Příští
Michael Crichton
Rick Diehl začíná mít problémy. Manželka mu byla nevěrná a jeho firma BioGen by už konečně potřebovala nějaký velký komerční úspěch. Rick doufá, že by jí k němu mohly dopomoci buňky Franka Burneta, jež BioGen vlastní. Frankovo tělo totiž produkovalo silné protirakovinové chemické látky. Ve chvíli, kdy je BioGenu tzv. Burnetova buněčná linie odcizena, se Rick Diehl snaží buňky i za cenu násilí znovu získat – ať už z těla Franka Burneta, či z těla některého z jeho potomků… Josh Winkler, zaměstnanec BioGenu, nechtěně na svém bratrovi vyzkouší účinky tzv. dozrávacího genu. Zdá se, že gen dokáže člověka po všech stránkách napravit, a Josh začíná uvažovat o tom, že by svůj objev zpeněžil. Brzy se však ukáže, že gen nemá jen pozitivní dopady… Zatímco ve svém předchozím románu Říše strachu se Michael Crichton zabýval globálním oteplováním, v thrilleru Příští si vzal na mušku další téma dneška – věnuje se nejrozmanitějším problémům spojeným s bouřlivým rozvojem genetiky. Důrazně poukazuje na absurditu soudního hodnocení genetických otázek, a to hlavně v oblasti patentového práva, kritizuje způsoby financování vědeckého výzkumu a s mrazivou ironií popisuje to, jak se daného tématu bez skrupulí zmocňují nejrozmanitější masová média.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2007 , Knižní klubOriginální název:
Next , 2006
více info...
Přidat komentář
Nějak jsem se nemohla na začátku chytit, hodně postav, hodně situací. Ale od půlky to bylo dobré. Bavila mě polidštěná zvířata. Ale přesto nedoporučuji.
V porovnání s úžasnou Říší strachu a Kořistí je tento román nevydařený. Od začátku se divně plahočí a na konci se dozvím, že ve mě nezanechal žádné pocity. Možná jen jeden, ztrátu času.
Mraky postav a linií, u nichž člověk čeká, že se ve finále nějak propletou, ale je tomu tak jen minimálně. A to naštve. Takže celkově je to slabší a především nejzbytečnější Crichton.
Tento Crichtonův román jsem díky negativním recenzím neustále odkládal, až mě to nedalo a já dostal na něj chuť. Miluji romány z oblasti genetiky. I když je toto trochu přitažené za vlasy, ani trochu jsem se od samého začátku nenudil. Skvěle se to čte a střídání dějových rovin mi vůbec nevadilo nebo jsem to ani nezaregistroval.
Skoro do poloviny knížky jsem se pořád nemohla rozhodnout, jestli se mi knížka líbí nebo ne. Já jsem totiž takový nepozorný čtenář a dělá mi problém hned si zapamatovat všechna jména postav. A jakmile na nás autor začne valit jednu situaci za druhou a objevují se nové a nové postavy, propadám panice. Takže chvíli trvalo, než jsem se zorientovala. Ale pak mě příběh dostal. O problému genetických manipulací toho bylo napsáno víc, třeba Cook nebo už hodně dávno Scortia-Robinson a určitě i spousta dalších. Tohle je krásně vyšroubované až k děsivým vynálezům typu mluvícího opičáka nebo lidoptáka Gerarda. Ale co my víme, třeba už tihle tvorové někde žijí, jen se o nich ještě nedověděli novináři... Nechtěla bych se dožít doby, kdy všechno to, co Crichton napsal, bude realita. Ale knížka jako taková se nečte moc lehce, to střídání dějových rovin a spousta postav dá docela práci.
Tak, už docela dlouho jsem se chystala si počíst nějaké crichtonovky... a pořád jsem to odkládala, až jsem dostala tuhle a pustila jsem se do ní. Je to pro mě takové znovuobjevení Crichtona jako autora, který mě baví. Už jsem pozapoměla, jak dokáže psát o tématech, která by mě jindy absolutně nudila, nebo přinejlepším bych se do čtení musela těžce nutit. Myslím, že tahle knížka je perfektním příkladem "popularizace" vědy, nebo aspoň jednoho vědního oboru. Docela složité a těžké téma podané formou, která zaujme i naprostého laika (jako jsem já). A z některých částí skutečně mrazilo... stejně jako jednu z postav na konci knihy...
Zkrátka a dobře mě tenhle román nakopl, abych konečně "šla do Crichtona". A za to mu dík. :)
Ačkoliv čtu Crichtona velmi ráda, tahle knížka se mi vůbec nelíbila, připadá mi jako kupa absolutně nesouvisejících slátanin.
Nedoporučuji číst tuto knihu jako první knihu autora. Děj se odehrává v několika rovinách a byl pro mně problém uvědomit si, kterou dějovou rovinu Michael Crichton zvolil.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Jurský park |
| 2008 | Kmen Andromeda |
| 1994 | Pojídači mrtvých |
| 1998 | Koule |
| 2006 | Říše strachu |
Tato kniha je napsaná netradičným způsobem, což jí dodává na zajímavosti, kromě samotného obsahu. Kniha není jeden ucelený příběh, ale je rozdrobená na epizod, které se věnují různým postavám, které vždy mají co dočinění s genetickým inženýrstvím (ať už to jsou jeho oběti či proponenti). Kniha je celkem náročná na orientaci, protože postav je tu opravdu hodně a mezi jejich příběhy jsou často dlouhé pauzy. Michael Crichton tu píše relativně neutrálním stylem, čtenáři vyloženě nepodsouvá nějaké názory, spíš prezentuje fakta a někdy "fakta" a nechává na každém, aby si udělal názor na genetiku a věci s ní spojené. Ze všech postav mi byl nejsympatičtější transgenový papoušek Gerard, který zažil asi nejúžasnější dobrodružství ze všech a vždycky se spolehlivě dokázal ze všeho vykecat...