Bear Reader komentáře u knih
Nečetlo se to špatně, ale... Autor si určitě dává práci s odkazy do historie. Děje probíhající v současnosti už tolik nepiluje. Nevím, písečnou bouři jsem nezažil. Budu-li věřit dokumentárním filmům a svědectví těch, kdo pískem prošli není to žádná idyla. Autor popisuje bouři jako mimořádně silnou vymykající se všemu co oblast zažila. A hleďme hrdinové mají v jednu chvíli rozhled jen metr, vzápětí hledí do dáli a poznávají své přátele. Vrchol všeho jsou vrtulníky poletující v bouři. Motory zabalené v protipískových pytlích. HA HA, jak má zabalené sání? Opravdu bych rád viděl filtr, který odstraní poletující písek a přitom pustí do motoru dostatek vzduchu.
Jo, a popisy emocí obou hlavních hrdinek, to už je ryzí červená knihovna. U mě slabé dvě hvězdy.
Tak já nevím, jsem divnej, nebo ne? Námět Rollins má pokaždé dobrý a zajímavý. Jenže pak splácá tolik věcí dohromady, až je z toho guláš. Některá řešení situací jsou přitažená za vlasy- kdy tu hrdinové, tu padouši jsou stiženi lehkou debilitou ku prospěchu protistrany aby se situace vyvinula a děj plynul. Prostředí autoři také opisují Rollins vs. Berry = Kodaň, antikvariát, požár, tajná organizace vlády atd. atd. Problém má i překladatel, který se zřejmě občas poradí s překladačem a v textu nasadí technický výraz, jaký by člověk ( neodborník ) nepoužil. Přes uvedené výhrady je to čtivé a jako oddechovku doporučuju.
Souhlas s kolegou kilometrem, kniha mého mládí. Z knihovny ji občas vytáhnu, ale Jasná jednička tohoto žánru je u mne Muž se srdcem kovboje.
Knížka mi přišla taková.......... jiná. Skoro jako když se sir Terry loučí se Zeměplochou i s námi čtenáři. Ale jako člověk, který se kolem železnice nějakým způsobem pohybuje celý život jsem v ní našel spoustu věcí, které pobavily. Stejně tak jsem se rád potkal se starými známými. U mně dobrý.
V dětství jsem ji četl několikrát. Skvělá vesternovka a do dnes si pamatuju jak se mi u některých pasáží ježila srst na hlavě. Dnes už se téměř nemá co ježit, ale knížku si ještě přečtu.
Knížku jsem četl jako kluk několikrát a myslím, že v bratrově knihovně bych ji ještě našel, u nás se knihy nelikvidují, Oprostíme-li se od vychvalování úspěchů socializmu, myslím, že ve své době byla dobrá. Navíc, ty příběhy. vzpomínám si na historku českého pilota vesmírných korábů Hřebačky, který vyřešil svůj problém s palivem typicky českou invencí. Smíchal pivo s lepidlem a zachránil nejen náklad, ale i svou kůži. Takovou ptákovinu už dneska nikdo nevymyslí.
Moje první knížka od p. Falconera, nadšení ostatních komentátorů bych asi nesdílel. Námět je bezesporu dobrý, dobové reálie taky. Jen se mi to jevilo poněkud rozvláčné. Doba to byla bezesporu podivná. Klobouk dolů před cestovateli té doby a zejména oba vyslanci si zaslouží obdiv. Přežít cca 10.000km v sedle to je výkon. Kde si u mne autor našplhal? Popisem střetů křesťanské víry ať už pošuka Williama, nebo Joserana s náboženstvím národů, se kterými se cestou střetli. Zde je hodně důvodů k zamyšlení, která víra je vlastně lepší? A opět se potvrzuje, že každý fanatizmus škodí. William, těžký dogmatik, kterého nakonec udolalo libido moc bodů nezískal. Templář, ve víře vlažný, sám sebe odsuzující do pekla, ale ochotný přemýšlet a diskutovat, to je člověk dle mého gusta. Celkově za 3 a nad další knihou budu váhat.
Krásně napsaná kniha o "pravěku" závodění. Pro mně o to vzácnější, že ji mám i s podpisy autorů a některých závodníků, heč.
Napsáno dobře, čtivě a se znalostí věci. Jen mi přijde, že autor opakuje záchranu hrdiny v posledním okamžiku náhle prozřevším protivníkem, viz "Anglický zabiják".
Forsyth opět skvěle. Je poněkud děsivé, jak je to jednoduché něco podobného naplánovat a relizovat.
Knížku jsem miloval jako kluk a vracím se k ní dodnes. Prostě moře, dálky a dobrodružství.
Opět báječné vyprávění o cestě do Afriky. Skvělé popisy navštívených míst, charakterů nových postav a setkání se starými známými.
Jen mám obavy, že v dnešní multikulti pomatené době by autor s popisem domorodců narazil. I kdyby stokrát pravdu říkal.
Podle mého "nejslabší" dílo páně Šmídovo. I když muziku, o kterou jde mám rád, celé mi to přišlo takové divné.
Knížečku mám od dětství a stále si v ní rád zalistuji.
Po Petru Kukaňovi to byl svěží závan. Téma je otřepané, ale nádherně zpracované stylisticky a jazykově.
Jak poezii zrovna nemiluji, tohle mne dostalo. Stejně jako některé Vladimírovy písničky, příčí se mi napsat písně. Prostě Vysockij byl osobnost.
Jedna z nejlepších knih tohoto autora. Skvěle popsané situace, vypointované vyprávění. Moc se mi líbí a stále se k ní vracím.
Hned po "Šakalovi" bych ji hodnotil jako nejlepší Forsythovo dílo. Dění v Žiličově sídle mi sice přišlo trochu přitažené za vlasy, ale co bych mistrovi neodpustil. Jasná 5/5.