Poslední noc na Klikaté řece
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/48202/bmid_posledni-noc-na-klikate-rece-uCU-48202.jpg
4
346
56
Nový román jednoho z nejznámějších a nejoblíbenějších anglicky píšících autorů se začíná odvíjet v polovině 50. let ve vývařovně dřevorubecké osady v severním New Hampshiru, kde si úzkostný dvanáctiletý chlapec splete přítelkyni místního konstábla s medvědem. Chlapec a jeho otec jsou nuceni z okresu Coos uprchnout – nejprve do Bostonu, pak do jižního Vermontu a nakonec do Toronta –, pronásledováni nesmiřitelným konstáblem. Jejich osamoceným ochráncem je drsný, svérázný dřevorubec a bývalý plavič dřeva, který jim na útěku pomáhá. V příběhu překlenujícím pět desetiletí román vykresluje poslední půlstoletí ve Spojených státech jako „živou repliku okresu Coos, kde se smrtelným nenávistem obvykle nechával volný průběh“. Od vypjaté první věty románu – „Mladý Kanaďan, kterému nemohlo být víc než patnáct, váhal příliš dlouho“ – až k elegické závěrečné kapitole je Poslední noc na Klikaté řece napsaná s historickou autenticitou a emocionální silou Pravidel moštárny. Je to také stejně dramatický a znepokojivý příběh jako Irvingův průlomový bestseller Svět podle Garpa.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2010 , OdeonOriginální název:
Last Night in Twisted River , 2009
více info...
Přidat komentář
Stejně nádherné jako Rok vdovou a Modlitba za Owena Meanyho. Jak pomalu příběh plynul, tak se mi nenápadně a plíživě všechny postavy včetně Ketchuma dostávaly pod kůži víc a víc, až bylo nakonec těžké se s nimi zase loučit. Odpouštím prvních 50 stran, se kterými jsem bojovala, dávám plný počet a doporučuji všem, co mají rádi dlouhé romány zachycující celý život hlavního hrdiny.
Na obálce anotace sděluje, že podobně ako román Motlitba za Owena Meanyho jde o román znepokojivý..(mimo jiné)..ano, přesně toto slovo vystihuje Klikatou řeku. Hlavním hrdinou, nebo spíše vypravěčem příběhu ( a dle závěřu i samotným spisovatelem, píšícím tento román) je Danny Angel alias Daniel Baciagalupo. Asi jeho sledujeme ponejvíce proplouvajíc dějěm a proto bych ho označila za nejhlavnějšího z hlavních hrdinů knihy.
Zasmála jsem se u ní (poprvé asi u medvědích historek z Klikaté řeky) i pobrečela si, hlavně ve finálních pasážích. Jako bývá u Irwinga zvykem, servíruje sex (ale tak nějak nenásilně, nerozpitvává, prostě to tak je a hotovo bez zbytečné omáčky), zakomponuje hrdinu - spisovatele, lehce naznačí oblíbený sport lyžování, ale neopomene Joea vyslat i do zápasnického oddílu, opět i ztráta nejbližších, potažmo dítěte (vše ale také servírováno poněkud netečně, stylem "tak jsem si namazal rohlík máslem a snědl ho...ů prostě jakoby se vlastně ani nic divného a tragidkého nedělo). Samozřejmě malý vzrůst, a nějaká ta tělesná vada. Prostě starý dobrý Irving.
Co mi trochu vadilo - dějěm jsme skákali, najednou o pár let dál. Třeba skok, ženatý otec Danny, několik aktuálních historek - a v následujících odstavcích retrospektivně pomalu posun od místa skoku do místa dopadu, seznámení se s manželkou, synem....občas jsem se v těch skocích přestávala orientovat, zejména když jsme skokově potkávali aktuální spolubydlíci a přítelkyně otce i syna.
Chybělo mi také vysvětlení, proč vlastně Angel/Angelú delPopolo opustil svoji komunitu a Vicino a Napoli a utekl do lesů vydělávat ?? a šel tam jen vydělávat ?? nebo před něčím utíkal ? vztah s maminkou zjevně fungoval i na dálku...(nebo jsem to prostě jen v textu přehlídla ?)
Ještě jednou se vrátím ke slovu znepokojivý..ono se to táhne celým románem. pořád máte pocit, že na hlavní hrdiny někde něco číhá (pardón, na Ketchuma ne, Ketchuma může ohrozit jen sám Ketchum ;)) přejete jim klidu, ale věčný útěk před Carlem, změny identity, strach o nejbližsí, aby se obavy nakonec naplnily..
Líbila se mi postava Paní Nebe, bylo jasné, že neřekla na farmě své poslední slovo. Šikovně vsunuté uklízečky, věrný Hero. Plasticky vykreslené postavy, charaktery, že zatoužíte osobně poznat Šestikouskovou Pam a vlastnoručně podříznout kovboje Carla.
Co je zajímavé - většina hrdinů se dožila nasdtandardního důchodového věku v nadstandardní kondici (jen u Carmelly naznačeno "senilní" chování.)
A jedna lehká odbočka na záněr - 2 ježibaby Dot a May mi připoměli hrdinky komedie Velké vítězství ;))
Rozhodně Klikatou řeku doporučuji !!!
Mám ráda tlusté knížky - 400 - 500 stran - ideál :-) Ale tato byla nekonečná!!! Ze začátku se mi příběh líbil, zajímavé bylo to, že jsme se dopředu dočetli, že se něco stalo, ale až za pěknou řádku stránek bylo odhaleno co. To ale nevyvážilo nudnost celé knihy.
Potvrdilo se mi, že hrozně záleží na tom, ve kterém období svého života knihu čtete. Asi to neplatí u všech knih, ale některé při špatném duševním rozpoložení prostě nedoceníte, nebo vůbec nepochopíte. A Irvingova Poslední noc na Klikaté řece je přesně tento typ knihy. Já jsem v době čtení zrovna procházel pro mně velmi emotivně silným obdobím - ať už v jeho pozitivním smyslu slova, tak později i v tom opačném, pro mě nejsilnějším. Proto jsem celý příběh a hlavně každou Dannyho ztrátu vnímal velmi silně. Několikrát se mi dokonce stalo, že jsem si v průběhu čtení textu v knize náhle uvědomil, že už mám dávno stejnou myšlenku v hlavě a psaný text jen podtrhl sílu prožitého okamžiku. Nebudu knihu srovnávat s žádnou jinou Irvingovou knihou, můžu jen říct, že pro mě byla Klikatá řeka velmi emotivním a do poslední chvíle napínavým zážitkem.
...měli před sebou měsíc pobytu na ostrově; poznávali se tak navzájem v divočině předtím, než začne jejich společný život. Nemáme vždycky na vybranou jak se s druhými poznat. Někdy lidé spadnou do našeho života zčistajasna - jako by existoval přímý let z nebe na zem - a stejným způsobem ztrácíme ty, o nichž jsme si mysleli, že budou součástí našeho života navždy.
Danny ztratil tolik toho, co mu bylo drahé, avšak věděl, jaké zázraky jsou příběhy - jak se prostě nedají zastavit. Cítil, že velké dobrodružství jeho života právě začíná -, stejně jako to musel cítit jeho otec za těch bolestných a hrůzných okolností své poslední noci na Klikaté řece.
V knize se mi velmi líbí proplétání děje a použitý jazyk. Postavy Dannyho a Dominica však byly tentokrát slabší a pokud měly samy delší dobu táhnout děj, bylo to trochu zdlouhavé. Danny mi místy pekelně lezl na nervy, zvláště svým vztahem s Katie. Byť například o Ketchumovi vlastně zdaleka nevíme tolik, jako o těchhle dvou, je mnohem nosnější postavou. Ale jinak děj dokázal vtáhnout a některé vedlejší postavy (Carmella, Šestikousková Pam, pes Hero) byly skvělé. Co mě u Irvinga dlouhodobě ruší, je, že jak natahuje děj na dlouhé časové období a prakticky nikdo nezemře přirozenou smrtí, tak se ke konci v příběhu začne hromadit větší množství stále aktivních starců a stařen, než by mi přišlo reálné.
Za mě jedno z nejlepších Irvingových děl. Zrovna v tomhle příběhu pro mě bylo fascinující, jak autor něco lehce nakousnul a poté se k celému příběhu vrátil třeba až za několik stran - přistihla jsem se, že se nemůžu dočkat, až mi vysvětlí, co se vlastně stalo, a chtěla jsem se přesvědčit, že jsem narážku pochopila správně.
Bez těch spisovatelských keců dokola by to byl i pěkný příběh... Nemám ráda když spisovatelé píšou o spisovatelích jak spisují :)
Nádherná kniha, pro někoho možná pervezní, pro mě je to život. Irving nic neskrývá a předkládá trochu bizarní, ale nádherné a při troše shovívavosti i uvěřitelné příběhy nad, kterými můžete dlouho přemýšlet.
Proč tam nemám ty hvězdičky???? Dávám ***** 5
Představa soulože s plnoštíhle tlustou indiánkou, která vypadá v noci jako medvěd, by mohla mnohé traumatizovat natolik, že by přestali takovou perverzní břídarnu číst. Já jsem si u toho kvalitně pohonil stejně jako u celé knihy, prošpikované stereotypy z tvorby Irwingovi. Soucítit s kulhavým italským břídilem bylo docela těžké. Jak říkám je to sport. Klasika, která se stane klasikou. Děkuji vám děkuji.
Johna Irvinga jsem si oblíbil hned po první přečtené knížce, kterou byla Poslední noc na Klikaté řece. Nevěděl jsem co od knihy dostanu a o to více jsem byl překvapený s jakou výstavbou příběhu přišel Irving. Kniha je rozprostřena na několik desítek let a různých částí amerického východního pobřeží a Kanady. Samotný příběh chytne hned a já jako čtenář jsem četl s nadšením, jelikož mně Irving neustále překvapoval či dojímal. A hlavně jsem si užíval do detailu propracovaný příběh, který v průběhu knihy krásně graduje. Po smrti jedné postavy, jako by knížka ztratila tempo, jelikož už nebylo kam se hnát a utíkat. Příběh jede do své konce pomalu a jistě a je cítit, že se autor chtěl rozloučit s postavami hezky v klidu, jelikož mu na nich záleží. Poslední noc na Klikaté řece je nádherný román plný detailů a perfektně napsaných postav.
Další skvělý Irvingův román, během jehož čtení prožijete život. Několik životů...
Tak emotivně naladěný, tak jemný a zároveň přímý. Už jen fakt, že autor vám nechává volné pole působnosti aneb vyberte si svého hlavního hrdinu je pozitivní a ojedinělé.
Pro mě byl hlavní postavou drsný lesák Ketchum. Paradoxně, protože na začátku knihy mě na něm rozčilovalo úplně všechno. Ale postupně se začal objevovat jeho charakter. Pro svou přímost a otevřenost si mě jeho postava absolutně získala. Byl alfou a omegou příběhu, přestože zůstával skrytý v pozadí za slavným spisovatelem, kulhajícím kuchařem a jeho milenkami. I to je jeden z důvodů, proč mě tento příběh oslovil - stejně jako musíte hledat svou postavu a linii příběhu, stejně tak musíte najít jeho pravou podstatu..
Mně se nejvíce líbila Modlitba za Owena Meanyho. Poslední noc na klikaté řece řadím na třetí místo. Za Pravidla moštárny.
Tato Irvingovka se pro mě stala číslem jedna mezi knihami od tohoto autora (2. Rok vdovou, 3. Garp). V jednu chvíli bylo dost obtížné orientovat se v jednotlivých časových liniích, ale dostal jsem se do toho a nakonec byl díky tomu příběh ještě působivější. Všechny postavy jsem si ihned oblíbil, což se mi u Irvinga často nestává, samozřejmě největším tahounem je svéráz Ketchum a úžasná je i postava Paní nebe. Román mě bavil i díky stále měnícímu se prostředí od New Hampshir až po Toronto. Kvituji zakomponování světových událostí (Vietnam, 11. září) a nechutenství k politice USA, čímž je Irving známý. Dalším plusem pro Irvingovi čtenáře jsou částečné autobiografické prvky. Ano autor se v určitých věcech stále opakuje, ale to je prostě jeden z jeho rysů a mě to tedy vadí pramálo a to, že se mu to již dlouhá léta stále dokola předhazuje, je už samo o sobě mnohem otravnější než samotné autorovo opakování se... 97%
Kniha se mi líbila. Akorát mi u ní připadá, že Irving v ní nějak "vyměkl". Starší knihy mi připadají "Irvingovější". Ale i tak - je dobrá a nejlepší je Ketchum!
Ketchum, Kuchtík, Danny, Indiánská Jane, Šestikousková Pam … John Irving umí postavy svých knih načrtnout vždycky tak, že je těžké se s nimi v závěrečné kapitole rozloučit. Ovšem ve svých starších románech býval také mistrem kvalitního děje se spoustou neočekávaných zvratů a to mi v Poslední noci na Klikaté řece chybí. Příběh začíná slibně v zajímavém prostředí dřevařských závodů, ale postupně se rozplývá v nic. Vrcholem všeho je snaha napasovat do děje světové události, jako je válka ve Vietnamu a 11. září 2001. V tu chvíli značně pokulhává i autorův um ve vykreslení postav, protože politické názory vyřčené z jejich úst zní většinou dost uměle. Pokud jste v četbě Irvinga nováčkem, začněte Moštárnou.
Ač velký fanda autora, byl jsem velmi zklamán. Kniha nemá nic, čím by táhla děj.
Vtipné je, jak je kniha popisována "jako román z prostředí drsných dřevorubců atd" - a jak dlouho to autor vydržel? 50 stran než sklouzl k typické irvingovině:-)
Jelikož jsem dočetl asi 10.knihu autora, dovolím si bilancovat:
Hrdina je zápasník.
Hrdina je pohledný, sexuálně aktivní. Nezřídka kdy sexuálně zmatený (sestry, sestřenice, kamarádi stejného pohlaví, nevlastní matky...)
Hrdina má rád incestní styky.
Hrdina často nemá rád jistá auta.
Hrdina je velmi obětavý otec, ale i přesto mu dítě tragicky zemře.
Hrdina rád vaří a jí v restauracích mořské plody.
A pak že se historie neopakuje:-)
Úžasný román, překrásné postavy, celá dlouhá historie několika životů. Musí se číst opatrně, je trochu náročné se orientovat v časových rovinách, ale stojí to za to. Musela jsem se soustředit taky na to, kdo je Danny a kdo Dominik, občas jsem v tom plavala. Ale i tak mi to vychází na 5 hvězdiček.
Štítky knihy
americká literatura USA (Spojené státy americké) osudy lidí dřevorubci
Autorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Podle mne trochu opomíjená Irvingova kniha, ve stínu slavnějších sestřiček. Pro mne ale je jednou z těch top. Má klasické Irvingovské znaky (hrdina "vypravěč" tak trošku nezajímavá osoba, zmrzačení, postupné prolínání se časy a vzpomínkami, odkazy na autorova oblíbená témata, dobrý-nedobrý konec...) a pro mne ještě trochu více atmosféry než další autorova dílka. Přesně ta kniha, u které je vám líto, že končí. Na Irvingových knihách je zajímavé, jak moc stejné a přece jiné jsou...