Snídaně u Tiffanyho
Truman Capote
https://www.databazeknih.cz/img/books/91_/91289/snidane-u-tiffanyho-91289.peg
4
1435
1435
Novela o nesplněném a tragicky končícím snu lehké dívky, která má za sebou neradostné dětství, touží po spořádaném životě a k dosažení tohoto snu, reprezentovaného nábytkovým zařízením z obchodního domu Tiffany, používá své osobní přitažlivosti a slabůstek starších bohatších pánů. Novela byla přeložena do mnoha jazyků a byla též zfilmována.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1994 , ArgoOriginální název:
Breakfast at Tiffany's , 1958
více info...
Přidat komentář
Notoricky známá klasika zamilovaného souseda k dívce lehčích mravů Holly, zasazená do ulic a činžáku poválečného New Yorku. Novela o americkém snu, kdy po těžkém dětství Holly touží žít dle svého naplněný život. Krátké dílko, ze kterého se dle mého dalo vytěžit mnohem více. Film jsem zatím neviděla, možná to někdy napravím.
Pohodový příběh do deštivého počasí. Divoká a jednoduchá Holly a zamilovaný soused... Mám koupené nové vydání a má nádherný přebal. Chystám se i na film v originálním znění.
"To se tedy pletete. Malá je komediantka. Ale částečně máte i pravdu. Není komediantka – hraje komedii doopravdy. Bere vážně všechny ty nesmysly, co jim věří."
Není to kniha pro každého, ale já ji zbožňuju!
První jsem viděla film, pak jsem se dostala k textu metodou "zmínka o knize v jiné knize", a tak jsem si řekla, že rozšiřovat četbu klasiků není špatná věc. Podle filmu jsem si představovala silnější knihu, ale právě ta nahuštěnost charakteristik a celková nejednoznačnost pointy představoval onen zvláštní půvab a přetrvávající otázku, kdo je slečna cestovatelka a jaký smysl mělo, pokud vůbec, že se promítala s takovou lehkostí a nezávazností do života ostatních?
,,Hodný? Já bych spíš řekla poctivý. Ne ve smyslu zákona - já bych vyloupila hrob, mrtvému bych ukradla měďáčky z očí, kdybych si představovala, že mi to přispěje k zábavě třeba na den - ale poctivý sám k sobě. Jenom nebýt zbabělá, falešná, citový podvodník, děvka: radši bych měla rakovinu než nepoctivé srdce."
Kratučký príbeh o láske, zamilovaný chlap do mierne strelenej (skôr naivnej) kočky, ktorá sama nevie, čo chce. Myslím, že som videla aj filmové spracovanie, uvedomila som si to až vtedy, keď vyhodila kocúra..... :-) asi na konci knihy.
Je to o lásce, jak jinak. Mladý muž na startu kariéry bydlí tam, co krásná mladá žena. Ona je tajemná a nespoutaná a nevyzpytatelná a zvláštní a on jí miluje. Ona se mu přibližuje a uniká, až mu unikne docela, což je dobrá zpráva spíše pro něj, než pro ní, ale on to nejspíš neocení nikdy, protože tak už to s láskou prostě je.
Něco jako deník v době válečných let mladého muže, který se zamiluje do tajemné ženy, jež sdílí dům ve kterém bydlí
Přiznávám, nepochopila jsem myšlenku. I přesto mě bavilo, jak hlavní hrdina knihu vyprávěl. Možná by mě i víc zajímal jeho příběh než ten Holly. Byl sympatičtější, reálnější.
Kultovní kniha, bezesporu dobře napsaná, ideální na líné odpoledně s dobrým vínem v ušáku. Holly je tak ztřeštěná, že ji člověk musí mít rád, a celkem chápe, že s její něžnou krásou a charismatem chce lepší život, nicméně mně dost naštvala, když svého kocoura vyhodila z auta. Jsem ráda za šťastný konec - pro vypravěče a pro kocoura, který našel harmonický domov a jistě má jméno, protože už někomu patří.
Klidně se přiznám, ale nepodařilo se mi vůbec začíst.
Nebyl to úplně můj šálek kávy. Ani filmovému zpracování s krásnou Audrey jsem nepřišla na chuť.
Krásně napsaná kniha, skvěle natočený film, stejnojmenná píseň s působivým videoklipem. Doporučit lze vše.
Bez mučení přiznávám, že jsem příběh (jak v knižním, tak i ve filmovém zpracování) nepochopila (a to už jsem četla i viděla ledasco). Respektive na těch několika desítkách stran jsem se nezačetla natolik, abych dokázala luštit mezi řádky a vyluštit jakoukoliv pointu, která by byla jakkoliv objevná či alespoň inspirativní (to, že každý z nás občas hledá své místo na slunci, není snad nic nového).
Objevuje se tu množství více či méně bizarních postaviček, slečna (nebo snad paní?) Holly na mě působí nejen naivně, ale také značně nepříjemně, a hlavní hrdina snad ani hlavou myslet nemůže, jinak by Holly za její výroky a chování poslal do patřičných míst už při jejich prvním setkání (stejně jako převážná většina mužského osazenstva a sousedů).
Nicméně T. Capote je mistrem svého řemesla, což se v této novele odráží po stránce literární i stylistické.
Měla jsem možnost vidět nedávno film.Audrey Hepburn je okouzlující.Knihu jsem si taktéž užila.
Díky ponuré atmosféře jsem se od začátku připravovala na spíše smutný konec, očekávala jsem nějakou tragédii. Holly mi bylo od začátku líto. Neustále hledala domov, místo, kde by konečně našla klid a spokojený život.
Krasny pribeh i kdyz konec, ktery je ve filmu je dle meho lepsi. Audrey tu roli sehrala presne dle predlohy a myslim,ze nikdo by se na ni nehodil lepe.
Štítky knihy
New York zfilmováno 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) novely
Autorovy další knížky
| 2006 |  Chladnokrevně |
| 2019 |  Snídaně u Tiffanyho |
| 1965 | Luční harfa |
| 2001 | Jiné hlasy, jiné pokoje |
| 1992 | Ručně vyřezávané rakvičky |
„Každý se rád nad někým vytahuje. Ale bývá zvykem nejdřív podat důkaz, že mu ta výsada náleží.“
Holly Golightlyová není ve světě literatury výjimečná. Není první ani poslední postava, kterou krutost a chudoba její bezútěšné minulosti přivede k přesvědčení, že život ve své plnosti je dar nad její síly a zvolí si cestu, ve které nemusí rozlišovat dobré a zlé, správné a špatné, hodnotné a bezcenné. Ale osud jí účet nakonec vystaví – ono obecně tohle Carpe diem je často žitím na dluh a ani Holly se nepodaří přehlušit tichý hlas své citlivosti bujarým rachotem společenského života. Potlačit lidskost v sobě prostě není možné, ne trvale, ne bez následků.
Ještě mě napadlo: to, jak se stavíme k Holly, vlastně říká docela dost o nás, čtenářích. Přejeme jí, aby ji její strategie vyšla, aby nad životem vyzrála a zůstala ve svém sebeklamném umrtvení napořád? Nebo doufáme v její prozření prostřednictvím tvrdého nárazu do reality? Nebo naopak setkáním s něčím silným a krásným? Nebo máme pocit, že si zaslouží, aby za své chování zaplatila a dostala za vyučenou?
Když jsem četl Snídani jako mladík, Fred mě neskutečně vytáčel (taky to bylo skoro to jediné, co jsem si z celé novely pamatoval :-). Dnes už jsem trochu shovívavější, ale stejně bych ho jako přítele nechtěl ani za nic. Ví, že Holly její způsob života neprospívá, ale dokud se hřeje v její přízni, nic proti tomu nenamítá. Nesnaží se v životě Holly působit ve prospěch jejího dobra, ale pouze se snaží urvat si jí co nejvíc pro sebe. Jediné, co ho zajímá, je jeho vlastní význam v jejich očích a možnost trávit s ní co nejvíc času...
Ze svého prvního čtení Snídaně si také pamatuji, že jsem byl knihou zklamán po její literární stránce, přišla mi o dost méně zajímavá než jiná Capoteho díla. Ten pocit mám stále (stále mi to přijde takové nějaké vypravěčsky mdlé, nemůžu si pomoct), zdá se mi, že hlavní témata (která jsou sama o sobě zajímavá: úkryt v povrchnosti nebo sebe-potlačující se přátelský vztah) jsou jinde zpracována mnohem přesněji i působivěji – a to i u knih, které jsou výrazně méně známé a ceněné. To jsou prostě ty záhady uměleckých kánonů :-)