Prokletý kraj
Michaela Klevisová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532211/bmid_proklety-kraj-65ccc1693a20e.png
4
1989
1989
I TEMNÁ MINULOST JEDNOU VYJDE NA SVĚTLO Jelení Horou se několikrát prohnaly dějiny plné nenávisti a zmaru. Vesnička ukrytá v pošumavských lesích dodnes není ideální místo k životu. Gerdu s dcerou k návratu sem přiměl jenom rozvod a nedostatek peněz. Z jednotvárnosti ji vytrhne až seznámení s Lindou, která tu pátrá po minulosti své rodiny. Vzápětí ale ve vesnici za podivných okolností někdo zemře... a zločin oběma ženám pomůže odhalit staré tajemství, které nikdy nemělo vyjít na povrch. Autorka úspěšné detektivní série se v této knize místo krimi zápletky soustředí na mezilidské vztahy v prostředí sousedícím s národním parkem a vojenským prostorem. Přes minulost zdejších obyvatel odhaluje historii plnou zvratů, která někomu zabránila v těchto místech naplno zakořenit a jiné k Pošumaví neplánovaně připoutala.... celý text
Přidat komentář
Jako většina knih od této autorky jde spíš o psychologický román než o detektivku. Dobré popisy, pěkný úvod, ale z mého pohledu hůře popsané charaktery postav. Autorka psát umí, její styl je vytříbený, chvílemi až poetický, horší je to u jejích knih s detektivní stránkou.
Hodně dobře napsaná knížka. Nemusí to být detektivka, která se autorce povede! Bergmana můžu se samozřejmě taky, ale tohle bylo něco jiného. Nejlepší postavy - Jura a Laďa!
Jedná se spíš o tomán než detektivku. Začátek je zlouhavý, buduje se postupně napětí. Konec zajímavý, vše do sebe zapadá. Pěkné reálie.
Šumavská krimi! Trošku jiné než případy s inspektorem Bergmanem, ale velice čtivé a zajímavé. Krásně popsané postavy, tajemství starých chalup v pohraničí... líbilo se!
Prokletý kraj se mi z autorčiných dosud přečtených knih líbil nejvíce. Asi proto, že se nejedná o detektivku. Příběh je zaměřený na popis prostředí, psychologii postav a vztahů, nedávné historie. A jakožto někdo, kdo se narodil sice na druhém konci Česka, ale také v blízkosti vojenského prostoru a ve městečku, kde odsun Němců proběhl, musím ocenit zachycenou atmosféru místa, chladné předsudky a ponuřejší vztahy, to se autorce opravdu podařilo.
Možná tomu uškodila audio podoba, ale tohle nebudu doposlouchávat. Je to čtené stylem "pozor, tohle bude strašidelné"... To mi prostě nesedí.
Třeba ještě zkusím přečíst očima, ale spíš zkusím raději jinou knihu od autorky.
Asi to byla moje chyba, že jsem od této spisovatelky četla zdařilé, spíše kriminální romány a teprve nyní jsem sáhla této knize. Neříkám, že je to kniha špatná, ale nějak se tak vleče. Vztahy na vesnici Jelení Hora, blízkost hranic i chráněného parku jsou dobře vymyšlené, ale dle mého názoru trošku překombinované. Představa člověka z města, který se do tohoto kraje přestěhuje, je spíše úsměvná. Klihu jsem samozřejmě dočetla, ale moje hodnocení je nižší. Přesto nelituji.
Anotace knihy slibuje kriminální zápletku a rodinou historii plnou zvratů. Pro mě to bylo spíše trápení. Zhruba do třičtvrtě knihy je to stále chodí Pešek okolo ... Příliš postav a velké kličkování o okolo "velkého" rodinného příběhu. Za mě protrpěné 3 * a nevím zda se ještě někdy k autorce vrátím.
Libilo se mi prostredi v pohranici, popis a historie. Pribeh byl dobry, jen tam bylo dost postav a trochu se pletly. Kniha je podobna ostatnim kniham s Bergmanem. Osobne mi prijdou charaktery v pribezich podobne, vzdy jsou zminene kocky, nebo ochranci prirody. Styl psani pani Klevisove se mi libi, ale asi si od ni musim dat pauzu, aby se mi jednotlive knihy a pribehy nepletly.
Krásně napsaný román. Při popisu šumavského vzduchu jsem snad i cítila chladný dech :) jak mohou být příběhy lidí zamotané a jak dlouho může trvat odpuštění nebo pocit viny. Postavy byly dobře vybudované, hluboké, každá naprosto uvéřitelná. Bavilo mě spolu s nimi rozkrývat staré pravdy a křivdy i vychutnávat syrovost šumavského pohraničí.
Prostředí příběhu a množství postav bylo fajn. Vůbec se mi ale nelíbil styl psaní - vnitřní monology co probíhají stylem 5 vět a dvě otázky mi dost lezly na nervy. Postavy mi navíc přišly dost plochý a v příběhu nedotažený. Ve výsledku mě rozuzlení knihy nenadchlo a vlastně to nemělo ani spád, nic mě nenutilo číst dál. Byla to moje první kniha od autorky a po další nejspíš nesáhnu...
Klevisová ve svý nejlepší formě. Obrovsky mi to připomínalo Drak spí, hlavně v tom dobrým. Vysídlený a znovuobydlený pohraničí, díra, kde se každej s každým zná až moc dobře, vracející se ženy, odhalování propletenejch rodinnejch tajemství, láska k přírodě a divočině, kočky. A škaredej, nepříjemnej zásah toho špatnýho, co se v lidech skrývá. Spolehlivej recept na dobrou napínavou detektivku, která vám dá, co chcete. I když tady vlastně nefiguruje žádnej detektiv a nesledujete vyšetřování... ale jen rozmotávání. Ale i to je fantastický.
Postavy se mi tentokrát hrozně líbily, povedla se jak Linda, tak i Žofie i Gerda. A krásná perla v podobě bratrů Jury a Ladi (kdo z vás v nich ještě viděl samotáře, jako vystřižené z Palánova Raději zešílet v divočině? :) . Nejvíc mě nakonec dojal a dostal příběh Žofie, samozřejmě. A ten konec... uf.
Sečteno, podtrženo... tohle je paráda a zaslouží si to plnou palbu.
Bylo to fajn, úplně paf z této knihy nejsem, ale k zamyšlení to je. Vadila mi hromada postav, občas jsem si musela utřídit, kdo je kdo a jaký má vztah ke komu. Ale bavilo mě to, bylo to jiné než klasická detektivka od Klevisové. Docela jsem teda doufala, že se z Žofie stane slečna Marplová, ale nakonec jsem byla překvapená.
Příběh sám o sobě mě taky nenadchnul, knihu samotnou bych v polovině odložila - všechny postavy jednaly nelogicky, míchaly se mi mezi sebou a jejich osudy a záležitosti šly docela mimo mě.
Doporučuji čtenářům Karin Lednické, Aleny Mornštajnové nebo Štěpána Javůrka.
Knihy s příběhy z pohraničí jsou pro mě vždy lákadlem. Příběh hezky plynul, postavy mě nějak nepřitáhly, ale zápletka zajímavá.
Moje první kniha od autorky a musím říct, že se mi docela líbila. Postavy se v průběhu děje proměňovaly a to mě bavilo. Prostředí a způsob vyprávění byly také v pohodě. Tři hvězdy dávám proto, protože mě děj nevtáhl, neměla jsem potřebu číst dál. Byla to pro mě průměrné čtení. Určitě si od autorky přečtu i další její knihy, ale spěchat na to nebudu.
Další kniha mé oblíbené autorky a opět nezklamala. Uvědomila jsem si, že české autory vyhledávám čím dál více a objevila jsem několik talentů, ke kterým se určitě budu vracet, ale neplatí to u české detektivky. Tam mám velké mezery a v podstatě čtu jen Michaelu Klevisovou. Nevím čím to je, ale když jsem zkusila někoho jiného, zdálo se mi to naivní a prvoplánové a moc mě to nebavilo. To u této autorky nehrozí. Místo jednoduchých dialogů důsledně buduje atmosféru a lidskou duši, se všemi zákoutími, která si dovedete představit, zná dokonale. A tak jsem se s mírným napětím vydala, tentokrát, na Šumavu, do Jelení Hory. Výlet trval krátce, jen dva večery, ale stál za to. A já se přesouvám do Vietnamu, tam, kde Hory zpívají:-). A zvědavá jsem moc. No, není to čtení krásné?
Štítky knihy
Šumava pro ženy tajemství reemigrace Pošumaví vyrovnání se s minulostí rodinná historie, dějiny rodu české romány Jelení Hora Slováci v Rumunsku
Autorovy další knížky
| 2020 |  Drak spí |
| 2021 | Prokletý kraj |
| 2017 | Zmizela v mlze |
| 2019 | Sněžný měsíc |
| 2023 | Vraní oko |
Pěkně napsaná kniha - v knihovně sice byla v detektivkách, ale jde spíše o společenský román s tajemstvím sahajícím do historie a jedním náhlým úmrtím. Napětí buduje autorka postupně, vyústění mi připadalo uvěřitelné. Líbilo se mi, že vesnice v předhůří Šumavy je sice svérázná a plná neviditelných temných proudů ve vztazích mezi usedlíky, ale přitom svým způsobem místo, kam se člověk vrací vlastně rád (na rozdíl třeba od alternativní verze Šumavy - hnusné a odpudivé - v Pramenech Vltavy jiné současné české autorky).