. Prostě a jednoduše fascinující a byť jde jistě v mnohém v případě Kalandrově knize polemizovat, tak tento neochvějný pocit, jistého přesahu, myslím-li na svatého Jiří, na svatou Ludmilu, svatého Václava, etc., pevně, zakořeněné v mně zůstává.

3 26.11.2018

Nemám rád výbory, podle mě je to kastrace knih, já si chci koupit knihu celou a ne nějaký pochybný výbor, kdy někdo za mě rozhodl co je dobré k přečtení, či není. Stejný problém mám kupříkladu s Lodí bláznů, nebo Robinsonem Crusoe, který do dnešních dnu nebyl ještě celý přeložen z angličtiny, pravděpodobně proto, že útlocitní Čechové by nevydýchali, že Robinson byl otrokářem. Proto Anatomii melancholie nebudu hodnotit, napsané je to dobře, poutavě, i když je mi jasné, že převedeno do dnešní mluvy; originál by se louskal asi krapítek hůře, nicméně to považuji spíš za torzo, které je poznamenáno vyškrtnutými částmi. Achjo

Asi by mě nenapadlo, že někdy budu číst knihu o lovu, koníčku mně více než vzdáleném. Hemingway ovšem o něm napsal velice dobře, kniha se příjemně čte a vlastně to, že jsem knihu dokázal bez problému přečíst, přestože se zaobírá věcí pro mě ve skutečnosti nezáživnou, je ten opravdový spisovatelský majstrštyk. Hodně se v knize píše o alkoholu, někdo se nad tím pohoršuje, mně to nijak zvlášť nevadilo, dokážu pochopit další autorovo hobby, navíc počítám, že v Africe by to mohla být docela dobrá vnitřní desinfekce proti různým breberam. Dávám za čtyři.

3 21.09.2015

Přesně ten typ knihy, u které po dočtení litujete, že jste již dočetli. Silný příběh a veliký apel na něj, do detailu prokreslené postavy, uvěřitelné, realistické a do toho velká pocta kraji, ve kterém se celý příběh odehrává. A jeden minipříběh z knihy mě ukázal jinou podobu křesťanství než jak bývá tradičně prezentováno - tak jako lidsky.

3 18.06.2015

Cetl jsem na brehu Stredozemniho more v Tunisu, coz rozhodne bylo to nejlepsi misto, kde jsem ji mohl cist. Mezi strankami veze pisek, vazba lehce rozmocena od kapajici morske vody, vybledly prebal od slunce, vonici teplym vetrem. Cetlo se to samo. Esej o zivote, mori, namornicich etc. Zit bych u more nechtel, stred Evropy je mi proste blizsi, ale chapu tu vasen pro nej. Navic inspirativni pro moji vlastni basen. Za me 4,5. Ve vysledku 5. Byt uvedomuji si, ze silne ovlivneno geniem loci.

2 17.06.2023

Cekal jsem to jine... asi bych se ptal na jine otazky. Cimz netvrdim, ze tyto, v knize polozene, jsou spatne. To urcite ne. Jen me prozatim knihy pane Palana uplne nevtahuji.
Na druhou stranu skutecne vyvstal plasticky obraz o kulturnim kvasu Stare rise za dob Floriana. A prislo mi hezke, jak oba dva synove o svem otci mluvi hezky, ale ne nekriticky.
A tak nejvetsim trapenim pro me, je osud Florianovi knihovny. Co se s ni vlastne stalo...

Letos jsem toho moc neprecetl, asi rok plny zmen, takovy turbulentni, mozna proto letos ctu pomalu a Dunaj k tomu primo vybizel. Cetl jsem ho asi dva mesice, tak jak plynul, mezi tim umrela mi mama a ja ctl Dunaj dal, chvilemi mi to pripominalo Martina C. Putnu, s literarnim presahem a aluzemi. V podstate tok Dunaje kopiruje mista, ktera bych chtel navstivit a zrouna letos jsem se podival do Bratislavy, prave k Dunaji. Nevim co bych vypichl, libilo se mi to moc a zaver, to lehke zklamani a pritom nakonec ctnost z toho vseho a uvedomeni si, ze prave tak, jak je psano, ucineno, bylo mame dano zemrit.

2 13.11.2022

Deml! Co k tomu dodat. Skvělá kniha! Plná, plného Demla. Ze všech doposud vydaných knih souborného díla J. Demla, jsem si v této zatrhal nejvíce pasáží. Navíc se mi hrozně líbí toto Academia-cké vydání a péče, jež je celému Demlovu dílu, poskytnuta. O to víc mě mrzí, že v této první knize jsem nalezl několik chyb - především v poznámkovém aparátu. Ale jinak - především díky tomuto soubornému dílu, jsem propadl doslova v vášeň ku Jakubu Demlovi.

2 07.04.2021

Precetl jsem, ale nejak zvlast uchvacen nejsem. Jednak mi kniha prisla chaoticka, za druhe neoplyva kdovi jakou literarne-stylistickou hodnotou, no a v neposledni rade me vlastne vcelku vytacela osobnost samotneho bylinare. Myslim, ze Trojan ho zahral dost milosrdne (nicmene film se v mnohem dost odklani od knihy). A tak misto toho, abych si v osobnosti Jana Mikolaska udelal jasneji, tak nejsem o moc moudrejsi, nez na zacatku cteni. A to jestli byl zazracnym lecitelem, anebo sarlatanem je mi ve vysledku vcelku jedno. Nicmene zivot mel rozhodne zajimavy a rkl bych, ze vpravde prozity.

2 10.01.2021

Nadherna kniha! Vlastne jsem cetl takto pozdniho Demla poprve a je to tedy krasa. Skutecne v jeho psani doslo k posunu, pryc je nesmiritelnost a jedina pravda. Naopak z tech stranek citim smireni se stavem veci, s behem sveta. A dokonce se mi libila i predmluva, respektive jeji vyzneni. Ze Demluv Podzimni sen, se da cist stale dokolecka, studovat v nem, hledat; ciro cira pravda. Myslim, ze se take budu vracet, trebas kazdy rok, kdo vi.

2 06.09.2020

Kniha se mi moc líbila a byť to někdy musím přetlačit přes své spisovatelské ego (bo se též pokouším něco napsat), především pak v případě Českých autorůch - tak tady musím bez mučení přiznat, že super. Bavila mě dějinná propojenost, detaily, a situace lidí v mezních situacích, kdy nám povětšinou jde o druhé. Nejméně mě pak bavila povídka první a poslední, byť se v ních krásně propojí i motiv další a to motiv kruhu. Nicméně u povídky první bych očekával větší vyhrání si s jazykem, přeci jen v 17. stol., se tu klevetilo krapet jinak, nemusí to být samozřejmě psáno jazykem Bible Kralické, ale tak alespoň lehké odlišnosti od jiných časových období by znát být mohli. Mno a povídka poslední, byť pointou super, mě trochu rozčilovala svojí schématičností, mno přišlo mi, že až moc operuje se zažitými stereotyp, až na hranici karikatury; na druhou stranu, pravdou je, že spousta lidí, asi skutečně takto uvažuje. A též, možná je to příznačné i pro naší dobu, o to více by se vysvětlovalo to, proč mě to rozčiluje, hehe.
Ovšem ostatní tři povídky, k nim nemám námitek - ostatně ulice Aloise Kostrouna - mě dostala, takhle se dělá mýtus!
Mno a poslední poznatek - v rámci povídky o motorce - nevím teď název, se domnívám, že v roce 1958 ještě nebyla sobota volným dnem, ale to je jenom takový detail.

2 13.03.2020