Zbabělci
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/439246/bmid_zbabelci-mqm-439246.png
4
1090
1090
Danny Smiřický série
< 2. díl >
Parta mladých lidí z českého maloměsta o sobě na svých schůzkách poněkud silácky prohlašuje ústy hlavního hrdiny, citlivého studenta místního gymnázia, že ji zajímají jen holky a jazz. Jejich cynismus a zdánlivě drsný postoj k životu jsou však jen podvědomou reakcí a obranou proti sentimentalitě tíživé doby - v rozhodující chvíli zapomínají na nebezpečí, riskují život a dokážou i zneškodnit německý tank. S úlevou a nadějí pak vítají Rudou armádu jako příslib do budoucnosti.... celý text
Přidat komentář
Napsáno hezky, čerstvě, líbivě pro mladou duši. Nicméně smůla byla, že jsem si knihu četl po významně závažnějším a hlubším tématu, takže pro mne nebylo v jednu dobu jednoduché vůbec pokračovat ve čtení. Je to tedy lehčí čtení, s mladým hlavním hrdinou, který by nejraději sbalil všechny ženský na světě. Trochu únavné, byť v určitém smyslu pochopení pro to mám.
Kniha se čte velmi dobře, není náročná na přemýšlení, je odpočinková.
Děj je popisován mladým klukem Dannym - bývalý gymnasista, který se účastní a popisuje nelehké poslední dny války ale i své pocity a lásky k jezzu i ženám.
Mohlo to být aspoň na tři hvězdičky, ale to neustálé kňourání okolo Ireny bylo nesnesitelné. Chápu, že to k věku hlavního hrdiny patří, ale co naplat - pročítat se tím bylo utrpení...
všichni jsme Zbabělci, i když v každém věku trochu jinak...
Škvorecký mistrně vystihl charaktery
Zbabělci mě uchvátili především neuvěřitelně plastickým a objektivním pohledem na události konce války. Nesetkáváme se tu s žádnými šablonami, s žádným černobílým viděním. Vše je tak skutečné, až to mrazí.
Objevila jsem ve Zbabělcích klasiku, která mě z neznámých důvodů úplně minula. Jsem nadšená! Fascinuje mě hlavně skutečnost, že byli napsáni tak krátce po válce a že jsou, určitě i díky tomu, tak přesvědčiví, uvěřitelní. Jak nepřehledné muselo být pro mladého člověka dospívat během války. Jak vzrušující účastnit se. A jak frustrující tušit, že po válce se "to zvrtne" špatným směrem. Přečteno o letních prázdninách 2020 se zatajeným dechem. (Douška: kolikrát mě během čtení napadlo, jak jasně musel mít autor příběh uspořádaný v hlavě, než se pustil do psaní. Jakoby v něm nebylo ani slovíčko navíc. Prvotina. Úžasné!!)
Nevím, co víc napsat, když spoustu jiných přede mnou to již udělalo. Jsem ráda, že jsem se ke Škvoreckého prvotině dostala. Události konce druhé války, které mě přivedly ke skutečným událostem v Náchodě - doporučuji se seznámit jako doplnění ke Zbabělcům.
Ta kniha by byla výtečná i jen jako obraz hořkosladkého mládí - jak je místy vtipná, tak je jinde smutná až k zbláznění. Do toho jako mimochodem Danny pozoruje absurdní počínání svých spoluobčanů na konci války. Vše je tu zrelativizováno a nahlíženo, troufnu si tvrdit, do té doby nevídanou optikou - protektorát, Němci, komunisti, odboj, vlastenectví... Navíc hlavní hrdina s neskrývanými autobiografickými prvky je buržoazní floutek, kterého zajímá především jazz, anglo-americká kultura a (platonický) sex... No musela to být v roce 1958, kdy kniha vyšla, pro soudruhy pořádná šlupka.
Je hrozně zajímavé číst pro jednou knížku o druhé světové, která není o holocaustu. O tom, jak Danny musel přizpůsobit svůj život válce, pak ho i riskoval, nesměl do školy a dál, ale přesto řešil hlavně holky a svojí drahou Irenu.
Kniha mi připadá čtivější než Prima sezóna. Zaujal mne hlavně popis událostí týdne kolem osvobození z pohledu obyčejných obyvatel Náchoda. Neustále se měnící situace, často nespolehlivé informace, nebezpečí, které hrozí i ve chvíli, kdy už se zdá, že válka skončila, a přesto ještě umírají nevinní lidé. Touha po pomstě a krutost, která se probouzí i v lidech, kteří dosud žili klidnými životy. Na druhou stranu postava Dannyho mi pořád nějak k srdci nepřirostla, ta jeho povrchnost a floutkovství mi zkrátka nejsou sympatické.
Miluji Dannyho. Nenávidím Irenu a žárlím na ní. A Škvorecký vypráví jeho dobu tak, že bych ji za aktuální rok 2020 ve finále klidně vyměnila.
Knihu mám od rodičů. Mockrát jsem ji držel v ruce, a vždy ji odložil. Její čas nastal v roce 1975, v době těžké normalizace. Přečetl jsem ji jedním dechem. Osm kapitol a každá zachycuje jeden den svěžího vyprávění, dvacetiletého Dannyho, v posledních dnech 2.světové války. Kniha byla vydána až po deseti letech od napsání, a autor i lidé odpovědní za vydání, byli postihováni. Tak moc je dráždil Dannyho popis hrdinského chování „hurávlastenců“ při květnovém povstání a jejich vzájemná potyčka. Dalšího zločinu se pak Danny dopustí tím, když po příchodu sovětských vojáků, jim v duchu říká,“ Mongolci“. S knihou komunistický režim učinil krátký proces. Byla vydána až v roce 1964 a označena za významné české dílo poválečné republiky. Za Husáka měla také utrum. Krásně se čte, je skvělá. Ve výše uvedené souvislosti, se při slově „Mongolci“, nikdy neubráním úsměvu. Vřele doporučuji. Je prostě skvostně napsaná.
V knize z roku 1966 oceňuji i skvělou předmluvu od autora.
Tak tohle je famózní knížečka. Musím touhle formou reagovat na předešlý komentář, ve kterém bylo vytknuto, že děj byl nic moc. Chcete snad, aby se zde střílelo jako u Verdunu, aby bylo plno mrtvých esesáků a Rusáků? Aby náměstí v Náchodě bylo zaplavené krví? Aby hlavní hrdina ukázal svoji sílu a sám zneškodnil tucet zkušených vojáků, kteří leckdy měli za sebou boje na východní frontě? Dle mého by to byla škoda, kdyby se děj točil jen kolem povstání a války. Právě tahle forma se mi líbila nejvíc. A to že Danny furt myslí na Irenku, je snad špatné? Vždyť on se přidá k povstalcům jen kvůli tomu, aby se Ireně předvedl, aby měl fotku, kterou pak ukáže a bude se s ní chlubit, že byl účastník revoluce. Vlast, stát a národní boj mu jsou očividně u zadnice. Takže pochopitelně se jeho myšlenky budou ubírat k Ireně, popřípadě k jazzu a virtuální holce z Prahy. Je to prostě klasické myšlení mladého šohaje, takže nečekejte, že Danny bude myslet na nějaké vznešené věci. Na co on myslí je zcela stejné pro všechny muže ve všech dějinných dobách. Zkrátka a prostě, jak dostat Irenu do postele. Jo a kdybych nečetl knížky ve vaně jako Robert Jordon ve své představě, tak bych si určitě podtrhl a vypsal řadu zajímavých a podnětným myšlenek. Nicméně i přes to, že jsme knihu četl ve vaně, zapamatoval jsem si jednu hlášku, takovou nesmrtelnou, kterou nikdo z nás nechce slyšet, ale určitě ji zažil. Ve zkrácené verzi zní takhle:
"Danny," řekla Irena, "kde je Zdeněk?" (Tak tohle mě odpálilo od jiného vesmíru. Chudák Daniel. Ten o všem snil, ale bolševik Zdeněk, ten to žil.)
Krásný autobiografický příběh Dannyho Smiřického z období konce protektorátu a osvobozování Československa. Krásně popsaná atmosféra doby. Opět skvělý Škvorecký.
Pěkný pohled do duše a do hlavy dospívajícího muže. Někdy jsem se v něm i viděl.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zkrácená verze jazz poválečná doba mládež povstání Náchod literární adaptace, převyprávění
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Zbabělci jsou prostě dobrý. Je to lehké na čtení a vysoce zábavné. Duševní pochody Dannyho mě bavily. Je krásně popsáno co se lidem v určitých chvílích honí hlavou.