alca-212 komentáře u knih
Před třemi lety jsem přečetla druhý a čtvrtý díl a tak jsem si teď říkala, že dám celou sérii hezky od začátku. Tak, jak to má být :-).
Ráda jsem se dozvěděla, jak to s oddělením Q vlastně začalo, překvapilo mě, jak se stalo, že vyšetřovali zrovna případ, který vyšetřovali.
Dobře se to četlo, Asad děj pěkně oživoval :-).
Jsem spokojená.
Po severské jsem chtěla přečíst krimi i od nás. Kroky vraha nebyly špatné, ze začátku jsem byla nadšená, postupně ale moje nadšení sláblo.
Tři a půl hvězdy dát nemůžu, takže zaokrouhluji nahoru a říkám si, že minimálně jednu knihu ze série ještě časem zkusím.
Po přečtení prvního dílu jsem váhala, jestli číst dál. Po druhém si říkám, že do pokračování jdu. Až budu potřebovat po těch vesměs drsných severských detektivkách trochu zpomalit, zklidnit, sáhnu po této české sérii. Jestli ji tedy budou v knihovně mít, protože všechny díly jdou (alespoň u nás) z ruky do ruky a moc se v regálech neohřejí :-).
Kyselé třešně mě zaujaly hned na začátku, zaujal mě příběh, zaujal mě i styl psaní. Vcelku krátké kapitoly se střídaly podle toho, o které z postav nám byl zrovna příběh vyprávěný. Příběh inspirovaný skutečností, uvěřitelně podaný... Skoro se mi chce až napsat, že "obyčejný", o obyčejných věcech. A tím byl pro mě krásný... A ne, obyčejný rozhodně nebyl... ani náhodou.
Doporučuji.
Už to bude čtyři roky, co jsem knihu četla poprvé. Teď při druhém čtení mě překvapilo, jak moc si z ní pamatuji. A ono se asi není co divit... Drsný příběh.
Oproti prvnímu dílu se mi zdá, že se Asad trošku srovnal, ale do vyšetřovací party přibyla Rose, takže o občasné vtipné dialogy nejsme ochuzeni. A ty jsem v tom drsném příběhu vítala.
Kromě skvělého Sběratele sněhu, kterého jsem četla, měli u nás v knihovně volné jenom Světlo z Pauliny. Povídky pro mě sice nejsou zrovna žánr, který bych vyhledávala, ale já jsem si od autora něco půjčit chtěla...
Hned druhá povídka - Mešuge - mě odrovnala... Totálně rozsekala - kdo četl, asi bude vědět... A i většina dalších mě upoutala...
Nevím, jak to pan Štifter dělá, ale z toho jeho psaní o zdánlivě obyčejných a kolikrát i smutných věcech jde taková... pohoda...? klid...? krása...? To asi není tak úplně přesně to, jak to cítím, co bych chtěla napsat, ale líp mi to vyjádřit nejde...
Ano, bylo to nereálné a přitažené za vlasy, ale nevadilo mi to. I když ten konec... No...
Ale jinak dobrý :-).
Poslední kniha, která mi chyběla do Čtenářské výzvy. Stále jsem čtení odkládala, ani nevím, proč. V dětství jsem Hanýžku a Martínka četla několikrát a když čtu dnes, je to jako pohlazení po duši. Vůbec bych neřekla, že se mi úryvky z knihy budou tolik vybavovat, že se mi věty budou v hlavě samy doplňovat. Dnešní děti nejspíš kniha moc neupoutá, ale pro mě je to srdcovka.
A tak si říkám, že to vůbec není špatné se takto po letech ke knize vrátit...
Příští rok dám nejspíš ještě i Mikeše :-).
Knihu jsem četla dlouho, vždycky po pár stránkách. Možná i toto byl důvod, proč mě příběh ze začátku moc nechytil. Zhruba po sto stránkách se to ale zlomilo, nabralo to na obrátkách a já se nakonec přidávám ke zdejšímu vysokému hodnocení.
Jsem ráda, že jsem knihu neodložila a příběh dočetla.
Knihám o holokaustu se cíleně vyhýbám, tady jsem ráda, že jsem udělala výjimku. Kniha se četla sama a je jasné, že to nebylo jen veselé čtení... Za sebe oceňuji, že se paní spisovatelka - až na to přišlo - vyhnula drásavým popisům a scénám... V podstatě ty hrůzy "jen" konstatovala, zmínila vždy v pár větách. A úplně to stačilo. Kniha mě zasáhla i tak. A zdaleka ne jen tím holokaustem. O tom to primárně nebylo...
Doporučuji k přečtení.
Nečetla jsem anotaci a tak jsem pak byla překvapená, co jsem si z knihovny přinesla. Začala jsem číst a s obavami očekávala, kdy už "to" přijde. No a pak to přišlo a mně se paradoxně ulevilo. Všechny ty hrůzy sice v knize jsou, ale tak nějak "hezky" napsané, konstatované autorovým strohým stylem. Žádné vyžívání se v detailech, kolikrát i jen naznačené, mimochodem zmíněné.
Vzhledem k tématu se zdráhám napsat, že jsem si knihu užila, ale je to tak. Stejně jako Cestu a věřím, že i další autorovy knihy, na které se teprve chystám.
Neměla jsem v úmyslu začínat další sérii, protože jich mám rozečtených opravdu hodně. No ale stalo se :-).
Četlo se lehce, děj odsýpal. Jen malá výhrada k hlavnímu hrdinovi - za mě byl nějaký moc chytrý. Tým tápal, nevěděl a najednou prásk - Sebastian dostal nápad, usměrnil vyšetřování. Nebýt jeho, kdo ví, jak by to všechno dopadlo...
Snad se to v dalších dílech trochu změní - a nebo si zvyknu :-).
Protože série to bude dobrá, to je mi jasné už teď :-).
Zdá se mi, že každý další díl je lepší než ten předcházející...
Jen z té doby jde strach...
Za poslední měsíc jsem náhodně četla dvě knihy s podobným námětem. Doufám, že co se týče tématu, mám na delší dobu vybráno :-).
Jinak kniha od Yrsy byla bezva, líbila se mi.
První zhruba dvě třetiny knihy čtivé, zdálo se mi, že více reálné - nic tak přitaženého za vlasy jako Šelma. No ale ta poslední třetina už mě teda moc neoslovila, občas jsem i nějakou tu stránku přímo nesouvisející s dějem přeskočila.
Tři a půl hvězdy zaokrouhlím nahoru, protože zas tak úplně marné to nebylo.
Ze začátku to až tak nevypadalo, ale vyklubala se z toho bezva kniha. Napínavá, co nutí číst dál a dál.
Neveselé čtení... Těžká doba, těžké osudy lidí...
Další krásná kniha od paní spisovatelky. Doporučuji.
Se sci-fi jsem začala pozdě, takže doháním, co už jsem nejspíš mohla/měla mít dávno přečtené. A tak teď došlo i na Kukačky... Překvapilo mě, jak dávno byly vydány... Řekla bych, že jim ten čas ani neublížil. A jestli, tak jen málo... Za mě dobře napsané, čtivé, zajímavé. Pěkné scífko.
Dočteno, výborná kniha. Jen si říkám, jestli se někdy doberu konce... Vyšel další díl (Transatlantik) a než všechny příběhy přelouskám, nejspíš - snad !!! - vyjdou ještě další. Při mém tempu bude stále co číst... A to jsem ráda... :-)
Za mě skvělá série.
Knížka to byla krásná, moc jsem klukům fandila. Doporučuji všemi deseti :-).