Věk supernovy

04.02.2021

Navnaděn Vzpomínkou na Zemi jsem se na toto dílo celkem těšil, ale pro mě bylo velikým zklamáním. Nikde žádná postava, se kterou by se člověk ztotožnil, spíše je to učebnice dějin, které ovšem (naštěstí) neproběhly. Napsáno poměrně naivně, až na popisy fyzikálních příčin problémů. A navíc jak chování dospělých, tak chování dětí většinou postrádá smysl.

Na závěr jedna věc, která autorovi zřejmě unikla. Hra není skutečnost, hra je jen jako. Takže na celé antarktické hry a podobné záležitosti by se jim děti samozřejmě vyprdly. A ta poslední "hra" taky nedává smysl.

28.01.2021

Po knize jsem sáhla poté, co jsem od autora četla jeho úžasnou trilogii Problém tří těles. A musím říct, že mne to bavilo., Jedná se o postapokalyptický scifi román o světě, který řídí děti, protože dospělí „vyhynuli“. Nebylo to tak originální jako předchozí trilogie, ale pořád je to velmi zajímavá kniha plná neotřelých nápadů. Jenom bych to asi trochu zkrátila. No a ten konec mě tedy zklamal, takže 3,5*

21.01.2021

(SPOILER) Rozvleklé, dlouhé nezáživné popisy, absurdní a nereálné situace. To všechno a mnoho další charakterizuje knihu, kterou jsem očekávala a na kterou jsem se těšila, žel mne zklamala. Děti se chovají nerealisticky a nerealistické je i zakončení, kde se lidstvo přestěhuje z planety, ačkoliv se na začátku dočteme, že děti měly problém především s technikou a vědeckým poznáním. Samozřejmě nechybí ani trochu čínské agitky, ale to je potřeba očekávat. Autorovi evidentně sociální sci-fi nejde a měl by se soustředit na to tvrdé o fyzice a vědcích.

21.01.2021

Autor pro mě představuje jeden z nejzajímavějších objevů za poslední roky. Proto jsem se na tuto knihu moc těšila. Což se shoduje s většinou komentujících přede mnou a shodovat se bude i můj názor na knihu. Zklamaná úplně nejsem, spíše mi to přijde prostě jako střelba mimo. Dobrý pokus, ale nevyšel. Zezačátku čtení jsem měla tendenci myšlenkově se šťourat v tom, nakolik je daný děj reálný obecně nebo alespoň "reálný" ve sci-fi světě. Pak se mi podařilo se od těchto pocitů oprostit a tak jsem si mohla zbytek knihy docela užít. V životě jsem nečetla něco tak přitaženého za vlasy :D Neříkám to v negativním znění, spíše je to takové upozornění, že tak to čtenář asi musí brát a nečekat od knihy to samé co např. od Vzpomínky na Zemi.

16.01.2021

Velké zklamání. Dvě hvězdičky za čtivý začátek, ale jinak tak bizarní scifi jsem už dlouho nečetla.

Jedna z nejhorších knížek, co jsem četl. Motiv příběhu sice na první pohled docela zajímavý, ale podání velmi naivní a nudné.

09.01.2021

moc jsem nevedel, co k te knize napsat, protoze v ni vnimam strasne moc rozporu. nastesti uzivatel @puczmeloun to udelal za me, je to presne takove, jak to popsal.

co se tyce zminene propagandy, tak to urcite nebude mimo misu, liou uz ma par skandalu se zapadnimi medii za sebou (podpora oprese ujguru napriklad), nicmene tezko soudit, jestli je pod natlakem.

oproti ostatnim autorvym kniham tedy slabota, i presto, ze jeho styl je porad stejny. bohuzel diky te horsi kvalite vystupuji, predevsim ty negativni rysy jeho psani. nejvice to, ze jeho postavy, nejsou literarni postavy, ale vypraveci dejin. a silene zjednodusovani vsech problemu na cernou a bilou.

ps. kdyz uz nic tak cenim, ze se mi to cetlo strasne rychle, i kdyz to byla spis fascinace, co dalsiho rozporuplneho to prinese.

09.01.2021

Začátek je skutečně chytlavý a nedá člověku spát. Zajímavá premisa, čtivě psané stránky a já různorodé dystopie a experimenty se společností můžu. Kniha navíc míchá "kronikářský" pohled s používáním primárních zdrojů - knih, dat, citátů, výzkumů - což všemu dodává šťávu. Jenže stránku za stránkou se hard sci-fi proměňuje v něco neuvěřitelného a čtenář neví, čemu se divit dřív. Pán much* na úrovni celé Číny? Celosvětové The Hunger Games na Antarktidě? Je to fascinující pohled do duše autora a přes své hodnocení jsem rád, že jsem knihu dočetl. Můžu srovnat snad jen s filmy Eda Wooda, které chcete vidět celé, jen prostě v průběhu nevěříte vlastním očím...

Úvodní vesmírně-historická část je skvělá, už už jsem byl na vlně Problému tří těles a obava, že půjde o další nestravitelný Kulový blesk, opadala. Jasně, i tady by fyzika a biologie plně neobstály, ale ve srovnání se zbytkem jde o prkotinu. Navíc jde o jasné nastavení směřování knihy a její premisy. Jenže ona ALE přibývají, nenápadně a se zvyšující se kadencí. Mohly by být problém jaderné zbraně? Zlikvidovat je dopředu a bez výjimek (a navíc později... no však si to přečtěte). Vše jde do kopru? Máme čirou náhodou úplně nově spuštěnou umělou inteligenci, která vyřeší vše jako mávnutím kouzelného proutku. A pak už to jede a přibývá událostí vršených ad absurdum. Celonárodní čínské shromáždění si skrze AR a umělou inteligenci diktuje nesmysly** ve smyslu aristotelovské vlády lůzy - jen dětské, tedy s cíli jako je např. 25 000 km vysoká budova s obří horskou dráhou, město z cukrovinek - přichází doba hromadných žranic na stadionech, dětské opíjení, absurdita postupně přechází v parodii (a nejistotu, zda to autor nemyslel celé jako vtip) a neuvěřitelnou sbírku národních stereotypů. Američánci se střílí po ulicích ("hrají si"), malí Japonci krvavě a ve velkém vybíjí velryby minami, dětský vietnamský premiér si chce hrát na partyzána, ten francouzský je tlustý povrchní člověk a malí Britové řeší nástupnictví za královnu***.

Citace: "V Buenos Aires vypuklo fotbalové utkání, kterého se účastní zároveň přes sto tisíc lidí, celé město se proměnilo v hřiště, na obou jeho koncích byly vybudovány branky mohutnější než Vítězný oblouk. Přes sto tisíc lidí hraje s jediným míčem, kam letí míč, tam proudí celý dav. Bylo ušlapáno několik tisíc lidí. Celý ten superzápas trvá už dva týdny a nevypadá to, že by měl skončit."

Jenže ono to dál graduje. Jasně, jde o malé děti, "všichni ví" o jejich krutosti a nevyvinutých hodnotových žebříčcích, ale tohle pojetí krve bez bolesti a utrpení je strašně podivné a nejsem si jist, zda to odpovídá reálným situacím (děti v koncentračních táborech, dětští vojáci apod., rád si ale přečtu nějaké studie). Z doslovu vyplývá, že jde spíše o rozpracovaný autorův sen, než o snahu o realističnost...

Citace: "Poradce si sňal bezdrátová sluchátka a vyslovil mrazivé, a zároveň spalující číslo, jež bylo vykoupeno více než stovkou dětských životů:
„1,3 : 1, pane!“
„To je ještě dobré, nepřekročili jsme kvótu,“ řekl velitel divize a dlouze si oddechl. Věděl, že tam kdesi v dálce, kam nedohlédne, hoří rovněž nepřátelské tanky, jejichž počet činí třináct ku deseti těch jejich, že hra stále pokračuje, ale tato divize už svůj úkol splnila a její skóre kvóty nepřekročilo."

U knih, jako je zmíněná série The Hunger Games, je násilí pochopitelné - jde o dystopii vzdálené budoucnosti, dlouhý vývoj společnosti podivnosti i deviace omlouvá a jejich pravděpodobnost je alespoň nějaká. Věk supernovy ale navazuje na přítomnost jen s krátkým přechodným obdobím. A i když začátek nějakou realističnost předstírá, od "Doby Cukrovinkova" jde o opravdu podivnou parodii doplněnou několika deus ex machina a neudrženou pozorností. Konec už pak vyznívá nedodělaně a uspěchaně - už vidím, jak americké děti obsluhují čínské jaderné elektrárny apod., když je rodiče učili rok ve vlastním jazyce a s vlastní technologií. Tady se najednou vše děje jakoby nic a jde o "hrst trávy nebo historické artefakty"... A za pár let už se žije vesele na Marsu? A co kdyby někdo odejít nechtěl? Co to je vůbec za hru?

* Inspirace dokonce přiznaná, i když později, než na ni dojde sám čtenář.

**Zajímalo by mě, co na to říkají sami Číňané žijící i dnes v komunistické totalitě. Ono vůbec je v knize komunismus opakovaně zmíněn, mihnou se teoretické koncepty a Číňané z celé věci vychází jako umírnění a moudří, oproti šíleným násilným Američanům. Je to schválně, nebo je ve mě skrytá paranoia z propagandy?

*** Mimo Čínu a USA je ale vše jen povrchní. Vynechány jsou zároveň velké části světa - co Afrika? Austrálie? Blízký východ? Mexiko? Když už jde o Čínu, tak co spory jako je Taiwan? Hong-Kong? Kašmír? Tibet? Nic, pusto, prázdno...

06.01.2021

Mierne kontroverzná knižka z pohľadu reprezentanta najväčšej a najstaršej existujúcej civilizácie. Pánovi Cixinovi by našinec aj vyčítal trošku tej predpojatosti voči západným ľudkom, keby (ruku na srdce) nebola založená na kúsku veľkej pravdy. Kolonializmus, novodobé vojny atď,atď. Kniha je veľkým zamyslením nad mentálnym stavom súčasného sveta, ktoré ujo Liou zjednodušil cez detský filter. A voilá: netriafal až tak ďaleko od terča...

Z pohľadu konzumenta - čítača som zažíval schizofrenické stavy od úvodného nadšenia, cez mierne znepokojenie, znechutenie (čo za hovadiny to tu chalan splieta), cez úžas - až po veľký CVENG na konci knihy keď mi docvakla úplna pointa a knihu autora som tak, ako všetky jeho ostatné počiny zaradil do kategórie Fíha! (WAU!). Záverečný dojem umocnený autorovým dodatkom. Gúd džahb Liou!!!

(SPOILER) Zacalo to celkem solidne pojatym koncem civilizace jak ji zname, ale to pokracovani haprovalo v kazdem smeru. Nejhorsi ovsem byla ta cinska propaganda vuci nejblizsim nepratelum: Amici jsou krveacne bestie, co nici zivotni prostredi; Indove jsou lisky praskane, co cekaji na chybny cinsky krok a Japonci zpracovavaji jeste zive velryby... Ze ma ale neuveritelnou fantazii, dokaze vsechno obsirne a zajimave rozvest, to se mu uprit neda.

30.12.2020

Tak dočetl. Takový čínnský Pán much v moderní společnosti. No jo. Dílo je to z autorovy minulosti, přesto dobře napsané s tradiční čínskou poetikou a zajímavými postřehy. Já vím, ty děti tohle nemohly prostě zvládnout... konec konců, ani Timur či Dva roky prázdnin jsou v tomto přímo utopické... Ale to nevadí.
A jistě, uvítal bych i překlady novějších Liouvých děl. Je totiž vždy na úrovni doby a dnes je o 20 let víc, což je občas trochu vidět.
To víte, 20 let v životě Číny je jako 60 let jinde. Takhle rychle se rozvíjí, že jsme si toho nestačili všimnout. Ale stačí dnešní Čínu navštívit a první co Vás napadne je ... co to ti k... v našich novinách a televizích žvaní? Nemluví o něčem co je už 30 let pryč? Stojí to za to, přátelé. Ale sebevědomí to srazí, to jo...

Bohužel musím souhlasit s ostatními, Vzpomínky na Zemi jsou geniální dílo, Kulový blesk nebyl špatný, ale Věk supernovy byl pro mě velkým zklamáním. Námět parádní, ale kniha mě vůbec nebavila, děj neuvěřitelný... Prostě za mě krok vedle a jsem ráda, že jsem to konečně dočetla (a že mi to trvalo dost dlouho). Pouze mě pobavila jedna zmínka v epilogu (a hodnotím kladně, že autor má smysl pro humor a umí si udělat legraci i sám ze sebe - kdo dočetl, tak ví).

22.11.2020

No to byla blbost, konečně to mám přečtený - to byla první slova po tom co jsem dočetl epilig. PS: miluju vzpomínku na zemi, ale toto je fakt jinde

08.11.2020

Johncze: To je ten problém že stejně jako Kulovy blesk, tak i Věk Supernovy jsou knihy před napsáním série Vzpomínka na Zemi, takže to už z principu lepší být nemůže. A s tím je třeba knihu hodnotit, kdyby se u nás autor překládal od začátku ( což je samozřejmě nesmysl, protože vždy no za hranice dostane až jistě dílo) možná by hodnocení bylo jiné. Zvlášť když jeho psaní vyvrcholilo prozatím tak skvělou sérií. Četla jsem ( tedy odposlouchává ) autorovo povídkovou sbírku Toulavá Země asi by se to dalo přeložit a ani to není špatné, ovšem spíše čekám na něco co napíše po sérii Vzpomínka na Zemi, jako román, což chápu musí být těžké, pokud autor v tomto žánru ještě vůbec něco napíše. To je jen můj osobní názor. Za mě stojí jak Kulový blesk tak Vek Supernovy za přečtení jsou to poctivé 4*...

07.11.2020

(SPOILER) Přijít to muselo, nemůžete psát stále dokonalé knížky. Věk supernovy mi ve výsledku příliš nesedl, ač samotná zápletka je hodně zajímavá a to včetně příčiny jevu, který to všechno způsobil. Místy tam byla až trochu moc tlačena propaganda a po vstupu do světa dětí a následně se z některých dětí staly ohromní myslitelé, to jsem autorovi bohužel nedokázal uvěřit. Nepochopil jsem například , [potencionální spoiler] proč děti nepoužily onen kvantový počítač na všechny své problémy či pomoc s rozhodováním a řízením státu, když kapacitu na to zřejmě měl dostatečnou[/konec spoileru]. Ale jinak určitě je tam spousta zajímavých myšlenek a samotného čtenáře to určitě donutí trochu nad tím zauvažovat.

27.10.2020

Upřímně, jsem z téhle knihy trochu rozpolcená a tak trochu zklamaná...
Po úžasné sérii Vzpomínka na Zemi a neméně působivém Kulovém blesku jsem nejspíš (asi určitě) čekala něco jiného...

Těšila jsem se opět na výborně vykonstruovaný vědecko-technický román, ze kterého bych zůstala paf, ale už po první kapitole mi bylo bohužel jasné, že tentokrát se ho nedočkám.

Přesto jsem vytrvala a knihu přečetla.
A na stranu druhou musím říct, že jak mi chyběla vědecká stránka, tak vidina "dětského světa" mě snad vyděsila víc než, celá teorie o vesmíru ve Vzpomínkách a vědecké experimenty v Blesku!

Za mě 4 hvězdy, i když to rozhodně nebylo to, co jsem od autora čekala...

22.10.2020

V tomto momente este knihu zdaleka nemam docitanu. Napisem vsak jedno, co chcem zverejnit uz teraz. Sci-fi mam rad. Oblubil som si ju v mladosti pre jeden dovod. Totiz dobra sci-fi kladie otazky, a podnecuje myslienky. Otvarala otazky a problemy, ku ktorym sa ludstvo moze dostat, a ako vidime aj v roku 2020, dostavame sa. Pre tuto pricinu napriklad ja az tak nemam rad fantasy. Podla mna je to slepa ulicka a v dnesnej dobe zahltena generickymi textami nerozoznatelnymi jeden od druheho. (novym autorom ako by stacilo vymysliet nejake krkolomne mena postavam ako Uti`S`hukm, Fae`Zatroch, ale ze budu pisat pribeho o zlodejovi/chudakovi/bastardke, ktorej patri tron, to ich netrapi. A sak co, dame nalepku young adult, bude sa predavat jak teple rohliky. Fantasy ako pokracovatelka nasich rozpravok a povesti je dnes polomrtva zahltenim. Cest a slava originalom a odlisnostiam. LiuoCchSin v kazdej jednej knihe postavil ludstvo pred fatalny problem, a preto sa podla mna bude o jeho knihach polemizovat a hladat v nich alegorie aj o 50 rokov. Dajte na moje slova. :) Samozrejme dalo by sa polemizovat ze vsetko z tejto knihy tu uz nejak bolo... Pan much?, Hunger games?. Nadacia ako velkolepy koncept prezitia? Asi aj ano. A urcite Verneho Dva roky prazdnin ako do uplneho maxima rozvinuty napad, kedy sa ostrovom bez dospelych stala cela nasa planeta. Vek supernovy je kniha pre mladez. Napisal som to asi i v inych komentoch k Liu-ovym kniham, napise znova... kladie otazky... a o tom je velka fantastika. Za mna, vyborne. Citam a v hlave behaju myslienky. Ano takto by to bolo, takto asi nie, a asi by sa stalo aj toto.
Poznamka po docitani: Toto je dokaz ako pociatocne nadsenie moze byt odlisne od celeho zvysku knihy. Schvalne necham nezmenene co som predtym napisal. Po perfektnom uvode nastala zmena stylu, tempa, celkovo rozpravanie zacalo pripominat zle vykreslenu utopiu. Povedal by som...naivne vykreslenu. V zmysle az verneovsky naivistickej utopie. Nechcem spoilerovat ale zobrazenie sveta deti zacalo byt ideologicky podfarbene, co v prvej casti knihy bolo umne nacrtnute v detailoch a vytvaralo az reportazny charakter, neskor bolo uz karikaturou. Urcite viem ze Liu dokaze pisat skvele,takze toto povazujem za zamer. Zamerne nacrnuta pokrutena idea verneovskeho oceloveho mesta. Doslova. Za precitanie kazdopadne stoji. Uberam hviezdu lebo zdlhave pasaze "olympiady" som uz preskakoval, ak mali byt vrcholom diela, comu nasvedcuje priestor ktory autor tomu dal, tak mne znechutili dojem z celej knihy. A zaver zavana ako patosom tak aj akymsi nelogickym riesenim. Trosku vysvetlenia dava fakt, ze je to 30 rokov stara Liuova kniha ktora sa k nam dostala az dnes. :)

16.10.2020

Prý vyprávění všedního a nezáživného příběhu. Věk supernovy rozvíjí myšlenku smrti lidí starších 13ti let, kdy Zemi zdědí děti. Děti, které po té co překonají strach a šok z toho, že je rodiče opustili mají jedinou touhu a tou je hra. Liou nabízí spoustu neotřelých myšlenek a zákrut, které by napadly pouze děti. Stránky ubíhají a vy si uvědomíte, že to my jsme ty děti. S příchodem globální internetové sítě a zpřetrháním vazeb s minulostí jsme my ty děti, které hledají další novou hru. Vládní představitelé nám teď jednu našli, ale zdá se, že se lidé moc nebaví.

10.10.2020

Po fenomenální knize "Problém tří těles", po dobrém zbytku trilogie a knize "Kulový blesk", jsem se dostal ke knize, kterou napsal ještě před výše uvedenými.
Člověk má už tak nějak za ty roky pokrk amerikocentrismu ve sci-fi - Washington sem, Washington tam, americký občan jako vůdce při odvracení světových katastrof, a Rus jako spíše obtěžující, tolerovaný, snadno nahraditelný přicmrndávač. Na knihách autora se mi obecně líbí ono kulturní osvěžení - umí poměrně citlivě přinést příběh sinocentrický. Jakožto fanoušek sci-fi, milující myšlenkové experimenty, toto vítám.

Bohužel kniha "Věk supernovy" jedno z nejdůležitějších kritérií nesplňuje - onu citlivost. Je agresivně prošpikována čínskou politickou agitkou, a to tak výraznou, až to nebylo příjemné číst.
Stejně tak mě neoslovila předkládaná psychosociální analýza dětské společnosti - nepřipadala mi ani trochu uvěřitelná; a právě uvěřitelnost příběhu je jedním z klíčových prvků fantastické literatury.
Samotný příběh byl ze začátku čtivý a svižný, ale postupně ztrácel dech, a zhruba od her na válku mi začal připadat vysloveně otravný.

Co jsem si mohl z knížky odnést?
- Číňané jsou hodní, mírumilovní a pracovití
- čínský superpočítač je tu pro společenské dobro a drží společnost pohromadě
- Američané jsou tupá agresivní fetující hovada
- Evropané jsou nabubřelí idioti
- Japonci jsou krvelačná hovada
- OSN je impotentní
- globální změny klimatu jsou jen dočasná a nejsou způsobena člověkem (není to tam explicitně řečeno, ale ten narativ tam je)
- Číňané jsou do konfliktů vtahováni proti své vůli
- ...bylo tam toho mnohem více, ale nenapadlo mě vypisovat si všechno během četby

Suma sumárum - věřím, že Čínské ministerstvo kultury musí mít z této knihy velikou radost. Nu druhou stranu - když zaměníte USA za Čínu, dostanete jako výsledek typický hollywoodský trhák...

-----
Když si s Vaughanem [americkým ministrem zahraničí; po přistání v Číně] potřásl rukou, Chua-chua očkem zahlédl knihu v jeho ruce. Byl to jeden ze svazků Mao Ce-tungových komentářů k čtyřiadvaceti historiím, vázaný v tradiční provázkové vazbě.
Vaughan přimhouřil obě oči, jako by usínal, a zhluboka se nadechl. "To je ten vzduch, o kterém jsem sníval."
"Cože?" podívala se na něj Benesová nechápavě.
"Starobylý vzduch," odpověděl Vaughan tak tiše, že se slyšel téměř jen on sám. Pak se postavil co nejvíce stranou a vše pozoroval svýma chladnýma očima. [strana 410]
-----
Ačkoli byly [americké] letadlové lodě po vyplutí naoko chráněny ostatními plavidly kroužícími kolem, ve skutečnosti byla tato jejich obrana velmi chabá. Připočetla-li se k tomu ještě jejich velikost a neobratnost, stávaly se na otevřeném moři snadným cílem. Existovala také řada zbraní, které americkým dětem naháněly hrůzu, kupříkladu protilodní střely C-802 čínského námořnictva, známé jako "čínské létající ryby". Jejich bojová síla byla ohromná - jedna střela stačila na to, aby pronikla do obranného perimetru Aegisu, a mohla potopit celou letadlovou loď. Jak řekl velitel amerického námořnictva: "Naše letadlové lodě jsou nyní křehké jako velká vejce plovoucí na moři." [strana 308]