Zvedá se vítr

Zvedá se vítr https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515362/bmid_zveda-se-vitr-Gdh-515362.jpg 4 327 327

Píše se rok 1997 a jižní Moravu sužují katastrofické povodně. Ve stínu všepožírajícího živlu navíc dojde v Hodoníně k vraždě. Mrtvolu krásné dívky najde v lese parta dětí a rozhodne se vypátrat viníka. Jeden z kamarádů, Filip, má totiž zvláštní dar: dokáže komunikovat s duchy. Když zanedlouho policie zatkne pachatele, každý si myslí, že je po všem, ale smrt je nenasytná šelma. Uplyne víc jak dvacet let a ničivá síla se na Hodonín žene znovu. Přichází tornádo a s ním se vrací všechny staré příběhy, traumata a bolesti, které trápí obyvatele i město. Osud se snaží opsat kruh a dokonat tragédii – a Filip se mu chce postavit. Ale pokud má neštěstí odvrátit, musí se bývalá parta dát zase dohromady a čelit tajemné síle společně. Zvedá se vítr, na krajinu padá temnota a kamarádi stojí tváří v tvář vlastním pochybám, přírodě i času...... celý text

Přidat komentář

Tereziee
18.09.2023 3 z 5

Musím říct, že Šepotem z lesa si autorka nastavila laťku dost vysoko a tak jsem měla velká očekávání i od její novinky. Hlavně, když se celý děj odehrává tady na Moravě v místech, které dobře znám. Musím říct, že jsem byla zklamaná. I když jsou v knize popisovány záplavy a ničivé tornádo, kniha se mě nedotkla tolik jako kniha předchozí. Často jsem se ztrácela v časových rovinách, popisech apod. Příběh se vlekl a celá zápletka pro mě nebyla tolik wow. To nic nemění na tom, že autorka umí skvěle psát...ale tento příběh ve mně nezanechal tolik jako Šepot. Možná bych knihu neřadila do hororu, spíš do thrilleru s prvky nadpřirozena...

vnimat_Krasu
14.09.2023 3 z 5

Mezi českejma autorkama má Surmanová nejsvébytnější rukopis. Poznám ji z libovolný stránky. Ta květnatost - semtam střižená archaismem - mě baví moc. V případě ZVEDÁ SE VÍTR ale bohužel o něco víc než story jako taková. Ne, že by mě genius loci Hodonínska nevábilo; popisy jsou standardně skvělý. Tempo se ale v mým případě kapku utápělo v četnejch subkapitolách o živlech a nitru hlavního hrdiny.


petrarka72
13.09.2023 5 z 5

V rámci žánru skvost, pro mne ještě o kus výš a dál než Šepot. Tornádo vás sevře a nepustí, mrští s vámi přes dvě časová pásma, čtyři kamarádi se proderou skrz čisté zlo, nebe zakryje stařena se srpem a mrtvá dívka ukáže směr. Symetrie! České Derry se jmenuje Hodonín. A budování komplexního světa, odkazy na ten z autorčiny prvotiny, je bonus... Těším se na další.

evineckY
08.09.2023 5 z 5

Tak, jako předchozí kniha autorky byla v mé TOP 10 nej knih za loňský rok,
tak tato kniha nebude jinak !!!
Začátkem knihy jsem řvala smíchy s partou děcek a jejich vylomeninami,
no a jak šel čas a stárli, přibývalo starostí a problémů...
Realisticky sepsaná povodeň v 97 mi vehnala slzy do očí. Taky jsme zažili hrůzy,
co dokáže síla vody, kdy nám vyplavalo křeslo oknem v patře a v celém domě
bylo 20 cm bláta :-(
V knize je vše - vtip, smutek i detektivní zápletka.
Vřele doporučuji všem, protože si každý přijde na své !

Malá ochutnávka:
A oni fakt šukají, říkal kamarádům, když jednou jedli párek v rohlíku na lavičkách u knihovny, slyšíme to s bráchama přes zeď. Když začnou, schválně jeden po druhém chodíme na záchod nebo do kuchyně pro pití. Otec na nás pak parádně řve. Šprcku si ale nevezme, aby nás už nebylo víc.

Když se sejdeme na hody, vyprávěl jim jindy, a strýcové s tetama večer kouří, vypadáme jako hejno smradlavých světlušek.

Kofoly se trousí, ucedil Radek a očima pronásledoval pár cikánských zaměstnanců, jako kdyby se fakt chystali dělat.
Filip to nekomentoval: rasismus odkoukaný od nejstaršího z bratrů, odhodlaného skinheada, představoval Radkův jediný duševní neduh a Filip doufal, že to časem přejde.

Máš roušku?
Na co? Na ten váš vymyšlený pražský covid?
Co vyrobily farmafirmy s vládama, aby nás mohly ovládat?
Víš, že nežiju v Praze, že?
O to vůbec nejde. Podstatné je, že já nejsu ovca, děvčico, já teda ne.
Je to výmysl globalistů, celé to řídí Soros a Gates...

Majuš333
07.09.2023 5 z 5

'Byla tak krásná, že se do ní málem zamiloval. Bledá, skoro průsvitná, jako by byla vyřezaná z ledu a snů. Vypadala jako Sněhurka a on by mohl být princem, který ji políbí na rty. To by na nich ale nesměla mít hlínu, ve které ležela, a v koutku úst zvědavou masařku s opalizujícím zadečkem.
Vážně: kdyby nebyla mrtvá, hned by se do ní zamiloval.'


Autorka už ukázala, čo dokáže, takže som bola veľmi zvedavá, čo vykúzli tentoraz. A samozrejme nesklamala!
Rozumiem, že budete porovnávať: 'Šepot z lesa' verzus 'Zvedá se vítr'. A hodnotenie bude slabšie :(
Dávam plný počet bodov, pretože Kateřina Surmanová si ich rozhodne zaslúži! A teším sa, čo ďalšie priletí z jej pera :)


"Rozdělíme se. Já a Radek půjdeme zezadu, vy dva jděte předem. Kdo něco najde, tak to vezme. Sejdeme se venku."
"A co když se něco posere?" zajímal se Roman.
"Hodně řvi. Řvi jak prase," poradil Radek.
"Na co?"
"Dělali to husiti, ne? Zaženeš nepřítele."