Krev pro divoženku
Kristýna Sněgoňová
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/523001/bmid_krev-pro-divozenku-650bd2956cc0d.jpg
4
103
26
Rusalka (Sněgoňová) série
< 2. díl
Rusalky, žínky, meluzíny, divoženky, magicky nadané bytosti žijící na okraji moderní společnosti a stále si strážící svá tajemství před lidmi. Jenže s lidmi se to má tak, že tajemství nesnášejí a chtějí zjistit i to, co by pro ně možná bylo lepší nevědět. Eliška Blažková slouží prvním rokem na malém slezském oddělení Centrály speciálních činností a její snahou je právě jedno tajemství odhalit. Jak to, že dokázala sama zabít divoženku? Kde se v ní taková síla vzala? A jak to změní křehké soužití lidí a víl? Vítejte ve špinavém světě víl, krve, staré magie, světě, který z Kristýny Sněgoňové udělal takřka přes noc hvězdu české fantastiky. Krev pro divoženku je příběh z univerza, které poprvé otevřel přelomový román Krev pro rusalku.... celý text
Přidat komentář
Je to malinko jiné, než Krev pro rusalku - čtivost je stejná, ale namísto boje hlavního hrdiny se sebou samým se soustředíme na prožívání hlavní hrdinky. Pospolitost je ještě o malinko uvěřitelnější, napětí mrazivější a postavy prokreslenější.
Co naopak zůstalo je autorčina fenomenální schopnost pracovat se všemi smysly. V zasněženém lese díky ní vnímáme, co hlavní hrdinka slyší, vůni tlejícího listí i mráz zakusující se do kůže. Autorka čtenáři nevysvětluje. Ona ho vtahuje do děje.
Jsem nadšený! Jednička byla skvělá. Dvojka je ale o fous nebo o dva lepší!
První díl se mi líbil více. Ale i zde si to našlo cestu a nakonec musím říct že to bylo super. První třetina knihy se táhla naštěstí, pak už to nabralo ten správný spád.
V komentáři na "Krev pro rusalku" jsem napsal, že je to lehce nadprůměrné čtení v rámci žánru urban fantasy a noir.
U knihy "Krev pro divoženku" musím napsat, že je to těžce nadprůměrné čtení.
Prostě parádní, strhující četba,pro kterou nemohu najít slova chvály.
Téma jako soužití lidí s nepřizpůsobivými nadpřirozenými bytostmi a vnitřní boje v organizaci na to dohlížející, které vedou ke katastrofě, není sice originální,ale autorka ho zpracovala a odvyprávěla naprosto excelentně.
A bonusem pro mě bylo, že se příběh odehrává v regionu "razovitem".
:)
Deset hvězd za mě.
Volné pokračování Krve pro rusalku je parádní urban fantasy! Ačkoliv i zde je jednou z postav Dominik Stolbenko, kterého si pamatujeme z Krve pro rusalku, hlavní hrdinkou je Eliška Blažková, mladičká absolventka Akademie a jako speciál se dostává rovnou do akce. Její střetnutí s divoženkou odstartuje sérii událostí, jež jí změní život, pohled na svět, na lidi, na víly a hlavně na sebe sama. Ocitneme se na severu Moravy, jsme na stopě hnutí víl, které ovšem nejsou těmi křehkými bytostmi z pohádek a k jejich základním potravinám patří krev. Už z prvního románu víme, že se víly dokážou přeměnit a vzít na sebe podobu jiného člověka. Zde je tato schopnost dokonale využita, úplně to vidím jako stěžejní scénu nějakého filmu! Moc se mi líbí, jak civilně jsou vykresleny charaktery lidských postav, jak nic není černobílé a předem dané. Ostatně není víla jako víla. Prostředí je dokonale popsáno, mrazivá krajina v období vánočních svátků, pachy a chutě a vůbec... Rozhodně bych nepohrdla dalším pokračováním - k vílám patří nejen rusalky a divoženky, ale také meluzíny... :-)
"Ranní ticho bylo tak hluboké, že skoro vydávalo vlastní zvuky. Pole se ztrácela v mlze a v dálce za nimi se temnala masa lesa. Po tom, co se stalo na Františku, jsem si poprvé uvědomila, co jsou ta přirozená útočiště víl, o kterých v noci mluvila Jana."
Kristýna Sněgoňová ví, že nevstoupíš dvakrát do stejné Svitávky. Proto je její druhý román ze světa v němž jsou rusalky na okraji společnosti mnohem osobnější než byla Krev. To však neznamená že by nebyl drsný, temný a nedotýkal se citlivých témat současné společnosti. Přitom autorka ještě více otevírá svět Pospolitosti, v němž je těžké žít rusalkám i lidem. Není to hezký pohled, připomíná spíš rozkuchaný hrudník divoženky, která leží na řezníkově pitevním stole. Eliška Blažková je mi bližší než Stolbenko. Ženská hrdinka nesemletá životem přináší jiný úhel pohledu. Je to bodobné, jako vidět Fargo, v němž Marge Gurdenson přes všechnu krev a cynismus jímiž příběh přetéká nabízí jistou naději, tu Stolbenko v Krvi pro rusalku nepřinesl, ta byla spíš jako Tahle země není pro starý. Za mě je Krev pro divoženku o rusalčí vlas lepší než Krev pro rusalku.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Město v oblacích |
| 2018 | Krev pro rusalku |
| 2020 | Amanda |
| 2021 | Šprti & frajeři |
| 2021 | Země v troskách |
Tohle byla jednoduše nádhera! Lze zde vidět výrazný řemeslnný posun od první krve pro rusalku a myslím to v tom nejlepším slova smyslu. Skvěle vykreslený vnitřní svět hlavní hrdinky, mladinké naivní Elišky Blažkové, boj s jejími vlastními očekáváními, sny a ideály v kontrastu s tím, jak ji vidí okolí.
Ačkoliv je Eliška sympatičtější postavou než životem semletý Stolbenko, mě osobně se zdála kombinace její naivity a zarputilosti ve vztahu k vílám ještě nebezpečnější než ta Stolbenkova z předchozího dílu.
Budu jen tleskat, protože autorce se podařilo vystavět naprosto uvěřitelný fikční svět, který doplnila o věrohodné postavy a vykreslila v něm všechny důležité detaily a charakteristiky jak postav, tak i prostředí jak Centrály, tak celé Pospolitosti. Co se děje týče, byl o malinko krvavější a drsnější než díl předchozí, což však příjemně vyvažovaly mnohdy až poetické popisy krajiny, které ze čtení dělaly takřka mnohosmyslový zážitek.
Bože, neskutečně se těším na další knihu!