Uspořádání světa
Henry Kissinger
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/301142/bmid_usporadani-sveta-Knt-301142.png
4
225
62
Státní zájmy, konflikty a mocenská rovnováha Vlivný politolog, historik a bývalý ministr zahraničí Spojených států předkládá ve své nejnovější práci z roku 2014 mnohostranný, historickými a politickými souvislostmi podložený pohled na řád světa. Ukazuje, že kořeny současného uspořádání mezinárodních vztahů byly poprvé zformulovány v západní Evropě téměř před čtyřmi staletími na mírové konferenci v německém Vestfálsku. Mír po třicetileté válce tehdy odrážel pragmatické vyrovnání s realitou a byl založen na společenství suverénních států, které kontrolují své vzájemné ambice prostřednictvím všeobecné mocenské rovnováhy. Vestfálský systém se postupně rozšířil po celé zeměkouli a pojal do sebe řadu odlišných civilizací a regionů. Autor sleduje, jakými proměnami prošel tento systém rovnováhy po Francouzské revoluci a napoleonských válkách na vídeňském kongresu a jak se s jeho stavebními kameny vyrovnávaly jiné části světa v souvislosti se svou historickou, politickou a kulturní odlišností. Autor věnuje svůj analytický pohled také otázkám Středního východu (a speciálně Íránu), odlišným koncepcím mocenské rovnováhy v Evropě a Asii, zvláště čínské „harmonii pod nebesy“. Pozornost zaměřuje také na americké politické vize, které se přestaly opírat pouze o systém vyvažování a začaly usilovat o dosažení míru šířením demokratických principů. Kissingerovy úvahy ústí v současnosti a hledají perspektivu světového řádu pro naši dobu tváří v tvář takovým výzvám, jako je islamismus, šíření jaderných zbraní a globalizace.... celý text
Literatura naučná Historie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2016 , ProstorOriginální název:
World Order , 2014
více info...
Přidat komentář
Kniha vhodná pro čtenáře začínající se zahraniční politikou. Kissinger se tentokrát držel zkrátka. 386 stran se nezdá málo, ale v porovnání s předchozími díly autora je to útlá brožura nabízející stručný přehled problematiky. Dokonce ani nejobsáhlejší pasáž o USA nejde příliš do hloubky, a v textu je minimum nových myšlenek a žádná nová teorie. Není to úplně fér srovnání, protože zaměření obou knih se protíná jen částečně, ale neprávem opomíjený Nebezpečný národ od Roberta Kagana je názornější, podnětnější a ucelenější.
Když vezmeme v potaz jak složité jsou mezinárodní vztahy a geopolitika, lze tuhle knihu pokládat za "útlou" brožuru, která Vás uvede do tématu. Pro mě osobně osvěžující četba, která mi připoměla řadu historických skutečností, které jsem do přečtení neměl zasazeny do komplexnosti následného mocenského vývoje. Ikdyž nesdílím autorův pohled na věc, nelze mu upřít velkou erudovanost a zároveň i čtivost. Dovolím si až tvrdit, že kniha obsahující podobné informace, by měla být takříkajíc povinnou četbou dnešních maturantů, ale i každého zvídavého člověka.
Přečteno :-). Trvalo mi to sice hodně dlouho, ale to neubírá nic na kvalitě knížky. Holt jsem v době, kdy jsem začala číst již byla tímto typem knih přesycena. Myslím, že pan Kissinger má velký přehled a velmi trefně popisuje světové problémy a proč k nim dochází. Dokonce i předpovídá, dění kolem Trumpa apod. Jen mám teď pocit, že z naší marné situace se jen tak nevyhrabem. Uvidíme
Lepší knihu o vývoji mezinárodních vztahů v Evropě jsem nečetl. A to jsem se během studia příslušného oboru na univerzitě prokousával tunami podobného materiálu. Kissinger velmi umně proplétá teoretické pohledy, politickou praktičnost a historické zajímavosti. Například o Vestfálském míru jsem už od gymnaziálních let slyšel i četl mnohokrát, ale poprvé někdo vyprávěl také o jeho praktické stránce. O tom, jak se do dvou neznámých měst, Münsteru a Osnabrücku, sjely tisíce lidí...
CITACE: "Dvě stě třicet pět oficiálních vyslanců se svými družinami obsadilo veškeré volné pokoje, které v obou městečkách dokázali najít (...) Švýcarský vyslanec tak „přebýval nad vlnařskou dílnou v pokoji, který páchl klobásami a rybím olejem“, bavorská delegace zase pro svých devětadvacet členů dokázala zajistit jen osmnáct postelí. Konferenci oficiálně nikdo neřídil ani nezprostředkovával a nekonala se žádná plenární zasedání; zplnomocněnci se setkávali ad hoc, kvůli vyladění stanovisek cestovali po neutrální zóně mezi oběma městy a často podnikali neformální setkání v lokalitách na půli cesty. (...) Delegace v zájmu absolutní rovnosti vymyslely systém, kdy do vyjednávací místnosti vcházel každý vlastním vchodem (kvůli čemuž bylo nutné probourat mnoho nových dveří) a přistupoval k sedadlům shodným tempem, aby nikdo nemusel strpět ponížení a čekat, až se dostaví ostatní."
A takto kniha pokračuje několik stránek. Je to fascinující pohled na vznik mezinárodního řádu, jak ho s postupnými změnami známe dodnes (státní suverenita, procedury...).
Jenže Kissinger se v Uspořádání světa nevěnuje jen Evropě. Zaměřuje se na Asii, islámské státy (s důrazem daným Íránu) a především na Spojené státy. Pořád je to nezpochybnitelně skvěle napsaný text, ztrácí to ale jednotnou linku a přístup. Po celou dobu poslechu (a souběžného listování) "evropské" části jsem si říkal, že bude skvělé si alespoň pro jednou (během studia mezinárodních vztahů jsou jiné systémy uspořádání světa brány velmi zběžně) nechat odvyprávět podobně podrobný příběh Číny, Ruska nebo islámského světa. Kissinger se ale rozhodl vykročit viditelně americkocentrickým směrem. Ano, pořád se k člověku dostávají fascinující části a historické citace, například o drsnějším indickém Machiavellim - Kautiljově Arthašástře, o tom, jak Čína svůj sinocentrismus brala jako natolik daný, že pro něj vůbec neměla slovo, nebo o historicky prvním Rooseveltovi, který je pro mě prakticky neznámou osobou...
Zatímco je ale kniha k Asii fér, USA je v jeho popisu s trochou přehánění prakticky idealistickou svobodu-milující demokracií: "Národ, který za válečné cíle nevyhlašuje jen trestání svých nepřátel, ale také zlepšení života jiných lidí, a který nehledá vítězství v nadvládě, ale ve sdílení plodu svobody – takový národ má nepochybně jedinečný charakter. Kdyby Amerika odvrhla tento bytostný idealismus, přestala by být sama sebou."
Dalším příkladem může být část o španělsko-americké válce: "Po pouhých třech a půl měsících vojenského konfliktu Spojené státy vyhnaly imperiální Španělsko z Karibiku, obsadily Kubu a anektovaly Portoriko, Havaj, Guam a Filipíny. Ve své obhajobě podniknuté akce se prezident McKinley omezil na obvyklé otřepané pravdy. Bez sebemenšího zdráhání vylíčil válku, díky níž se USA prosadily jako velmoc ve dvou oceánech, jako nevídaně nesobeckou misi. „Americká vlajka nebyla zasazena do cizí půdy kvůli nabytí dalšího území,“ vysvětloval výrokem, který pak zdobil jeho plakáty při snaze o znovuzvolení v roce 1900, „ale v zájmu lidstva.“"
...kde ale není řečeno B (citace pro zjednodušení z Wikipedie): "Přestože oficiálním casus belli před válkou byla hlavně podpora kubánských a filipínských snah o nezávislost, již krátce po válce začala americká vojska obě země okupovat a USA pod různými záminkami jejich snahy o samostatnost odmítly. USA následně v rámci tzv. banánových válek spustily ozbrojenou kampaň proti stejným rebelům, kteří jim předtím pomáhali v bojích proti Španělsku, přičemž při potlačování jejich odporu často používaly ještě horší metody než předtím španělští kolonizátoři. Obzvlášť tragické následky to mělo pro Filipíny, kde v následné filipínsko-americké válce (1899-1902) zahynulo přes 200 000 lidí, přičemž USA zemi následně okupovaly až do roku 1935."
Ano, Kissinger se účastnil americké zahraniční politiky a z textu proto vyloženě čiší, že jde o jeho srdeční a doslova osobní záležitost. Jeho pojetí Wilsonových kroků a dědictví by z každého mezinárodněpolitického (rosseauovského) liberála udělalo klasického (hobbesovského) realistu. A podobně je to vidět i u jeho pojetí války v Koreji (nedostatečné poučení z dějin), ještě více Vietnamu (naštvání na tehdejší protestující veřejnost, nepochopení toho, že Severnímu Vietnamu jde o všechno, neupravení strategie apod.) a zřetelný nesouhlas s nejistými kroky spojující se Evropy (bez jasného mezinárodněpolitického cíle).
Neříkám, že praktická "příručka" Západu pro orientaci v systému mezinárodních vztahů není zajímavá, to naopak, ale po první neoddiskutovatelně pětihvězdičkové části jsem čekal něco trochu jiného. Postupné přibývající rady pro další kroky, významně směřující na americké politiky (ve vztahu s Čínou, či Íránem), v závěru z faktického výkladu vytvoří mírně řečeno hodně upovídanou směs rad, předpovědí a fascinace moderní technologií (sociální sítě, ovlivňování voleb ve stylu Trumpa a brexitu, kyberbezpečnost atd.).
A mimochodem, zatímco Evropa je brána po stovkách let, případně dekádách, svět mimo západ (a mimo 20. století) spíše stovkách a tisících. Naopak Amerika je od přelomu 19. a 20. století rozebírána skoro po jednotlivých administrativách. Kniha by se spíše měla pravdivěji jmenovat "Uspořádání světa a role USA. Kudy dál?".
Pojednání o historii i budoucnosti mezinárodních vztahů se stručnými dějinami všech relevantních regionálních celků. Kniha je psána v roce 2014, ale už tehdy Kissinger jasně rozpoznal hrozby sociálních sítí, tlak na okamžité rozhodování politiků bez jasné dlouhodobější vize i trend, kde si lidé nevybírají politika podle jeho programu, ale politik program podle lidí.
Vnímam to veľmi rozporuplne. Na jednej strane treba priznať, že má výnimočný pozorovací talent a jeho analýza problému vie ísť k jadru veci, na strane druhej má tento muž pokrivený rebríček hodnôt, podľa teórie "najskôr strieľaj potom sa pýtaj". Je tragédiou že tieto manipulatívne teórie mal pán profesor možnosť previesť do praxe ako prezidentský poradca a minister zahraničných vecí. Aj keď sa knihe schováva za citácie, je to svet rozdelený na ľudí predurčených a ľudí druhej kategórie. Ak by existovala na svete spravodlivosť mal skončiť v Hágu nie v Oslo. Profesor Moriarty mu nesiaha ani po päty.
Tuto knihu by si měl přečíst každý. Naučí se orientovat v politickém dění, v politické historii, pochopí vývoj a směr.
Jsem rád, že jsem si knihu nenechal ujít. Neumím zhodnotit případnou tendenčnost zachycení historie jedním z jejích tvůrců, ale neměl jsem výraznější pocity toho druhu.
První třetina či polovina knihy by měla sloužit jako učebnice dějepisu na základních školách, protože jestli mi něco při výuce (pravda, za minulého režimu) chybělo, byl to ten shrnující pohled na věc, který množství střípků nejen spojí v obraz, ale ještě vám ukáže, že ten obraz zachycuje nějaký děj.
Poskytuje také mírně idealizující, ale pro mě nový, pohled na USA a některé jevy včetně těch dnešních, jež v "normálním" člověku vzbuzují údiv a někdy i strach o zdravou budoucnost civilizace, jak si ji jako zarputilý člen její severozápadní části představuji.
Audiokniha. Schwarzův pomalý a důrazný přednes se ke složité knize výborně hodí, byť režii a posprodukci považuji za mírně odbytou.
Perfektní dílo. Zajímavé a poučné čtení. Politika, dějepis i náboženství. Díky množství cizích slov (ale to je možná spíše otázka na překladatele a samozřejmě vzdělání čtenáře), to bylo místy více studium nových termínů než četba. Přínos každopádně.
Pane Kissingere, s respektem smekám.
Kniha nabízí pohled na uspořádání světa od muže, který je značnou část 20. století pomáhal utvářet. Jestli je někdo v této problematice expert, je to Kissinger. Trpělivě vysvětluje, jak to v různých regionech světa bylo, je a také se zamýšlí nad tím, jak to možná bude. Někdy to může působit jako omílání známých faktů z historie a geografie, ale Kissinger přidává svůj analytický pohled a snaží se nakouknout ke smyslu těchto faktů.
Z našeho evropského postkomunistického úhlu pohledu je zajímavý právě ten jeho postoj, nejen postoj diplomata, ale také Američana. Americký pohled na dějiny, které Amerika z podstatné části formovala, bude vždy zkreslený, a my jej vždy musíme brát s trochou nadhledu. Na druhou stranu ale nabízí fascinující zamyšlení nad americkým přístupem ke světovému řádu i k otázkám legitimity. A toto zamyšlení je pro neameričany o to cennější.
Nejdřív mi přišla knížka malinko hloupá. Pojednání o problematice evropské a severoamerické kultury mi připadalo spíš jako opáčko ze základní a střední školy než jako literatura, ve které se mají ukrývat zajímavé informace. Nejspíš to bude i tím, že u nás se dost dbá na faktografii a méně na povídání, jak je tomu v USA.
Vše se obrátilo, když se Henry dostal k zemím, kterým jsme se u nás tolik nevěnovali a kterým mám problém pořádně rozumět. To pak nabralo na obrátkách a knížka pro mě hned stoupla na hodnotě. A na konci musím uznat, že je to dobrá knížka. Určitě jsou lepší, propracovanější i názorově širší, ale tato knížka mi připadá jako lehký úvod do problematiky, který je přijatelnější pro širší publikum. Konec konců, právě díky osvětlování základů historických souvislostí plošně, je knížka přístupná opravdu všem.
Styl psaní je taky v pořádku a vše odsýpá, jak kdyby se nejednalo „jen“ o historii. Za mě 5 hvězdiček a určitě doporučuji všem, kteří se zajímají o širší souvislosti a nebojí se nějaké té faktografie. :)
Chtěl jsem komentář začít citoslovcem "uf". Asi nejsem moc velký intelektuál - čtení této knihy mě stálo spoustu sil, přemýšlení nad některými pasážemi mě stálo snad ještě více času, než jejich čtení.
"Kontest v utilizaci nenativních termínů". Kniha používá ohromné množství cizích slov, často i nepříliš známých. Čtení je i z tohoto důvodu náročné, když odhlédnu od faktu, že významná část probírané problematiky je popsána velmi povrchně, autor totiž od čtenáře očekává základní (?) znalosti historie. Pokud je nemáte, buď některé pasáže nepochopíte, nebo je pochopíte špatně. Zde jsem často narážel na limity znalostí, které mi vpravil mírně etnocentrický a výrazně bezpřesahový (co se týká mezinárodních událostí) náhled na výuku dějepisu na českých školách (navíc v 90. letech stále značně říznutý komunistickým náhledem na dějiny). Zjistil jsem, že výuka dějepisu na českých základních a středních školách zcela selhává (respektive v 90. letech 20. stol. selhávala) v tak zásadních otázkách, jako je vývoj státotvorby, mezinárodních smluv, systémů mezinárodní spolupráce a podobných. Z toho důvodu jsem spoustu věcí musel dohledávat mimo samotnou knihu.
Kniha samotná, co se týká obsahu, je opravdu hutná a dozvíte se ve velmi obecné rovině obrovské množství základních informací pro vytvoření povědomí o tom, jak funguje svět. Záměrně nepíši, že získáte znalost problematiky. Dozvíte se jen letmý přehled, který vám umožní pátrat dál do detailu v oblastech (regionech), které vás zajímají. Autor totiž opravdu píše v celosvětovém kontextu. Na druhou stranu získáte opravdu velké množství odkazů na detailnější informační zdroje k jednotlivým konkrétním tématům, která jsou probírána.
Celkově se jedná o skvělé dílo. Pro fundované historiky je to asi o ničem, ale pro člověka, který se chce do problematiky trochu dostat a dozvědět se, kam se dívat, je to skvělé čtení.
Poměrně složitě napsaná, ale přesto bylo její čtení zábavné a mnohdy velmi poučné. Objektivita - za mě 8/10. Některé události či politické chyby a prohřešky (především amerických politických osobností) byly jakoby vypuštěny. Ale i tak stojí za přečtení.
Kissinger, Hari Seldon americké diplomacie posledních padesáti let, píše velmi dobře. Jeho podání řádu světa je ale jen povrchní, a jde jen velestručný o rozcestník k dalšímu studiu. Některá politická témata jsou dobře uvedena, jiná jsou (záměrně) opomenuta a dědkovi to očividně pálí. ;). S odstupem času musím dát 5/5, poslední dvě kapitoly byly třešničkou na dortu a nosím je pořád v hlavě. Nutno ovšem dodat, že to je Talebovská třešnička, pro kterou je třeba mít nastudovaných několik hutných korpusů, aby člověk plně pochopil význam sdělení.
Velice zajimava kniha o geopolitice USA a dalsich velmoci sveta. Rychle se to cte a s velkym zajmem. Neni to obycejna ucebnice dejepisu.
Velmi zajímavá kniha, která Vám osvětlí velkou část moderních světových politických dějin a ukáže možné směry jejich nevyhnutelného směrování. Doporučuji přečíst hlavně všem, kteří s oblibou opovrhují USA a to zcela bezdůvodně, až směšně a to z nějakých povrchních příčin. Jak se v podobném duchu zamýšlel i H.K. v této knize, dnes je mnohem důležitější, co nepodstatného se stalo právě teď a je napsané na zdi Facebooku, než co podstatného se stalo nebo děje a je vepsané do knih nebo delšího textu než je příspěvek na Twitteru, bohužel.
Hodně přínosná knížka k utřídění dějin, uspořádání světa a mezinárodních vztahů. Určitě mi moc pomohla k rozšíření znalostí a můžu říct, že mě i bavila. Líbilo se mi, že autor se zabývá jak Amerikou, tak Evropou a Asií a zmiňuje vždy ty nejdůležitější události. Některé byly sice trochu stručně vykresleny, ale chápu, že je to nutné, protože jinak by kniha měla možná víc jak tisíc stran.
V podstate zostručnená verzia staršej Kissingerovej knihy Umění diplomacie. Pre toho, kto chce získať prehľad o najdoležitejších ohniskách svetovej politiky, je to kniha vhodná a dobrá. Kto sa chce ponoriť do histórie podrobnejšie a hlbšie, mal by siahnuť po staršom titule.
Naprosto výborný, ucelený a srozumitelný souhrn moderního vývoje světa rozdělený dle geografických oblastí.
V první části se kniha zaobírá vývojem evropských dějin od dob třicetileté války po současnost a vysvětluje neustálé, někdy úspěšné a někdy neúspěšné hledání ekvilibria mocenských sil.
Dále rozebírá vývoj blízkého východu a nekompatibilitu muslimských věřících a jejich vysněného chalífátu se západním konceptem států a národů.
Dále je popsána historie Persie/Iránu a vývoj vztahu mezi Iránem a USA od nefalšovaného spojenectví po otevřené nepřátelství i s načrtnutím výhledu do budoucna.
V následující kapitole je souhrně a srozumitelně popsán pro mě osobně ne příliš známý vývoj státu na asiském kontinetu se zaměřením na Čínu, Japonsko, Indii. Závěr kapitoly končí úvahou, zda Čína, jakožoto vzmáhající se mocnost, skončí ve válce s USA, jakožto etablovanou mocností.
Poslední kapitoly se pak zabývají Spojenými státy.
Není to jednoduchá ani oddychová četba, ale rozhodně stojí za to, doporučuji!
Štítky knihy
americká literatura politika mezinárodní vztahy politologie mezinárodní bezpečnost geopolitika vestfálský mír
Uspořádání světa
Výborná i když náročná kniha. Vyžaduje od čtenáře alespoň hrubé povědomí o nedávných dějinách (zejména od období konce třicetileté války) světa, nicméně není to podmínkou. Jsou vidět autorovy zkušenosti a nadhled pokud jde o mezinárodní vztahy, historii a politiku.