Tři sestry
Anton Pavlovič Čechov
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/4255/bmid_tri-sestry-s10-4255.jpg
4
331
42
Drama o čtyřech dějstvích v překladu L. Suchařípy. Tři sestry jsou dramatem, v němž se tak „moc neděje“. Tři sestry Prozorovovy mají kdesi v provincionálním ruském městě dům, kde žijí se svým bratrem Andrejem a později i jeho rodinou. Chodí k nim na návštěvu vojáci, neboť jejich otec byl generálem a ony celý svůj život trávily v důstojnické společnosti. Vzpomínají na Moskvu, touží se do ní odstěhovat, protože tam byly šťastné. A život je stále více ubíjí, drtí, ničí...... celý text
Přidat komentář
Kniha mě totálně zklamala.. 2x jsem viděla divadlní hru a už ta mě nebavila, tak jsem chtěla dát šanci knize a neměla jsem to dělat.
Rozhodně si to do kánonu k maturitě nedám. Za mě kniha bez děje a zbytečná. Bohužel proto 2 hvězdičky. Zkusím od autora ještě Višnový sad, tak snad taky nezklame.
Tato myšlenka mě napadala už u Višňového sadu. Jako malé, gymplácké, škvrně jsem tuto hru viděl v divadle jako předpremiéru (díky ti, studentské předplatné!), premiéru a dokonce donutil rodiče jít na regulérní představení.
Opět se mi totiž vybavilo, že pokud "produktivní" vrstva společnosti byla tak vyčuchlá, uslzená a bez nápadů, co dál se životem, pouze plácající o jakési hypoteticky fungující společnosti (viz Tolstoj s myšlenkou rozdávání osobního majetku), nikdo se nemůže divit, že Rusko muselo potkat to, co ho potkalo.
Čechov asi nejvíce zaujme jednoduchou, přesto propracovanou a hlavně uvěřitelnou psychologií postav. A tak se i v případě Tří sester dostáváme do ospalého městečka plného nudící se šlechty, která nemá na práci mnoho jiného než vztahy. Takto sledujeme příběh tří dospívajících žen, které se snaží prosadit v císařském Rusku. Najít pochopení pro ostatní, lásku a splnit si své sny. Ano jedná se o velice tradiční příběh ve velice tradičním stylu, ale i přesto stojí tato klasika za přečtení. Nabízí totiž krátký vhled do tehdejšího Ruska s nádechem dobové atmosféry i autentického myšlení.
V tomto dramatu se vlastně nic moc neděje, o zábavě nemůže být ani řeč. Knížka je to útlá, ale vejde se do ní spousta osobních snů, touhy po lepším životě, následované štěstím i neštěstím v realitě života.
"Za dvě stě, tři sta let bude život na zemi nepředstavitelně krásný, úžasný. Člověk takový život potřebuje, a jestli ho zatím nežije, tak by ho měl tušit, očekávat, snít o něm, připravovat se na něj, a proto musí vidět a umět víc, než viděl a uměl jeho děd a jeho otec." (Veršinin)
Tahle hra je sice krátká, ale o to divnější, jak na tak malém prostoru vykreslí autor takovou depresi. Lehce rozpačité bylo baronovo filozofování, ze kterého jsem netušil, zda ho brát vážně, nebo si z něho sám autor dělá legraci… stejně jako s celou zápletkou, která jako by stavěla anglické „domestic novels“ do lehce jiného světla.
Moje očakávania boli sklamané. Neviem či v tejto dráme bola nejaká zápletka alebo slovný dialóg s nábojom, pretože ja som nič také neepostrehla. Akoby dielo bolo len začaté, rozbehnuté, ale nedokončené.
Od Čechova jsem četla více dramat, ale Tři sestry mi přišli jako jedno z nejčtivějších. Je zde poměrně mnoho děje, zaujali mě i hlavní postavy a celkově se mi kniha velice dobře četla.
Od Čechova jsem zatím četla tuto knihu a Višňový sad a obávám se, že z něj můj oblíbený autor nebude. Rozhodně nesouhlasím s názory o nedostatečném ději, zdá se mi očividné, že jde především o vnitřní svět postav. Nicméně nedokážu k hlavním hrdinům cítit sympatie, připadá mi, že žijí životy neužitečně a neustále kňučí. Jejich ideály se mi zdají být bezcenné, neboť s takovým přístupem k životu je nikdy neuskuteční. Nemohu však popřít, že knihy jsou výborně napsány (a přeloženy), mám tendenci o nich uvažovat jako o skutečných lidech, nezůstaly jen na stránkách...
Irina sice má elán, ale připadá mi, že její sny a plány se roztříští o realitu všedního dne. Máša se zamiluje do Veršinina, ale je vdaná a i když není šťastná, měla by se snažit dát svůj rodinný život do pořádku a ne jej ještě více rozbíjet. Olga užitečná je, ale zdá se vyhořelá a nešťastná. Nataša je poněkud hrubá a ač se zdá být mnohem praktičtější než tři sestry, za společníka bych ji také nevolila (pobouřilo mě její chování ke staré chůvě). Andrej je pro mne snad nejméně sympatický, nedělá nic, jen prohrává peníze, ve všem se na něco vymlouvá; mimochodem nemyslím, že je to Natašou.
Tak jako tak, kniha za přečtení jistě stojí.
Typické lyrické drama, kde je drama jen v žánru. Jinak je to nuda, pořád se tam rozebírají věci, které už naší generaci jsou na hony vzdálené, takže si odškrtnu další povinnou četbu a sáhnu po další knize.
Nic od Čechova nestačí přečíst jen jednou, vše se musí přečíst několikrát, aby člověk pochopil. Když koukám na komentáře, jen se utvrzuji v tom, že to není čtení pro každého...
Drama o lidech kteří jsou, lidově řečeno, v hajzlu. Sní, filozofují, při rozhovoru nejsou schopni držet se tématu, život je podle všeho nebaví. Prostě typické Čechovo drama.
Od Čechova můj nejméně oblíbený kus. Nikdy mě žádné jeho dílo nenudilo, až když jsem se pustila do Tří sester. Všechny ty věty z učebnic o tom, čeho si máme na Čechovovi cenit, zde vyšly naprázdno.
Raději se znovu osvěžím Rackem nebo Strýčkem Váňou, ale Tři sestry si mé srdce nezískaly.
Spojení "číst Čechova" je pro mnohé stejně bláznivé jako číst si po nocích Immanuela Kanta, ale na to kašlu. Tři sestry mám z Čechova asi nejraději. Sice mi občas vrtalo hlavou, jak dokázal takhle přesně popsat ženské pocity muž, ale Anton Pavlovič byl zjevně génius. Tři hlavní hrdinky jsou nádhernou ukázkou starého ruského světa. Kde žila krása, víra, křehkost a sny. Tento svět podobně jako ve Višňovém sadu naráží na vzdor nižší, prosté vrstvy, kterou zde reprezentuje Nataša, manželka jediného bratra tří sester - Andreje. Její absence smyslu pro krásu a klid, strašná móda, vřeštící děti a snaha přizpůsobit si všechno svému vkusu, zcela ničí Andrejovu osobnost a zatlačuje do kouta starý svět Olgy, Máši a Iriny.
Jistě, naděje tu je. Cesta do Moskvy, která slibuje očištění ode všeho a nový začátek. Místo štěstí však sestry zacházejí do mnoha slepých uliček. Máša se zamiluje do Veršinina a doufá, že naváže plnohodnotný vztah, což se jí nedaří. Veršinin odjíždí pryč. Irinin snoubenec je zastřelen v souboji, Andrej je po měsících soužití s Natašou na hranici (za hranicí?) šílenství a prohrál celý dům v kartách.
S K. jsme se shodly, že pokaždé se ve Třech sestrách dá najít něco nového a skvěle odrážejí vývoj ženy. Když jsme tuto hru viděly poprvé, jednoznačně jsme fandily Irině. Mladé, nezkušené, naivní, ale plné elánu, kterou život ještě nestačil nakopat. Po pár letech vyhrává Máša. Už si zažila svoje, zjistila, že všechno nebude po jejím a normální vztah se může změnit v peklo. Jen se trochu bojím toho dne, až Mášu vystřídá životem zničená a osamělá Olga. Do té doby si ale chci ještě něco užít a přečíst ještě hodně Čechovových her.. 5/5, mistře!
Antone Pavloviči, tady Ti nerozumějí. Požadují po Tobě více akce! Nestačí jim, že v Tvých postavách je neklid, nestálost, přetvářka, pnutí, atd.......82.nejhorší kniha....a hodnotící ani nemrkne....možná ani neví, že je to divadelní hra.....tys dopadl, můj drahý Čechove (naštěstí jen v Knižní databázi - ti, kdo se Ti snaží porozumět, Tě milují a vědí, že jsi pouze jeden na světě)
Moc jsem nepochopila o co běží...a na konci jsem nebyla schopná popsat, o čem že to vlastně bylo...
Děj byl vážně slabý, primitivní oddechovka, mám nutkání napsat.
A slovy Čechova - ,,Co ztrácí formu, umírá."
To mluví za vše, žel proti němu jaksi...
Průměr zachránilo pár světlých okamžiků, ale jen těsně.
Těžké se k této hře vyjádřit. Měla jsem jí rozečtenou poměrně dlouho (na to, kolik má stránek). Zezačátku poměrně zajímavé čtení, ale pak dál už hodně zmatečné. Vlastně musím přiznat, že někdy jsem se úplně ztrácela a nebo jen koukala na to, jestli to autor myslí vážně. Zkusila jsem si to představit aspoň na jevišti (říkala jsem si, že tam by to nemuselo vypadat tak špatně, jako na papíře), bohužel mě ani ta má barvitá představa nepřesvědčila.
Na hru jsem se poměrně těšila, protože babička autora hodně vychvaluje. Bohužel musím říct, že mě dílo nijak neoslovilo a nic moc si z něho neodnáším.
Nebylo to úplné utrpení, ale znám desítky lepších, zábavnějších a smysluplnějších her.
P.S.: Co chválím, jsou některé filozofické myšlenky.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1976 |  O lásce |
| 1933 | Pavilon číslo 6 |
| 2008 |  Povídky (6 povídek) |
| 1962 | Okamžiky |
| 2002 | Ivanov |
"Mám dojem, že člověk musí v něco věřit nebo musí alespoň víru hledat, jinak je život prázdný jako... Žít a nevědět, proč letí jeřábi, proč se rodí děti, proč na nebi svítí hvězdy...Buď musí člověk vědět, k čemu je na světě, anebo je všecko nesmysl a člověku je pak všecko jedno."
Správná dávka ruské melancholie a zádumčivosti, jakožto i neštěstí a trudomyslnosti. Čechov a jeho Tři sestry, šťastně nešťastné po svém.