Provdaná proti své vůli
Lajla
Vydáno ve spolupráci s Marie-Thérèse Cunyovou. Příběh odehrávající v muslimské rodině původně z Maroka, nyní žijící ve Francii, vypraví dívka jménem Lajla o všech svých útrpách jaké jen může muslimská dívka zažít.
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2005 , Ikar (ČR)Originální název:
Mariée de force , 2004
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi líbila a přečetla jsem ji za pár dní. Někdy se mi to zdálo trochu přehnané. Přesto doporučuji k přečtení.
Kniha se četla jedním dechem a nejsem schopná posoudit, jestli to v muslimskem světě tak chodí. Ale vesměs mi bylo dívky líto, protože pro mne je tento život nepředstavitelný...
Zajímavá kniha, u které se mi však nechtělo věřit, že se opravdu stala. Přečetla jsem na toto téma již mnoho knih, ale tahle byla zatím nejneuvěřitelnější.
Příběh maghrebské dívky Lajly ,žijící se svou muslimskou rodinou ve Francii je v podstatě velmi smutný. Nedivím se Lajle ,že se chtěla žít jinak a odtrhnout se od tradic, když žila v jiné zemi. Lajla měla velmi těžký život narodila se v této rodině jako první a po ní ještě jedenáct bratrů o které se musela starat a posluhovat jim. Pokud tak neučinila čekal ji výprask, její otec ji opravdu nešetřil a mlátil ji denně hlava nehlava, nedivím se ,že se chtěla již ve svých třinácti letech zabít. V jejích 21 letech ji rodina vybrala muže o patnáct let staršího- Maročana, kterého nikdy neviděla a tím jí rodina připraví další životní peklo . Opět zase ukázka jak jiný je muslimský svět.
Jedna z mnoha knih na toto téma,člověk z našich poměrů to asi těžko pochopí...četlo se to samo,ale jako ženská,jsem u toho skřípala vzteky zuby..
Lajla mi nebyla moc sympatická: její nesmyslné protesty, vyhladovění se, záchvaty zuřivosti a hlavně mlčení, když jí někdo chtěl pomoc. Kniha poukazuje na problém zinscenovaných sňatků muslimských muž z Afriky, kteří se ožení s Evropankami nebo muslimkami s občanstvím EU, aby legálně získali také občanství a pak se tady jimi a sociálkou nechali živit.
Poprvé jsem četla knihu s toutu tematikou a můžu říct že mě opravdu mrazilo. Jestli to takhle opravdu ve věšině rodin chodí tak lituju ty mladé holky.
Zajímavá kniha, nicméně některé popisované skutečnosti se zdají být dost nepravděpodobné, konkrétně členy rodiny a jejich chování upravovala autorka, aby vypadali lépe, než jací evidentně byli, což knize dost uškodilo.
Hrozný život narodit se v muslimské rodině, kde si nejsou partneři rovni a muži jsou pro své děti tyrani i v civilizované Evropě
Mám již přečteno hodně knih s touto tématikou, kniha se mně líbila, dobře četla, ale nebylo to jedním dechem, jako třeba kniha Tisíce planoucích sluncí.
Po dlouhé době zase jedna čtivá a poutavá knížka. Přesto,že jsem o arabských ženách četla už hodně, musím říct,že je tahle knížka originál. Přelouskala jsem ji za 2 dny.
Pěkná knížka se smutným obsahem, přišla mi psaná trochu zmatečně, závěr mě překvapil. Ve vyprávění je velká dávka hořkosti a tolik bolesti a marnosti, celkově z něj mám hodně negativní emoce, jen tak na tenhle titul nezapomenu. Knih s touhle tematikou je poměrně dost a přesto mám pocit, že nikdy neomrzí. Náhled do středověku v moderní Francii je opravdu šokující.
Silný příběh ač není podaný zrovna "vzrušující" formou, ale o to víc se mi syrové vyprávění líbilo. Zajímavé a odlišné od knih z tímto tématem je to, že šlo o druhou generaci marocké rodiny, žijící dlouhou dobu ve Francii, tedy o dívku, která se sice ve Francii narodila, ale byla vychována podle marockých zákonů a muslimských zásad. Francouzské děti ji nechápali, nesměla si s nimi hrát ani chodit bez bratrů sama ven. Narodila se v mnohačetné rodině, kde však byla jedinou dívkou, která je touto kulturou považována za bezcennou, a tak od malička nepoznala nic jiného kromě dřiny s domácími pracemi a péči o sourozence - bratry, proto se nedivím, že se zoufale snažila o lásku svého otce, aniž si v dětském věku uvědomovala sebezničující následky. Místy mě přímo mluvila z duše, například když polemizovala o tom zda je správné, aby se dívky ve Francii zahalovaly a nosily šátky. Já si myslím, že pokud někdo chce žít v jiné zemi, měl by se její kultuře a zákonům přizpůsobit, a že tedy není správné ve Francii se zahalovat, pokud já jedu do muslimské země musím se také podřídit, přizpůsobit a zahalit se, ač to není v mé kultuře přirozené.... Tato druhá generace vlastně neví kam patří, což můžeme dost často číst v novinách, zapalují celé čtvrti, ničí majetek, žijí na pokraji společnosti, která je sice přijala, ale nechápe a oni se neumí díky výchově zařadit.....
Knih s touto tématikou se už vyskytuje poměrně velké množství. Pár jsem jich přečetla, ale zrovna tato se mi líbila méně. Především mi neseděl moc styl vyprávění. Byl v tom trochu chaos. Těžký životní osud, který mě však bohužel nepohltil.
Lhát, předstírat, mlčet, poslouchat, podrobit se, celý život skládat účty mužům, rodině, čtvrti z každého sebemenšího činu či gesta, taková budoucnost pro mě byla nesnesitelná. (cit. str. 227)Ano, nesnesitelný život; snaha změnit ho je naprosto pochopitelná. Nechápu ale ten neefektivní sebezničující způsob, jaký ta žena volila. Jakoby nechtěla prioritně únik a změnu, ale chtěla jen pochopení a lásku rodiny. Ušetřila by si mnohá utrpení, kdyby už své první úniky a revolty řešila s rozmyslem, racionálně. Zatvrzelou mlčenlivostí a tajením skutečného života ve své komunitě, nekomunikováním s těmi, kdo byli schopni pomoci, si velmi škodila. Snad tato kniha pomůže dalším ženám v její situaci. Jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout do života maghrebských rodin ve Francii. Obraz hysterie, ponížení, nepochopitelných zvyků. Středověk v současných podmínkách.
Mám s knihy velmi rozporuplné pocity, na jednu stranu mi přišel příběh neuvěřitelný, na druhou stranu mě příběh velice zasáhl, těžko pochopit co vše a jak to mohou ty ženy vydržet, pro víru v rodinu. Kniha se ale jinak četla dobře.