Tulák po hvězdách

Tulák po hvězdách

Tulák po hvězdách vyšel poprvé v roce 1915. Jack London byl inspirován skutečným příběhem nevinně odsouzeného Ed Morrella, který si vytrpěl pět let samovazby. Londonovi se podařilo prosadit obnovu procesu a Morrell byl v lednu 1914 z věznice v San Quentinu propuštěn. Na základě jeho vyprávění autor vytvořil skutečnou báseň o svobodě ... celý text

Tulák po hvězdách vyšel poprvé v roce 1915. Jack London byl inspirován skutečným příběhem nevinně odsouzeného Ed Morrella, který si vytrpěl pět let samovazby. Londonovi se podařilo prosadit obnovu procesu a Morrell byl v lednu 1914 z věznice v San Quentinu propuštěn. Na základě jeho vyprávění autor vytvořil skutečnou báseň o svobodě a utrpení bezmocného jedince. V románu pak ostře obžaloval americkou justici a odhalil barbarsky surové metody vězeňských správců... méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/29_/29477/tulak-po-hvezdach-29477.jpg 4.61507
Originální název:

The Star Rover (1915)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Labyrint
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (237)

Přidat komentář
Natyna3
19. června

Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Naprosto mě dostala. Svědectví o tom, jak nezdolný dokáže být lidský duch.

parxel
14. června

Na této knize mne zaujal především způsob, jakým Darrell Standing co by hlavní postava čelí nepřízni osudu. Zprvu lehce bizardní cestování do "minulých životů" se později stává hlavní náplní jeho života, bez kterého si jeho pobyt ve věznici San Quentin nelze představit. Postupně tak nahradí fyzické vězení iluzí nesmrtelnosti vlastní duše. A otázka, zda to co Darell prožívá jsou halucinace, či nějaký druh mystického zážitku zde není vůbec podstatná.

Na knize se mi líbili příběhy, které Darell prožívá. Zejména příběh muže, který ztroskotá se svou lodí a žije několik let doslova na kusu skály uprostřed moře.

Naopak mi neseděla postava Darella Standinga. Ačkoliv si Darell uvědomuje nezvratnost svého osudu, tak se zdá, že ho prožité utrpení nijak zásadně nezmění. Nenaučí ho pokoře před silami, které nemůže ovládat. Jakoby tím skutečným žalářem nebylo vězení samotné, ale jeho vlastní hněv, který ho do vězení přivedl a brání mu dosáhnout smíření se svým vlastním osudem a se sebou samým. A vy máte nakonci pocit, že před vámi stojí stejný člověk jako na začátku.

Tleskám originálnímu nápadu a knize dávám navíc jednu hvězdu za to, že byla inspirována skutečným příběhem nevinně odsouzeného Eda Morrella.

anuska0898
08. června

'' Nic není trvalé, jen mysl. Hmota se převléká, krystalizuje a znova se přelévá a její tvary se nikdy neopakují. Tvary se rozpadají ve věčnou nicotu, z níž není návratu."
Jedna z nejznámějších knih jednoho z nejznámějších autorů. Kniha inspirovaná příběhem nevinně odsouzeného Eda Morella, který si vytrpěl 5 let samovazby. Umíte si představit stav úplné izolace, stav bez jídla , vody a denního světla? Člověk je tvor společenský, tudíž dlouhodobé oddělení od lidí u něj může způsobit až úplný duševní rozvrat. Aby Ed Morell toto pětileté utrpení přežil, musel se naučit, jak odpojit mysl od těla. V nejtěžších chvílích, kdy mu nezbývalo nic jiného,než se povznést nad všechno, co je lidské putoval okamžiky jeho zemského bytí. Byly to živé vzpomínky na jeho dávno zapomenuté životy. Tato kniha nutí její čtenáře ptát se na nejrůznější otázky.Je čas relativní? Pamatujeme si opravdu všechno co jsme zažili? Co bude po smrti? Žijeme jen jednou?
Jack London se v této knize dotknul tématu teorie relativity času, neboť mých pět minut může být tvých pět let.

aktijnov
08. června

Další kniha, ke které jsem se po mnoha letech vrátila. A musím přiznat, že je stejně nádherná, jako když jsem ji četla prvně...

martunka
06. června

Musím se přiznat, že tohle je první kniha, kterou jsem od Londona četla. A je to láska na první přečtení. Je to krásný a zároveň místy dojemný příběh, který mě dostal.

barlow
30. května

Hodně zajímavá knížka, od níž jsem nic nečekal a přečetl jsem si ji na základě doporučení jedné naší studentky. Ale postupně se mi příběh dostával pod kůži a dlouho tam zůstal, takže pecka...

maly1929
30. května

Londona nemám moc rád, moc zdlouhavě popisuje. Někdy spousty slov o ničem. Nicméně příběh silný, hlavně tedy o lidské vůli a mysli. Příběhy z vězení jsou lepší než ty z putování.

nvkl
24. května

kniha predevsim o sile lidske mysli.

Hary
10. května

Tak to nebylo vubec špatne.byl jsem mile prekvapen.kniha se sklada z nekolika zajimavych pribehu,ktere drzi pri sobe diky vypraveni hlavniho hrdiny.krasne napsane a ctive, a nakonec docela zajimave.v kazdem cloveku je zvire kdyby nebyli lidi formovani spolecnosti.Londne,Londne...ty sicaku

Praevka
10. května

Jako celek je kniha rozhodně zajímavá a jsem ráda, že jsem ji přečetla (což se mi v rámci povinné četby ve škole kdysi dávno nepodařilo). Nicméně když vedle sebe postavím pasáže z vězení a z jednotlivých toulek, tak ty vězeňské jsou rozhodně čtivější. Nosná myšlenka o pomíjivosti těla a nesmrtelnosti ducha je zajímavá, proto mi přišlo docela líto, že ji autor tak zazdil často dost nudným líčením minulých životů. Závěrečné zjištění, že nejdůležitější je láska k ženě vyznívá poněkud naplano, když v předchozích asi 3/4 knihy o ženě nepadla ani zmínka. Co mi po celou dobu vyloženě vadilo, tak to byla skutečnost, že o vyšších morálních principech poučuje člověk, který zabil jiného člověka - vrah. To samozřejmě z jeho trýznitelů nedělá lepší lidi ani to neomlouvá jejich praktiky, nicméně je to fakt, který podstatně narušuje onu proklamovanou čistotu ducha.

lea25
10. května

Ani jsem nevěděla,do čeho se přesně pouštím.Za mě velmi povedená kniha.Snad jsem mu i trochu záviděla,že on tohle dokázal-být svobodný.

Atanone
05. května

Vždycky je naděje :)
Někdy,když je v našem životě tma,uvědomme si,že ve tmě se mohou zdát ty nejkrásnější sny.

Pawlis
28. dubna

Pasáže z vězení jsou skvělé, ale ty výlety do minulých životů jsou naprosto nezajímavé. Na jedné straně úžasná oslava lidské svobody (v kazajce), na straně druhé odbyté povídky jak rychloprózy z rodokapsu.

Eorin
22. dubna

Když jsem knihu dostala do rukou, vůbec jsem netušila, do čeho se pouštím, co na mě ze stránek vykoukne. S kamarádem jsme si jednoduše vyměnili oblíbené knížky a já se naslepo začetla.. Nešlo to odložit až do konce, na který jsem doslova zírala s otevřenou pusou a výbuchem v hlavě.
Velmi silné, velmi hluboké, procítěné a fascinující.

endyamon
12. dubna

Kniha s posolstvom. Zriedkavý prípad, keď mi príbeh prehovára priamo do duše. Čas plynie, ľudstvo sa žiaľ nemení, aspoň že ostalo pár ideálov, pre ktoré sa oplatí žiť..

Sambóši
11. dubna

Od této knihy jsem čekal dobrodružný příběh, ale po přečtení jsem zalapal po dechu. Mohu komentovat jen superlativy jako nadčasový, hluboký...

8130
11. dubna

Tuláka jsem četla mnohokrát,dostala jsem ho k patnáctinám, neskutečná kniha plná nádherných dobrodružství a životů,svoboda tam, kde žádná není...a nad tím vším poznání,že život a svoboda, je vlastně láska.

Lessana
07. dubna

Tulák po hviezdach bol mojou prvou prečítanou knihou od Londona. Veru, veru. Tak zvučné meno, a ja sa k nemu dostanem až teraz... po kdejakých, treba povedať absolútne neinšpirujúcich, "anotáciách" o autorovi a jeho diele ako takom, po kadejakých, teraz už viem, že totálne mylných a scestných, zaškatuľkovaniach, ktoré sa "normálne" o ňom učia na školách. Avšak opäť som, vďaka tejto stránke, objavila pre samu seba ďalšieho človeka, čo sa narodil pre písanie. Vďaka za to.
Ešte som nepoužila vo svojich komentároch slovo "strhujúci", ale na tento román to presne sedí. Myslím, že som nečítala nič, po čom by mi ostal tak intenzívny pocit, ako to bolo po Tulákovi po hviezdach (snáď len Obraz Doriana Graya, no na pomyselnej škále pocitov je to kdesi inde). Je to napísané tak dokonalo, že jednoducho musíte čítať ďalej a ďalej, kým sa nedozviete jednak, ako to s hrdinom dopadne, a jednak, čo bude výstupom tak rozsiahlych a predsa v konečnom dôsledku len jedného postrehu. Že duch je večný a len na ňom záleží, a že hmota, a teda i telo, je dočasné, pominuteľné a preceňované. Z mnohých Darrelových zážitkov (či z minulých životov, alebo toho súčasného) až mrazilo, tak sugestívne boli spracované. Aká úľava, že autor v katarzii dochádza k poznaniu, že tým najpevnejším pojivom všetkých našich životov je láska. Tak je to veru...
Ak sú všetky knihy autora také silné ako táto, bude to chcieť trochu času, kým siahnem po ďalšej. No určite sa tak stane.

agnes25
02. dubna

Krásná,nezapomenutelná kniha.

krejkla
11. března

Tahle knížka není pohádka. Příběh vás tak vtáhne do děje, že vám možná ani nejdřív nedojde, že kniha nemá zápletku. Celé kouzlo knížky spočívá v myšlenkách, které se nám hlavní postava, Darrel Standing, snaží popsat. Jsem hrozně moc ráda, že jsem příběh četla a nepochybuji o tom, že knihu do ruky ještě někdy v budoucnu vezmu.

tlllk
06. března

veľmi sugestívne podanie reinkarnácie.

ajla5
04. března

Pěkné, ale smutné.

Matne
03. března

Já vám nevím. Zaujalo mě zdejší hodnocení 92%, od knihy jsem asi potom čekal hodně. Pasáže z vězení, ty jsou velmi čtivé a zajímavé. Nikdy bych netušil jak drsné je mučení ve svěrací kazajce, zde jsou pocity popsány velmi sugestivně. Ale ty příběhy, jedna velká rozvleklá nuda o ničem. Já tu knihu zatím nedočetl. Třeba se k ní vrátím.

Henry_1986
03. března

Tulák na mě zapůsobil asi nejvíc hned po Malém Princi...krásně napsaná kniha o nezlomnosti lidské duše.

DenčaB
26. února

Skvělá kniha, skvělý příběh... ještě dlouho po přečtení o ní přemýšlím.

Fondis
23. února

Kniha dobře psana. Ten jazyk. Je to urcite klasika o tom zadna. Možná sem to vzal za jiný konec. Líbila se mi. Nejlepší toulka byla na pustém ostrove osm let...je to dobry, ale hvezdickovat se neodvazuji. Je to pohoda.

ufounek173
18. února

Skvělá knížka,vůbec jsem netušila,že něco takového napsal.

Vesmich
15. února

Od doby, kdy jsem přečetla Bílého tesáka a seznámila se tím s Jackem Londonem, už odteklo hodně vody. Krutosti a ohavnosti umí popisovat náramně a v Tulákovi to dokázal tak, že odpor a hrůza nevystupují nijak významně do popředí, nejsou tím, co zůstane v hlavě (alespoň v té mé) v prvním plánu. Naopak, odsunou se do pozadí a vytvoří jen nezbytnou podmínku, bez které by nešlo růst. Nebo alespoň ne tak rychle. Umožní mysli se bez otálení rozhodnout a svižně se aktivizovat, anebo to vzdát. Nevzpomínám si, že bych depersonalizaci tohoto druhu někdy četla popsanou samozřejměji, dynamičtěji, ba dokonce lákavěji. A že ji v průběhu dvacátého století, nabitého příležitostmi pro tento druh cestování a tréninku, vyzkoušelo mnoho lidí! A je docela dobře možné, že ti, kteří tak či onak uspěli, se to naučili právě od Tuláka.

Lector
27. ledna

Krásná kniha. Příběh o tom, že i ty nejpevnější okovy nedokážou spoutat to nejcennější, čím je člověk obdarován – jeho mysl. Příběh, který nám ostatním dává naději a je nám inspirací. A nic na tom nemění, že obraz nespoutaného ducha Darrella Standinga je idealizován. Jen hrstka lidí se ve skutečnosti dokáže povznést přes svoje soužení a utrpení a dokáže svého ducha osvobodit natolik, aby nevnímal svoje fyzično. Mimo jiné tomu ani doba nepřeje. Ta je naopak příliš fyzická, vždyť i toho „ducha“ si můžete prohlédnout na snímcích z magnetické rezonance. Cesty za minulými životy si dovolím radši nekomentovat.
Jsem přesvědčen, že schopnosti „odpoutat se“ vděčí mnoho bývalých vězňů všelijakých lágrů, za to že přežili.
Poprvé jsem si ji přečetl během vysokoškolského studia někdy před třiceti lety. Uchvátila mne tehdy natolik, že jsem se snažil za pomocí šavásany (technika v józe - pozice mrtvoly nebo smrti) dostat se do stavu, který Darrelovi pomohl překonat těžké chvíle (doporučuji – když se snažíte, můžete prožít docela zajímavé stavy). Teď jsem ji asi na třetí pokus znovu přečetl. A říkám si, proč jsem to neudělal dříve.
I když budete ležet nemocní a nemohoucí, dovolte vaší fantasii, aby se mohla proletět. Až se vrátí, odmění se vám. Učiní váš život bohatší. A klidně cestujte i do svých minulých životů. Kdo vám vyvrátí, že nebyly vaše?

Lenka1386
25. ledna

Tulák byl pro mě vlastně dost fyzická kniha. Ze začátku mi z ní bylo až špatně a vůbec jsem nechápala, za co je tu tak vysoce hodnocená, protože já osobně si v mučících scénách teda nijak zvlášť nelibuju. Ten šermířský souboj, na který mnozí nadávají, mi přišel jako vysvobození. Pak ale zase do mučírny a znova a znova a v duchu jsem se ptala: nešlo by to bez toho? Několikrát jsem to už málem vzdala, ale nakonec jsem tedy došla až na konec a musím sama sobě odpovědět, že nešlo. Autor to měl propracované velice precizně a tak grandiózní závěr jsem už dlouho nečetla. Po poslední větě jsem doopravdy v klidu a hluboce vydechla. A ta toulka na pustém kamenném ostrově… Pane jo!