Řeka v temnotě
Masadži Išikawa
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/430897/bmid_reka-v-temnote-TnR-430897.jpg
5
146
146
Přeloženo z anglického překladu (River in darkness) japonského originálu. Masadži Išikawa, po otci Korejec, po matce Japonec, strávil celý svůj život s pocitem, že nemá vlast. Když mu bylo třináct, celá rodina byla repatriována z Japonska do KLDR. Otce zlákaly sliby o řadě pracovních příležitostí, bezplatném vzdělání a lepším společenském postavení. Otevřeně líčí svou bouřlivou výchovu v dětství, třicet šest brutálních let strávených v totalitním režimu Severní Koreje, útěk, při němž málem přišel o život, a nakonec problémy, s nimiž se musel vypořádat po návratu do Japonska. Řeka v temnotě není jen šokujícím popisem života v zemi ovládané diktátorským režimem, vypovídá také o nezlomné vůli člověka po důstojném a smysluplném životě.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2020 , Kniha ZlínOriginální název:
北朝鮮大脱出 地獄からの生還 (Kitačósen dai daššucu džigoku kara no seikan) , 2000
více info...
Přidat komentář
Ač knížka malá jak velikostí, tak rozsahem, přesto obří svým námětem a obsahem. Autobiografická knížka popisující život jednoho korejsko-japonského muže nejdříve v Japonsku, pak v KLDR a pak opět v Japonsku. Autor bez příkras popisuje své dětství, dospělost i pozdní věk, na jeden život toho zažil nesmírně moc a přináší svůj pohled na život především v KLDR, poukazuje na utrpení, chudobu a nemístné zacházení, které je tam na běžném pořádku. Člověk má stále pocit, že je to snad myšleno a psáno v hluboké minulosti, ale bohužel to tak není, je to nedávná minulost a stále i současnost, smutné a bolestné. K přečtení rozhodně doporučuji.
Četla jsem už pár knih s KLDR tématikou, takže když jsem do této knihy šla, věděla jsem, co mě asi tak čeká. Musím ale říct, že jakkoliv dobré byly knihy, které jsem na toto téma četla, žádná z nich se nerovnala Řece v temnotě. Většinu času mi bylo úzko a jak hlavní hrdina blížil v popisování utrpení v letech nového milénia, naprosto mě to šokovalo. Myslela sem si, že ty největší hrůzy už má sever dávno za sebou. Skvěle napsané a myslím si, že by si takovou knihu měl přečíst vážně každý, aby věděl, jak se my v Evropě a demokracii vlastně máme.
No wow! Když jsem tento ,skoro až sešítek se mi chce říct, držela v ruce poprvé, tak jsem si říkala ajaj, to je hodně krátké... Ale chyba lávky! Tohle byla senzace! U čtení jsem měla zatajený dech, nevěřila vlastním očím a nemohla přestat číst, byť jsem zároveň musela každou větu rozdýchávat... Řeka v temnotě mě přiměla přemýšlet a dumat nad tím, jak lidé žijí na druhé straně planety... Troufám si říct, že knihu by měl přečíst každý, je krátká a rozhodně stojí za to!
Vyprávění, kterému až chvilkami nebudete chtít věřit. Silný příběh bez šťastného konce.
Životní příběh samotného autora. Je ze smíšené rodiny – matka Japonka, otec Korejec. Když mu bylo 13 let, otec rozhodl, že se z Japonska přestěhují do Severní Koreje, která jim slibovala ráj na zemi. Bohužel se nic takového nekonalo a jejich život byl pro nás nepředstavitelný.
Tato kniha je otevřenou výpovědí o tom, jak to v Severní Koreji chodí. Je neskutečné a nepředstavitelné, že v takovém světě můžou lidé žít. Já pro to nemám ani slov. A navíc přímo Masadžiho rodina opravdu měla v životě smůlu a k tomu, kde žili, je postihovala jedna hrůza za druhou.
Nečekejte žádnou vysokou literaturu, kniha je podána tak, jako když Vám ji vypráví Váš známý, ale rozhodně Vám kniha otevře oči, co se děje ještě v dnešní době ve světě a jak mnozí lidé žijí.
Moc se mi v knize líbilo porovnání chudoby v Japonsku a v Severní Koreji. A právě to, že mohla rodina srovnávat. To porovnání Severokorejcům chybí, neboť nikdy nepoznali nic jiného.
Rozhodně zase kniha, kterou doporučuji všem, aby si rozšířili obzory, jak to chodí jinde ve světě.
Šokující a děsivá výpověď o utrpení. Bohužel ani po záchraně tyto lidé nemají štěstí a utrpení pokračuje...
Moc smutná kniha.
Jedna z několika málo knih, které jsou nejblíže pravdě o životě obyčejných lidí v KLDR. Nic nepřikrášluje, nedramatizuje, nezastírá. Syrový, holý, existenciální život, který se ale stává smutným teprve v okamžiku, kdy se člověk zastaví a zamyslí.
Nejvíc mě dostala scéna, kdy mezitím již dávno dospělý "navrátilec" ve své nově nabyté vlasti vzpomíná, jak si v tom zlém Japonsku coby malý klučina v létě lehnul venku do vany s vodou, co tam bývala nachystaná od jeho japonské babičky, a mohl si dovolit prostě nic nedělat, jen ležet a dívat se do nebe a pozorovat mraky, což je v jeho nové vlasti proveditelné asi jako výlet na Měsíc...
Dozvěděl jsem se něco o nepředstavitelných hrůzách severokorejského systému, i když možná trochu autorem zveličené. Škoda, že po útěku se trochu projevil jako ufňukaný, nesoběstačný a ukřivděný člověk.
Otřesné. Člověku se ani nechce věřit jak kruté a nelidské věci se tam děly a bohužel stále ještě dějí...
Otřesný příběh bez happy endu - takové Orwelovo 1984 v reálu, jen ještě o něco horší (tady lidé v důsledku propagandy umírají hladem). Autor sice nemá spisovatelské nadání, ale to, o čem píše, vámi tak otřese, že na nějaké slohové nedostatky úplně zapomenete. Kniha bezděky vybízí k zamyšlení nad významem materiální vs. duševní stránky života pro spokojený život - zda je důležitější jídlo, bydlení, odpočinek a blahobyt nebo rodina a vztahy mezi lidmi obecně. To na něj těžce dolehlo, když se zotavil po návratu do Japonska, kde najednou měl jídlo i ošacení, ale byl zoufale sám, neboť na staré vztahy v Japonsku nešlo navázat a jeho rodina zůstala v daleké Koreji.
Nevím, jestli takovou knihu lze "doporučit" (lze doporučit četbu o utrpení?) Bohužel asi ano - asi stejně jako doporučit někomu, aby se bodnul nožem, pokud si myslí, že vlastně o nic nejde.
---
"Nakonec se stalo důležitým pouze to, zda naše oddanost velikému vůdci vypadala věrohodně, takže jsme její předstírání dovedli k naprosté dokonalosti, každý z nás. Cokoliv jiného nás ostatně mohlo dovést klidně až na popraviště."
---
"Vůbec mě nepřekvapilo, když jsem při přijímacím pohovoru na řidiče traktoru musel čelit obvyklým předsudkům.
"Uvědomujete si doufám, že s traktorem se dá jezdit i po silnicích? (...) A jste si vědom skutečnosti, že silnice v této zemi spadají do kategorie vojenského tajemství?"
"Prosím?"
Může vám to připadat bizarní, ale ten člověk měl pravdu, v té době tomu tak skutečně bylo, a nejen v případě silnic, ale i železnic a vodních toků, takže když jste někomu prozradil, kudy například teče ta či ona řeka, mohli vás taky klidně popravit."
---
"Když umíráte hladem, mizí vám ze rtů a nosu veškerý tuk, takže máte pořád vyceněné zuby jako nějaký zuřivě vrčící pes a místo nosu už jen dvě dírky. Kéž bych něco takového nikdy býval nezjistil."
Extrémně silná kniha o životě, který si nedokáže představit nikdo z nás! Ani ten nejnuznější bezdomovec u nás není tak nuzný jako standardní a zejména venkovský občan Severní Koreje. Buďme rádi, že jsme tam, kde jsme. Toto je skutečně otřesné svědectví očitého svědka, který byl nucen v tomto Kimově "ráji na Zemi" žít.
V době kdy jde rozumné uvažování stranou, blbé nálady, strachu, zavřených hranic, omezování svobod a absurdních rozhodnutí vlády připomínající losování sportky, to asi nebyl nejšťastnější výběr, ale měl jsem ji rozečtenou již dlouho a kdybych odložil, nevím zda bych se k ní někdy vrátil.
Čtivá záležitost, perfektně popsané prostředí strachu, boje prakticky se vším a o všechno. Vůbec nechápu jak je možné, že to tam celé ještě drží pohromadě, ale i v knize naděje umírá poslední, tak třeba někdy.
Doporučuji pro slabší jedince, číst v klidnějších dobách.
Z knihy : Problém propagandy spočívá v tom, že si neustále protiřečí....;-)
Už jsem pár knih o despotickém režimu KLDR přečetla, takže tuším, jak velké zrůdnosti se tam dějí. A stejně mě pokaždé šokují skutečné a hrůzu nahánějící prožitky těch, kteří je zažili na vlastní kůži. To, že o tom můžeme číst, znamená, že se jim podařilo uniknout, ale bohužel jsou to pouze jednotlivci, většina zůstává v tom pekle dál.
Neskutečné, co člověk může během života zažít. Velmi silný příběh. Kéž by nakonec vše skončilo šťastně.
Už jsem toho na tohle téma přečetla tolik, že bych čekala, že už mě to nemůže nijak zvlášť rozrušit. Ale může. Tohle je skutečnost. A je strašná! A nejvíc mě rozčiluje to, že se zbytek světa tváří, že se nic takového neděje. Peníze jsou prostě peníze, hádám..
Řeka v temnotě
Ach jo, kde začít... Autobiografický vyprávění Masadžiho Išikawy, který je napůl Korejec a napůl Japonec a jako dítě se spolu s rodinou přestěhovali z Japonska do KLDR za vidinou lepšího života. Je to šílený, strašný, nechápu, jak se takto někde může žít, jak to vůbec systém a i ostatní státy mohou dopustit a nevšímat si toho. Věděla jsem, že se v Severní Koreji dějou hrůzy, ale že i obyvatelům, kteří nijak ten jejich diktátorský režim neporušují, že žijí hůř než zvířata, jedí kůru ze stromů, aby vůbec něco jedli, to mě naprosto šokovalo. Masadži se po letech pokusí uprchnout zpátky do Japonska. Podaří se mu to? A co jeho rodina? Přečtěte si to... Pak si hodně hodně člověk rozmyslí, zda bude vůbec ještě někdy nadávat na to, jak se má u nás špatně..