Skleněný pokoj
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25479/bmid_skleneny-pokoj-1s7-25479.png
4
2790
653
Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat, který zaujme od první věty. Na pozadí příběhu jejích majitelů zrcadlí tragédii celého českého národa. Vysoko na kopci nad Brnem ční zázračný dům. Postaven na míru židovsko-křesťanskému novomanželskému páru vyzařuje bohatství, sebevědomí, krásu a majestátnost. Avšak jen do chvíle, než do země vstoupí nacistické vojsko a manželé musí vilu i zemi opustit. Život vily se s odchodem jejích majitelů ale nezastaví. Přechází z jedněch rukou do druhých, z českých do nacistických, pak do sovětských až se opět vrátí do majetku československého státu. Krystalická dokonalost skleněného pokoje přitom zasahuje nesmírnou gravitací každého, kdo se dostane do jeho blízkosti. Jenom málo knih z poslední doby dokázalo očima cizince (podobně jako Gottland Poláka Maria Szczygiela) postřehnout československou realitu druhé poloviny 20. století tak brilantně jako Skleněný pokoj Simona Mawera. Román je o to cennější, že byl v létě 2009 nominován na nejprestižnější knižní cenu anglicky mluvícího světa The Man Booker Prize.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2009 , Kniha ZlínOriginální název:
The Glass Room , 2009
více info...
Přidat komentář
Ikdyž nejsem žádný historik a tahle kniha byla zcela mimo můj žánr knih, četla se mi jednoduše, rozšířila moje obzory dějin a jak zde bylo již zmíněno, je těžké jí "tolik" nevěřit.
Doporučuji číst v originále, protože autorovo hraní s českými a německými slovy prostě nemůže mít v českém překladu ten samý efekt. Der Glassraum, der Glasstraum - němčinu moc nemusím, ale tohle je vymyšleno geniálně.
Velmi hezky napsaná kniha, místy jsem se sice musela hlídat, abych jí tolik "nevěřila", protože autentická biografie to skutečně není, i když osobně si myslím, že pravdy je tam dost, ne vždy však příjemné (tedy ze strany aktérů autorizovatelné).
Nicméně jí to neubírá nic na čtivosti a brněnské reálie jsem si skutečně vychutnávala.
Po přečtení knihy jsem byla zklamaná ,protože jsem od ní očekávala úplně něco jiného - a to skutečný osud rodiny,která ve vile Tugendhat žila .
Četla jsem na doporučení kamarádky. Byl to pro mě velký zážitek. Spolu se Zlodějkou knih hodnotím jako nejlevší knihy, které jsem v poslední době četla a které mě zasáhly a musím o nich pořád přemýšlet.
Cituji z obalu knížky: ,,Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat, který zaujme od první věty. "
Pod tuhle větu se můžu s čistým svědomím podepsat a ještě bych dodala: ,,a nepustí až do věty poslední". Opravdu nádherné čtení. Jsem nadšená a vřele doporučuji.
V průběhu čtení jsem se ocitla v době Liesel Landauer, seděla jsem s ní na terase a pila kávu. Žila s její rodinou.
Příběh mě naprosto pohltil. Včetně závěru, který mě dojal k slzám.
Pokud se někdy ocitnu v Brně, návštěvu vily určitě nevynechám. Při čtení jsem několikrát vilou alespoň virtuálně procházela. Což cítím jako velmi pozitivní doplnění čtení.
Poutavý příběh, u kterého se nejen zastavíte, ale zjistíte i pár dalších souvislostí, které se k vile Tugendhat pojí. Bavila mě postava Hany a taky se mi líbil závěr knihy. Nemám žádná proti.
Kniha se mi líbila. Našla jsem si na netu stránky vily a koukla na virtuální prohlídku. To bylo moc fajn propojení s knihou. Najednou to bylo vše bližší, reálnější.
Příběh je napsaný pěkně, čtivě .. místy mi přišel ale příliš syrový, chlapský, neobroušený, hrubý.
Začátek knihy se mi moc nelíbil, ale pak se příběh rozjel a ja nestíhala otáčet stránky :) Kniha se mi opravdu moc líbila, hned si jdu o vile Tugendhat zjistit víc informací a určitě se tam objednáme na prohlídku. Na druhou stranu mě příběh naplnil obecným smutkem nad tím, co se dělo před válkou/za války (to platí i o válkách následujících, ne jen o druhé světové). Když se to člověk učí ve škole, nebo i kouká na zprávy z míst, kde se bojuje v současnosti, je to smutné, ale tak to nějak sklouzne po povrchu. Jakmile si ale představím konkrétní příběh lidí s konkrétními jmény a sleduji díky knize jejich osud, a osud lidí, se kterými je válka rozdělila, zasáhne mě to mnohem víc...
Skleněný pokoj je úžasné dílo. Sama jsem byla překvapena z čtivosti a toho, jak mě téma vily Tugendhat zaujalo. Vřele doporučuji!
Jinak a velmi působivě napsaná kniha,jemné nastínění historie Českého státu,architektury a to vše propletené s osudy lidí.Půlka čtenářů sice píše jak se jim líbily osudy lidí kteří ve vile žili....ale hned na začátku knihy autor uvádí ,že je vše až asi na jednu postavu fikce.Je hezké u této knihy snít a představovat si že to tak možná někdy bylo......že i my svými životy píšeme příběhy .
Čte se krásně, děj plyne lehce, až mi semtam připadalo, že klouže jen tak po povrchu. Možná jsem očekávala něco, co mi vyrazí dech (doba, ve které se příběh odehrává, k podobným očekáváním svádí), ale vlastně mi to nebránilo uronit na konci slzu a napjatě číst, kam osud zavane jak všechny postavy příběhu, tak i hlavního hrdinu - vilu. Není to bomba, která by mě posadila, ale četlo se to hezky.
Kniha přečtená jedním dechem...prostě nešlo přestat.
Vilu Landauer / Tugendhat prostě musím vidět!
Fifty shades of Glass Room. Tak by se to mohlo jmenovat. Kniha inzerovana jako o vile není o vile. Ve skutečnosti je o milostném mnohouhelku mezi paní tovarnikovou, jeji přítelkyní lesbou, panem tovarnikem, jeho pritelkyni prostitutce z Vidne a o několika minoritnich postavách, jako jsou dětí a sluhove výše zmíněných. Je to 2. kniha, kterou jsem od Mawera četla, bohužel ani jedna z nich mě příliš nezaujala. Nechápu povrchnost lidí, kteří tuto červenoknihovnu zařadili do vyberu na Manbooker prize.
Krásná kniha o krásné stavbě a krásně smutných osudech lidí kolem ní. Určitě stojí za přečtení. I pár slz mi ukáplo. Knihu jsem si zamilovala.
Sice jsem čekala něco úplně jiného, ale nakonec mě kniha příjemně překvapila. Fakt je, že jsem doufala ve více reálií, ale fikce byla také zajímavá. Čtivé, na mě chvílemi trochu moc erotické, až nepřirozeně, ale jako celek příjemná kniha. Určitě doporučuji :)
Úžasná kniha. Poslední dvě strany se slzami v očích.
Silný příběh napůl židovské rodiny ve složité době protektorátu, okupace a únorového převratu, něco o emigraci.
Trochu cestopisné, trochu erotické.
Trvalo mi zhruba do třetiny, než jsem se začetl, ale poté mě kniha velmi bavila a posledních cca 80 stran jsem prostě musel dočíst.
Dávám 5 hvězd a doporučuji!
Štítky knihy
Brno architektura zfilmováno první republika, 1918-1938 vila Tugendhat Protektorát Čechy a Morava podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Tak jsem si nyní přečetla x komentářů ke knize a opět musím konstatovat, že vlastně i naše životy, hodnoceno i jen s malinkatým odstupem, jsou takovou zkreslenou realitou, tedy i to jak se díváme na knihu, kterou právě bereme do ruky a od které něco očekáváme, tak z ní vyvodíme každý něco jiného a to je prostě úžasné. Nejlepší je nic neočekávat! :-)))). Pak třeba přijde nadšení, jako přišlo u mě, měla jsem pocit, že žiju právě ve vile, že koukám z obřích skleněných oken na "Špilas", že se nechávám ozářit rudou barvou při relaxaci u onyxové stěny, cítila jsem ten kolorit naší mladé republiky a bylo to fajn, přečteno jedním dechem. Přestože celý děj je vlastně smutný, tak to nezanechávalo žádné sžíravé pocity, smutek, žádná negativa. (Poznámka: vzápětí nato jsem rozečetla knihu od K. Tučkové - Vyhnání G.Schnirch, což je ze stejné doby, taky z Brna a musela jsem to odložit, přestože si K. Tučkové vážím, je skvělá, tak v daný moment mi z té knihy bylo na nic). Dále oceňuji, že přestože autorem je cizinec, tak se mu se ctí podařilo zachytit atmosféru doby, i tu socialistickou.