Adapa komentáře u knih

Pustil jsem se do trilogie tak, jak to jde časově za sebou. Začal jsem tedy nejprve Turnusem a vše ostatní mě teprve čeká. Jak je zde již několikrát zmiňováno, nejsou v knize vyloženě nějak sympatické postavy. Ze začátku mě knížka dost nudila. Kongresman Donald mi přišel jak vyjukaný školák, co nic nedokáže – choval se jak stavbyvedoucí a ne jak vlivný politik. Troy o pár set let později na svém prvním turnusu zase jen fňukal a fňukal.
Až od cca poloviny knížky se mi to začalo číst lépe, i když třeba část o Missionovi mi přišla naprosto zbytečná, jak kdyby měla zaplnit hluché místo.
Ke konci se to ale svižně rozjelo, konečně mě to začalo nutit otáčet další stránky a chtít vědět více, jak se to vyvine. Přestalo nudné filozofování, které autorovi moc nešlo, příběh se rozjel.
Důvod pro stavbu sil mi přijde ale přistřižený za vlasy. Ale OK, beru 
Mohu doporučit a jdu se pustit do dalšího dílu – do Sila.

5 04.06.2020

Knihu jsem četl podruhé, nenechala na mě už takový dojem, jak když jsem ji četl někdy ve druhé polovině 90. let. Když jsem ji poprvé odložil, tak jsem zůstal s otevřenou pusou a říkal jsem si, že to zní všechno logicky, že to tak musí být.
Nyní cca po 23 letech, co jsem to četl podruhé, tak už tak nadšený nejsem. Kniha je to plná dat, přesto čtivá. Vše do sebe zapadá logicky, zdá se to být vše naprosto pravdivé. Jak se říká, na každém šprochu pravdy trochu. Zcela určitě byl Stalin přinejmenším stejný hajzl jak Hitler. Ale Suvorova už tak nějak beru s rezervou – Hitler je tady vylíčen prakticky jak Stalinova figurka, Hitler byl donucen skoro k „obranné válce“ preventivním úderem proti SSSR. Stalin je do napadení SSSR popisován prakticky jako génius, všechno dokonale zvládá. Generál Tuchačevskij byl v podstatě neschopný důstojník a tím, že byl popraven při Stalinově čistce se nic nestalo, jen to Rudou armádu posílilo. Suvorov zcela zpochybňuje vliv represí v Rudé armádě – popravy, vězení – to vše podle něho Rudou armádu posilovalo a neubíralo ji na bojeschopnosti.
Suvorov píše akčně, konspirativně – od začátku je jasné, že Stalin je ten největší zloun, geniální zloun. A když došlo na útok Německa, jeho genialita přestala fungovat. Knížka je okořeněna citacemi ze všeho možného, proloženo sugestivními dotazy – připadá mi to, jak kdyby to byl svým způsobem nový Däniken nebo Sitchin. Ale nevidí za tím vším mimozemšťany ale Stalina.
Zkusil jsem si o panu Suvorovi něco vygooglovat a našel jsem spoustu diskuzí v angličtině a sem tam i něco v češtině – vyčítají mu početní stavy tanků, letectva. Našel jsem diskuze o tom, že píše nesmysly o rychlosti tanků na dálnici apod.
Při čtení knížky jsem několikrát použil google a wikipedii pro ověření některých věcí. A dost to nesouhlasilo. Například Suvorov píše o generálu Lukinovi (nikdy předtím jsem o něm neslyšel), že velel 19. armádě, v bitvě u Smolenska přišel o nohy (dál bojoval), padl do německého zajetí, po válce propuštěn ze zajetí a obratem šel do gulagu za to, že se nezastřelil. Ve skutečnosti (vygooglováno na anglických a německých stránkách) velel 16. armádě, vyznamenal se u Smolenska ale proslavil se hlavně svým velením ve vzajemským kotli, kde byl zraněn a až v zajetí mu Němci amputovali jednu nohu. Generál Vlasov mu nabídl ať se přidá k ROA, odmítl. Po válce byl navrácen do řad Rudé armády, ale jako invalida byl poslán do výslužby, nikdy se do gulagu nedostal.
A takových nepřesností je tam mnohem více – stačí jen googlovat.
Takže nehodnotím historickou přesnost, ale čtivost, myšlenku a mohu jen napsat, že je to skvělá kniha a rozhodně ji doporučuji.

11 27.05.2020

Za mě perfektní knížka a jedna z těch, kterou by za život měl přečíst každý člověk. Poprvé jsem ji četl někdy začátkem devadesátých let, když vyšla v češtině a v kinech kraloval Jurský park. Knížka vzbudila obrovský zájem o dinosaury, jak nikdy nic předtím. Je to prostě TOPovka… Vrátil jsem se nyní ke knize po skoro třiceti letech, co jsem film viděl snad už desetkrát a co dinosauři už pro mě nejsou takovou úžasnou věcí. I tak mě knížka vtáhla a od první stránky je tam poznat dokonalost mistra žánru – Crichtona. Je to asi jeho nejlepší kniha.
Od začátku mě to chytlo, to postupné odkrývání ještěrů až po klasické postupné vyvražďování jednotlivých obyvatel ostrova. Klasický Crichton, který má skupinu vědců (včetně matematika), kde jeden za druhým umírají.
Když jsem to v devadesátých letech četl poprvé, přišlo mi, že dinosauři musí být na dosah. Nyní v roce 2020 se pousmívám ději – klonování se moc neposunulo a auta na CD-ROMy nejezdí. Krásně to zastaralo, ale stále to má své kouzlo.
Rozhodně všem doporučuji.

17 13.05.2020

Román z prostředí prakticky dokonalé sovětské společnosti, takové té vysněné společnosti, jakou si v roce 1948 představovali komunisté, že zde budeme mít také brzy – krásné světlé zítřky.
Knížka vypráví o návratu válečného hrdiny Sergeje Tutarinova z druhé světové války. Vrací se na pár týdnů do své rodné kozácké vesnice na Kubáni, pak chce pokračovat ve studiích. Na venkově, ale vidí chyby při vedení kolchozů, nedostatečné nadšení a tak se postupně toho vše ujímá a začíná budovat lepší sovětský venkov.
Sergej se zamilovává do krásné dívky z mlékárny, na kterou ale nemá moc času, protože se stává vedoucím okresu a vypracovává plán pětiletky – elektrifikace rodné vsi. Postupně začíná plán rozšiřovat a chce elektrifikovat celý okres. A zde se přitom ukazuje ta vysněná společnost, ta dokonalost lidí v SSSR. Už zde nejsou žádní kulaci, už zde nejsou žádní záškodníci. Nikde se nepíše o Stalinových zločinech, popravách. Jsou zde kolchozníci, kteří škodí elektrifikaci, jsou proti Sergejovi, zatajují obilí apod. Ale je nám autorem vysvětlováno, že to jsou lidé v jádru dobří, jen nejsou dostatečně uvědomělí – proto je potřeba s nimi diskutovat, vysvětlovat jim o co jde, přesunout je na jiné pozice, když na své nestačí, dát jim šanci se napravit.
Román končí tím, že Sergej je zvolen poslancem za svůj okres – jeho vlastní otec, ale vysvětluje, že hlas mu dát nemůže, že alespoň symbolicky musí volit tatíčka Stalina namísto svého syna. Že Stalin v jejich okrese nekandiduje, je pro otce detail. Jako poslanec se Sergej přijíždí podívat na slavnostní otevření jím vybudované hydroelektrárny.
Rytíř zlaté hvězdy je jiný román než jsem dosud běžně četl. Knížku jsem měl několik desetiletí v knihovně po svém dědovi, který ji začátkem padesátých let dostal jako dárek i s věnováním. Svým způsobem je to podobné Šolochovu románu Rozrušená země, jen se zde nebojuje s kulaky, ale málo uvědomělými lidmi. Už podle stylu psaní je to typicky ruský vesnický román. Čte se to dobře i když je to plné ideologie a předem je jasné, že vše bude končit právě tím, že se podaří postavit vysněnou hydroelektrárnu.

1 08.05.2020

Zvláštně napsaná kniha. Nejlépe to níže asi vyjádřil svým komentářem vlkcz: Na romantiku příliš brutální, na gangsterku moc sladkobolné.
Pro nenáročné, oddechové čtení je to svým způsobem ideální. Od první stránky jsem měl pocit, že je to plné klišé – nešťastná láska, odloučení, zbohatnutí chudého hodného chlapce, osamostatnění zbohatlické slečinky a závěrem happy end.
Knížku jsem měl doma v knihovně asi čtyři roky, než jsem se k ní dostal. Nyní za pár dnů přečteno, odložím a nevím, zda se k ní ještě někdy vrátím, zda už doživotně nebude zabírat jen pár centimetrů v knihovně. Příjemně odreaguje, ale nic nedá, nenutí mě někdy po ní znovu sáhnout.

4 18.04.2020

Zatím nejslabší kniha ze série o Cottonu Malonem. Nuda, nuda a nuda. Naprosto nesmyslná zápletka o tom, že Alžběta nebyla královna, ale byl to muž. Do toho se neustále omílá, že Gary není Cottonův syn a jak se oba teď cítí. Všichni neustále někam pobíhají. Krátké stručné věty. Krátké oddíly kapitol. Jak už níže píše v komentáři uživatelka soukroma, dalo by se to shrnout v povídce na pět stran a tady je to umělo natažené na více jak 400.

3 16.04.2020

Kniha je pro mě velkým zklamáním. Téma vybráno skvěle, ale autorka to neumí podat čtivou formou. Vše jen zlomkovitě, dost často plno přímé řeči, bez specifikace, kdo to mluví. Psáno starší formou češtiny, to by zase tak nevadilo. Ale chybí tomu dost šťáva…
Jak už zde jiní zmiňovali, tak autorka si dějiny upravila naprosto podle svého. Časovou posloupnost si upravuje dle své potřeby. Z krále Víta udělala neschopného panoše, který se stává až v Jeruzalémě rytířem a pak pro svou krásu se do něho zamiluje princezna Sybila a on se stane králem. Ve skutečnosti přepadal ve Francii poutníky – moc rytířsky se nechoval. Utekl do Jeruzaléma, cca jako třicetiletý. Tam se stal jedním z předních rytířů, intrikoval, přepadal arabská města – do neschopného ubrečeného „panice“ měl hodně daleko.
Velice příjemně zde překvapil popis malomocného krále Balduina IV. Popis jeho myšlenkových pochodů je skvělý.

3 06.04.2020

Hodně čtivý historický román, který nutí stále otočit další a další stránku. Být to od kohokoliv jiného spisovatele, tak je to za plný počet hvězd bez debaty. U Kena Folleta je to ale hodně podprůměr, dlouho jsem přemýšlel, zda jednu hvězdu neubrat, ale plný počet si zaslouží.

Kingsbridge se kniha dotýká opravdu jen okrajově, doufám, že další díl Soumrak a úsvit, který má vyjít v roce 2021, se do Kingsbridge více vrátí. Zatím z těch tří dílů je zdaleka nejslabší. Ale pořád hodně čtivě napsané.

Jak zde ale bylo zmíněno již níže v mnoha komentářích – Ken Follet vykrádá sám sebe, jeho postavy jsou šablonovité. Pořád dokola to stejné – nešťastná láska, zbohatnutí, dokonalý zlosyn, který nemá ani jednu dobrou vlastnost, ve stáří se hrdinové konečně dají dohromady. Také se přidávám k tomu, že se zbytečně zde míchali další dějové linie, které nebyli pro příběh moc podstatné – Carlos ze Španělska (následně z Antverp) a třeba Bella z Hispaňoly.

Ke konci mi vadila jedna vlastnost, které jsem si nikdy u Folleta nevšiml. Popíše v jedné kapitole, co se stalo. A v další musí uvést znova, kdo je kdo. Například popíše původ Pierra a o pár stránek má potřebu popsat pomalu v jednom odstavci, odkud vlastně pochází. A pak o pár stránek dále znovu. Jak kdyby autor zapomněl, že se nám o tom již rozepisoval. Nebo u krále Jakuba popíše, že při mluvení slintal. O pár stránek dále se to zmíní znovu, jako by to bylo něco nového… A když se opět na scéně objeví král Jakub, opět se zmíní, že měl drobnou vadu, že slintal…

Závěrem ale mohu jen zopakovat, že je to dobrá kniha, rád se k ní opět někdy vrátím a rád ji všem doporučím i přes výše popsané slabiny.

11 01.04.2020

Román Indrek z Vargamäe pro mě byla hodně špatná volba, čekal jsem od toho naprosto něco jiného. Není to typ literatury, kterou bych četl. Takže můj komentář a hodnocení je také tím dost ovlivněno.

Trvalo mi cca dva roky než jsem si pořídil celou pentalogii a myslel jsem si, že si ji přečtu na jeden zátah, tak jak jdou romány za sebou. První díl mě bavil i když měl hluchá místa. Byl to takový venkovský román, kterých jsem četl několik. První díl měl děj. U druhého dílu je to jinak. Kniha nemá v podstatě žádný děj, nikoho nenutí otočit si ještě jednu stránku a číst dál. Je to tenká knížka, ale četl jsem to hodně dlouho. Nebavilo mě to. Když jsem měl za sebou asi dvě třetiny knihy, měl jsem nutkání to odložit jako nedočtené.

Indrek studuje na maloměstské škole a během svých studií zažívá první lásku, kontakty s groteskními postavičkami (ředitel, učitelé, spolužáci) a všichni mají pocit, že mu musí říci svou životní pravdu o vlasti, lásce, evoluci, Bohu, matematice… Je to změť filozofických úvah podsouvaných jednotlivým postavám. Za mě nuda, nuda a zase nuda.

Pentalogii dočasně odkládám, v dalším díle budu pokračovat později. Chci si spravit chuť normálním čtením a ne se do čtení nutit.

Nejraději bych dal knížce jen dvě hvězdy, ale dávám tři, protože hodnocení je opravdu hodně ovlivněno tím, že je to typ knihy, kterou bych normálně nikdy nečetl, nebýt součástí pentalogie.

2 26.03.2020

Velmi povedený vesnický román z 19. století z malého Estonska. Knihu jsem četl poprvé jako kluk na střední škole, nyní jsem se k ní po více jak 25 letech vrátil. V hlavě z prvního přečtení mi zůstala jen spousta malicherných soudních sporů mezi dvěma sousedy.

Nyní po letech se mi četla kniha pomalu. Začátek knihy byl skvělý. Mladí manželé přijíždí na opuštěný statek. Plno snů, ideálů, energie. Naráží na toho nejhoršího možného souseda, co si mohou přát. Ale nenechávají se tím otrávit. Jdou za svými sny, přes těžkou práci jsou šťastni a těší se z každého pokroku. Přichází první děti a zároveň první soudní spory se sousedem. Mladá hospodyně umírá při těžkém porodu prvního syna a vše se mění. Hospodář Andres nachází novou ženu, jde si tvrdě za svým i za cenu sebevraždy jejího manžela. Na statek přichází deprese, smutek, neustálé problémy. Nadšení a energie se vytrácí. Soudní spory se pomalu stávají smyslem života obou sousedů.

Přibližně v polovině mě kniha svým způsobem přestala bavit, nelákalo mě se k ní vracet. Někdy jsem vydržel i den nepřečíst ani řádku. Prokousal jsem se dospíváním dětí a konec mě zase vtáhl do děje. Vargamäe se vylidňuje – děti obou hospodářů postupně odchází a nikdo netouží se vrátit zpět. Jak je již citováno níže, skvěle to vystihují slova mladšího Andrese, který odchází v závěru románu na vojnu „Tys pracoval, matka taky, jinak by nebyla tak brzy umřela, ale žádná láska na Vargamäe nikdy nebyla a není.“
Knihu doporučuji. Jen dopíšu tento komentář, začínám hned číst další díl. A k prvnímu se třeba za dalších 25 let opět vrátím :)

5 15.03.2020

Velmi kvalitně napsaná kniha o zrodu českého státu. Kniha není nijak obsáhlá, zpracovává jen několik kapitol, kde často zmiňuje různé zajímavé teorie. Nejedná se jen o nezáživný dokument s daty, ale čtivě popsaná fakta.

2 09.03.2020

Vynikající česká historická knížka - nedá se zde opravdu ubránit srovnání s Egypťanem Sinuhetem a nebo třeba knížkou Farao od Prusa. Ale přitom je to originální román, svým způsobem velmi podobný knize Nepřítel z Atlantidy.

Knížka se nečte snadno, Pludek si libuje v dlouhých, složitých souvětí. Když se zdá, že ty nekonečné věty něco nudně popisují, najednou tam vsune důležitou část děje. Musí se tedy číst pomalu a nad vším dost přemýšlet.

Sledujeme zde osudy písaře a diplomata Aniho, který vidí tajemné nebezpečí a intriky všude. Snaží se s nimi bojovat, nedaří se mu ale v tom zabránit. Nemá spojence, nemá přítele. Všichni se jen přetvařují a sledují své tajemné cíle. Každý rozhovor Aniho s někým je v podstatě "soubojem", kdy musí vážit každé slovo, každou myšlenku.

Knížku všem doporučuji, je neprávem opomíjená na úkor zahraničních románů podobného ražení.

6 23.02.2020

Četl jsem trilogii Vzpomínka na zemi, skoro rok jsem čekal než knížka konečně vyšla v češtině - výsledkem je velké zklamání :(

Je poznat, ze je to autorova prvotina. Knizka dobre zacne, prvni cast me bavila - prislo mi to castecne podobne stylove s Problemem tri teles. Od druhe casti je to nuda. Hlavni postava ustupuje do pozadi, najednou je tam vylozene zbytecna. Teorie strida teorii, prichazi valka s USA a konec...

1 18.02.2020

Poslední žid je po Ranhojičovi zatím nejlepší knížka od Gordona, kterou jsem četl. Začátek byl pro mě takový slabší, sotva jsem se sžil s postavou, prakticky zmizela a na scéně se objevila nová – židovský kluk Jonáš. Postupně jsem sledoval jeho mládí, bezcílné putování po Španělsku a jeho dozrávání.

Přišlo mi, jak kdyby Gordon věděl, že Ranhojič je jeho nejlepší kniha a aspoň něčím se chtěl zde této tématiky dotknout. A podařilo se mu to. Chvílema je to téměř stejné téma, přitom naprosto odlišné.

Poslední kapitola mi přišla zbytečná, ale svým způsobem i zajímavá a trochu vysvětlující poslední nejasnosti.
Nemohu hodnotit jinak než pěti hvězdami a všem doporučit.

7 14.02.2020

Být to knížka od kohokoliv jiného než od Forsytha, zasloužila by si rozhodně pět hvězd. Ale protože jsem k dnešnímu dni přečetl od Forsytha již všechny jeho knihy (krom prvotině o Biafře), musím přiznat, že toto je jeden z jeho slabších románů. Chybí tu takový ten konečný zvrat, takový ten wau efekt, který člověka posadí na zadek a přinutí dlouho o knize ještě přemýšlet. Forsyth je mistrem takových zvratů, proto mi to tady chybí.
Seznam smrti je dost přímočarý román, od počátku si jde Stopař za svým. Ví, kde je terorista Kazatel, a jde ho ulovit. Je to dost podobné již jiným autorovým románům – například Afghánci.
Kniha stojí za přečtení, rád se k ní někdy opět vrátím, ale TOPovka od Forsytha to prostě není.

6 10.02.2020

Plně souhlasím s příspěvkem Wolflssena, že je to pravděpodobně nejlepší dostupná kniha v češtině o tzv. Tunguzské události. Vše je zde detailně popsáno, jak probíhal výzkum místa, jaké se objevily teorie – šílené i logické. Jednotlivé teorie jsou popisovány, včetně toho, proč nemohou být pravdivé, protože něco na nich nesedí. Pan Novák nevybírá žádnou teorii, kterou by prosazoval. Ke všem přistupuje stejně.
Přidává k tomu ještě podrobný popis meteorů, výzkum komet. A do toho pak moderní záhady na Sibiři.
Prostě skvělá kniha, která si zaslouží přečíst ne jen jednou.

2 08.02.2020

Skvělý historický román o střetu křesťanství s islámem ve Španělsku. Osud Hernanda (neboli Hamída ibn Hamída) sledujeme od jeho mládí po stáří. Celý jeho život je ovlivněn tím, že vzešel ze znásilnění čtrnáctileté dívky katolickým knězem. Pro morisky je křesťanem, pro křesťany muslimem. Celý život se snaží najít svou cestu, propojit islám a křesťanství. Přichází o svou lásku, jednou se mu daří dobře jako křesťanovi, jindy zase jako muslimovi. Život ho zkouší, stoupá vzhůru a vzápětí padá zase do chudoby a ponížení.
V knížce se nedá nefandit muslimům, i když je z historie jasné, že jejich dny byly sečteny a čekal je ústup ze Španělska.
Knihu bez obav doporučuji všem. Nemá cenu srovnávat ji s autorovou Katedrálou moře, je to naprosto o něčem jiném a také styl psaní je jiný. Osobně mám raději Ruku Fatimy.

4 07.02.2020

Opět super knížka od Fredericka Forsytha. Příjemný návrat Mike Martina, hlavní postavy z Boží pěsti v Iráku. Knížka má skvělý úvod, skvěle popsané postavy, podrobně popsané na více jak 50 stranách, co zažil Mike Martin a Afghánec za posledních několik desetiletí. Pak se přejde do akce, první stránky akce super. Pak tomu nějak začne docházet šťáva. Mike ustoupí do pozadí, aby na posledních stránkách zakročil. Jak už tady někdo níže zmiňoval, vypadá to, jak kdyby pan Forsyth byl tlačen na rychlé dopsání knížky, že ho tlačí termín a tak to dopsal za jedno odpoledne a poslal do tisku.
Pořád je to ale výborná knížka, tak si pět hvězd zaslouží.

9 01.02.2020

(SPOILER) Kobra je jedna z povedenějších knih od Forsytha – ale ne topovka. Líbilo se mi, že autor přišel s nápadem použít bývalé protivníky z románu Mstitel a tady z nich udělat hlavní postavy – tentokrát partnery. Dobře promyšlený příběh z boje proti kokainu.
Ze začátku mi trochu vadilo neustálé skákání děje po celé planetě. Nevěděl jsem, kdo bude hlavní postavou a kdo se v té mozaice jen mihne a už se neukáže. Zbytečně to podle mě rozptylovalo. Ale dalo se to zvládnout.
Jak je u Forsytha zvykem, vše je popisováno detailně – ať se jedná o technický popis starého letadla nebo třeba princip uplácení úředníka v Hamburku.
Boj proti největšímu kartelu s kokainem se daří, vše jde podle plánu. Až se mi nechce věřit, že by knížka mohla mít tak skvělý konec, že obchod s kokainem bude vykořeněn. Knížka se odehrává v letech 2010-2012, teď v roce 2020 obchod s kokainem pořád probíhá, tak je jasné, že na posledních stránkách musí přijít k obratu, který to vše zase vrátí do „normálních kolejí“. A toho závěru je škoda.

5 01.02.2020

Jedna z nejlepších knih od Forsytha, autor je zde ve vrcholné formě a řadím to k takovým jeho špičkám jako jsou Žoldáci, Spis Odessa nebo Šakal. Vše detailně nastudováno, místy přidána fiktivní země, která se tváří jako skutečná. Knihu jsem za posledních cca 20 let četl už asi po páté, pokaždé mě dostává. Několikrát jsem v televizi viděl i filmovou variantu, ale to jsem se ani nedodíval – tam je to příliš béčkové. Knihu všem doporučuji.

9 30.01.2020