Vypravěč
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497514/bmid_vypravec-vLf-497514.jpg
4
214
214
V příběhu malého Vítka Kříže a jeho bratra Jáchyma se ocitáme na Běstvinách, na místě jako stvořeném pro prastarou legendu, ve které se na konci zámecké zahrady hýbe obrovský kompost. Hluboko pod zemí prý žije červ, kterého je třeba krmit – radostí, strachem, výčitkami svědomí a jednou za čas i něčím živým. Až dědeček odejde, jeden z vnuků bude muset nastoupit na jeho místo a o Běstviny se postarat. Aby se legenda nepřetrhla, bude muset zabít... Co když se však postavy vzepřou vlastnímu vypravěči a odmítnou být součástí jeho hry? A jak vůbec vyzrát na jeho vševědoucnost, která se prohání mezi stromy v podobě větru a ješitně mrská ocasem? Děti běstvinského příběhu jsou dnes dospělé a vracejí se do zahrad odvyprávět poslední kapitoly po svém.... celý text
Přidat komentář
Bolavá rozhodně psát umí. Ale závěr knihy byl úplně mimo. Nepochopila jsem to…a byla jsem ráda, když jsem knihu konečně zaklapla. Začátek byl ale slibný.
Po přečtení komentářů jsem byla rozpacita, čekala jsem totiž, ze me nova kniha Anny Bolavé neosloví. Opak se stal pravdou, čtení me zcela pohltilo! Příběh je to neotrely, libi se mi forma vyprávění, styl uchopení jazyka- zatim jsem v polovině, takže možná svou recenzi ještě upravim, ale- čtenáři, neházejte flintu do zita a dejte knize šanci, je to jako s koprovkou-někdo ji nesnáší, jinej se po ni muže utlouct:):)
Hmm už dlouho mě žádná kniha tak nechytla jako tato. Od začátku jsem byla ve střehu, čekala jsem a obávala jsem se, že přijde NĚCO. Byl to opravdu zážitek. Jen mám obavy, že není úplně pro každého. Nejlepší by bylo přistoupit k tomuto příběhu bez jakéhokoliv očekávání a nechat se pohltit. Pro mě to byl zážitek.
(SPOILER)
WTF? trapas roku, Bolavá vykradla Harryho Pottera a tajemnou komnatu!
jen místo baziliška strčila do hnoje ostnatého Červa, který se živí dětským strachem, a odkudsi z metanarativního prostoru nechala kurzivou nebo světlemodře promlouvat jakéhosi amorfního Vypravěče (Vy-víte-koho), který má občas kopyta, jindy mu chybí končetiny, ale leze po stromech a vůbec je takový záštiplný; k tomu parta děcek s postižením (z nich hyperinteligentní autista koktá a hyperaktivní šikula rád ubližuje zvířátkům, a zrovna on je Vyvolený, který má být v budoucnu obětován Vypravěči, což je ovšem Velký Tajem), nemluvě o hluchoněmém cikánovi z pasťáku a bezprstém dědovi z podhradí s modrou a červenou krví (princ dvojí krve, že jo?)
kdyby byla kniha zařazena do žánru young adult (ale opravdu hodně young), tak jsem ochoten přistoupit na pravidla dětského vidění světa, ale román se tváří jako literatura pro dospělé: a tak se ohrazuju, že magický realismus je proto realismus, že ta magie má nějaká pravidla a logiku, a proto odvážit se v současném románu propojit metanarativní roviny textu prostřednictvím vlamování omniscientního heterodiegetického vypravěče do fikčního světa ve formě homodiegetického bubáka (což sice odpovídá hypermodernismu, nebo chcete-li postpostmodernismu, s jeho aluzemi na fiktivní autory/vypravěče a romantickou ironii románu 19. století), ale bez ironicky komentujícího odstupu, tak to je fakt literární bizár, aspoň na mě to působí nebetyčně pitomě, naivně a trapně, třeba z kapitoly, v níž Bolavá líčí Vítkovu snahu vypořádat se s traumatem, že před 30 lety rozšlápl šneka, fakt mysterióznost úplně stříká (jo a Vítkova dlaň - kdysi potřísněná šnečím slizem - začne brnět v okamžiku, když se přiblíží Červ = tak to už by měla Rowlingová tu žalobu zvážit)
Trošku mi to připomnělo filmy Davida Lynche, kdy se divák po celou dobu bojí, co bude v příštím záběru, ale obvykle to stejně neuhodne. Autorka dokonale rozehrála úvodní legendu s velmi překvapivým a trošku nejednoznačným rozuzlením. Brilantní styl a orginalita podání je samozřejmostí prakticky na každé stránce. Máte-li rádi dobrodružné noční můry, užijete si četbu vrchovatě. ;-)
Vypravěč od Anny Bolavé, od níž jsem četla pěknou knihu Do tmy, mě zklamal. Zaprděné maloměstské reálie s umakartem, turkem ve skle a chudými smutnými domácnostmi se smutnými dětmi se smísily s podivnými hororovými reáliemi. "Správná pětka" vraždí, aby nakrmila nějakého tajuplného červa pod zemí. Je to taková nepovedená směs Kinga a českého románu pro ženy. Co vlastně chtěla autorka nám čtenářům sdělit? Že síla výčitek svědomí zabíjí? Moc to nedává smysl a z celé té nemocné knihy mám silný pocit ošklivosti.
Po knihách Do tmy a Ke dnu jsem se těšila na autorčinu jedinečnost vyprávění.V této knize se však jedinečnost stala podivností. Na mě moc fantasy, těžko jsem dočítala.Každopádně působivá kniha byla.
Kniha, kterou bude čtenář buď milovat nebo nesnášet, nesedne každému, záleží, nakolik je člověk ochoten přistoupit na tu hru. A kdo nepřistoupí, je ztracen tam někde ve změti střídajícího se času a prostoru. Autorka předává vyprávění děje do rukou svých postav, konkrétně postavě-nepostavě chlupatého neřáda, který se jí s gustem a škodolibostí rád ujímá a v závěru o toto privilegium svádí úžasný boj. Hlavní lidské postavy, bratři Vítek a Jáchym, jsou králové rozdílnosti, jeden charismatický od podlahy až po běstvinský strop, druhý nesnesitelně nesnesitelný ve svém géniu. Ženské postavy hrají druhé housle. Autorce se podařilo vytvořit nádherné Běstviny a naplnit je zvláštními figurami. Příběhem od minulosti do přítomnosti se jako červená nit táhne žíla plná modré krve a vše propojuje. Autorka odvedla úžasnou práci, vše do detailu promyšleno a funkční, prvky magického realismu jako na stříbrném podnose a je na každém čtenáři, jak s nimi naloží. Jediné, co bych vytkla, je červ, od kterého jsem čekala trochu větší rodeo! Kniha si mě získala prvními větami, je to nádhera i po jazykové stránce. A samotný Vypravěč je jedna z nejzajímavějších postav, kterou jsem kdy v knize zažila!
Autorka má specifický tíživý styl vyprávění, kdy se prostě někdy ztrácím. Příběh mystický, temný a bolavý. Každý asi knihy knihy autorky neocení, přesto za přečteni rozhodně stojí. Jen nevím, zda z mé strany byla dobrá volba číst knihu v době vánočních svátků.
Na novinku Anny Bolavé jsem se nesmírně těšila, její předchozí 3 romány patří mezi mé hodně oblíbené.
Vypravěč je ale úplně jiný, je mnohem delší a příběhově naprosto odlišný… V mnohém mi děj připomínal Nestvůru z Essexu… Červ opředený legendou, bratři, na kterých je něco zvláštního!
Přiznám se, že podobné příběhy moc nevyhledávám, ale u této autorky jsem musela. Kniha vyžaduje hodně pozornosti, střídá se v ní tučné i barevné písmo a je na čtenáři, aby vše pochopil…
Osobně smekám před tím, co autorka vytvořila, zároveň ale musím upřímně říct, že jsem se při čtení trápila, nějak mi to nesedlo.
Vypravěč je natolik originální, že jej jednoduše je třeba zkusit, abyste zjistili, jestli vám sedí…
Vždy se těším, kam se s Annou Bolavou ponořím.Vypravěče jsem přečetla jedním dechem.Běstviny stejně jako Řečovice budu mít dlouho v sobě.
https://vltava.rozhlas.cz/anna-bolava-k-recovicke-trilogii-uz-se-nevracim-novy-roman-vypravec-me-posunul-8852649
Tato kniha by se dala popsat mnoha přívlastky - ať už snová, dramatická, poetická, bolestivá, melancholická, mysteriózní či fantaskní. A všechno by to bylo správně. Autorka tu staví příběh založený na legendě, ke které se jednotlivé postavy staví různě. Ať už je ale vztah postav k legendě jakýkoliv, lapeny jsou všechny - vypravěč si je všechny podmanil. A to mi tu přišlo skvělé, jak tu autorka zajímavě využila entitu vypravěče, který ovládá směr příběhu, chování i myšlení postav. Ale co když se postavy vypravěči vzepřou? A není to nějaký trik, když autorka-vypravěčka má samotného vypravěče pod kontrolou? Možná už jen teoretizuju a filozofuju nad banalitou a možná ani nedávám smysl... ale tahle myšlenka mne prostě zaujala.
Hrozně mne bavil autorčin styl psaní, který mne uhranul už v její dřívější knize Do tmy. Hutný, pomalejší, nutící člověka číst pozorně, nespěchat, vychutnávat si nejen děj, ale i tu atmosféru, která je tíživá a dusivá. Zvlášť když člověk postupně tuší tragédii, k níž má dojít. Když odkrývá minulost. Zároveň tu mezi řádky nacházíme jakési přízračno, něco mezi nebem a zemí, co se těžko uchopuje, ale ovlivňuje nás. Je to v té atmosféře knihy, dělá to ten vypravěč, v jehož režii se příběh odehrává.
I když Do tmy se mi líbilo o chloupek více, je Vypravěč pro mne skvělým počinem, který si tu pozornost určitě zaslouží. Pokud vás zaujala autorčina dřívější tvorba, tohle by vás mohlo bavit také. Za mne plný počet hvězd a moc doporučuju.
Ač jsem se na knihu velmi těšila, tak mě bohužel zklamala a to tak, že jsem měla opravdu velké potíže jí dočíst do konce, ke konci jsem doslova trpěla :-( Potenciál měla kniha dobrý a dal se podle mého názoru využít daleko lépe, ale sklouzlo to do fantasmagorie, ve které jsem se ztrácela a myslím, že nejen já, ale vypadalo to, že bohužel i sama autorka. Víc to nebudu rozpitvávat, ale méně je někdy více ... Nechci jí ale křivdit... všechny předchozí knihy se mi moc líbily a pyšně sedí v mé knihovně, ale tuto s klidným srdcem pošlu dál... Co se týče použitého jazyka, stavby vět a vůbec vyjadřování, to je u paní Bolavé dost osobité a na velmi vysoké úrovni a stejně tomu tak bylo i u této knihy, proto dávám 3 hvězdičky, přestože se mi obsah knihy nelíbil..
Tahle kniha je pro mladý a neklidný. Trochu moc neklidu, není liž pravda. Zmatky našich mladých let trochu přitažené za vlasy. Introspekce postav řízlé nějakou tou jakoby záhadou. Spekulace. Takhle reálné bytosti neuvažují, a aby se praly s vlastními přízraky? Promiňte mi ten realismus. Každý mladý člověk má svá rozcestí, mohou se mu i dít věci. Ale přeci jen…
Autorka píše dobře. Příběh mě však nechal skoro chladným: taková spekulace!
Sorry… Je to asi móda vyhledávat takové věci. Záhadologie.
Já v ně nevěřím. Mám to za sebou, už řadu let a nikdy jsem nevěřil na iracionálno, které by mělo řídit můj osud. Osud? Co to je? Takže kniha je autorčinou spekulací. Dostal jsem ji od svých dětí a zdolal jsem ji, ale nic mi to nedalo...
Opět decentně bolavý román, vytříbený styl, znepokojující téma. Nemusím přesně rozumět všem souvislostem ani významům a přesto je výsledný pocit z přečteného velkolepý. *****!!!
Moje první knížka od Bolavé a jsem překvapená, jak dobře píše. Příběh je temný, až depresivní, ale propracovaný. Autorka skvěle pracuje s psychologií postav.
Kniha mi svým námětem trochu připomínala To od Stephena Kinga. Stejně jako v předchozích autorčiných románech, i zde jsem byla nadšená vytříbeným jazykem a skvěle poskládanými větami. Děj rychle ubíhal, ale nedokázala jsem přečíst větší množství stránek za den, protože kniha je psaná velmi sugestivně, dost se mě dotýkala, a kdybych přečetla větší porci, cítila bych se zahlcena emočními stavy jednotlivých postav. Někdo zde píše, že nepochopil autorčiny metafory. O to jsem se asi ani nepokoušela, brala jsem knihu jako skvělou sondu do duševního života a dynamiky vztahů postav (na což je autorka opravdu mistr), okořeněnou fantasy prvky.
Jediné, co se mi příliš nelíbilo, tak byl příběh nebo spíše jeho závěr, z něhož jsem měla pocit, jakoby autorce už došel dech.
Kniha je krásná i vizuálně, velmi se mi líbily ilustrace na pevném obalu knihy.
Po autorčině trilogii Do tmy, Ke dnu a Před povodní jsem si myslela, že už vím, co mohu od knih Anny Bolavé očekávat, že mě nic nepřekvapí. Pak jsem otevřela Vypravěče a četla jsem s otevřenou pusou a byla okouzlena.
Běstviny – místo opředené legendou, kde pod zemí žije obrovský červ a je ho potřeba živit. Jeho oblíbené pochoutky jsou výčitky, strach, ale občas i něco živého. O vše se stará dědeček, když však odejde, bude muset na jeho místo nastoupit jeden z jeho vnuků. Je tu však i vypravěč, kterému se bude třeba postavit.
Je to příběh, který se Vám zavrtá do hlavy, sevře Vás a vyvolá úzkost. Je to mysteriózní, a přitom tolik ze života. Osudy lidí a rodin, nelehké mezilidské vztahy. Pohlédneme do nejednoho svědomí. Od první kapitoly jsem četla knihu s otevřenou pusou a běhal mi mráz po zádech.
Při čtení jsem pomalu ani nedýchala, ale nejen samotným příběhem, ale tím, jak autorka píše. Má svůj nezaměnitelný rukopis. To, jak jsou věty poskládané, použitá přirovnání, dokonale vykreslená atmosféra. Pomalu odhalujeme tajemství jednotlivých postav a jejich odhalení přijde vždy v pravý čas. Prostě skvěle napsané. Tentokrát si pohrála i s různými druhy písma, které nám odlišují jednotlivé vypravěče. Je to originální a osobité.
Miluji, když knihy proniknou až na dno mé duše, dokážou probudit emoce, o kterých jindy skoro ani nevím. Někdy mě příběh doslova trhal na kusy. Já mám prostě potřebu se u knížek trápit, vcítit se, prožívat příběh společně s postavami a v tomto příběhu bylo všechno. A někdy i mnohem víc.
Knihy Anny Bolavé jsou pro mě bolavé, ale to je to, co mám v knihách ráda. Jsou jiné, tajemné, ale přesto lidské a rozhodně Vás zasáhnou.
Do tmy a Ke dnu jsou skvělé, Před povodní na mě bylo příliš mystické a Vypravěče jsem nejspíš nepochopila. Kniha ve mě zanechala zmatek, záměr autorky šel mimo mě a je mi to vlastně líto, protože příběh sám o sobě je napsaný čtivě, bohužel jsem se v autorčiných metaforách ztratila.
Štítky knihy
tajemství psychologické romány mysteriózní, mystéria Magnesia Litera české romány metafikce
Zasloužený plný počet. V knize se sice, jak je teď nejen u českých autorů velmi moderní, prolínají časové roviny socíku, dnešní doby a jakéhosi kdysi dávno, což nijak neruší. Naopak dramatično graduje prakticky ve všech těch třech dobách maximálně.
Co může ale působit trochu psychedelicky, je právě postava Vypravěče. Než jsem se smířila s tím, že mi tam mele do dialogů nějakej psychopat na stromě, tak to chvíli trvalo, a na konci, kdy už melou tři barvy najednou, jsem se vzdala a nechala se jen unášet. Kdybych tvrdila, že jsem zcela pochopila autorčin záměr, tak bych kecala. Jenže to se mi právě na knize doopravdy líbilo. Bolavá si na nic nehraje a dle mého se tu při psaní na čtenáře moc neohlížela.
Oba kluci Křížové si nesou svůj kříž, stejně jako jejich dědeček a svým způsobem i otec. Děti se autorce povedly maximálně. Vlastně i přístup tehdejší doby k těmto "problémovým" dětem popsala perfektně. A Běstviny jsem si osobně zamilovala skrz její popisy. Jako milovník samot a kytek bych si tam s dědkem nechala ukousnout ruku klidně až v lokti.