Tady je ráj: svědectví o životě v Severní Koreji
Hjok Kang
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240685/mid_tady-je-raj-svedectvi-o-zivote-v-se-ncI-240685.jpg
4
127
41
Otřesné svědectví o životě v komunistickém ráji, kde se naprosto zhroutila ekonomika a obyvatelé umírají hladem (při hladomoru v letech 1993–1994 zahynuly podle odhadu dva miliony lidí). Autor vypráví o unifikovaném bydlení, škole s krutými tresty, funkcionářském kastovnictví. Děsivé jsou jeho vzpomínky na hladomor, kdy se každý staral jen sám o sebe a mrtví zůstávali ležet celé hodiny na ulicích bez povšimnutí. Lidé vařili polévku ze stromové kůry, chytali krysy, docházelo dokonce ke kanibalismu. V roce 1988 se Hjokovi rodiče rozhodli uprchnout do Číny. Působivé svědectví o nelidském režimu.... celý text
Biografie a memoáry
Vydáno: 2015 , Ikar (ČR)Originální název:
Ici, c'est le paradis! , 2004
více info...
Přidat komentář
Čtyřmi hvězdičkami nehodnotím literární podobu knihy, ale ojedinělost a hodnotu tématu. Severní Korea je v dnešní době často skloňovanou zemí. Lidé se obávají toho, jak může dojít tamní politika ohrozit svět. O tom, jak se tam žije obyčejným lidem a co to v praxi znamená kult osobnosti pro tamní obyvatele, se ale příliš nehovoří. Je až neuvěřitelné, že tato výpověď popisuje konec 20. století a dobu, kdy země nebyla ve válce. I bez zjevného nepřítele dokázala Korea téměř zničit sama sebe.
Nelze dávat 5 hvězd kvůli tématu. Hjok Kang nejde ve vyprávění vůbec do hloubky, bohužel to na mě působilo až vymyšleně, což doufám, že nebylo. Jeho otec se často zachoval hodně nemoudře na to, v jakém to žili režimu. Celkově mi kniha nedala moc novým informací. Oceňuji houževnatost všech lidí co zde měli to neštěstí se narodit, ale kniha je podle mne spíše vhodná pro mladší, které by tento lehký styl psaní mohl oslovit a zároveň se dozvědět první informace o tom, jak to asi probíhá v KLDR.
Neuvěřitelný příběh je strašné, že se toto děje ve 21. století. Po dočtení jsem měla slzy v očích.
Tento závažný spis mne se vší naléhavostí upomněl, že zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Napadlo mě, že v souvislosti s KLDR vlastně dost dobře nerozumím pojmu "režim", a sám bych to nazval obskurní kuriozitou, či absurdistánem - bohužel v tom nejpádněji negativním smyslu. Zdá se, že KLDR je jedním obrovským koncentračním táborem, kde není jasný rozdíl mezi "svobodnými občany" a čísly v lágrech. Dále jsem si uvědomil, že moje dosavadní existence, jakkoli razantně poznamenaná propagandou tu z východu, tu ze západu, nepředstavuje ani zdaleka situaci, kdy bych jako "občan" narozený v KLDR neměl žádnou šanci klást jakýkoliv odpor totálnímu vymytí mozku, a nemůže být žádných pochybností, že bych spontánně projevoval vřelou lásku k Velkému i Drahému Vůdci, špicloval, udával, podlézal, podplácel, kritizoval...., protože to je norma, tak se věci mají. Od té doby, co jsem to dočetl, mi pozoruhodně často běhá mráz po zádech. Zejména to pozoruju když se hlouběji zamyslím nad budoucností nejen lidí této podivné a těžce zkoušené země, ale lidí jako takových. Bude svrchovaně zajímavé pozorovat co přinese budoucnost. Osobně ale nejsem naladěný optimisticky. Již od prvních stránek knihy mi bylo jasné, že pro mě je to pětihvězdičková záležitost.
:-( No, asi takto. Kdybych se v příštím životě měla náhodou narodit v Severní Koreji, ať se radši nenarodím vůbec.
Neuvěřitelné svědectví o životě ve světě, který si zdr nedokážeme ani představit. Doporučuji přečíst.
Když jsem četla Slzy mé duše, tak jsem měla měla horší pocit, protože Kim Hkon-hi popisovala vztahy v rodině, kde nemůže věřit ani matka dítěti nebo dítě matce. Hjok Kang má naštěstí normální rodiče, kteří se nedali úplně zblbnout a věřili, že někde se dá žít lépe. Měl dokonce kamarády, kterým se mohl svěřit. Alespoň v této oblasti není čtení tak smutné.
Komunismus v nejryzejší podobě. Vyprávěno očima chlapce, který vzpomíná na život a na útěk ze Severní Korei. Místy se tomu až nechce věřit. Je to síla, když si uvědomím, že tak lidé žijí v dnešní době, v tomto čase a nemají ponětí, jaký život je za hranicemi. Kult Kima dokonale ovládl celou zemi, učí lidi už od školy na sebe donášet (povinná týdenní udání), jakýkoli individualismus je tvrdě potírán. Všechno je na příděl, režim diktuje totálně celý život (co budete jíst, oblékat, ne/studovat, pracovat, i sňatky jsou na povolení, nemůžete si vybrat ani barvu na stěnu v domě). Lidská bytost v podstatě nemá žádnou cenu. No, nedá se to popsat, kam až může tento zrůdný režim dospět. Pasáže o hladomoru jsou pro otrlé. Ale síla je i to, že útěkem to nekončí. Ani v Jižní Koreji to pak emigranti nemají lehké, Jihokorejci jimi až pohrdají, asimilace selhává a nejlíp si vedou ti, kteří dokáží svůj původ zatajit. Takže pro mě to vlastně nemá ani tak dobrý konec,přestože Hjokova rodina žije podstatně lépe. Zanechalo to ve mě takový závan smutku. Každopádně doporučuji k přečtení, dost nechutně to rozšíří obzory.
Úžasná knížka, kterou přečtěte jedním dechem a přiblížíte se k atmosféře a k hrůzám ze Severní Koreji, kterou si mnozí nedokáží ani představit. Je až neskutečný, co všechno je možné, jak je možný lidem vymývat mozky už od dětství a totálně je izolovat od ostatního světa. Jen tahle kniha potvrzuje, že nic není nemožné z toho špatného, ale i z toho dobrého konce.
To máte jako se všemi těmi knihami z koncentračních táborů. Když už se tu nepředstavitelnou hrůzu někomu podařilo přežít a měl vůli o tom cokoliv sepsat, byla síla jeho sdělení tak ohromná, že šla všechna ostatní kritéria stranou. Podobně je tomu i se svědectvími ze Severní Koreje, jednoho velikého koncentráku, jehož osazenstvu vtloukli do hlav, že vnější svět je ještě nešťastnější, bídnější a nebezpečnější místo než jejich domovina a že mezi nimi a konečnou zkázou stojí pouze Kim. Ten či onen. Já jsem se tématu Severní Koreje dlouho úspěšně vyhýbala, takže toto bylo mé první osmělení a musím říct, že popisovaná realita zdaleka předčí moje nejhorší představy. Kangovo vyprávění je psané prostým jazykem, popisuje vše, co viděl během dospívání, dětskýma očima, je výborně strukturované a čtenář si postupně udělá přehled o všech základních aspektech každodenního života Severokorejců. Já se s tím, co jsem se dočetla, nedokážu pořád ještě nijak vypořádat.
Neuvřitelné, že se něco takového děje v dnešní době! Narozdíl od knihy Útěk z Tábora 14 je tato kniha pásno z pohledu dítěte, které v Severní Korei žilo v "normální rodině". Zhltla jsem prakticky jedním dechem. Rozhodně doporučuji.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Pro náš svět plný všeho, nač si vzpomeneme, naprosto neskutečný příběh. Člověk začne víc přemýšlet a vážit si věcí, které jsou pro nás zcela normální, avšak v Severní Korei nedosažitelné.
Ani nevím, co dodat. Je to nepochopitelné. A nejhorší na tom je, že tahle hrůza je vlastně život jednoho z těch šťastnějších severokorejců, co se na jejich poměry měl celkem dobře. Krutý paradox.
Po dočtení jsem měla ještě dlouho po té neuvěřitelný příběh v hlavě a pořád jsem na něho musela myslet. Jde o výpověď chlapce o životě v Severní Koreji v době hladomoru. Normální člověk si nedokáže představit co vše se tam muselo odehrávat a jak hrozně museli trpět. Ale jde o skvěle napsaný příběh, který vás chytne a zároveň vás nepustí. Přečtené jsem to měla za dá se říct jeden den.
Doporučuji přečíst, příběh je psaný jednoduchou formou, nic náročného.
"Tady je ráj" jsem četl chvilku po "Obyčejné životy v Severní Koreji" a dobové zařazení mi připadá podobné, čímž myslím příběhy které se odehráli v průběhu hladomoru v 90. letech kdy se zhroutil systém přídělů jídla a Korejci se museli spolehnout jen sami na sebe. Nejzajímavější částí pro mě zůstává útěk a asimilace v Jižní Korei kde Severokorejec musí tajit svůj původ aby nevyvolával zažité předsudky.
Po přečtení této knihy nabývám dojmu, že člověk, který o této problematice neví zhola nic, by tento příběh mohl dost dobře považovat za smyšlený thriller. Je neskutečné, že taková zvěrstva mohou někomu projít i v dnešní době. Kniha se četla jedním dechem a přinesla mi obrovskou pokoru před lidmi, kteří v Severní Korei stále žijí. Člověk si pak začne vážit věcí, které jsou pro nás tak obyčejné.
Neuvěřitelné svědectví o bídě v Severní Korei. Zajímalo by mě, jak ještě dlouho bude trvat, než se zbídačení a zničení obyvatelé pokusí o nějakou změnu. Ale vlastně proč by měli, že? Když všude jinde na světě je bída a všude řádí války, zatímco oni si za zvuku národních a propagandistických písní žíjí tak skvěle.
Při četbě mě úplně mrazilo v zádech. Můj mozek se s tím ještě nějak nedokázal srovnat. Vůbec si nedovedu představit, jak bych v takových podmínkách dokázala přežít alespoň 1 den. Vše bylo ještě navíc doplněno autorovými kresbami, ze kterých mi občas tuhla krev v žilách. Ale s každou stránkou jsem mu čím dál víc fandila, aby se jemu i rodině útěk zdařil a mohl začít znovu.
Štítky knihy
útěk Severní Korea vzpomínky osudy lidí pracovní tábory hladovění totalitní režimy podle skutečných událostí
Tady je ráj: svědectví o životě v Severní KorejiKniha Tady je ráj: svědectví o životě v Severní Koreji je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 169x |
| Čtenářské výzvě | 26x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 104x |
| Chystám se číst | 168x |
| Chci si koupit | 41x |
| dalších seznamech | 4x |
Moje první knižní seznámení se situací v Severní Koreji. Bylo mi někdy až špatně z toho, co se tam děje. Tohle rozhodně není poslední kniha na tohle téma, kterou hodlám číst.