Stalker
Arkadij Strugackij , Boris Strugackij
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56416/mid_stalker-1vC-56416.jpg
4
1485
1485
Dnes již klasický román bratří Strugackých nás zavádí do Pásma - tajemné oblasti u městečka Harmondu, kde se dá objevit mnoho podivných, ale někdy smrtelně nebezpečných úkazů, předmětů a anomálií. V Pásmu se dá rychle zbohatnout, ale ještě rychleji zemřít... Přesto se noc co noc stalkeři odvažují dál a dál. Cena je ovšem vysoká. A zaplatit musí všichni. Někde v samotném srdci Pásma je však možná skryta naděje... (slovensky)... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1987 , SmenaOriginální název:
Пикник на обочине (Piknik na obočině) , 1972
více info...
Přidat komentář
Stará, ale dobrá sci-fi. Nebo fantasy? Kdoví. Zkrátka pro ctitele těchto žánrů nepominutelná.
Velmi dobrá sci-fi s prvky westernu, pohádky i detektivky – je důkazem toho, že braty Strugacké čtou i milovníci literatury „velké, skutečné, seriozní“, kteří jinak čtení tohoto žánru považují za ztrátu času. Snad někdy uvidím film, který podle této knihy vznikl.
Štítky knihy
naděje zfilmováno ruská literatura mimozemšťané totalitní režimy anomálie sci-fi postapokalyptické romány
Kniha, ke které mě přivedla neméně úžasná filmová adaptace Andreje Tarkovského. O to víc je zvláštní, že obojí má společné jen ten název. Bratři Strugačtí se víceméně zaměřili na zvláštnosti samotné Zóny (popřípadě Pásma), která dala prostor jejich představivosti, zaměřili se na setkání s jinou civilizací. Bohužel si už pamatuji víceméně jen některé obrazy. Ale až si knihu opět přečtu, určitě zde informace doplním. Oproti tomu Tarkovskij v podstatě udělal symbolické filozofické dílo, plné hledání, hloubání a ač Zóna hraje roli velmi zásadní, není zde tím, o co ve filmu jde. Navíc podle mě vyvrátil i téměř veškeré sci-fi prvky a Zónu udělal spíše jako oblast jaderné katastrofy, kde se dějí podivné věci. Obě média mají ovšem své nezaměnitelné (a nejen ruské) kouzlo.
"Ve Stalkerovi jsem se snažil přenést těžiště problémů vnějších na problémy vnitřní, na věci spojené s věrností člověka sobě samému, svému duchovnímu ideálu. Zajímal mě problém víry jako problém sounáležitosti osobnosti s lidským ideálem. Domnívám se, že člověk se ocitl v bezvýchodné situaci, jelikož zatoužil všechny své problémy řešit fyzicky."
(Andrej Tarkovskij)