Apo73 komentáře u knih

Už v Juveniliích jsem psal, že Václavek je bystrý intelektuál, který to myslí s levicovostí vážně. Tady bych řekl dokonce smrtelně vážně. To ale neříkám jako odsudek, jen jako charakteristiku. Soubor jeho studií a podobizem ukazuje, jak široký rozhled měl, jak dokázal obsáhnout českou, moravskou, a taky německou a francouzskou literaturu. Za nejzajímavější studie považuji porovnávání básnických typů Máchy a Halase (jeho přítele) nebo jeho analýzu S. K. Neumanna. Je zajímavé, jak se sice s úctou, ale vlastně odmítavě staví ke Karlu Čapkovi, zato oceňuje Josefa Čapka ("Josef je umělcem namnoze hlubším a tím, kdo do společných prací obou bratří vnesl právě tóny nejsilnější..."). Myslím, že na tom něco je, jakkoliv Karla obdivuji. Za velmi cenné považuji jeho texty vztahující se k moravskému kulturnímu životu (Wolker, Mahen, Index, Brněnský Devětsil....), velmi břitký je příspěvek o možnostech revoluční intelektuální práce na Moravě nazvanž "Revoluční intelektuál v provincii". Až dokumentárně hodnotné jsou jeho menší studie o F. V. Krejčím, I. Bláhovi, Z. Nejedlém, O. Fischerovi, a půvabný je text "Požehnaný svár" o dvou antipodech Arne Novákovi a F. X. Šaldovi...Zkrátka je to nepropagandistický, velmi tematicky rozpřažený soubor textů, vlastně inspirativní - i když s jasným levicově-marxistickým postojem. Mám dojem, že Bedřich Václavek byl skutečný intelektuál, nikoliv poskok. Doporučuji.

23.01.2021

Se skutečným zájmem jsem se začetl do črt a fejetonů autora, který je silně socialisticky a marxisticky smýšlející, a patřil k jednomu z pilířům marxistické kritiky a novinařiny během tzv. První republiky. Po této vějičce jsem teď přivzal jeho Kritické stati z třicátých let a potvrzuje se mi, co si dávno myslím, že sociální cítění a marxismus ještě neznamená stalinismus. Václavek je inteligentní, chytrý glosátor, s velkým reportážním nadáním, a podle mne má odvážné a pronikavé vidění. (Musím si určitě přečíst jeho Poezie v rozpacích, která vyvolala tehdy mezi marxistickými kolegy rozruch a nutili jej tehdy se málem za své názory omlouvat.) Rozhodně ho podle mne nelze dát do jednoho pytle s aparátčíky KSČ, kteří se "také věnovali literatuře". Jistě - byl bohužel zlikvidován nacisty během 2. světové války, takže nevíme, do jakého proudu by se začlenil v poválečném vývoji, ale to platí i o Fučíkovi a dalších.
Tento skromný svazek doporučuji jako první nahlédnutí do postřehů inteligentního Moraváka, který se rozhlíží kolem sebe. Jeho cestopisné postřehy (Berlín, Salzburg apod.) jsou zároveň krásným dokumentárním materiálem o tehdejší dobové mentalitě a reáliích života v "buržoazní" republice. Je potřeba vše číst s vědomím Václavovy pozice, a klidně s ním polemizovat. Těším se na další.

16.01.2021

Tomu říkám práce historika. Chce-li zkoumat komunistickou ideologii, a) vybere si vynikající okamžik, kdy ideologie nasvítila sebe sama - tedy v době po pádu "kultu osobnosti", a kdy se musela začít znovu hledat, jít ke kořenům, tedy před stalinismus, b) vezme zápisy schůzí závodních výborů komunistických stran v Československu, Polsku a Německu (tedy NDR) a snaží se proniknout do mentality dělníků, zemědělců a všech, jejichž chování nebylo nijak posilováno jejich mocí spojenou se stranickým aparátem. Zcela otevřeně ukazuje, jak se člověk, který netaktizuje, aby se udržel u moci, ale člověk opravdu bezmezně věřící, začíná ptát, co má dělat, když základy učení se bortí. Kde je pravda? Jak se nyní dívat na všechny ty pojmy, které se změnou paradigmatu tak vyprázdnily? Komu věřit? Kde jsou teď nyní nepřátelé? A co to je socialistická demokracie? A jakou má roli nacionalismus?
Tyto dvě okolnosti dělají z Kolářovy knihy hlubinnou sondu, a to nikoliv do každodennosti, ale do velkých dějin skrze každodennost. Protože důležité bylo, co si myslí lidé "dole", ti tvořili "stranu" a dávali jí náplň. Komparativnost přístupu ukazuje, že vnímání základních pojmů bylo v každé zemi různé. Je cenné to vědět, zvlášť, když se dnes zase bojuje o jednu definitivní pravdu.
Domnívám se, že je to velmi důležitá kniha. Kolářově textu jde o osvětlení primárních pramenů a jejich včlenění do tematických celků.
Vytkl bych jí velmi nešťastný zlom, strašně široké zrcadlo, malá písmena a husté řádkování. Díky tomu se kniha nečte úplně lehce; ale to jsou jen mechanické potíže.
Jinak knihu doporučuji všem, kdo si chce zachovat odstup od dnešního novodobého škatulkování nesmiřitelných názorových táborů v náhledu na interpretaci komunismu. Kniha totiž nahlíží přímo do postojů "uklízečky ze Žďáru", čímž se všem uklízečkám ve Žďáru nad Sázavou omlouvám. To totiž nikdo z novodobých Koniášů na obou stranách, kteří přesně vědí, jak to bylo, ještě neudělal.

29.09.2020

Doporučuji každému, kdo chce rozumět pojmům, dnes hojně využívaným a velmi vyprázdněným - například jako neomarxismus. Ne, že by tato kniha byla o neomarxismu, ale umožní člověku sledovat marxismus a jeho podoby v okamžiku jeho největší krize - po XX. sjezdu KSSS, kdy bylo potřeba revidovat, co to vlastně marxismus je a jak překonat krizi identity. Autor představuje vývoj v Polsku, Maďarsku a Československu, a také nejvýraznější postavy, které byly schopny marxismus znovu a znovu promýšlet - György Lukács v Maďarsku, Leszek Kołakowski v Polsku a částečně Karel Kosík u nás. Kniha ukazuje varianty návratů před stalinismus, pro někoho i před leninismus, hojně až k ranému Marxovi a dokonce Hegelovi. Tím, že přítomné diktatury tento "revizionismus" hojně potíraly jako největší "zhoubu", nastraženou samozřejmě západem, a myslitelé na něj různě dopláceli, byly to jen promarněná šance, jak vrátit původnímu marxismu (bez politické a byrokratické praxe) stalinismem ztracený kredit. Kniha líčí upřímnou snahu očistit marxismus v tehdejší době bez jakékoliv stopy propagace marxismu samotného či propagandy marxistické ideologie. Možná se věnuje příliš podrobně a trochu nekriticky G. Lukácsovi, kterého má Kopeček asi rád jako předmět odborného zájmu, ale to je jen můj dojem.
Tedy doporučuji všem, kteří se nespokojují s nálepkami a chtějí si trochu zapřemýšlet.

09.08.2020

Velmi dobrá část tetralogie z doby národního obrození, která vyšla souborně pod názvem Ten, který bude, kam jsem napsal dlouhý komentář.

03.08.2020