Šibumi
Trevanian (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11532/bmid_sibumi-SZd-11532.jpg
4
145
145
Trevanianův román (Shibumi, 1979) nepřestal být od svého prvního vydání ve Spojených státech bestsellerem a stal se ve svém žánru klasickým a kultovním dílem. Nabízí čtenáři nejen vynikající literaturu, ale je to rovněž román, který skutečně může změnit váš život. Trevanian je pseudonym, za nímž se skrývá vysokoškolský profesor historie, což vysvětluje řadu popisovaných historických událostí a detailů, politických souvislostí a pohledů, filozofickou hloubku a zeměpisnou i časovou šířku záběru hodnou moderního renesančního umělce. Byla by škoda prozradit dopředu cokoli o příběhu či hlavním hrdinovi románu, jenž je tak perfektně vystavěný podle pravidel japonské hry go. Právě tato postava se v textu zjevuje postupně – pomalu i náhle, drasticky i zázračně, komicky i smutně. Čtenáři nezbývá, než aby spolu s hlavním hrdinou dosáhl onoho úžasného duchovního stavu nazývaného šibumi.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2006 , ArgoOriginální název:
Shibumi , 1979
více info...
Přidat komentář
Jako závitek v asijské restauraci, uvnitř spousta trefné a bodavé životní filozofie, zabalené v tenké povrchové vrstvě thrilleru. A já s tím zápasil dlouho, i když mi to chutnalo.
(říjen 2017 - leden 2018)
Hned na úvod bych se ohradila proti označení „špionážní román“. Jisté indicie by tu sice byly, ale to není to nejdůležitější. Hlavní hrdina je velmi silná osobnost. Potomek rodičů západního světa vychovaný světem východním. Je to člověk, který se snaží dovést sám sebe k dokonalosti, k šibumi. Nic nedostal zadarmo, všeho dosáhl jen svou vytrvalostí a pílí. Sledujete jeho cestu od zaťatého uzavřeného kluka k fascinujícímu muži, který vás nemůže neokouzlit, ačkoli pro západního člověka zároveň působí dost odtažitě. Je to román o střetu dvou naprosto odlišných kultur - americké a japonské. Přičemž ta americká z toho nevychází zrovna nejlépe.
„...šibumi je spíš porozumění než vědění [...] V chování je to skromnost bez ostýchavosti. [...] A v osobnosti člověka je to... Autorita bez nadřazenosti? Něco takového.“
„...Američané nejsou rasa. Nejsou dokonce ani kultura. Jsou kulturní guláš z odpadků a zbytků po evropské hostině. [...] rasa není nic, kultura je všechno. Rasou jsi běloch, ale kulturou jím nejsi.“
„Zdvořilost je spolehlivější než sentimentální vlastnosti jako soucit, dobročinnost a upřímnost; stejně jako fair play je důležitější než abstraktní spravedlnost. ‚Velké‘ ctnosti mají tendence se pod tlakem příhodně překrouceného výkladu hroutit. Ale slušné chování je slušné chování, a to je vůči bouři okolností zcela imunní.“
Skvělá knížka. I když je dost objemná, člověk ji nedokáže pustit z ruky, dokud ji nedočte. Na stojáka do tramvaje dost nepraktická, ale nedalo se nic jiného dělat než číst a číst a objevovat různé světy a různá prostředí, kde se kniha odehrává. Celá kniha se dobře četla, ovšem "jeskyňářská" část, ta mě přímo nadchla, četla jsem ji několikrát. Kvůli ní dávám plný počet hvězdiček.
Asi jsem čekal víc od špionážní knihy. Zvláštní. Někde jedním dechem někde celkem nuda. Čekal jsem i víc akce. Ale sepsané a přeložené perfektně.
Mimořádný zážitek. Oceňuju různé tempo vyprávění, neobyčejně vtipnou postavu Le Cagota, postřehy srovnávající východní a západní kulturu a hodně ostré poznámky na adresu Američanů, z nichž mnohé bohužel pasují i na nás.
Nesedl mi nepřehledný úvod knihy s až kabaretně jednajícími postavami, nevěrohodné jednání MS a CIA a Helova čísla.
----------------------------
"Nikolajovi ani tak nevadila jejich otravná představa rovnosti, jako spíš jejich kulturní pomatenost. Američané jako by si pletli životní standardy s kvalitou života, rovné příležitosti s institucionalizovanou průměrností, odvahu se statečností, mužství s mužností, volnost se svobodou, mnohomluvnost s výmluvností, zábavu s potěšením – zkrátka měli všechny mylné představy lidí, kteří se domnívají, že spravedlnost znamená rovnost pro všechny, a ne jen rovnost pro sobě rovné."
"Trhla sebou a odtáhla se od něj. Vida, pomyslel si. Skromná žena. Nejspíš panna. Tím lépe. Panenství je pro Araby důležité, neboť se – a dobře vědí proč – bojí srovnání."
"Le Cagot: ’Nejspíš byste vůbec nepoznali, že nejsem rodilý Američan, co? Tedy čistě z hlediska přízvuku myslím. Ale jakmile lidi spatří tu čistou pravdu v mých očích a zaslechnou hudbu mých myšlenek, všechno je prozrazeno. Poznají, že Američan být nemůžu.’"
Prostě wow! :) kniha, která změnila můj život..
Jsou tam sice opravdu velmi náročné pasáže, ale proč ne? :) Stojí za to, je překlenout.. Parádní kousek, perfektně vystavěný, všechna čest..
Šibumi se četlo dobře, líbila se mi zejména ta část z Helova dětství. Ale upřímně, očekávání jsem měl větší. Když to porovnám třeba s nedávno přečtenou Ikonou či Boží pěstí od Forsytha, není to prostě až tak dobré.
Mimořádná kniha, kterou však nelze považovat za thriller nebo špionážní román. Ne že by se akce či tajných složek nedostávalo, ale těžiště díla je rozhodně někde jinde: skvělé srovnání kultur západních a východních, z kterého jednoznačně vychází lépe ta východní. Hlavní hrdina se narodil Rusce a Němci v kosmopolitní Číně, nicméně jeho výchova a vzdělání se odehrávala především v Japonsku, kde zakořenil a rozhodl se jít cestou k "šibumi" - obtížně popsatelnému postoji a vnímání podpovrchové krásy a jednoduchosti. Jeho dospělý život věnovaný práci nájemného zabijáka není v knize nijak podstatný, pomsta a ztráta "mystického vytržení" kvůli nenávisti k Američanům a Rusům za konkrétní zločin vůči jeho japonskému učiteli jej prostě na tuto cestu předurčila. Akční pomsta bude teprve ke konci jeho života dokonána, byť za značnou cenu, ale to lze celkem předvídat. Nicméně těžiště je v mistrném vystižení prvků (většinou negativních až zavrženíhodných) jednotlivých kultur: zejména má autor spadeno na naivní Američany (honáci krav), konzervativní Brity, mazané Rusy a ...Araby (pasáci koz). Pozitivně se staví samozřejmě k silné japonské kultuře, ale také k izolované, specifické (a malé) baskické. V díle si přijdou proto na své milovníci japonského myšlení (a umění milování), hry go, Baskicka, Basků a baskičtiny, ale neméně také speleologie (celá jedna část knihy je zasvěcena objevování obrovského jeskynního komplexu na hranici baskických provincií Španělska a Francie). Nečte se snadno, děj neubíhá vždy tím "správným" směrem a stejným tempem, čtenář se musí zamýšlet a vychutnávat si hry s jazyky a trefná přirovnání a teprve v závěru může uspokojeně vydechnout.
V moři různých thrillerů a špinonážních románů tento určitě vyčnívá. Čtivost a napětí, to je normální, zápletka, taky dobrá, ale co ho činí nadstandardním jsou hlavní charaktery, které jsou mimořádné. Pro mě to byla čtenářská pochoutka a vychutnával jsem si každou větu.
Na druhou stranu musím říci, že díky Šibumi jsem se vrhnul i na další knihy tohoto autora a byl jsem zklamán. Šibumi je skvělý, ale je prostě jen jeden
Veľmi dobre napísaný psychologický román so skvelými postavami a silným politicko-národnostným charakterom, ktorý aj napriek tomu, že je časovo orientovaný do 70. rokoch 20. storočia, je nadmieru aktuálny aj v dnešnej dobe. Odporúčam najmä prívržencom orientálnej filozofie a spôsobu života.
První kapitoly knihy jsem četl se smíšenými pocity, vzhledem k tomu co jsem o ni slyšel a očekával. Některé linie příběhu mně připadaly zbytečné a dokonce i nudné a už jsem se rozmýšlel zda knihu dočíst, naštěstí jsem tak neučinil a knihu jako celek hodnotím hodně vysoko. Je to psychologická hra především se čtenářem a duch knihy je jako partie go, proto máte po zahájení pocit, že se nic zajímavého neděje, dokud nezačne prosvítat strategie hráčů a veškeré části příběhu do sebe dokonale zapadají. Jak se blížil konec knihy dala se jen s velkým sebeovládáním odložit. Příběh také doplňuje inteligentní humor, ale některé popisované postupy tajných služeb se mi nezdají jako realné. Jsem zvědavý v jakém duchu se bude odehrávat nepřímé pokračování Satori.
Děj knihy je určitě zajímavý, nicméně příliš nerozumím tomu, proč by měl být "kultovní". Zajímavý ještě neznamená realisticky, většina situací v knize je velmi nepravděpodobná. Přijde mi, že autor věnoval příliš prostoru popisu psychického stavu Nikolaje Hela a jeho japonskému přístupu k životu a boji, než aby lépe promyslel a detailněji zpracoval tu "akční" část.
Začátek mne sice vylekal a už jsem si říkal, že plůjde o vyhozenné peníze ale nakonec se to slibně rozjelo a je jen škoda, že konec byl takový do ztracena.
Co bych chtěla napsat, přesně napsal Vnimat krasu, nechci tedy něco opakovat :) Od začátku života je Nikko prostě jiný - jde jen o to jak se s tím vypořádá a jak využije svoji "multikulturnost".
Z mého pohledu nejlepší špionážní román, který byl dosud napsán. Strhující hlavní linie i vedlejší linky, originální hlavní hrdina, tempo a vtip, díky němuž je mnohostránkové Šibumi románem na skutečně jen pár odpolední. Trevanianova nejlepší kniha a jedno z nejvýraznějších děl druhé poloviny dvacátého století. Přečtěte. A povinně!
Štítky knihy
thrillery špionáž špionážní zápletka špionážní romány
Šibumi
Miluji Nikolaje :-) Asi nejsem schopná knihu ohodnotit několika málo slovy, ale každopádně ji můžu v klidu doporučit. Román jak má být. Kniha se mi líbila po všech stránkách. Zvlášť bych však vypíchla předválečný život v Asii.