Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492785/bmid_zivotice-obraz-po-zapomenute-traged-Q5O-492785.jpg
4
1975
1975
Životice: malá vesnice uprostřed Těšínského Slezska. Po Mnichovu zabrána Polskem, po 1. září 1939 se jako dobyté území stává součástí Říše. Během války zde tudíž panovaly zcela jiné poměry než v protektorátu. Probíhala tu největší germanizační akce v Evropě. Kdo se nepodvolil, byl vysídlen nebo skončil v lágru. Účast na veřejných popravách byla povinná. Stanný soud zasedal téměř nepřetržitě – často přímo v bloku smrti nedalekého koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim). Starosta Životic zaujal jednoznačný postoj: pěstoval vřelé vztahy s nacistickými pohlaváry a s obyvateli obce začal mluvit německy. V atmosféře všudypřítomného strachu se Životičtí snažili vydržet do konce války. Nepodařilo se jim to. V noci ze 4. na 5. srpna 1944 zastřelili partyzáni v místním hostinci tři příslušníky gestapa. Následovalo tragické ráno 6. srpna, během kterého gestapo zavraždilo šestatřicet mužů ze Životic a okolí. Někteří z nich zemřeli před očima svých blízkých. Jiní opodál, protože je gestapáci nutili běžet. „Zastřelen na útěku", stálo pak v hlášení. Podle velitele zásahu Guida Magwitze to měla být „krvavá msta za zavražděné kamarády". Pojal ji vskutku důkladně, protože odvetné akce pokračovaly až do února 1945. Během nich zemřeli další lidé, desítky jich byly odvlečeny do koncentračních táborů. Vrátili se čtyři. Vzhledem k počtu obyvatel patří Životice k nejpostiženějším obcím na území České republiky. A přece jejich tragédie upadla v zapomnění. Karin Lednická ten příběh znovu přivádí k životu. Kombinuje přepis vyprávění pamětníků a dokumentární část, při níž čerpá z pečlivých rešerší. Text doprovází bohatá obrazová příloha, která podtrhuje autentičnost zaznamenaného.... celý text
Přidat komentář
Co si pamatuju, ve škole jsme došli k tématu 2. světové války někdy v polovině devítky (2004/2005) a rozebíraly se různé bitvy v Evropě a na Česko už nezbyl čas (byly důležitější věci než řešit dějepis) natož řešit události, které se staly tady ve Slezsku. To vše zjišťujeme až pomocí podobných knih, návštěv muzeí, televizních dokumentů apod. Na události v Životicích jsem narazila až s Karin Lednickou, co zmínila v knize Šikmý kostel (zase tak moc téma války nevyhledávám), takže bylo jasné že musím doplnit sbírku i o Životice. Mrazí z toho co bylo napsáno a asi i víc z toho co nebylo a pracuje zde jen moje fantazie. Pro mě lepší zdroj informací než stroze napsané učebnice a jiné brožury literatury faktu.
Čtivým stylem Karin Lednická pojednává o obrovské místní tragédii vesničky Životice, která má bohužel vícerý přesah. Sama událost je děsivá a nepředstavitelná.. Nato komunisti ohýbali fakta, jak se jim to hodilo (diví se někdo?) a lidé dnešní doby nespíš dostatečně neměli zájem zachovat všechny pomníčky v místech, kde muži přišli rukou nacistů o život, např. jeden pomníček byl zrušen díky výstavbě tenisových kurtů?? Typická česká povaha, k ničemu nemít vztah, všechno prodat, zbourat, pošlapat.... Abysme se jako národ eště nedivili...
Moc se mi líbilo zpracování knihy,kdy románové části střídají fakta. Postavy se mi také trochu motaly, ale ty stěžejní jsem si pamatovala. Oceňuji i fotografie a jiné dokumenty, které kniha obsahuje. Kdyby byl příběh pojat pouze jako román, byla by to úplná topka, ale chápu, že autorce šlo hlavně o fakta a nebylo jich asi tolik, aby se z nich dal udělat příběh založený pouze na 100% pravdě.
Autorka sesbírala, vydolovala, vyslechla všechny informace, které bylo možné po takovéto době získat, tak aby tato tragédie zůstala zachována v co nejčistší podobě pro budoucí generace. Fragmenty obrazu dokázala beletristicky posplepovat s citem a respektem k historii, místu i lidem. Zároveň nám touto konstrukcí, jež z historie dělá čtivý příběh, tento zpřístupnila, a díky za to.
Za mě těžké čtení, nebylo to formou příběhu, jak jsem zvykla, ale spiš formou učebnice dějepisu a to mě neoslovuje. Za mě škoda.
Událost by za to stála a neměla jsem o ní tušení.
Nádherně zpracovaná kniha velmi smutného tématu. Moc děkuji paní autorce, že popsala události velmi málo známé. Životická tragédie je další obrovské neštěstí v našich dějinách. Srozumitelně a poutavě popsáno. Velmi silné téma.
Velice oceňuji vzhled knihy i veškerou práci autorky, protože to bylo určitě hodně náročné vše pochopit a dát data dohromady a určitě to zabralo spoustu času. Nicméně jsem z knihy zklamaná, nebyla jsem schopná ji vůbec dočíst, absolutně mi neseděla forma psaní. Strašně moc postav, překombinované, přišlo mi, že čtu spíše seminární práci než knihu. Čekala jsem příběh, ale tohle bylo spíše jako učebnice do dějepisu. Přitom šikmý kostel za mě topka, ale tohle bohužel vůbec. Nicméně jsem se dozvěděla spousty nových informací, protože o tragédii v Životicích jsem neměla vůbec povědomí a to pocházím z Karviné.
Zase to bylo jedním slovem - UF!
Člověk nestačí ani zakroutit hlavou a jen smutně zírá a otáčí stránku za stránkou...
Fotky a dokumentace vše dělají ještě více hmatatelné, až z toho bolí srdce.
Člověk je neponaučitelný tvor, který dělal a bude dělat zvěrstva, nad kterými rozum jen lape po dechu a srdce krvácí....
Děkuju, Karin, že dokážeš tímto způsobem lidem připomínat těžkou historii národa! Nesmí se opomínat ..
Knížka mě pohltila. Autorka předvedla při sběru informací výbornou práci a styl, kterým se s daným tématem vypořádala, mně sedl na 100%. O této hrozné události z období druhé světové války jsem do čtení ŽIVOTIC neměl potuchu. Přeci jen je region Karviné od Plzeňska dost vzdálený. Jsem moc rád, že se Karin Lednická do popisu osudu rodin pustila a já si tak mohl rozšířit poznatky o další historickou událost.
5* za dokumentární část. Přemýšlím nad tím, jak se žilo těm, kterým byl při té tragédii někdo zavražděn. Dnes je při různých tragédiích možnost různé psychoterapeutické pomoci, oni to v té hrozné době museli nějak zvládat sami. A jak se žilo těm a jak mysleli ti, kteří vraždili a nebyli chyceni.
Třicet šest červených puntíků na obálce knihy. Jeden puntík za každý zbytečně zmařený život. Bohužel tragických smrtí je v knize více. Důležité je nikdy nezapomenout.
Čtenářská výzva 2024: Téma 8. Kniha s podtitulem.
Tohle byla síla! Přiznám se, že o tragédii v Životicích jsem před touto knihou vůbec nevěděla. A tak možná o to víc mne tento příběh připadal tak silný, protože jsem přesně nevěděla, co čekat.
Autorka tu stojí na pomezí více žánrů - na jedné straně tu je zbeletrizovaný příběh postav, kterých se životické události dotkly. To se tu pak střídá s dokumentárně-reportážními kapitolami, které na události nahlížejí trochu více s odstupem. Dohromady to ale dává jeden velký obraz malé obce, která si ale prošla těžkými zkouškami.
Toto je pro mne případ, kdy bych si přála mít tu možnost hodnotit i půlhvězdami. Dávám knize 4,5 hvězdy - trochu bylo pro mne rušivé množství postav, které se mi pletly mezi sebou. Možná mi nepomohlo to, že jsem knihu poslouchala. Ale ono to nebylo ani v té tištěné knize, když jsem ji držela v ruce. Jinak ale musím říct, že kniha byla pro mne silným zážitkem o lidech, jejichž osud by neměl být zapomenut. A je dobře, že se autorka této kapitole našich dějin rozhodla věnovat.
Za sebe určitě moc doporučuji.
Tato útlá kniha je velmi rezonujícím dílem. Vypovídá o velmi tragické události z malé vesnice, zároveň ovšem netradičním způsobem. Autorka totiž kombinuje příběh, který se odehrává přímo během tragédie a fakta a různé dobové dokumenty. Tento způsob vyprávění byl velmi zajímavý a dodal příběhu na autentičnosti. Předem upozorňuji na surové popisy násilí, které se v knize nacházejí a ze kterých mi bylo opravdu nevolno. Tato kniha je rozhodně velmi důležitá a je i dobře napsaná, nicméně ve srovnání s autorčinou sérií Šikmý kostel byla poněkud méně poutavá. Za mě ano.
Hodnotit tentokrát nebudu. Přečetla jsem během 6 hodin. Karin Lednická prokládá vzpomínky pamětníků s fakty, které dokázala posbírat. Hluboce smekám. Muselo jí to dát neskutečně práce. Myslím,že nebudu jediná, která o Životicích slyšela až v souvislosti s připravovanou knihou, když pominu čtenáře z dotčeného regionu. I po tolika letech vyvolává událost příšernou hrůzu,bolest a zmar, když si člověk uvědomí,že jen zlomek zodpovědných dostihl spravedlivý trest.
Předem jsem nevěděla, o jakou knihu se jedná a tak mě překvapilo, že je z větší části faktická, jen místy proložená příběhem. A ještě víc mě překvapilo, že mi to ani trochu nevadilo, že fakta byla psaná tak čtivě, že jsem tu trochu příběhu vlastně ani nepotřebovala. Dobové fotografie a dokumenty to ještě víc ozvláštňují. Opravdu výborná kniha. Kolik práce na zjišťování a sbírání informací musela autorka odvést, zde opěvují už jiní. Doporučuji.
Skvělé zpracování kousku naší historie. Obdivuji tu mravenčí práci při sběru informací a ještě více obdivuji ten výsledek. Zajímavě podané a velmi poutavé.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus Slezsko česko-polské vztahy partyzáni podle skutečných událostí nacistické zločiny Životice Životická tragédie (1944)
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Tragický příběh. Je dobře, že je vyprávěn. Nesmíme zapomínat. Kéž by už žádné války nebyly.