Uprostřed
Martin Selner
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501121/uprostred3odp7c-94e-.jpeg
4
139
35
Martin pracuje ve stacionáři pro lidi s autismem. Když má volno, pije víno, sarkasticky komentuje sebe i okolí a sleduje svět skrz sociální sítě. Nic ho zdánlivě nerozhází, dokud mu v jeden moment do života nevstoupí dva lidé: Veronika, se kterou začíná chodit, a nový ne zrovna bezproblémový klient Michal. K oběma si Martin nachází cestu, zároveň ale zjišťuje, že tyto vztahy naťukly jeho pracně budovanou skořápku cynika. Martin se tak ocitá uprostřed vlastní zranitelnosti a křehkosti a není pro něj jednoduché si je připustit.... celý text
Přidat komentář
Mě prostě baví ty myšlenkové pochody a autorův suchý humor. Smutně veselý příběh ze života o životě.
Román o životě člověka v pomáhající profesi, práci s autisty. Kdy dřív nebo později přijde vyhoření, zklamání z práce apod. Nebo také kdy člověk o práci musí neustále přemýšlet a nejde mu hlava nikdy vypnout. Pak ho mnoho těchto faktorů ovlivňuje nejen v pracovním, ale hlavně v soukromém životě a jak moc.
Jak já to znám, osobně i z vyprávění...
Martinovy myšlenkové pochody skvělé jako vždy, ale souhlasím s markej(em) - jako by některé zásadní kousky příběhu byly z knihy vyzobány. Moc jsem nechápala, co na ostatních postavách vidí.
Přečteno za odpoledne a večer, tak mě to bavilo. Zbytečně jsem se bála, že to nebude tak dobré jako autorovy předešlé deníky. Je to dobré, protože opět poznávám jiný svět, jiné lidské příběhy a problémy, a k tomu autorův veselo-smutný způsob zapisování - no, spíš smutný, ale plný zajímavých pravd a myšlenek. To mám ráda.
Od autora jsem četla před lety jeho první knížku zápisků Autismus & Chardonnay, v níž přibližuje svou práci asistenta u autistických dětí. Druhou knihu zápisků jsem nečetla, ale když jsem zjistila, že Selnerovi vyšla novela, byla jsem zvědavá, jaká bude.
Na záložce se píše, že se nejedná o autorovy vlastní zážitky, nicméně ten, kdo trochu prozkoumá Selnerovy sociální sítě, asi dojde k názoru, že autobiografické jsou dost, navíc když se hlavní postava jmenuje Martin, stejně jako autor.
Martinovi je krátce přes třicet a v životě se mu moc nedaří, seznámí se přes Instagram s Veronikou, s níž se během dalších měsíců střídavě rozchází a zase schází, v práci (pracuje jako asistent u autistických dětí) zažívá pocit vyhoření, a tak se ji rozhodne po dlouhých letech praxe opustit, byť neví, co bude v budoucnu dělat.
Na Databázi knih jsem si přečetla velmi pochvalné komentáře, jak jde tahle próza na dřeň, jak autor přesně popisuje pocity své generace, mnoho čtenářů s ním velmi souznělo. Já tohle říct bohužel nemůžu, i když je to spíš asi můj osobní problém v tom, že jsem sama o generaci starší a že když je nějaká kniha krátká a psaná stručným, strohým stylem (tady oceňuju časté vypointování odstavců v humorně suché, až cynické konstatování), nemůžu se prostě s tou postavou příliš ztotožnit, proniknout do ní, potřebuju s ní strávit víc času, mít k dispozici víc popisu jejího vnitřního světa... Protože když tohle nemám, moc nedokážu pochopit, proč si Martin tolik oblíbil svého klienta Michala nebo proč Martinovi nejprve Veronika připadá trochu hloupá, proč spolu vůbec začali žít, proč je společný život štval a proč Martin nakonec tvrdí, že Veroniku i přesto miluje... Prostě tomu nerozumím, ale možná tomu nerozumí ani Martin a vytváří tak obraz své generace, která prostě neví, co vlastně cítí, co chce dělat, jak žít...
*
Jenže když je vám přes třicet a nemáte rodinu, můžete mít klidně sex nebo i rodinu bez lásky. A společnost to tak nějak toleruje, protože jste občany druhé kategorie. Svému okolí tvrdíte, že jste vybíraví, ale pravda je taková, že si nikdo nevybral vás. Hra na důstojnost. (str. 49)
*
"Nevím" je vlastně definice mé současné situace. A je mi v tom dobře. Dlouho jsem totiž věděl až moc. A to taky není dobře. (str. 163)
*
Hodnocení: 3,5 ⭐ z 5 ⭐
Kniha plná tajemství, o kterých se nemluví. Hlavní postava Martina mě příšerně vytáčela. Jak řekla Veronika, bejt p*čus je volba. Jeho alkoholismus, neschopnost vyjádřit své city, lhostejnost k citům ostatních. Nějak jsem se s ním nedokázala sžít a pořád jsem čekala na chvíli, kdy se změní. Ale to se úplně nestalo.
Podle mě by byl celej život jednodušší, kdyby si ho lidi nedělali zbytečně složitej.
Každopádně samotná knížka byla vážně čtivá, psaná způsobem, že se vám příběh zaryje do kůže. Za mě škoda, že autor více nerozpracovává téma sociálních služeb pro autisty. Ale pro lidi, co se s touto problematikou nedostávají tak často do styku a nebo se s ní pouze seznamují, je to fajn.
Tohle bylo skvělý. Četla jsem obě předchozí knihy autora, bavily mě. Ale tohle je jiný. Lepší. Já jsem hodně zvědavá a dostávat se tak někomu do hlavy, ať už fiktivní hlavy a nebo opravdu něčí mysli, mě bavilo moc. Nebudu tu polemizovat nad tím, jestli je Martin opravdu tak skvělý v popisu pocitů a myšlenek a nebo, popsal věci, z jeho života. Je to jedno. Bylo to skvělý, čtivý a realistický a takovéto vhledy mě baví.
Vztahy jsou složitý, protože si je složitý děláme už jen tím, že nejsme schopni sdílet s druhým ty pocity, které by vysvětlili nakonec naše chování ze všeho nejlépe.
Tak prý je lepší být v klidném oku tornáda... Uprostřed.
Možná. Ale i tam je moc dobře vidět, jak kolem zuří tornádo.
Tahle kniha byla takovým malým tornádem. Žádné veselé čtení jako předešlé dvě knihy Martina Selnera.
Pro mě je možná tahle vážnější poloha ještě lepší než obě předešlé vtipné knihy, také k zamyšlení, ale jinak.
Zcela jistě doporučuji přečíst všechny 3 autorovy zatím vydané knihy.
Další Selner, další pecka. Komu neřekne nic jméno, tomu možná řekne něco Autismus a Chardonay. Uprostřed je kniha, ve které je jen 5 postav - Martin - pečovatel v centru pro autisty, Veronika - jeho láska, se kterou se potkal na instagramu, ředitel v práci a jeho dvě kolegyně. Martin má život tak nějak na háku, dokud mu do péče nepřijde 14 let starý Michal, kterého dostává na starost s upozorněním, že byl na matku násilnický a dokud se nepozná s Veronikou - kráskou z instagramu, se kterou začne žít, ale která od něj záhy odejde, protože pochopí, že pro Martina existuje jen práce a jeho empatie tam končí. Veronice nikdy neřekl, že ji miluje, její přítomnost mu vadí a ona nazná, že takhle žít nechce. Nic ale samozřejmě není tak jak vypadá a když se situace s Michalem zhorší a musí být odvezen na psychiatrii do Bohnic, rozhodne se Martin, že dá výpověď a dá si život do pořádku. Už není uprostřed svého života jako pozorovatel, ale konečně jako ten, kdo ho má pevně v rukou. Kniha je skvělá, vtipná, sarkastická, zároveň ale velmi citlivá a lidská. A myslím, že se v ní najde mnoho z nás. Martin Selner nezklamal, přečetla jsem ji na jeden zátah a jen tak na ni nezapomenu.
Moje hodnocení: 9/10
Tak nevím, teď když jsem si přečetla knížku, jestli je lepší být uprostřed, nebo na kraji. Autor nám dává nahlédnout do světa autistů. Navíc jsou v knize dvě linie, pracovní život a soukromý život. Popis toho soukromého se mi také moc líbil, je zaměřený z větší části spíše na vztah, ale více jsem se těšila na tu pracovní linii, ta byla pro mě zajímavější, neboť v okolí se s žádným autistou nesetkávám. Výchova takového dítěte musí být hodně náročná a je fajn, že rodiče si mohou ulevit a dítě může být v týdením stacionáři. Knížka pro mně byla hodně přínosná a moc se mi líbila.
Líbil se mi styl psaní autora i nezvyklé téma. Čímž pro mě bylo knížka čtivá a hltala jsem každé slovo od začátku do konce. Je překvapivě hlavně o vztazích a vlivech na ně. Děj byl zajímavý a do postav jsem se rychle vcítila.
Začnu pozitivy. Líbí se mi styl psaní autora. Ačkoli předchozí knihy jsou trochu jiný šálek a ten mi chutnal víc. Knížka je čtivá, zdolala jsem ji během dvou cest vlakem. Děj je zajímavý, oceňuji propojení obou světů ve kterých hlavní postava žije. Je to dynamické. Občas jsem ale (a to už jsme u negativ) měla pocit, že se točíme v kruhu, občas mi děj přišel hodně předvídatelný. Zároveň mi byly nesympatické obě hlavní postavy. Na druhou stranu to zřejmě poukazuje, že autor věděl jak s postavami pracovat...
Do vlaku dobrý!
Ačkoli to může překvapit, tahle kniha je hlavně o vztazích. O vztazích, které nám do života zasahují ať už málo nebo hodně, ačkoliv si to někdy nechceme ani připustit.
Trochu jsem byla překvapená, když jsem zjistila, že kniha není sbírka povídek, ale má děj. Děj, který je od začátku do konce velice čtivý. V knize není jediné místo, kde bych se nudila. Doslova jsem hltala každé autorovo slovo a celé mu to hrozně žrala. A že mě to vážně bavilo, ačkoliv příběh to není komický, je maličko smutný a Martin se v průběhu dost zaobírá svými pocity.
Během čtení jsem se až moc sžila právě s postavou Martina. I když se označuje za někoho, kdo to prostě v životě neumí a vztahy mu nejdou... Ale myslím, že to tak trochu občas máme všichni.
Líbilo se mi, že je každá kapitola v první části o práci ve stacionáři a druhá tak nějak o soukromém životě Martina. Nedokážu říct, jestli je zajímavější číst o práci v denním stacionární pro lidi s poruchou autistického spektra a nebo o jeho soukromém životě. Možná není zajímavé ani jedno, ale mne hrozně bavilo obojí!
Pokud jste četli aspoň blog Martina Selnera a bavil vás styl psaní i vyprávění, rozhodně se do téhle knihy pusťte, nebudete litovat. Slibuju.
Štítky knihy
autismus láska víno česká literatura výběr partnera
Autorovy další knížky
| 2017 |  Autismus & Chardonnay |
| 2019 | Autismus & Chardonnay 2: Pozdní sběr |
| 2022 | Uprostřed |
Čekala jsem než tahle knížka vyjde. Mám doma již přečtené předchozí díly - Autismus a Chardonnay a Autismus a Chardonnay 2: Pozdní sběr. A musím říct .. všechny tři byly skvělé. I když autor píše, že se jedná o novelu, dle mého, se jedná spíše o střípky z vlastního života. A mrzí mě, že již ve stacionáři nepracuje a jen tiše doufám, že to neznamená konec jeho spisovatelské kariéry, protože by to byla škoda.
Sama jsem pracovala s dětmi, i když v trochu jiném odvětví - nízkoprahové zařízení pro děti a mládež. Takže vím, že je to náročné pracovat s lidmi, obzvlášť s dětmi s různými potřebami. Akorát u nás žen, když už je toho moc, tak můžeme "jednodušeji" si od této práce odpočinout, např. jako já - jít na mateřskou a na chvilku nemyslet jak všem těm dětem pomoci a zároveň si odpočinout od nedoceněných pohledů známých, kteří tímto odvětvím opovrhují a chápou jako něco méněcenného, neprospěšného ...
Ale zpátky ke knize. Oceňuji dějovou linku s Veronikou, je to zas něco jiného, ale stejně dobré jako knihy předchozí. Všechny tři knihy jsou mi moc blízké, protože mi to občas připomíná "mé děti" z práce :)