Žít lehce
Lucie Sedlářová , Janek Sedlář
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481826/bmid_zit-lehce-1v9-481826.png
4
54
54
Lucie a Janek Sedlářovi si plní sen – společně s dětmi cestují starým obytným autem po zapadlých, ale dechberoucích krajích naší země a hledají svůj vysněný pozemek, rodový statek, místo, kde by se usadili, tvořili a žili v souladu s přírodou. Při tomto putování navštěvují inspirativní lidi, kteří již udržitelným způsobem života žijí, jsou částečně soběstační, respektují sebe, ostatní i Matku Zemi. A protože je Janek Sedlář talentovaný fotograf, tyto zajímavé lidské příběhy doplnil barevnými fotografiemi. Zavedou nás na krásná místa a dají nám nahlédnout do lidských srdcí. Proč se tito lidé rozhodli opustit dosavadní způsob života, proč si vybrali k pobytu zrovna toto místo, jak se dá žít v rozestavěném slaměném domě, jak se žije bez lednice a jak se může stát, že vám někdo daruje pozemek… Když totiž budujete rodový statek, budujete nejen místo k životu, ale prozkoumáváte také svůj vnitřní svět. A o to všechno se s vámi Lucie a Janek Sedlářovi podělí.... celý text
Přidat komentář
Upřímně, chroupal jsem to nelehce. Ona to z mého pohledu není žádná velká literatura, autoři čas od času narážejí na vyjadřovací limity (mrknul jsem poctivě i na pár videí na Youtube, tam se to projevuje také - formulovat otázku pro respondenta je někdy oříšek), skrz prsty bych se za to ale na ně nedíval. Ono interpretovat disturbance vlastního nitra je docela zapeklitá věc. O to víc, když se množí pocity, o kterých se nedá ani mluvit, ani psát - to se ale v případě, že máte za lubem napsat knihu, dostáváte do nepříjemně kolizní situace. Ocenit je ale potřeba upřímnost a vůli po sdělení, stejně jako snahu o zprostředkování lepšího světa pro všechny. Pokud připočtete dobré fotografie a masivní reklamu, své čtenáře si kniha určitě najde. I mimo předpokládanou sociální bublinu.
Dalo by se říct, že podobně laděných knih je na trhu stále více, ale za mě jich může být v prodeji klidně stonásobně, pokud budou tak pěkně zpracovány, jako je dílo Žít lehce.
Přiznávám, počáteční skeptický opatrný přístup s myšlenkou "ejhle, někdo chce opakovat Samotáře?" se rozplynul už při čtení úvodního poděkování (Úplně jsem cítila radost z toho, že je tolik dobrých lidí) a opravdu si kniha drží svou osobitou linii.
Manželé Sedlářovi upřímně a zajímavě (z pohledu čistě ženského i toho chlapského, který mi kupodivu sedl více) popisují svou cestu za přírodou, domovem a komunitou, osoby, které účelově zpovídají a postupem času se z nich stanou blízcí přátelé. Chvílemi jsem si říkala, že to nemůže být až tak sluníčkové, ale brzy jsem si uvědomila, že nikdo nezkresluje svůj život a nemaluje si ho na růžovo, jen se na něj dívá tím dobrým pohledem, neskuhrá, připouští chyby, těžkosti a učí se z nich.
Hodně duchovně a částečně i prakticky laděný text doplňují fotografie, bez kterých by byla kniha a představy čtenáře poloviční (jakkoliv jsou občas přebarvené).
Netvrdím, že je má cesta podobná nebo že 100% souhlasím s pohledem Sedlářových (jen tak 80%) a občas mě zašimrala alergie na "extrémní biomatky", za což ale autoři nemůžou... ale to vůbec nevadí, protože manželé popisují čistě cestu svou i podobně naladěných lidí a nikoho nenutí a nehlásají, že tohle je to správné. Naopak zdůrazňují, že každému sedí jiná cesta.
Doporučuji k přečtení nejem hledačům a útěkářům z města, ale tak nějak všem, kteří se o životě hlouběji zamýšlejí.
(Když jsem před mnoha lety jedla na Valašsku perníčky od "medové" paní, netušila jsem, že na ni narazím v této knize).
Za poctivou práci, mnoho podnětů k zamyšlení, fotky a celkově pocit z knihy dávám vysoké hodnocení.
Štítky knihy
ekologie Česko, Česká republika cestování rodina životní prostředí alternativní bydlení
Zde poznáváme 11 lidských osudů, které si vybraly tu těžší cestu, ale jsou šťastní. A tak to má být. Kniha se mi dobře četla, i když malinko tam bylo na mě zdlouhavější vyprávění o osobním hledání. Ale to bylo asi u dvou lidí a i to patří k tomu. Líbí se mi jejich filozofie, i když já takto žít nebudu. Ale více jsem si uvědomila materialistickou stránku, která je zbytečná. Co člověk potřebuje k životu. Návrat k přírodě prostřednictvím bylinek a jídla. To se mi moc líbí.
Kniha může čtenáři hodně dát, pokud se otevře a bude ji vnímat. Neznamená to, že musí hledat opuštěný pozemek u lesa a začít na něm žít. Ale uvědomit si, že žít v hojnosti neznamená mít miliony a utrácet je za nedůležité blbosti. Prostě žít lehce.