Zloděj osudů

02.12.2021

Hodnocení 5⭐/5⭐

V knize najdeme intriky vrchní vrstvy, boje o moc, politiku, originální lore, mnoho významných postav – i dost těch (prozatím) méně významných. Každopádně jde vidět, že autor si chystá půdu na další díly a dává nám do podvědomí postavy a nuance, které jsou důležité pro další pokračovaní. Kniha má mnoho dějových linek, které většinou spolu moc nesouvisí, prozatím. Jsem zvědavá, zda se nakonec do sebe nějak zapletou. Tím, že je to první kniha série, tak zde nacházíme mnoho popisů. Které byli pro čtenáře a požitek z knihy nezbytné. Jak jinak bychom si bez popisu měst, světa a bohů dokázali cokoliv představit? Ovšem tím, že zde najdeme více popisu, poznání a vývoj aktuálních pohnutek, není již prostor na vývoj charakteru postav. Moc se mi líbila historie světa a také občasné verše v knize.

Určitě jsem si nezapamatovala všechny postavy a zřejmě, bych si je nezapamatovala ani kdybych to přečetla hned teď podruhé, tento fantasy svět je opravdu velice rozmanitý. Na druhou stranu, jde vidět, že autor se snaží postavy od sebe specificky odlišit ať už fyzicky či charakterově, popřípadě nějakou vadou. Celkové tempo knihy bylo pomalé a bez větší akce, což mi vyhovovalo. Autor dokáže opravdu živě popisovat a moc se mi líbí jeho styl psaní. Hezky se mi to četlo!

------------------------- celou recenzi si můžete přečíst v záložce Recenze / Co v sobě skrývá knižní poklad Věčné Mlhy - Zloděj osudů / fantasys ----------------------

29.11.2021

Co někteří kulantně nazývají autorovým “specifickým stylem” se dá shrnout jako absence citu pro češtinu. Stylově silně nekonzistentní text mě nutil stále se zastavovat a přemítat, co to má znamenat, co vlastně dělal korektor a co to právě dělám se svým životem. V jedné větě se vystřídá spisovná čeština s hovorovou klidně několikrát a to zcela bezdůvodně, jinde zas věta sestává z tolika cizích termínů, že to nejde přečíst. V knize neustále něco bimbá, vcucává se, čimčarará a to bez ohledu na to, jestli spolu souloží dva vesničani nebo se právě probudil temný mág. Pojmy “vyvýšený placatý kopec”, “vlnovitá klika”, “historické události z minulosti” a “jak hluboko může klesnout touha po moci” jsou úplná křeč.

Autor vymyslel vlastní názvy měsíců, dnů v týdnu a dokonce hodin, ale samotný čas měří v minutách a sekundách, délku uvádí někdy ve stopách a jindy v metrech nebo loktech. Měsíc je Patron, ale slunce je slunce a ač občas postavy hovoří v nějaké cizí řeči, nebojí se použít ani latinu.
Jména postav a jejich demografické rozmístění jsou pravděpodobně výsledkem tahání lístků z osudí papouškem, jinak si nedovedu vysvětlit výskyt Aegira Bahňáka, Vaengira a Perdity s Bojnarem ve vesnici Lovčiny. Sokolník Motol je už jen takový bonbonek.
Můj soukromý tip je, že při padesáté postavě už autorovi došla fantasy jména, tak tam vrazil cokoliv, co někde slyšel a přišlo mu to cool. Množstvím postav si kniha nic nezadá s Vojnou a mírem, o všech se dozvíme jaké mají oči, vlasy a oblečení, většinou i část jejich tklivého životního příběhu, a to jen proto, aby se už nikdy neobjevily.

Celý obsah anotace se odehraje hned na začátku, ve zbytku knihy je skoro každá kapitola o někom jiném jako na začátku Deseti malých černoušků, jen jich tu je trochu víc. Pravidelně se objevují jen hysterický hebefil Kaldur, dva mágové a ke konci konečně i pár dalších postav. Na druhou stranu to je úplně jedno, protože se skoro všichni chovají podle jednoho mustru. Šablona 1 je ctižádostivý prasák, šablona 2 trochu naivní mladíček, šablona 3 záhadný kmet a šablona 4 jsou ženy a děti dohromady, protože jim autor připisuje stejnou mentální úroveň.

Pár kiksů, které mi nedávají spát: matka jedné z postav pracovala v bordelu a zemřela na mor. Postava pak skončí na ulici, protože bydlela s matkou a po její smrti pokoj přidělili jiné ženě. To vše pár měsíců předtím, než postava vstoupí do děje. Jak je možné, že se objevil jeden izolovaný případ moru, ten bordel nikdo nezapečetil, nevypálil a ještě tam hned nastěhovali jinou ženskou? Mor se z bordelu asi nikam nerozšířil, protože taková věc by v hustě zalidněném městě neprošla bez povšimnutí. Asi byli lidi ve středověku moc přecitlivělí, když to byla vlastně jenom rýmička.

Starodávné společenství, cestující celá léta pomocí magicky nabitých kamenů, začne přemýšlet nad principem fungování kamenů až po všech těch letech, jako by se nad tím dosud nikdy nezamysleli a říkali si: Supr, tenhle kámen mě přenese z místa na místo! Proč bych měl řešit, co je za tím, třeba kde se vzal a co ještě umí! Chápu, autor se jejich rozmluvami snaží čtenáři vylíčit principy fungování magie kamenů, ale úplně jim přitom bere důstojnost a hlavně inteligenci.

Shrnuto a podtrženo: sám autor slibuje prožitek podobný GoT, ale tam vidím podobnost jen v popravě jednoho z velmožů a v délce knihy. První budiž, ale druhé by šlo vyřešit seškrtáním úplně zbytečných vět jako je zamyšlení jedné z postav nad vzrůstem fíkusu, který jim roste doma, ve vztahu k výšce stropu. Jednu hvězdu ale musím dát za erotickou scénu na vesnici. Sice neměla vůbec žádný účel ale byla tak nádherně absurdní, že jsem se opravdu od srdce zasmála.

27.11.2021

Tak jo, bylo to dlouhé, samé intriky, mnoho dějových linek, spousty postav, ale hlavně bylo co číst... Tohle je určitě dobré čtivo pro fanoušky GoT. Těším se na druhý díl.

Této knize nebudu dávat hodnocení, protože jsem ji nebyl schopen dočíst do konce. Jsem rád, že je dostupná na netu a nemusel jsem za ní vydávat zbytečně peníze. Kniha je v podstatě nepovedenou napodobeninou Malazské knihy padlých, přičemž další části jsou převzaté z jiných knih (GoT, PP). Trochu jsem si zjišťoval, jak je kniha autorem prezentována a napadá mě několik reakci:
1) Tvrzení, že se jedná o propracovaný hluboký příběh by asi neměl šířit autor nýbrž čtenáři a recenzenti.
2) To, že na něčem pracujete 20 let není zárukou kvality.
3) High a Dark Fantasy žánry se mohou těžko kombinovat, protože se navzájem popírají.
Příběh, který je popsán v anotaci se odehraje v podstatě na prvních 100 stránkách. Ve zbytku se pak skáče z jednoho místa na druhé, přičemž všude narážíme na nepodstatné postavy. Šíleně mě při čtení iritovaly názvy a jména postav. Bramboračka názvů působí mnohdy až směšně. V jedné vesnici se jeden člověk jmenuje jako elfský král a druhý Šamza Lothar. V další se zase objevuje postava se jménem franského krále a druhý se jmenuje Mortýša z Jivna. Stejně je tomu i v případě názvů jednotlivých míst. Vedle sebe tak jsou názvy jak vystřižené z PP či GoT a uprostřed nich leží Teutoburský les.
Kniha by mohla být dvakrát kratší, kdyby autor neustále nerozepisoval každou nepodstatnou věc za pomocí záplavy podstatných jmen. Upřímně jsem čekal, že po sérii Pragocalypsa se autor alespoň trochu vypíše, ale tato kniha trpí stejnými nedostatky. Věty jsou kostrbaté a často plné cizích výrazů. Upřímně tuto větu jsem do této chvíle nerozdýchal: "Percepci, která představovala pohled, jakým chod dějin a řád života vnímal předtím, vyplnila hořká malichernost." Bohužel po rádoby chytrých větách si autor splete slámku a slánku (už v Pragocalypse si autor pletl indicii a ingredienci). Mnohé popisy událostí nedávají smysl. Když havran do někoho zapodne upřený pohled, nemůže u toho těkat hlavou ze strany an stranu. Následuje mnoho dalších příkladů, jako "vyvýšený placatý kopec" nebo "ohlazený menhir".
Celkově mi vadí nekonzistentnost celého světa a především fakt, že všechny postavy jsou napsány podle jedné šablony. Další nejasnosti jako například vztah a vůbec smysl existence bohů a magie nebudu komentovat, protože je třeba autor vysvětlí v dalším díle.
Nejsem fanoušek generických Young adult fantasy, které kombinují to, co už bylo dávno a mnohem lépe napsáno. Člověk sice může obdivovat, odkud všude vzal autor inspiraci při tvorbě jmen a názvů, ale míchání jmen z franských kronik, mytologie polabských Slovanů a typických fantasy názvů nikdy nevytvoří konzistentní svět.

02.11.2021

„Pro všechny
milovníky a milovnice
rozsáhlých příběhů,
do kterých autor vepsal
celou svou duši“

Kniha ze série Věčné Mlhy má tu smůlu, že je první. Aby nás pan spisovatel dostal do děje a do svého prostředí, které v tomto fantasy vytvořil, je potřeba se trochu obrnit, protože tohle je jedno velké seznamování s postavama. Hlavní téma je záhy dáno, ale je potřeba poznat všechny zaujaté i „zatím“ nezaujaté. Proto zde najdeme spousty popisů postav, jejich postoje, oblečení, názory i vlastní cíle. Má to však svůj účel pro další děj v příbězích. Později už osoby znáte a není velký problém si v každé kapitole skoro hned uvědomit, o kom je řeč.

Citát: Nevyplácí se mě přerušovat ve věštbě. To, co jsi vyřkla už nemůžu změnit, ale zmírnit ano.

Kdo by s tím náhodou měl problém, je na konci knihy obsáhlejší seznam (Průvodce po světě Věčných Mlh) jak osob, obyvatel, měst a dokonce i spisovatelem vytvořený časový vzor dnů, i například hodin, v příběhu použitých. Což se dá pochopit, neboť by bylo nepřijatelné používat naše hodiny nebo dny. Honza Urban si dal tu práci a vytvořil skoro dokonalý kalendář se zajímavými názvy. Chvilku trvá, než si to vše uvědomíte, ale dá se to a později už to nebyl žádný nebo skoro žádný problém. A pokud jo, stačí se podívat do „informací“ na konci knihy.

Malá ochutnávka:
Já, Etheralda, ti z moci své prorokuji, že za tebe budou hovořit činy, nikoli slova. Vykonáš věci, kterými se vyrovnáš dávným králům, ale slávy, o niž budeš stát, a bohatství, se nikdy nedočkáš.....

Postav je tedy dost, a vybrat si tu, která se vám zdá nejsympatičtější je oříšek. Ale našel jsem jednu, respektive dvě postavy, ke kterým jsem získal jistý respekt a oblíbil si je. Jedním je bůh šalby a mamu Armansfel. Hned jeho první vstup do děje se vám vryje do paměti. Opírá se o sloup – jasný postoj člověka nad věcí - boha, který ví své a neřekl vše. Navíc má létajícího hada. Prostě paráda. Druhou postavou je Syhaia. To je ta dívka na přebalu knihy. Je to vlastně lovec. Sice nemá zatím moc prostoru, ale její úkol je jasný a bude nás doprovázet ještě dalšími knihami.

Citát: Bůh šalby a mamu je jen jeden, tedy já.

Zajímavostí je i fakt, že na konci knihy najdete hudební soundtrack k tomuto příběhu. Pravda je, že jsem ho nepoužil a při čtení tohoto příběhu jsem si poslouchal to své. Kdo by to však chtěl využít, není problém si přidané interprety sehnat, doladit s přehrávačem, a pustit. Četlo se mi to lehce a celkem rychle, ale jak jsem již řekl, je to první kniha z obsáhlé epické fantasy. Teď musím čekat na další knihu. Karty jsou rozdány – respektive - kostky jsou vrženy, a já se těším na pokračování. A teď si nejsem jistý, zda se pan spisovatel nenaštve, když mu přidělím deset žlutých Hetešáků :-) :-) :-)
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )
Aby se zas neurazil pan Heteša, protože je to sci-fista :D

Příběh za to stojí, vřele doporučuji.

Citát: Přemýšlení nahlas nikdy nedělalo dobrotu.

10.10.2021

Zloděj osudů je určitě kniha velice originální a zajímavá. V příběhu se vyskytuje mnoho postav, které jsou ale skvěle zpracované a každá je něčím výjimečná a určitě ne plochá. Ikdyž musím uznat, že autor nemusel rozepisovat i úplně nedůležitou postavu, která v ději pak neměla žádný význam.Autor sice píše velice poutavě, ale děj knihy docela dost protahuje a chvílemi to vypadá jako by si nemohl vybrat jen jednu dějovou linku, a tak píše mnoha dalších. Záhada s kostkami byla proto hodně v pozadí, ikdyž podle anotace měla být na prvním místě.

#spoluprace #humbookblogeri

04.10.2021

Tahle kniha mě podle anotace a ohlasů dost nalákala, nakonec pro mě ale byla docela velkým zklamáním.

První věc, která většinu lidí zaujme, je obálka. Mě taky zaujala, ale ihned mě napadlo, že je hodně podobná Skleněnému trůnu. Což může tak trochu zmýlit a změnit očekávání hned na počátku, jelikož knihy spolu vůbec nesouvisí.

Když však knihu otevřete, vyskočí na vás originální svět, který je velmi promyšlený, má vlastní bohy, názvy dnů, hodin,... Což bylo zajímavé sledovat, bohužel mi ale přišlo, že občas už v tom bylo 'moc zmatku'.

Dost mi nevyhovovalo, že mi každou kapitolu byly představeny nové postavy - třeba i jen v krátkém úryvku - o kterých už jsem později nikdy neslyšela - nebo se objevily až za tak dlouhou dobu, že jsem v podstatě zapomněla, o koho se jedná (K tomu dost přispěla i moje neschopnost zapamatovat si jména lidí, kterou trpím i v reálném životě). Neměla jsem tak šanci si nějakou postavu oblíbit natolik, abych se mohla při čtení těšit na její pov. Zároveň mi čtení ztěžoval i styl psaní, což je zase o osobní preferenci. Někomu může vyhovovat a někomu ne. Mně osobně dost vadilo občasné začínání nových úseků způsobem, kdy nebylo řečeno, o jakou postavu se jedná. Přispívalo to k mému zmatku, který jsem cítila po celý čas čtení.
Hlavní problém jsem měla s plynutím děje. Na začátku nám byla nastíněna zápletka s ukradením kostek a jednou Strážkyní, která je má za úkol najít (viz anotace). Ale postupně jsem zjišťovala, že kniha o tomhle vlastně téměř vůbec není. S novými postavami se otvíraly nové zápletky a cesty, jenže ani jedna nebyla v knize uzavřena, spíš jen lehce nastíněna a připravena pro další díl. Na to, jak hodně stran kniha má, se toho ve skutečnosti dělo velice málo a čtenář dostával spoustu nadbytečných informací, kterými se musel prokousat. Celý příběh mi tak připomínal velmi natahovaný úvod knihy.
Jedna z mála věcí, co mě na čtení bavila, bylo sledování občasného intrikování a politikaření na královském dvoře, paradoxně ale postavu, která se na něm nejvíce podílela, jsem měla v lásce nejméně.
No a nakonec - velmi cením rejstřík postav a dalších slov vzadu v knize, který jsem používala, jak jen jsem mohla, i když ve formě e-knihy se na něj 'listovalo' obtížně.

2/5

I když já a Zloděj osudů jsme si moc nesedli, tak myslím, že by se mohl líbit čtenářům, kteří mají rádi originální fantasy světy nebo prostředí královského dvora, politiky a intrik.

E-knihu jsem obdržela v rámci jednorázové spolupráce od @humbook

04.10.2021

Pokud očekáváte podle obálky Maasovou, tak se extrémně pletete. Místo křehkých hrdinek, které se snaží porazit zlo, tu máme komplikované fantasy, které je možná lepší jak spousta zahraničních fantasy knih. Spíše než Maasovou, čekejte fantasy v podobně komplikovaném stylu, jako má George R.R. Martin.
Připravte se na zajímavý příběh, ve kterém najdete jak intriky, tak bohy a magii, to vše propojené pěkně dohromady.