Třetí poločas
Ray Kluun
Stijn a Carmen jsou moderní, zdraví a bohatí manželé, mají roční holčičku a oba vlastní prosperující firmu. Užívají si plnými doušky života v Amsterodamu, dokud u Carmen není diagnostikována rakovina. Ze dne na den se jejich život změní z jednoho nekončícího večírku v cestu po doktorech a nemocnicích. Zatímco Carmen prochází chemoterapiemi a ozařováním, hédonista Stijn se vrhá do amsterodamského nočního života a do náruče žen. Román popisuje bez patosu a falešného sentimentu smrtelnou a nevyléčitelnou nemoc, která zasáhla mladý manželský pár v rozkvětu života jako blesk z čistého nebe. Autor vypráví svůj příběh přímočaře, bez příkras, nic neskrývá. Přitom však tyto tragické okamžiky líčí se svérázným černým humorem. Deprimující situace v nemocnici střídají trýznivé momenty průběhu nemoci a těžce zkoušené síly vztahu obou mladých lidí. Je to tedy zároveň óda na lásku.... celý text
Literatura světová Romány Rodina
Vydáno: 2010 , JotaOriginální název:
Komt een vrouw bij de dokter , 2003
více info...
Přidat komentář
Knížka byla opravdu moc smutná :-( i já měla vztek na Stijna, na to jak se choval, na jeho hnusnou zálibu a to jak ubližoval manželce. Taky jsem nechápala Carmen, proč mu to vše tolerovala, ale jak už tu je někde psáno. Kdo můžeme vědět, jak bychom se v takové situaci zachovali my? Konec je popsán tak do detailu, až mě mrazilo. Čím vším si musí projít rodina těžce nemocného člověka. V kom tato knížka nevyvolá žádný emoce, není člověk. Na druhej díl asi chvilku počkám a dám si chvilku oraz.
Myslím, že bych těžko hledala knihu, kde by autor tak pravdivě, naturalisticky popsal, čím procházejí partneři, když jeden z nich těžce onemocní. Upřímná, nemilosrdná, šokující i dojemná zpověď člověka, který nic nepřibarvuje a neskrývá a který často hrubě a sarkasticky popisuje své vyrovnávání se se skutečností. Je to úžasná kniha, silný příběh a klobouk dolů před Carmen a Stijnem. Pro ty, kteří odsuzují chování Stijnena, má neznámý autor jeden citát:
Dřív, než mě budeš pomlouvat a soudit můj život : Obuj si moje boty a projdi moji cestu, projdi moji minulost, pociť moje slzy, zažij moji bolest, projdi roky, které jsem prošel já, zakopni na každém kameni, na kterém jsem zakopl já !
Za každým vstaň a jdi dál, tak jako já ! A až … potom … můžeš soudit moje chování a tvrdit, že znáš mě a … můj život …
Vždy je smutné rozloučit se s milovaným člověkem. A ještě smutnější, když odchází máma od malého dítěte. Bohužel se to stává.
Knihu jsem přečetla jako vzpomínku na svou přítelkyni z dětství, která prohrála boj se stejnou diagnozou a kterou jsem vyprovodila na cestě poslední.
"Typickou známkou lítosti je to že přichází znovu a znovu
příliš pozdě a nikdy včas".
Ačkoliv vypravěči bych nejradši dala facku, kniha byla neskutečně silná a jak píší mnozí ostatní, ještě hodněkrát po přečtení jsem si na ní vzpomněla, i po letech.
Kdyby to nebyla knížka podle skutečné události, napsala bych, že je krásná. Teď můžu napsat akorát KRUTÁ realita. Kniha na mě velmi zapůsobila a myslím si, že většinu těch, co ji přečtou donutí k zamyšlení a přehodnocení priorit.
Není co dodat.Super kniha, i kdyz drsná a smutná.....ze života.Asi ještě 2 měsíce po přečtení jsem na ni myslela a dost často si na ni vzpomenu i teď.Jen tak ji nevyzenete z hlavy.
Nádherná knížka, která ale není pro každého. Patří mezi moje nejoblíbenější, když jsem jí dočetla,nemohla jsem jí hodně dlouho dostat z hlavy.Není jen strašně smutná, jak by se mohlo zdát, ale některé situace jsou podány s humorem.Oceňuji nejvyšším počtem hvězd.
Nejlepší a nejpravdivější kniha o rakovině, kterou jsem kdy četla. Jak píší ostatní, nevyrovnali se jí ani Hvězdy nám nepřály ani Něž jsem Tě poznala. Protože...takovéhle to opravdu je...
...tak tohle bylo něco. Moc hezky psané, i když z děje mrazí. Oceňuji nejvíce hvězdičkami.
Co ke knize napsat, když je tak emotivní a jedinečná. Nejdřív budu kritizovat, protože styl psaní mi úplně nesedl. Moc si nepotrpím na velké popisy všech detailů a hlavně hrdina Stin mi byl nesympatický a vypravování jeho osobou mi přišlo jako vychloubání se. Takový deník don Giovanna a hroznýho machra, protože stále popisoval večírky a náhodný sex. Ovšem jeho postava je vývojová a poněkud rozporuplná, takže abych mu nekřivdila, ve druhé části knihy vystupuje jako milující bytost, která utírá manželce zadek a je s ní do poslední minuty. Jakoby to jeho chování byla jen maska a obrana před krutou realitou. Myslím, že přemýšlivý čtenář se dovtípí jak kniha dopadne velmi rychle, ale stejně bude chtít číst dál. I kdyby člověku nesedl styl psaní, tak je to svědectví o eutanázii a za mě naturalisticky a čistě popsané až do poslední minuty.
Ćítala som najskôr Time Out a potom Třetí poločas....a bola to, nechtiac, dobrá voľba.
Ľadová smršť - to je to, čo sa mnou prehnalo pri čítaní knihy od večera do rána....
Uf Uf Uf...tvrdý a syrový pohled na skutečnost, kterou nám jiní autoři tu citovaní - Green či Moyesová podávají v ochranné mlze. Naprosto beru autorův přístup k dané situaci. Ničím mně neurážel, snad jen možná překvapil. Nemyslím si, že je na místě soudit někoho, komu umírá jeho druhá polovina a který potřebuje vypadnout od každodenního koloběhu chemoterapií, blití, vynášení hoven atd. Nejsilnější místo pro mně? Nebyla to ta, kdy trávil čas se ženou, kdy se o ní staral a loučil se s ní ale ta chvíle, kdy se loučila se svou dcerou...pak už jen slzy slzy a slzy...
Tahle kniha je napsána stylem s kterým jsem se ještě nesetkala.Přečíst ji do konce vyžaduje velkou psychickou odolnost,zvlášť pokud jste daný námět řešili v reálném životě Vy sami.Závěr mně naprosto odrovnal,asi 2h po dočtení jsem jen seděla a přemýšlela.
Nechci nic a nikoho odsuzovat. Je možné, že bych se chovala v kůži Stijna stejně, ale nelíbilo se mi jeho chování, zejména ty nevěry a divoký noční život v době, kdy měl vážně nemocnou manželku. Chápu, že toho bylo na něj moc, ale fakt mi byl tímto nesympatický.
Naopak sympatie si u mně získal tím, že s Carmen chodil na chemoterapie a v posledních dnech jejího života o ní pečoval - tady jsem si řekla: to bych asi nedala...
Jako celek se mi kniha líbila...ale...
Docela mi vadily popisky osob, klubů atd., v rámečcích - rušivý element.
Dlouho jsem přemýšlela, co o této knize napsat. Existuje určitě zástup knih s podobnou tématikou, mám však dojem, že Třetí poločas se svým způsobem hodně vymyká. Předně sledujeme autentické vyprávění muže, manžela, podnikatele - s trochu (velmi jemně řečeno) nestandardním životním stylem. Večírky, nevěry, převrácené hodnoty, brutálně upřímné komentáře a myšlenky, bez špetky přetvářky... A do toho přichází nemoc. Celou dobu jsem si říkala: jak se může takto chovat? Jak může myslet jenom na sebe? Až někdy hodně za polovinou knihy jsem si řekla: A kdo jsem já, že můžu soudit? Kdo ví, jak bych se zachovala já... (určitě jinak, ale viz první otázka :) Závěr knihy byl emotivní, Stijn šel do sebe a odráželo se to ve vyprávění znatelně. Kniha stojí za čtení, protože je velice svižná, děj se doslova valí dopředu, je bohatý na postavy, dialogy, humor - no zkrátka tak trochu jiné rakovinové čtení...
Krásná kniha! Konečně něco, co popisuje pocity partnera. A ať chcete nebo ne ... každý to vnímá jako křivdu, většina lidí chce utéct. Copak vy by jste se neptali proč, kdyby jste byli bohatí, krásní, zabezpečení a najednou Vám vtrhla do života rakovina? Přijali by jste jí jen tak ?
Co se týče hlavního tématu - rakoviny - velmi dobře zpracovaná, dojemná a silná kniha.
Zde ale pozitiva končí. Hlavní hrdina je nesympatický a nemá tušení co vlastně chce. Jde z extrému do extrému, chvíli je perfektním manželem, o pár okamžiků později se již chová jako sebestřední idiot a nenapravitelný sukničkář.
Kniha je ale skvěle napsaná, je to hodně silný příběh, který chytne za srdce.
Štítky knihy
partnerské vztahy nemoci rakovina, nádory nizozemská literatura rodina manželství psychologické romány
Strašně moc jsem brečela.. Bože vždyť já vše beru s nadhledem, ale tohle mě tak emočně sejmulo, že nedokážu hodnotit, nedokážu napsat nic víc, než to, že smrt milovaného člověka měřím nevyčíslitelnou bolestí.