Román pro ženy
Michal Viewegh
Slavný román Michala Viewegha, který autor napsal speciálně pro ženy. Jeho hlavní hrdinka, dvaadvacetiletá Laura, je redaktorkou populárního dámského týdeníku. Vyrovnaná žena, která se sympatickou upřímností bilancuje svůj dosavadní milostný život. Středobodem jejího vyprávění je charismatický Oliver, který je s jejím životem spjatý víc, než si v počátku vůbec dokázala představit. Samozřejmě nechybí obvyklý vieweghovský humor, nejrůznější groteskní situace – a dokonce ani happy end!... celý text
Přidat komentář
Vtipná kniha s mnoha postřehy ze života. Zkrátka nahlédnutí do života žen a místy i do života mužů.
Vtipné, výstižné, moderní čtení o ženách nejen pro ženy. Místy mi bylo stydno při pomyšlení, že tohle napsal chlap. Kniha lepší než film.
Katolická "agitace", aby lidi přišli do kostela - mlácení do bronzu. Mám za to, že jsem po přečtení dokonce Michalovi Viewghovi napsala, že mě fakt pobavil... Jeho zas pobavil můj mail. Můj vztah ke zvonům je totiž velmi srdečný (srdeční?)
Mám z toho rozporuplné pocity. Hlavní hrdinka mi vůbec nepřirostla k srdci, občas jsem jí měla spíš plné zuby a ani styl psaní mi není moc blízký. Nejspíš se nestanu Vieweghovou fanynkou.
Čtivá a lehká četba, ale nejsem si jistá, že bych po téhle knize v budoucnu znovu sáhla. Musím přiznat, že místy mne Laura pěkně štvala.
Jak to moc často nedělám, souhlasím s Gagarinem o něco níž. Pod tohle bych se podepsala i já:)
Lehce humorné, lehce ironické, lehce přezíravé, skvěle odvyprávěné, humorně podané, vtipně napsané. Odhodlala jsem se jít i na film a měla jsem pocit, že sleduju někoho ze své rodiny. Jsme podváděni, podvádíme a je to fakt hořkosladce smutné.
Ať už to napsal Viewegh, nebo sám život, za tohle si u mne zaslouží čistou pětku a nic méně. Ten příběh začal v metru a ještě dneska se tlemím, protože tohle jde vymyslet jen jednou. A vymyslel to mistr pera.
Takže Laura to má za pár a plně rozumím tomu, proč randí se staršími chapy!
Těžko se mi čte a hodnotí kniha, kterou jsem viděl skvěle převedenou na filmové plátno.Při jejím čtení jsem měl takový lehký pocit deja vu.I když je kniha maličko odlišná, ale opravdu jen v maličkostech, tak ji určitě mohu doporučit všem, kdo mají rádi její filmovou podobu.
Kniha mě bavila, četla se lehce a byla docela humorná. "Podvádíme, a jsme podváděni", tak bych shrnula celou knihu.
Nemůžu se zbavit dojmu, že kritizováním údajné spisovatelské impotence M. Viewegha si jeho odpůrci musí jenom neustále dokazovat, že na to nemají. Viewegh je mistr místa a času, kompaktnosti děje. Není tam jedniné písmenko zbytečné nebo navíc. Témata jsou to banální, ale proč by neměla být, když v jeho podání znamená banální zábavné. Navíc ten humor (ironii&sarkasmus) postav prostě žeru. Je to dobré a překvapivě vůbec to nestárne.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2002 | Báječná léta pod psa |
2006 | Účastníci zájezdu |
2010 | Biomanželka |
1994 | Výchova dívek v Čechách |
2007 | Andělé všedního dne |
Říkal jsem si, že fenomén Viewegh konečně stojí za prozkoumání a coby muž začal jsem od Románu pro ženy. Roku 2005 jsem zhlédl film podle knihy a ten mi značně zkreslil četbu - např. v Oliverovi jsem stále viděl Marka Vašuta, v mamince Simonu Stašovou (na plátně přesvědčivě nesnesitelnou). Nic naplat, Viewegh psát umí a spisovatelské řemeslo se zřetelem ke čtenáři ovládá mistrně. Sarkasmus a ostrý humor dokážou tnout a jsou výbušným palivem pro postup děje. Laura Oliverovi zdatně odsekává. Naopak jiné její promluvy jsou značně předvídatelné a nutily mě chytat se za hlavu. A jsem přesvědčen, že některé ženy by Olivera utloukly na místě kabelkami značka neznačka (anebo autora, který jej stvořil). Lepší bylo padat smíchy pod stůl. To se i několikrát povedlo (Mluvit o výskytu dokonalého chlapa je jako šířit poplašnou zprávu). Probírají se překvapivě vztahy, vztahy a jenom vztahy. Dojde i na mudrování, teorie o nevěře apod. Ve výsledku dostáváme slovy Olivera bravurně sepsané "Bravo pro čtyřicetileté" - i s povinným happy-endem. Jedna věc by mě zajímala: v románu se Viewegh pokusil vlézt do kůže ženské hrdinky, do jaké míry se mu to povedlo? Z mého pohledu důvěryhodně, ale dostaly čtenářky od "svého" románu, co chtěly? Knihu jsem přečetl během pěti dnů a času u knihy nelituji, příště asi zkusím Román pro muže a zkontroluji, jak Viewegh pro změnu rozumí mužské duši.