Potulky s Charleym
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/438996/bmid_potulky-s-charleym-Gz1-438996.png
4
306
306
Mapa Spojených štátov pripomína pestrú patchworkovú deku pozošívanú z kúsočkov najrôznejších farieb. Svetoznámy americký spisovateľ John Steinbeck sa na začiatku šesťdesiatych rokov rozhodol znovu spoznať svoju obrovskú rodnú krajinu. Nasadol do obytného auta, vzal si svojho modrého francúzskeho pudla Charleyho a prekrižoval Ameriku z jej východného pobrežia na západné a späť. Chcel stretnúť ľudí. Chcel vedieť, ako sa Amerika zmenila a kam smeruje. Na svojej ceste zažil naozaj všeličo. Spoločnosť pozoruhodných ľudí, hlbokú osamelosť, prekvitajúci rasizmus i nespútanú prírodu. Ako hovorí: „Cestu naprieč Amerikou by som prirovnal k slávnostnej večeri s mnohými chodmi, na ktorú pozvali vyhladovaného človeka.“ Nádherný cestopis držiteľa Nobelovej ceny vychádza mimo edície. Prekladá Martin Kubuš, ilustruje Filip Horník.... celý text
Literatura světová Romány Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2020 , AbsyntOriginální název:
Travels With Charley: In Search Of America , 1962
více info...
Přidat komentář
Tak toto byl pro mě opravdu moc příjemně strávený čas , navíc v dobré společnosti. Když mi knihovnice přinesla „ze sklepa knihovny“ notně umolousaný , časem a čtenáři opotřebený výtisk z r. 1964 napadlo mě, kdo naposledy knížku vlastně asi četl.... Spisovatelovo několikatýdenní putování plné myšlenek, postřehů , jemného humoru, laskavosti , moudrosti a šarmu … To nemělo chybu.
http://www.davar.cz/badatelna/xref/ost_steinbeck.htm
Krásné poetické putování Johna Steinbecka a jeho psa Charleyho spotřební, uspěchanou, kumulující, segregující, politizující Severní Amerikou. Ale o to více zachycující skutečnost, svéráz lidí i jednotlivých států. Moc příjemné čtení.
zatím jediná kniha kterou jsem přelouskal jak v originále, tak následně česky. Postaší pán a jeho pudl projíždí USA, chvíli kroutí hlavou, chvíli to dělají lidé kolem. Kniha je pomalejší, lenivá, tak jako karavan v půli kopce
První Steinbeckova kniha, kterou jsem jako dítě četla. Nalákala mě k přečtení jeho dalších prací.
"Jednou tulák, navždy tulák"....Jednou okusíte Steinbecka a nemůžete hold přestat.
Proboha lidi, co se to tady děje? To přece není žádný román! Steinbeck si opravdu pořídil obytné auto a vyrazil na vejlet po Státech. Je to cestopis, ne fikce. Všechno, o čem se tam píše, se doopravdy stalo. Farmář, co si na krávu napsal že je to KRÁVA a stejně mu ji myslivci zastřelili, Chruščov v New Yorku, čínský kuchař, co chodil po lovecké sezoně sklízet olovo z padlého kmene, který z dálky vypadal jako jelen, i ty hnusný vyvolávačky v New Orleansu. Je to úžasné čtení, a dneska možná ještě úžasnější, protože si člověk zpětně uvědomuje, jak tenkrát věci vypadaly z druhé strany plotu. Doopravdy. Ne jenom jako.
90% Nejprve se neubráníte srovnávání s o generaci mladším Kerouacem. Někdy zajímavější jindy ne. Závěr z rasistického Jihu mne však strhl. Steinbeck zde ukojil své novinářské já a lze dodat, že úspěšně a užitečně.
Nádherný příběh cesty, ať už pravdivý, nebo smyšlený, ale bylo to opravdu cvičení pro mou fantazii. Rozhodně bych něco podobného ráda vyzkoušela, i když teď - o padesát let později - by to vypadalo úplně jinak.
Kniha je to krásná, i když snad celá ta reportáž/road story je smyšlená.
I v samotných USA je dílko dodnes jakýmsi kultem, který ovšem trochu dekultivoval Steinbeckův syn, když potvrdil, že kniha je spíše literární fikcí.
Přesto se jedná o knížku velice podstatnou, protože nejenže skvěle ideově doplnila Kerouacovskou odysseu OTR, ale pomohla být stavebním kamenem, respektive inspiračním zdrojem i pro další autory.
Například Jacques Poulin díky Toulkám s pudlem napsal své Volkswagen blues http://tlampatch.blog.cz/1102/road-stories-volkswagen-blues-recenze
a "indián" William Least Heat-Moon své Modré silnice http://tlampatch.blog.cz/1103/william-least-heat-moon-modre-silnice-cesta-do-nitra-ameriky-1983-1999
Pro milovníky milého a jemného humory a psů, ok.Mě už to pak přišlo stále hodně podobné - prostě road movie se psem. Určitě bych doporučil jiné a více charakteristické díla tohoto autora.
Překvapující. Zklamání. Možná nebudu pochopena, ale to Ilf a Petrov a jejich „okružní jízda“ po USA v knize Amerika bez poschodí byla mnohem přitažlivější, objevnější a zábavnější cestopis, než tento Steinbeckův pokus objet svou zemi a poznat ji v aktuálním stavu. Zřejmě pociťoval tvůrčí prázdno, nedostatek témat a ztrátu kontaktu s těmi sociálními vrstvami, které vždy představovaly nejzajímavější hrdiny jeho knih, a proto se k cestě v poměrně vysokém věku odhodlal. Nejpůsobivější jsou jeho popisy přírody, zejména vyznání obdivu sekvojím; lidé ho moc nenadchli - buď mluvili moc nebo byli nemluvní, buď byli dotěrní nebo odtažití - na každém měl něco. Za zajímavé a jako nóvum přínosné považuji jeho dobové zaznamenání tehdy se teprve rozvíjející subkultury dálkových řidičů, tvrdosti a romantiky jejich života, a také postřehy kolem staronového civilizačního prvku nomádství - života v pojízdných karavanech (které se tehdy ještě tak nejmenovaly). V mém vydání z roku 1965 pro spoustu dnes běžných jevů čeština ještě asi neznala pojmenování, a tak místo motorestu se tulák stavoval v „automobilistických střediscích“.
Za jediný projev jeho občanství a jasného, neuhýbajícího názoru, považuji popis průvodních scén z jedné z nejubožejších a nejtrapnějších kapitol americké historie - nástup do nesegregované školy v New Orleansu za přítomnosti bezpečnostních sil Národní gardy. Literární úroveň a výpovědní hodnota jednotlivých kapitol kolísají. Pokud i na té dlouhé okružní jízdě našel téma na nějaký velký román, žel, už jej nezpracoval. Jeho poslední kniha Zima úzkosti nereflektovala nic, co na cestě zažil, a tak z celé dlouhé a namáhavé jízdy vytěžil jenom tuto útlou knížku.
Na to, že se v podstatě jedná o road román, jsou Toulky s Charleym místy až neskutečně poetické. Jak již psali ostatní, tato kniha vás může jen obohatit :)
Moc povedená a čtivá knížka. Určitě neprohloupíte, když si ji přečtete, každý si tam najde to své.
Milé a pohodové čtení. Steinbeck píše zajímavým a nenuceným způsobem. Určitě se pustím i do některé z jeho dalších knih.
„Čtu teď takovou krásnou knížku od Steinbecka. Cestování s Charleym… Steibeck jezdí, aby viděl – říká, že Ameriku posledních 25 let zanedbal, žije na jednom místě a nezná ji. Koupil si velký nákladní automobil s vestavěným domečkem. Jezdí se psem Charleym a velice upřímně o všem hovoří. O lidech, které potkává. Vždycky v neděli se oblékne, vezme si slušné šaty, aby mohl s lidmi mluvit, aby slyšel kázání, potom si sedne se psem večer v krajině, povídá si s ním a shrnuje. Jsou to zajímavé věci od člověka, který je dnes 61 roků starý – plus minus starý jako já, no minus, každá hodina je dobrá. Konfrontuje to nové, které se valí na svět bez rozdílu hranic faktických a ideologických. To mladé, co přichází na svět, a postoj toho mladého k současnosti.“
To řekl pan Werich - Divadelní noviny 17.4.1963.
Za sebe mohu dodat, že raději "chodím" po Americe se Steinbeckem a Charleym než s Kerouacem.
Myslím, že John Steinbeck nemůže čtenáře zklamat snad žádnou knihou. Tato knížka (ač nejde o román) je stejně krásná jako jeho další knihy. Steinbeck dokáže čtivě popisovat i to, co je zdánlivě nezajímavé a všední. Umí se obdivovat i "malým" věcem a místům a lidem, kteří na těch místech žijí. Rád se seznamuje s "neobyčejně obyčejnými" lidmi, hovoří s nimi a snaží se je poznat a pochopit, citlivě vnímá i nepatrné rozdíly mezi obyvateli jednotlivých států Unie a všechno to zaznamenal ve své knize, která mě osobně neskutečně nadchla a bavila a místy také dojímala.
Štítky knihy
kočky psi americká literatura cestování Amerika
Autorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 2002 | Na plechárně |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2003 | Toulavý autobus |
Americká klasika.Naštěstí ještě z doby,kdy jsme se za ten kontinent a jeho "kulturu" nemuseli stydět...Skvělá kniha.