asakz komentáře u knih

Krásná kniha o těch trochu tajemných, tichých a mnohdy velmi starých bytostech jménem stromy. O jejich fascinujícím životě, který často uniká našemu příliš hektickému a příliš účelovému vidění světa.

17 04.02.2019

Pokud jste zanícenými zahrádkáři jako já, nemůže vás tato kniha nenadchnout. Vtipná (tím druhem nadčasového humoru, který ocení stejně váš pubescentní potomek jako vaše babička), neuvěřitelně jazykově bohatá a neustále platná ve svých postřezích, nejen co se zahradničení týče.

16 11.06.2022

Musím tedy panu Haškovi vzdát všechnu čest - napsat humoristický román, kterému se člověk i po sto letech ještě od srdce a hlasitě zasměje, to už je něco. Humorem se však přínos tohoto díla rozhodně nevyčerpává. Člověku poněkud tuhne úsměv na rtech, když si představí to zbytečné utrpení lidí za první světové války. Další skvělá kniha, která u každého trochu vnímavého a inteligentního čtenáře musí podnítit sklony k pacifismu a odpor k válce (a taky úlevu, že nemusíme žít v rakousko-uherské monarchii).

A pak to úžasné panoptikum lidových postaviček, každá trochu jiná, každá se svými jedinečnými slabostmi i přednostmi, počínaje čistými sympaťáky typu jednoročního dobrovolníka Marka či kuchaře Jurajdy, přes nějakým způsobem zhýralé ale přesto v něčem sympatické a lidské bytosti typu feldkuráta Katze či nadporučíka Lukáše až po odpudivé, i když směšné, totální tupce reprezentované především poručíkem Dubem.

Nakonec si pak nechávám samotného Švejka. Knihu jsem si pořídil vlastně pod vlivem Pjéra la Šéze, který zcela zpochybnil obvyklé pejorativní vnímání této postavy, zejména v prohlášeních typu "jsme holt národ Švejků" apod. A skutečně: nelze než konstatovat, že Švejk je postava podivuhodné vnitřní konzistence a charakteru, kterému nikterak neubírají jeho pochybné obchody se psy. Ač je označován za blba, pozornému čtenáři nemůže uniknout, že jím ve skutečnosti rozhodně není, stejně jako není zbabělcem. Co je však nejvíce pozoruhodné: Švejk postrádá jakékoliv ego, čímž se vlastně stává jakýmsi maskovaným světcem nebo ještě spíše moudrým bláznem typu Nasreddina či Enšpígla. To mu umožňuje bez ztráty cti procházet příšernou rakousko-uherskou mašinérií a za zdatné asistence prozřetelnosti, která je vždy nápomocna každému, kdo dokáže být vysoko nad věcí, bez většího úrazu prochází všemi nebezpečenstvími, trpělivě podstupuje každé dočasné nepohodlí, které se nakonec jakoby zázrakem obrací v jeho prospěch a ke vzteku těm, kteří ho nenávidí. Díky obrovské volnosti mysli, která se netočí kolem onoho "já, já, já" běžného člověka, věčně dobře naladěný Švejk (dnes by řeklo: na vysokých vibracích) nejeví žádný strach, úzkost, výčitky, ale ani soupeřivost či bezcitnost psychopata. Že tak postava Švejka byla míněna i samotným Haškem a bohužel špatně pochopena již jeho současníky, dokládá citát z jeho doslovu: "Nevím, podaří-li se mně vystihnout touto knihou, co jsem chtěl. Již okolnost, že slyšel jsem jednoho člověka nadávat druhému: 'Ty jsi blbej jako Švejk,' právě tomu nenasvědčuje."

Závěrem musím tedy konstatovat, že bych si přál, kdyby co nejvíce lidí pochopilo a uchopilo Haškovo poselství a že by bylo skvělé, pokud bychom skutečně byli národem Švejků. :-)

15 31.01.2024

Je to vlastně velmi smutná kniha. Na počátku jsem měl očekávání románu plného nespoutaného života proloženého bystrými filosofickými úvahami. Místo toho jsem však dostal smutné svědectví tvrdého životního zápasu, který je korunován dosažením cíle, jenž se však ukazuje být falešným a není doprovázen uspokojením a štěstím. Je to krutý žert života, který asi zná kdekdo z nás - člověk dostává to, po čem tak horoucně toužil, přesně v momentě a situaci, kdy to už pro něj nemá nejmenší cenu. A to vše na pozadí nekonečného pinožení, hlouposti, pokrytectví a bolestného boje o přežití okoložijících "bližních" lidských jepic. Přesto však kniha nevyznívá vyloženě depresivně, a to díky hlubokému pochopení pro ty malé, zoufalé lidské bytosti a nadhledu, který zanechává v duši spíše pocit smíření nežli zášť k nesmyslnému žití.

14 29.04.2017

Udělit hodnocení a sepsat nějaký ucelený komentář k této knize bude opravdu těžké. Asi každému, kdo má mozek k myšlení, musí už dnes být nad slunce jasné, že v našem světě probíhají velmi podivné, nepřehledné a zřejmě zásadní změny, jejichž součástí je mimo jiné i ovlivňování mas někým, kdo používá média, politiky, internet, ale i skutečné akce, aniž by sám byl zřetelně vidět a byly zřejmé jeho cíle. A stejně jako není zřetelné, kdo tento "někdo" je, není jasné ani to, kolik těchto entit je a jaké jsou mezi nimi vztahy, aliance či nepřátelství. Říkejme tomu hybridní válka. Paní Alvarová se ve své knize zaměřuje na jedinou takovou "šedou eminenci", totiž Rusko a jmenovitě Putina (ačkoliv člověk by řekl, že Putin bude zřejmě jen viditelnou tváří širší zájmové skupiny) a tvrdí, že Rusové mají v této hybridní válce značnou převahu nad západními demokraciemi. Tato jednostrannost je podle mne první slabinou této knihy - je mi opravdu zatěžko uvěřit, že západní tajné služby, zejména americká CIA a NSA, byly natolik naivní a bezbranné, aby nechaly věci dojít bez jakékoliv protireakce tak daleko, jak paní Alvarová píše. Ostatně to, že západní propaganda, financovaná korporacemi, není žádné neviňátko, ilustruje sama autorka (i když jen jakoby mimochodem) na kauze tabákového průmyslu. Obávám se proto, že situace bude poněkud složitější než zlý Putin vs hodný zbytek demokratického světa (pominu okrajové autorčiny narážky na to, že nějakou propagandu podobného druhu zřejmě financuje i Čína). Kdyby toto byla jediná slabá stránka knihy, hodnotil bych výše - bohužel však není. Zdá se mi, že autorka sama podléhá přesně těm nešvarům, které kritizuje - stereotypnímu vidění světa, nekontrolovaným emocím a šíření neověřených informací. Jak jinak by se mohla vysmívat naivitě maminky, která se na fóru ptá na možnou souvislost mezi nočním svícením a výskytem rakoviny? Jednoduchý dotaz do Googlu nám vrátí kvanta článků o vztahu mezi nočním svícením a hladinou melatoninu a možném vztahu ke zdravotním potížím včetně rakoviny - a pardon, nejsou to informace z trolích továren, ledaže by trolové už publikovali i na Harvardu. Jak jinak by mohla posměšně tvrdit o jistém článku na Protiproudu, že nazývá 16 uprchlíků hordami, když tento článek pojednává o masové migraci do Itálie, kde slovo "hordy" není zas tak nadnesené (autorka si článek zřejmě vůbec neotevřela a domnívala se, že pojednává o České republice). A co už opravdu nemohu snést, je její nadřazený blahosklonně shovívavý postoj k naivním Čechům, kteří se bojí všeho cizího a nenávidí cizince. Je zajímavé, jak často k tomuto nebo podobnému pohrdlivému postoji dospívají čeští expati (extrémním příkladem byl krátce po revoluci jistý Ross Hedvicek). Paní Alvarová, i kdybyste snad měla pravdu (osobně a na základě svých zkušeností ovšem nevěřím, že co Čech to xenofob), mohlo by vám jako zkušené propagandistce dojít, že tento způsob určité dehonestace vaší cílové skupiny je značně kontraproduktivní. Ale abych jen nehaněl - nerad bych, aby můj komentář vyzněl tak, že knihu nemá cenu kupovat a číst. Pominu-li výše zmíněné kixy, obsahuje zajisté spoustu zajímavých informací pro přemýšlivého člověka a jistě má velký potenciál dodat vašim úvahám o současné politické a společenské situaci západního světa další rozměr.

12 28.12.2018

Skoro se neodvažuji psát komentář k tomuto veledílu. Život ve všech svých podobách, krásných i krutých, vystupuje z pera autora v příběhu několika postaviček zastupujících různé typy lidí, na nichž může pozorný čtenář pozorovat zákonitosti a záludnosti světa od pohlavního pudu až po sofistikované duševno a duchovno, jež přesahuje veškerá slova. Kniha je skutečně transformativní a každý, kdo hledá ... lásku, smysl života, pravdu, Boha, cokoliv ..., by si ji měl přečíst, protože v ní zaručeně pro sebe něco najde. Opravdu mne nenapadá žádná další kniha, která by měla srovnatelnou hloubku.

11 05.12.2017

Asi nemá cenu komentovat děj této knihy. Má v sobě cosi hlubšího, co přesahuje popis konkrétních událostí či nějaký prvoplánový účel (jako např. ekologický manifest). Asi by mne v životě nenapadlo tuto knihu číst, kdyby mi nebyla doporučena ... ve snu. A stejně jako sen, tato kniha zanechala hlubokou stopu v mé duši.

10 09.08.2020

Tahle kniha je prostě klenot. Tak jednoduchá a tak krásná. Přestože je autorka zajisté velmi inteligentní a vzdělaná, ubránila se pokušení vytvářet komplikované teorie, postupy či doktríny. Místo toho se drží toho, co je podstatné, i když je to velmi prosté. A tak dostáváme knihu, která obsahuje jak čtivý a poutavý příběh jednoho lidského osudu, tak silné povzbuzení k tomu, co koneckonců potřebujeme všichni nejvíce - k odvaze být za všech okolností sami sebou a čelit tajemství života s radostí, důvěrou a bez výčitek.

9 11.02.2019

I tato kniha je docela jiná. Není to naučná kniha o hmyzu, ale sbírka fotografií, unikátních pozorování a úvah jednoho svérázného a v tom nejlepším slova smyslu prostého milovníka hmyzí říše. Jestliže jsem snad trochu váhal, zda knihu ohodnotit plným počtem hvězdiček, zcela rozhodnul nesmírně poetický doslov Miloslava Nevrlého, který dokresluje citlivou a těžkými životními zkušenostmi dozrálou osobnost Marcela Safíra. Přiznávám, při čtení doslovu mne přepadla nesplnitelná touha vyrazit též do panenské přírody, daleko od ruchu města ve společnosti někoho jako byl Marcel Safír. Čtěte a važte si jako já tohoto úžasného světa...

9 04.10.2018

Tento svět je šílený, my jsme šílení. A tak neustále hledáme, máme pocit, že nacházíme, a opět ztrácíme. Neustálý souboj zdánlivého racionalismu, nutně ústícího v nihilismus, a zdánlivě bláznivé intuice, která do toho všeho vnáší naději a smysl. Je to neustálý tanec jinu a jangu, tmy a světla, beznaděje a radosti. A o tom tato kniha je. Je to archetypální příběh, který všichni v nějaké formě žijeme, příběh o hledání s otevřeným koncem. Skvělé, nádherné a děsivé zároveň. Paradoxní jako příběh mrtvého Spasitele či univerzální Lásky a přejetého kocoura.

8 30.07.2022

Myslím, že jsem celý život hledal druhé město - pod zvětralými cihlami v babiččině zahradě, ve starých, chátrajících budovách s ornamentální výzdobou pod oprýskanou omítkou a jejich sklepích dýchajících zatuchlinou, na bezcílných toulkách opuštěnými nočními ulicemi prázdných průmyslových čtvrtí, v dutinách ztrouchnivělých pařezů porostlých huňatým mechem, v antikvariátech a malých knihkupectvích, v symbolech starých věšteckých karet, na stránkách starých knih, knih o magii a alchymii zaplněných záhadnými obrazy... Narozdíl od hlavního hrdiny jsem však nikdy neprošel onou zásadní životní prohrou, která přetrhává pouta a otevírá daleké a exotické kraje. Párkrát jsem již stál těsně na okraji, ale asi jsem nenalezl dostatek odvahy přejít přes hranici, možná mě jakýsi pud života zadržel před rozhodujícím překročením demarkační čáry. A tak jsem se vždy díval na magii druhého světa jen jakoby přes tlusté sklo, nasával její zatuchlou a zároveň svěží vůni a nepochopená touha mi sžírala srdce, zatímco mé tělo mne stahovalo zpět k domovu těžkými okovy životních pudů, společenských konvencí, morálky a zodpovědnosti ke svým bližním.

8 27.02.2022

Knihu jsem původně pořídil na základě recenzí jako dárek. Posléze jsem však zapochyboval o jeho vhodnosti a tak skončila na dlouhou dobu opuštěna na dně zásuvky. Až do doby koronavirové pandemie, kdy jsem ji vzal na milost, přiznávám, že s určitou počáteční nechutí plynoucí zřejmě z mého nepříliš vřelého vztahu ke křesťanství, zvláště pak tomu institucionalizovanému. Zde jsem však zažil opravdu příjemné překvapení - příběh je proložený jemným civilním humorem postrádajícím křečovitost, s níž jsem se setkal v jiných dílech křesťanských autorů. Moudra v něm obsažená jsou sdělována nenásilně a, pokud mohu soudit, poukazují na velkou vnitřní vyzrálost a nadhled autora. A zejména dvě závěrečné kapitoly pak, řekl bych, obsahují skutečnou tresť a jádro křesťanství a pohladí čtenáře po vyprahlé duši. Děkuji.

8 28.03.2020

Myslím, že přestože se celý obsah knihy točí kolem alkoholu, autorova vztahu k němu a role, kterou hrál v různých fázích jeho života, kniha zdaleka není jen o alkoholu (kdyby byla, asi by mne přestala zajímat po několika prvních stranách). Je to ale obecně zajímavá sonda do lidské psychologie (a řekl bych, že J. London je v tomto směru výjimečně bystrý a inteligentní pozorovatel) a v závěru obsahuje i pár zajímavých existencialistických úvah o životě a jeho smyslu.

8 01.01.2017

Zajímavější mi přišla cca první polovina knihy popisující především podmínky předcházející vlastnímu kolapsu. Velká část informací pochází z korespondence mezi vládci a úředníky tehdejších mocností, kteří evidentně udržovali čilé obchodní i jiné styky. O "Mořských národech" se toho z knihy člověk moc nedozví, jednoduše proto, že se toho moc neví. Stejně tak o příčinách kolapsu se spíše spekuluje. Přesto je to kniha zajímavá a napsaná poměrně čtivě. Navíc jsou zde mnohé paralely k naší civilizaci, i když se domnívám, že dělat na jejich základě nějaké závěry pro naší dobu by bylo spíše zavádějící.

7 23.07.2021

Popravdě, příliš jsem nevěřil, že tuto knihu (ač tvoří pouhou polovinu díla) zvládnu přečíst. Annu Kareninu jsem odložil někde uprostřed a zdálo se mi, že i zde mne nakonec velké množství postav, mezi nimiž děj neustále přeskakuje, a prostředí večírků ruské smetánky unudí k smrti. Ale vytrval jsem a dobře jsem udělal - Tolstoj je prostě autor, který vyžaduje od čtenáře počáteční investici. Zhruba někde u dvousté stránky, kde leckterá jiná kniha pomalu končí, jsem se začal lépe orientovat v postavách, které se mi zprvu zdály ploché, ale poznenáhlu začaly získávat na hloubce a plastičnosti jako figurky vystupující postupně z materiálu pod dlátem zručného umělce. Najednou jsem se od knihy nemohl odtrhnout a silně prožíval osudy a psychologii postav. Dokonce i kus filosofie a duchovna se vešel děje, avšak ve velmi vyzrálé a přirozené formě, bez povrchní naivity či falešné mravoučnosti. SPOILER: Závěrem tohoto dílu se navíc autorovi podařilo vyvolat ve mně bouřlivé emoce, kdy bych nejraději bezohledného a hloupého Kuragina rozšlápnul jako švába a musel jsem ocenit Pierrovu morální sílu, čímž se asi v závěru stal mou nejoblíbenější postavou románu. KONEC SPOILERU. Každopádně, ač je to k nevíře, už se těším na dalších téměř 1000 stran druhého svazku.

7 04.06.2021

Ač svým rozsahem drobné, svým obsahem jedno z největších a nejhlubších děl o duchovním hledání člověka, jaká jsem kdy četl. Krásné, poetické, hluboce moudré, plné lásky a pochopení, křišťálově čisté, zářící a plné útěchy pro každého, kdo je na Cestě.

7 20.09.2020

Chtělo to trochu trpělivosti. Strašně jsem se těšil na tu konfrontaci buddhistické teorie s drsnou realitou života a zpočátku mi přišlo, že se ctihodný tulku příliš nechává unášet rolí učitele a po každé drobné příhodě na jeho cestě za bezdomovím následuje sáhodlouhý výklad buddhistické nauky. Jistě, chápal jsem dobře, že pro svým způsobem rozmazleného opata byla cesta špinavým vlakem a přespávání v nádražní ubytovně větším šokem než pro chudého Inda zvyklého na takové životní podmínky. Také výklad nauky tibetského buddhismu na konkrétních příkladech ze života - ať už v kontextu jeho současné pouti nebo v rámci vzpomínek na vlastní minulé zážitky - rozhodně nebyl bez zajímavosti. Ale stejně jsem měl pořád trochu pocit člověka, který si šel koupit vafli se zmrzlinou a dostal sušenky :-D

To se naprosto radikálně změnilo v momentě, kdy mnichovi došly peníze a náhle ztratil i poslední opory. Tehdy příběh začal být opravdu silný - silný, drsný a krásný. A zároveň transformující do té míry, do jaké ho člověk dokáže přijímat s otevřeným srdcem. Nakonec se tedy přidávám k zástupu spokojených čtenářů a rozhodně doporučuji k přečtení absolutně každému, ať již se zajímá o buddhismus či nikoliv.

6 25.02.2023

Tahle kniha je opravdu unikátní. Já ani nevím, jak to popsat, to si člověk prostě musí přečíst. Zprvu to vypadá jako popis existence jednoho paranoidního schizofrenního bezdomovce. Trochu jsem se ztrácel v tom, co je vlastně "realita" a co "iluze" a hlavně prakticky vůbec nechápal, co se mi tím autor snaží sdělit. Zjevné bludy plynule přecházely v mystické zkušenosti a obráceně. Byl jsem z toho poněkud rozpačitý (tento počáteční pocit by se moderním výrazem dal asi jednoduše vyjádřit jako "WTF?!"), příběh však začínal nabírat grády společně s tím, jak do děje začaly vstupovat další postavy - úspěšný a bohatý Titán, rozšafný, leč poněkud povrchní Hynek a nakonec zamindrákovaný a pasivní Aleš. Postupně jsem začínal mít pocit, že kniha ve mně zanechává hluboký dojem, ačkoliv bych nedokázal popsat, jaký vlastně a proč. Zhruba od poloviny jsem se od knihy těžko odtrhával, nutilo mne to číst dál a dál. Kniha mi v některých aspektech připomíná skvělý film Orel kontra žralok, jehož smysl je značně implicitní a vyvstává před člověkem teprve ke konci, přičemž velká část filmu je čiré utrpení - pro postavy i pro diváka. Zatímco film ovšem zpracovává jen jeden rozměr lidské existence a vztahů, kniha si může dovolit být mnohem pestřejší a pracovat s několika charakterovými typy najednou. Navíc autor nechal její děj, jak sám přiznává, vyvěrat poměrně živelně, čímž patrně vzniká efekt, který by čistě racionální a vědomě cílená koncepce nedokázala vyvolat. Ale dost zbytečných řečí: ke knize se jistě v budoucnu vrátím a doporučuji ji z celého srdce i ostatním - myslím, že své si v ní najde každý (bude-li ovšem chtít).

P.S. Ilustrace v mém vydání jsou vážně fantastické a celkově je kniha kvalitně řemeslně zpracovaná včetně záložky.

6 30.08.2022

Obvykle nečtu tento druh knih. Se sci-fi jsem skončil někdy na počátku vysoké školy - přišlo mi, že v tomto druhu literatury příliš často odkazy na zábavnou vědou podloženou (nebo rádoby podloženou) fikci pouze maskují nedostatek hlubší myšlenky. Samozřejmě čest světlým výjimkám. V tomto případě mne zdejší komentáře přesvědčily přece jen to znovu zkusit. Začátek knihy mne bohužel nenadchnul - příběh mi přišel banální, proložený útržkovitými odkazy na vysokou matematiku, jejichž smysluplnost jsem nebyl schopný posoudit (moje matematika skončila v podstatě někde na gymnaziální úrovni). Víceméně to potvrzovalo mé předsudky a velmi jsem uvažoval o tom, že knihu odložím a už se k ní nikdy nevrátím. Ale vytrval jsem a byl jsem odměněn ... příběhem přeplněným patologickým násilím, zvráceností a hnusem. Maně mne v této fázi napadla pocitová podobnost s filmem Mlčení jehňátek, který jsem před lety nedokoukal, když jsem si uvědomil, jak odporné energie a pocity ve mně vyvolavá. Ale byl jsem již chycen - musel jsem uznat, že dějové zvraty jsou nečekané a že jsem velmi zvědavý na rozuzlení a pointu celého románu - je to násilí jen samoúčelný "by-product" nemocné americké duše nebo má v příběhu nějaký hlubší filosofický účel? Z mého hodnocení je asi zřejmé, k jakému závěru jsem nakonec dospěl. Aniž bych předkládal nějaký spoiler, musím konstatovat, že závěr knihy stál za to a přiměl mne k zajímavým úvahám o podstatě života a lidské mysli. Možná se ke knize v budoucnu znovu vrátím a dám si jí ještě jednou. Ostatním mohu její přečtení určitě doporučit, nebyla to ztráta času.

6 26.03.2022

Uf. To byla tedy síla. Hesse je mistr nad mistry v evokaci hlubokých, někdy temných a jindy zářících, každopádně však velmi opravdových pocitů lidské duše. Při čtení jeho knih se mi zdá, jako bych se čistotou prožívání vrátil někam do dětství nezatíženého naučenou všedností dospělého života, do dětství, kdy každý den má své neopakovatelné kouzlo. Pokud si však knihu chcete opravdu užít, rozhodně nečtěte text na její zadní straně, který bohužel prozrazuje dopředu úplně vše (kdo ho navrhnul, musel být buďto zlomyslný nebo praštěný).

6 30.07.2021