Stužkonoska modrá
Petr Bezruč (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/5534/bmid_stuzkonoska-modra-8qP-5534.jpg
4
40
9
Bezruč má sbírku všech možných motýlů, na niž je velice pyšný. Dozví se však, že nejcennější motýl je stužkonoska modrá. Celý život ji hledá, ale nemůže ji najít. Popisuje celý svůj život, bídu Slezska, národnostní problémy, boje za svůj kraj. Můru najde až na konci svého života. Přívazek k: Lolo a druhové.
Přidat komentář
Samostatná báseň Petra Bezruče obohacená o nádherné kresby Maxe Švabinského (tedy to mé vydání z roku 1952). Čtení i s porozuměním tak na 20 minut.
Jsem šťastná, že mám toto vydání knihy ve své knihovně. Nádherné ilustrace Maxe Švabinského krásně doplňují verše, které rozhodně stojí za přečtení. Velmi vydařená kniha. Doporučuji.
Bezruč napsal Stužkonosku modrou v Brance v červenci 1930. V úvodní části převládá přírodní lyrika s motýlími motivy zachycená prostřednictvím lovce.
(...)
"A tu je krásný admirál,
jak rudou, tmavou barvou svítí!
(Však ten mne nové gatě stál,
na strom jsem za ním vylézal,
co za něho jsem dostal bití!)"
(...)
Ve druhé části pomocí autorského subjektu reflektuje dobu.
(...)
"surové ruce stihl jsem,
jak beskydský lid ve tváři bijí"
(...)
"vlast rozpůlenou viděl jsem,
ale ne zlou pravicí vraha,
než lhostejností, ústupem,
jak vládnoucí to umí Praha"
(...)
"dělníky viděl jsem bez roboty,
bez groše smutně cestou jdoucí,
stran vůdce, ministry, faloty,
z trojího žoldu bohatnoucí"
Vydání z roku 1952 zkrášlují ilustrace Maxe Švabinského.
Vlastním výtisk, který Bezruč poslal studentům jihlavského gymnázia s věnováním: "Čtenáři, zrak přichyl blízko/ a miluj to motýlisko." Součástí je i dopis, v němž píše: "Býval jsem více než šedesát let velkým turistou před Hospodinem. Prošel jsem jižní, střední i východní Moravou i Slezskem, ale na západ jsem se dostal nejdále do Okříšek."
...................................................................................................
Čtenářský výzva 2017 - 20. kniha, jejíž první věta je otázkou
"Byl jsem já jednou také mlád?
Ta otázka zní v duši tichá:
měl sto motýlů v sbírce snad,
to byla největší má pýcha."
Velmi jemná a dobře se čtoucí poezie. Přestože nejde o rozsáhlou sbírku , rozhodně zanechává v člověku dojem.
To by se mělo předkládat dnešnímu čtenáři místo Slezských písní. Ony měly sice větší soudobý význam, ale se Stužkonoskou modrou se nedají srovnat.
Jemná, skromná a přívětivá poezie. Dobře se čte, rádo se na ni vzpomíná.
Autorovy další knížky
| 1951 |  Slezské písně |
| 1988 |  Maryčka Magdonova |
| 1952 | Stužkonoska modrá |
| 1954 | Domove líbezný |
| 1961 | Labutinka |
Objevena v knihobudce, tedy vlastně knihokapličce stojící v malé vísce na konci světa, kde platí zásada, že poutník si vybranou knihu může odnést, ale už ji nesmí vrátit... Takových pokladů jako Stužkonoska modrá je tam na hromadách povícero, ale nechala jsem je pro ostatní poutníky. Útlá knížka z volně ložených listů, vydaná v roce 1952, mě zaujala především překrásnými ilustracemi Maxe Švabinského, ale ráda jsem si přečetla i básně Petra Betruče, od těch, kde vzpomíná na dětství, až po ty vážnější, reflektující dobu. A poněvadž ji už nesmím vrátit, dostane se jí čestného místečka v mé knihovně... :-)