Severní vody
Ian McGuire
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/343075/bmid_severni-vody-GMv-343075.jpeg
4
182
182
Devatenácté století a velrybářská loď plující do Arktidy s vrahem na palubě v drsném a velmi originálním příběhu. Vojenský lékař Patrick Sumner měl za to, že v Indii během obléhání Dillí viděl, jak hluboko může člověk klesnout. Doufal, že na lodi Dobrovolník najde načas klid, ale s harpunářem Draxem na palubě je to téměř vyloučeno. Hrůzný nález v nákladovém prostoru přiměje Sumnera k akci. Závěrečný střet mezi oběma muži se odehraje uprostřed mrazivé a temné arktické zimy. Vyvstává osudová otázka: kdo přežije do jara? Temný, inteligentní román, který se žene vpřed nezadržitelným spádem a přináší mimořádný příběh o lidské podstatě v těch nejextrémnějších podmínkách.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Historické romány
Vydáno: 2017 , HostOriginální název:
The North Water , 2016
více info...
Přidat komentář
Vše bylo řečeno v komentářích ostatních uživatelů, je to kniha opravdu syrová, takřka hmatatelně krutá, smradlavá, nechutná. Takže ačkoliv plně uznávám, že tak nějak to asi doopravdy bylo, četl jsem ji vedle tohoto objektivního uznání i s jistým subjektivním odporem. Ano, je to velmi dobrý příběh, ale opravdu nevím, jestli bych ho chtěl číst znovu. 90%
Severní vody Iana McGuirea jsou strhujícím příběhem, který v sobě míchá klasický dobrodružný román s jeho současnou realisticky pojatou podobou. Zároveň se v něm vine téměř detektivní linka spojená s určitou filozofickou hloubkou. Všechny tyto linky se vzájemně prolínají a vytváří komplexní příběh, který ve svém tempu ani na jedinou chvíli neustává.
Severní vody jsou za opravdu dlouhou dobu novou knihou, která mě strhla a přečetla jsem ji skoro na jeden zátah. Její napětí je až filmové a místy mi atmosférou připomínala Revenanta. Je brilantně napsaná a čtenáře strhne atmosférou i svým působivým jazykem. Tohle je rozhodně jeden z nejlepších historických románů, co jsem četla a ráda se k němu budu vracet.
Napínavé putování studenými severními vodami, kde lidský život nemá zas až tak velkou cenu. Celkem naturalistický popis lovu medvědů, velryb a tuleňů. Především lov velryb tedy nebyla žádná procházka růžovým sadem. Všudepřítomná špína, násilí a alkoholu dodává pocit bezvýchodnosti lidského osudu. Pro mne zajímavá byla retrospektiva do bojů v Dillí. Trošku mne zklamal závěr, který jsem takto nečekal, ale úplně mi do celkové nálady knihy nesednul. Tím ale nechci napsat, že byl špatný:).
Dobrý den.
Tato knížka je o verlybářích v 19. století - všichni rádi lejou, kaděj do kalhot, smrdí močůvkou a sem tam uloví verlybu. Tudíž mi kniha dost připomínala chlapy od nás z vesnice, ti taky smrdí močůvkou a sem tam na diskotéce v Blížkovicích uloví nějakou verlybu.
Jelikož se kniha odehrávala v 19. století, tak místo diskotéky chlapi vyráží do severních vod. Zde bych vytkl knize její název, protože jsem si během čtení asi tisíckrát začal prozpěvovat Severní vody jsou krutý, počítej lásko má s tím. Ale zpět ke knize. Na moři samozřejmě o verlyby až tak moc nejde, protože jeden z posádky je tak trochu Michael Jackson a dřív než bys řekl švec, tak tu máme mrtvolu. A pak už to jde z kopce tak rychle, že jednoho ani nenapadne, že na moři nejsou kopce.
Brutální, syrová, extrémně grafická a naturalistická svině je tahle knížka, to vám teda řeknu. Za mě velká spokojenost, až jsem byl sám překvapen. 9/10
Mám velmi rád spisovatelé Cormaca McCarthyho a tohle je stejného stylu a kvality.
Skvěle napsaný příběh, který neohromí originalitou, ale právě stylem jakým je vyprávěn.
Dokonale zobrazuje a popisuje dannou dobu bez příkrasů a do toho zlehka vkládá uvěřitelný příběh.Velká spisovatelská zručnost...
Doufejme, že to pochopí i u chystané filmové adaptace...
Kniha smrdutá jako nemytý rozkrok velrybáře a krutá jako hladový lední medvěd... Ian McGuire napsal příběh o boji s nemilosrdnou přírodou i nelidským barbarstvím, z níž téměř hmatatelně sálá atmosféra špinavých přístavů, zaplivaných přístavních putyk, tukem umaštěných palub velrybářských lodí a mrazivých ledovcových polí. Nebojí se přitom vulgarismů ani až nepříjemně naturalistických scén a vykresluje příběh tak trochu tajuplného mladého irského doktora Sumnera, který se vydá na velrybářskou výpravu na lodi Dobrovolník pod velením kapitána Brownleeho a ve společnosti živočišného surovce, harpunáře Draxe. Ne, opravdu to není romantické dobrodružné čtení, ale velice syrový příběh, který mě ovšem od první stránky vtáhl do děje a nepustil až do dočtení posledního řádku. Vynikající.
Za poslední dobu jeden z opravdu vydařených románů - thrillerů. Pozitivně hodnotím zejména vhodné zasazení do prostředí - velrybářské lodi a drsné severské přírody. Jediné, co mě trochu zklamalo, byla hlavní postava doktora, která mi přišla trochu nedotažená. Nevzbudila ve mně žádné větší emoce - ani pozitivní, ani negativní. Přišla mi prostě taková trochu nemastná neslaná. Oproti tomu postava vraha byla, myslím, vykreslena perfektně. Co mi ještě trochu vadilo, bylo na můj vkus asi až přílišné používání vulgarismů - chápu, že v prostředí společenské spodiny, ve kterém se kniha odehrává, se tak asi běžně mluvilo, ale úplně mi to do knihy nesedlo. Bylo toho možná až zbytečně moc. To je ale jen můj osobní názor. Jinak knihu hodnotím velmi pozitivně a ráda si od autora přečtu něco dalšího.
Velmi “smradlavý” atmosférický text, který čtenáře přenese do špinavého a oplzlého přístavního města, na drsnou velrybářskou loď směřující k Arktidě a na ještě drsnější sever s jeho krutou i ohromující přírodou. Dobrodružný román “pro chlapy” (lov medvědů, boj o přežití v zimě, …), který se líbí i ženám. Psychologicky prokreslený a zajímavý hlavní hrdina. Skvěle napsané napínavé čtivo!
Je to dobře napsaná kniha, ve které čtenář najde prvky rukopisu Jacka Londona, ale i z Melvillovy Bílé velryby (Moby Dicka). Tohle spisovateli McGuirimu nemám za zlé, neboť je rozhodně lepší příběh vystavět na skutečných vzpomínkách těchto skvělých autoru, než vymýšlet ,,úžasné blbosti,, kterých je v dnešních dobrodružných a sci-fi knihách jak naseto.
Bezcharakterních lidí jako harpunář Henry Drax je mezi námi stále hodně a je vždy těžké s nimi a vedle nich žít. Mnozí z nás jsou životem vláčeni podobně jako vojenský lékař Patrick Sumner, který čtenáře provází v hlavní dějové linii teto knihy. Je to zajímavé čtení spíše pro chlapy, kteří ,,důležité pičoviny,, neřeší. Těm tuto knihu také doporučuji.
Tohle byla asi nejdrsnější knížka, kterou jsem četl. Na rozdíl od Nabarveného ptáčete tady nepůsobily naturalistické scény jako kalkul na efekt, ale byly zcela přirozenou, nerušící složkou nesmírně napínavého vyprávění. Jestli to takto na velrybářských výpravách fakt vypadalo (jako že asi jo), tak jsem celkem rád, že jsem se neúčastnil...
Hodně drsné, místy brutálně naturalistické, přesto lovy velryb, medvědů a tuleňů nebyly tím nejhorším zobrazeným. Zase to byli hlavně lidé, kdo mi způsobili doslova nevolnost: kniha je o střetu dobra se zlem, ale toho dobra bylo pomálu a to zlo mělo nejrůznější odstíny, od černočerné po světlounce šedou.
Ano, v podstatě to byl dobrodružný příběh, celkem kompaktní a útlý (ve srovnání třeba s Terrorem), který ale představuje skoro filosofické dílo, ovšem bez poučení, bez rady k následování (ale jistě ne nadarmo si někde uprostřed hlavní hrdina vzpomíná na slavný Kantův výrok - a ano, už v roce 1869 ho vojenský felčar mohl znát!). Na konci jsem si byla jistá, jak to skončí, ale autor mě z jistoty vyvedl.
Dobrodružný román, ve kterém děj ubíhá vpřed a autor se s ničím moc nepáře. Postavy jsou stroze načrtnuté, ale přesto víte, kdo je co zač a dokážete si je představit, tedy až na tu hlavní. Charakter Doktora Sumnera pro mě byla zahalená mlhou a tak i zůstala. Příběh se skládá z epizod a Sumner mi přišel nekonzistentní. Navíc mi chyběla sevřenější zápletka. Popis přírody a boje s ní byl skvělý a nutil číst dál. Knihu ale určitě k přečtení doporučuji, na nic podobného jsem dlouho nenarazila.
Závěr roku 2017 je bohatý na skvělé knihy a román Severní vody k nim určitě patří.
Příběh Patricka Sumnera jemuž zrovna nevyšla kariéra doktora v armádě a z nedostatku příležitostí a nabídek se nechá naverbovat na velrybářskou loď jménem Dobrovolník, je čtivá, drsná a krutá záležitost. Už po prvních stránkách a seznámení s harpunářem Henry Draxem, bude každému jasné, že tentokrát si doktor vybral ještě hůř. Skvěle popsaná atmosféra na lodi v extrémních podmínkách Arktidy i doby, kdy ze špinavých přístavů vyrážela jedna velrybářská loď za druhou a lidský život příliš neznamenal.
Mistrný mix dobrodružného románu a thrilleru alá Cormac Mccarthy. Hned od začátku vás totiž strhne proud vyprávění, které ani na chvíli nepoleví a žene Dobrovolníka a Sumnera vstříc nevyhnutelnému konci. Syrové popisy střídají pasáže popisující drsný život vydědenců a námořníků. Ač má kniha skoro tři sta stran, nezaznamenal jsem snad jediné hluché místo, nebo část, která by byla samoúčelná a neměla vztah k celkovému vyznění románu. Snad by se dalo říct, že výsledek možná působí trochu vykalkulovaně, ale poslední kapitola mě utvrdila v tom, že dobrodružný příběh je vlastně druhotný; jde tu o něco zcela jiného, a to je právě ten zprvu nenápadný ale postupem času stále mohutnější spodní proud pod samotným příběhem, který je těžištěm tohoto skvostného románu. A právě to z něj činí moderní klasiku (ke které stojí za to se vracet), a tedy víc než jen další dobrodružný thriller z rádoby exotického prostředí.
Srovnání s Melvillem a Conradem není od věci; v Conradově případě pak s novelou Srdce temnoty. Navíc se do pochmurného podzimního počasí tahle kniha skvěle hodí. Ocenil bych také velmi dobrou obálku a celkově kvalitní a velmi vhodné grafické zpracování. Jasná podzimní románová událost roku. Doporučuji.
Po druhém čtení zůstávám na plném počtu. Určitě se ke knize budu vracet.
Štítky knihy
mořeplavba 19. století anglická literatura Eskymáci, Inuité velrybářství zfilmováno – TV seriál
Severní vody
Během čtení jsem si vzpomněl na Simmonsův 'Terror' a došlo mi, že jsem tu knihu možná neměl prodávat, protože byla tak o třídu lepší, než tohle. Příběh od počátku prosycený pachy a pyžmem harpunáře Draxe, pro kterýho je zabíjet stejně snadný jako dejchat (a jeho kompletní absence jakékoliv morálky, pragmatismus, narcisismus mě až bavily, stejně jako Bukowski: -Vy pracujete na poště jedenáct let a neznáte normu? -Přesně tak). Zejména v první půli je kniha neuvěřitelně čtivá, v druhé vás žene kupředu vyloženě jen rozuzlení. Drsností jsem šokován nebyl, dokonce ani Drax není tak záporný, jak ho kdekdo líčil, je to jen amorální hovado. A kniha je od počátku, jak už jsem řekl, prosycená pachy, ty pak kontrastují s mrazem, chladem, který je naopak postrádá. Přišlo mi, že začátek je psaný jistěji, má barvu, a jak kniha pokračuje, tuhle jistotu a barvu ztrácí, stejně jako Sumner ztrácí sám sebe a víru v hodnoty (ono bejt odříznutej od svýho fetu, vhozenej do kruté zimy a průjmu reality, to udělá svoje). ____ McGuire je řemeslník, je očividný, že má načteno a že jakožto člověk, který ostatní učí o tom, jak škrábat na papír (do laptopu), asi logicky nemůže selhat. Ale znáte ten typ lidí, co prostě dělají všechno správně, ale prostě nefungujou? Tak nějak jsem se po jeho psaní cítil. Jako kdybych si to užíval proti své vůli. Jako kdyby mě ojela ženská, která se mi vůbec nelíbí a nic s ní nechci mít a já se udělal a potom sedím na posteli s protáhlou hubou a vyděšeným výrazem. Jako kdybych mu nemohl nic vytknout, protože to přece vše dělal správně. Nejspíš za to může vědomí, že autor sice píše drsně o drsnejch věcech, ale sám je tak drsnej, že je ani nezažil. Začátek je dobrej, jenže po zbytek knihy se situace sice ději a stanou, ale jsou popsané rychle, nezaujatě, jakoby o ničem. Někdo může říct minimalisticky, mccarthyovsky, úplní pitomci až asketicky, ale přitom z úvodní kapitoly je patrný, že ten zaujatější, barvitější styl který jde cítit hlavně z úvodní kapitoly, autorovi zkrátka sedí víc. ____ Vše, co je v knize, jsem v určité obdobě viděl, ve filmech, četl v knihách. Nenašel jsem žádný další rozměr. Je to solidní práce, pokud člověka tématicky zajímá (vděčné téma: jak moc smrdí velrybářům rozkrok a proč se snažit o záchrannou misi ze zamrzlé pustiny, když můžeme sedět a hrát karty - vzpomínám si na všechny příběhy o sebepřekonání a zdolávání velikých dálek, nebo dlouhého časového úseku, o síle ducha, tohle je definitivně reálnější ztvárnění), jenže ne taková bomba, syrová a upřímná nicméně je... a toho si cením.