Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463990/bmid_vymenit-vodu-kvetinam-2vF-463990.png
4
483
157
Podmanivý příběh silné ženy, která přes všechny rány osudu tvrdošíjně věří ve štěstí. Violette Dušičková je správkyní hřbitova v malém burgundském městečku. Nezvyklé povolání pro ženu. Návštěvníci hřbitova i místní obyvatelé se přicházejí ohřát do jejího služebního domku, kde se smích a slzy mísí s kávou i kapkou něčeho ostřejšího. Její život plyne v pravidelném rytmu každodenních důvěrných zpovědí a smutných i úsměvných vzpomínek, s nimiž se jí návštěvníci svěřují. Každý z nich vypráví jiný příběh, všichni někoho ztratili a doufají, že třeba ještě není všem dnům konec, že někoho potkají nebo najdou něco, co jim vrátí na tvář úsměv. Violette všechny vyslechne, ale svůj příběh nosí ukrytý hluboko v sobě, stejně jako rudé šaty, které skrývá pod černým pláštěm. Jednoho dne se ale všechno změní, protože jeden muž a jedna žena se rozhodnou odpočívat spolu navěky na jejím hřbitově. Odhalí se tak pouta spojující živé a mrtvé a zdánlivě temná zákoutí duše se rozjasní. Autorka má vzácný vypravěčský talent, nechybí jí schopnost učinit ze všedních věcí výjimečné, vytvořit kolem obyčejné ženy neobyčejný svět plný poezie a lidskosti.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2021 , JotaOriginální název:
Changer l'eau des fleurs , 2018
více info...
Přidat komentář
Poetický a něžný příběh, ve kterém se střídá smutek a nadějí. Nejvíc oceňuji, že autorka dokáže věci, místa a události (hřbitov, smrt...) popsat tak, že se na to vše dá pohlédnout i jinak. Kvetoucí zahrada plná zeleniny v těsné blízkosti hřbitova je toho symbolickým důkazem.
Příběh Violette byl poutavý, přiznám se, že jsem se chvílemi trochu ztrácela v časových rovinách a na můj vkus by kniha mohla být kratší. Přesto doporučuji všem, kteří mají rádi podobný typ příběhů, ve kterém dostanou i životní moudra podaná stravitelným způsobem.
Moc se mi líbil příběh z minulosti Violette. Byl trochu zdlouhavější, ale konec mě hodně překvapil. Jednu hvězdu ubírám za poslední kapitolu. Nemám ráda otevřené konce.
No, že bych z toho byla nějak fatálně urvaná či dojatá, tak to vážně nejsem.
Takový románek, byť poměrně čtivý, pro zhrzené ženy, předvídatelný, zdlouhavý, se šťastným konečkem.
A zprzněný nečeskými obraty.
Srdce mi plesá při každé vzpomínce na tento nenápadný klenot literatury. Máme v našem městě jedno malé rodinné knihkupectví, které vlastní postarší manželé. Je to přesně ten druh knihkupectví, kde vás hned ve dveřích přivítají s úsměvem na rtech a s nepředstíraným zájmem se ptají, zda vám můžou nějak pomoci. Většinou si radit nenechám, ale při poslední návštěvě ze mně vypadlo, že bych si ráda nechala něco doporučit, protože mívám obecně problém si vybrat. Pán mi představil několik titulů a mezi nimi i tento skvost, o který bych jinak asi nezavadila. Kniha mě zaujala na první pohled a jsem velice ráda, že jsem si jí koupila. Není to lehký příběh. Dokonale vykresluje hořkosladkost života, neskkonalý optimismus i zdrcující smutek. Po každé kapitole jsem se sama na svět dívala s onou optimistickou jednoduchostí, která dnešní společnosti tolik schází. Je jisté, že jsem ji nečetla naposledy a rozhodně ji vřele doporučím každému, kdo nebude vědět, co by... :)
Knihu jsem docetla, byly chvile, kdy jsem knihu hltala.. Pak chvile, kdy jsem ji chtela odlozit... Nakonec se tak nestalo... Zajimavy namet, asi ne uplne pro kazdeho... Zvlastni kniha
Nedočteno. Na straně 136 jsem usoudila, že mě to opravdu nebaví a ačkoli to dělám nerada, knihu odkládám. Jen jsem prolistovala druhou polovinu, abych se dozvěděla více o Léonine. Ostatní mi bylo tak nějak jedno. Navíc mi nesedl překlad. Kostrbaté věty a polovičatě přeložená příjmení: Iréne Fayollová a Gabriel Opatrný, Violette Dušičková, rozená Trenetová. Ne, tohle není můj šálek čaje.
Nemusím moc takové ty překombinované příběhy s třiceti lidmi, kteří mají špatně zapamatovatelné jména. Kniha bavila, pak zas nebavila, chvílemi jsem přeskakovala různé části, které mi přišly totálně zbytečné. Tuhle knihu, podle recenzí, asi buď milujete nebo vás to prostě nebaví. Řadím se do druhé skupiny.
Krásné. Francouzské kouzlo. Violette jsem si zamilovala. Prožívala jsem s ní každou stránku knížky. Vřele doporučuji.
Mnohovrstevnatý román o jedné nešťastné dušičce. Kniha mě nadchla. Škoda těch pravopisných a stylistických chyb! Dítě není podobné na otce, ale prostě je podobné otci. Měla krátké vlasy, konečně jí porostly. Uf! Snad dorostly. narostly, povyrostly... A mnoho dalších jazykových perliček.Holt ta čeština dává některým překladatelům a redaktorům zabrat. Škoda
Rozhodně zajímavá kniha, jen myslím, že při překladech z francouzštiny by bylo potřeba víc dbát na ducha jazyka, aby z toho nevycházela česká věta s francouzským slovosledem a aby nebylo tolik chyb v interpunkci. Snad ani jedna vsuvka nedostala čárku na oba své konce.
Asi do třetiny jsem byla přímo uchvácena, cítila jsem katastrofu dýchající mi za krk, co mi ale zkazilo výsledný dojem byly všeliké milostné peripetie nově se objevujících postav. Málem to vypadá, že ve Francii někoho uvidíte zcela náhodou, líbí se vám (což se může stát i mně, studené Češce), vzápětí po něm vyjedete a hurá do hotelu nebo do průjezdu, podle peněženky. Taky jsem se modlila, aby to nebyla lávstory, ty nesnáším, což trochu i byla. Za to ta hvězda dolů, protože za překlad autorka nemůže.
“Filip Dušička byl jako ty labutě, které jsou tak krásné na vodě, a když jsou na zemi, tak kulhají. Proměnil naši postel v ráj, v lásce byl milý a citlivý, ale jakmile vstal, když se dostal do vertikální polohy, když opustil vodorovnou polohu naší lásky, ztratil hodně odstínů. Nebyla s ním kloudná řeč a zajímal se jen o svou motorku a videohry.”
S autorkou se neshodnu. Pro mě jsou labutě příkladem té nejvěrnější lásky. Když jedna zemře, druhá je až do své smrti sama..
Přečetla jsem 15% knihy. Zpočátku se mi moc líbilo prostředí hřbitova a poměrně konzistentní dej, který jak se zdálo někam směřoval.
Pak se začalo motat páté přes deváté.
Odkládám nedočtené.
„Smrt začíná, když už nikdo o vás nemůže snít.“
Současné francouzské spisovatele mám problém číst. Vadí mi jejich zvýšená afektovanost, kterou jsem třeba u A. Dumase nikdy nevnímala.
(SPOILER) Kniha, kterou všichni chválí až do nebes. Ale zas tak extra mi nepřijde. Některé situace jsou takové..nereálné a ač je hlavním tématem knihy smrt, která k životu patří, čekala jsem od knihy jiné pojetí. Tato kniha je navíc typickým příkladem toho, jak je těžké a důležité správně napsat anotaci. Tak, aby neprozradila mnoho, ale zárověň potencionální čtenář zjistil, zda je kniha pro něj, či nikoliv. Velmi mě zklamalo, že se knihou prolíná téma smrti dítěte a z anotace to ani nevytušíte. Toto téma není pro každého a pro mě také ne, obzvlášť jako matku dvou malých dětí. Za knihu jsem zbytečně vyhodila nemalé peníze.
Úplně jiná kniha, než jsem očekávala, ale dobře napsaná, čtivá. Originální příběh - i když jen o tom, jak moc se mohou lišit pohledy, názory a prožití jedné a té samé události.
Když jsem knihu kupovala, očekávala jsem příběh starší dámy, která bude prožívat svou další budoucnost. Kniha se ale ve skutečnosti zabývá pouze minulostí, stále se vracíme zpět, do vzpomínek. Příběh je to smutný, svým způsobem krásný, ale nemůžu říct, že by byl zábavný. Čtení mi trvalo dlouho, občas jsem se ztrácela ve vzpomínkách a postavách.
Dojemný, smutný příběh. Moudré myšlenky, které vás stále nutí přemýšlet o tom, co je v životě opravdu důležité. Příběh, na jaký se nezapomíná.
Štítky knihy
přátelství pro ženy Francie francouzská literatura tajemství psychologické romány hřbitovy romány maloměsto
Vyměnit vodu květinám
Chvíli mi trvalo se začíst , ale vydržela jsem. Příběh místy klidně plyne, aby v zápětí došlo ke zvratu. Co se zdá negativní, se někdy ukáže v jiném světle. Střídání časových rovin mi nevadilo, zapadalo do příběhu, aby postupně vyšly najevo všechny skutečnosti. Hlavní hrdinka mi byla sympatická, ale život je někdy těžký. A ona měla naloženo! Myslím, že se snažila ,jak mohla. Ostatní postavy byly také více či méně zajímavé. A otevřený konec mi vůbec nevadí-je to prostě život. Kostrbaté překlady jmen mi též vadily, ale možná byly záměrné.