Podzemní železnice

24.09.2020

Čtení mě chytlo od první strany a moc mě bavilo. Takové silné příběhy, které jsou na pozadí skutečných faktů mě vždy úplně odzbrojí. Jediné, čemu jsem moc nevěřila, je právě ta podzemní železnice, ale budiž, jako metafora by se dalo přivřít oko. Hezké počtení. Díky.

14.07.2020

Ze začátku jsme se začítavala těžce a pak mě to vtáhlo a nemohla jsme se od knížky odtrhnout. Moc hezké čtení.

11.07.2020

Nevím, kdy jsem o podzemní železnici slyšela poprvé. Možná už během seminářů americké literatury (náš profesor měl černošskou literaturu obzvláště v lásce, tak jsme toho přečetli a probrali docela dost - asi počínaje Frederickem Douglasem a konče Richardem Wrightem a jeho románem Black Boy). Moc mě to tenkrát po pravdě nebralo. S tématem jsem se ale určitě znovu setkala u B. Swerlingové v její sérii o New Yorku, proto jsem si tuto knížku, když vyšla, koupila a chvíli ji nechala zrát v knihovně a teď i trochu v souvislosti s tím, co se děje ve světě, se k ní dostala, byť s určitými obavami.
Bezpráví je na světě co jsou lidi lidma. Aneb Homo homini lupus, jak říkají staří latiníci. Otroctví je stará instituce a Amerika se s tím svým musí vypořádat. Afroameričané mají své otrokáře, my máme nacisty, Irové Angličany... Jsem ráda, že Whitehead (trefné jméno) se lacině neuchýlil k sebelítosti a štkaní nad osudem otroků. Bylo to špatné, hnusné, neomluvitelné, ale co se stalo už nejde vrátit. Jde o to to znovu nepřipustit.
Cora je bojovnice; je silná, statečná, vytrvalá, samostatná. Neztrácí naději a schopnost dívat se dopředu. Komu byla ve finále nejméně ochotná odpustit něco z minulosti, byla její matka. Kdybych knížku četla znova, asi bych se na odlišnosti pasáží popisující mateřství (jak otrokyně nedobrovolně přicházely o své děti atd.) a otrokářství jako takového zaměřila více.
Na toto téma mám ještě vyhlédnutou ságu Alexe Haleyho "Kořeny", tak jsem zvědavá, jestli půjde s Podzemní železnicí srovnat.

11.07.2020

Nejproblematičtější a při čtení vlastně vyloženě rušivý mi připadal ten úkrok k prvkům magického realismu v podobě zhmotnění metaforické podzemní železnice, která se v příběhu vždycky zjeví tak trochu jako deus ex machina a posouvá Coru a spolu s ní děj po nekonečných podzemních kolejích dál do dalšího státu a k dalším hrůzným zážitkům. Vždyť to téma je samo o sobě tak silné a "neskutečné", že tato berlička (nebo možná snaha uchopit známé téma nějak netradičně?) knize spíš škodí.

Dlouho jsem ji sušila na nočním stolku, dlouho...A skončila jsem na straně 140. Nejde mi to, omlouvám se, měla bych to dočíst, když to má sakra Pulitzera! Ale ne, nebudu se trápit, někdy ani Pulitzer nestačí. Téma zajímavý, ale nějak jsem nebyla schopná se do toho začíst. Možná jindy a jinde, teď to prostě nejde. Hvězdičky nedávám, protože ani nevím, jak ji hodnotit. Omlouvám se ti, Coro. Snad se k tvému příběhu někdy vrátím.

21.06.2020

Výborná kniha o otroctví. Pojem podzemní železnice jsem už dříve slyšel a věděl jsem dopředu, že v knize je to popsáno metaforicky jako skutečná železnice. Někdo tu zmínil, že Cora necestuje jen z místa na místo ale i v čase. Toho jsem si po pravdě nevšiml a tak mě ten příběh, jak se během pár měsíců stane z negramotné Cory milovnice knih přišel přehnaný. Tohle cestování v čase a prostoru dává autorovi možnost podat komplexnější a plastičtější obrázek o postavení černochů v Americe. Zaujala mě myšlenka, jak běloši ukradli půdu Indiánům a pak ukradli těla, která na ní dřela.

18.05.2020

Knihu jsem přečetla už před týdnem, ale pořád jsem se nemohla rozhodnout, co k ní říct.
Není příjemná, ale je důležitá. A je skvěle napsaná.
Cestujete s otrockou uprchlicí po Americe a jste svědky různých bezpráví, které se děly za dob otroctví (cca 1860, o uprchlících, které necháváme ať nám za nehumánních podmínek sklízejí rajčata do plechovek, knihu ještě nikdo nenapsal. Myslím.)
Podzemní železnice mě opustila zase o trochu smutenější a navýšila mou (už tak "otravnou" přecitlivělost) na xenofobní vtípky a poznámky.

14.05.2020

V případě Podzemní železnice jsem měl hodně vysoká očekávání.... a to byl asi ten problém. Nebyla tak úplně naplněna. Podzemní železnice je v knize vykreslená prakticky jako metro. Podle toho co o tom vím, to ve skutečnosti tak nebylo. Jde tady asi spíše o metaforu toho jak otroci v této organizaci cestovali. Příběh, mě ale nedokázal tak úplně chytit za srdce a od poloviny knihy tempo značně pokleslo a trochu jsem se misty i nudil. Styl vyprávění "na přeskáčku" mi také úplně nevyhovoval a myslím, že uškodil konzistentnosti vyprávění.
Po dočtení jsem si googlil jestli některé události z knihy jsou založeny na reálných událostech a zjistil jsem, že "lékařský výzkum", který je v knize popsaný v reálu skutečně probíhal, ale ve 20. století (tedy řekněme o 100 let později)! A nikdo za to nebyl hnán k odpovědnosti.

01.04.2020

Velice příjemné zpestření mezi literaturou zasazenou do středoevropských dějin. Uvědomila jsem si, že o tématice otrokářství a americké historii nevím vůbec nic. Čtivé, neveselé s hořko-sladkým závěrem.

28.01.2020

Informačně zajímavé, ale roztříštěný styl vyprávění mi nesedl: s překvapením jsem se konečně dozvěděla, že podzemní železnice byla místy skutečnou železnicí, hotovým parním metrem, ale o jejím fungování a hlavně stavbě naneštěstí v románu nic moc nebylo. O to více se autor věnoval všem možným krutostem, které mohly v různých státech v tehdejší bouřlivé době černochy, hlavně uprchlé otroky, potkat.

27.01.2020

Napínavý, dechberoucí a srdcervoucí pohled do otrokářského pekla amerického Jihu, v nelichotivém světle ukazující nahnilé pilíře počátků vyspělého západního státu (území ukradené Indiánům, ekonomika založená na pracovní síle otroků) a zcela jednoznačně a správně se stavící na stranu těch, kteří tvrdí, že rasismus je špatný ve všech svých podobách. Autorův styl psaní je velmi svižný a děj vás semele tak, že nejpozději od poloviny knihy nebudete chtít dělat už nic jiného, než číst. Sem bych ale směřoval i jedinou výtku – zatímco děj byl pro mě nepředvídatelný, jistá pravidelnost v osnově (hlavní hrdinka se ocitne na novém místě, čtenář je seznamován s prostředím, pak přijde gradace děje a po něm následuje další nové prostředí, ve kterém se celé toto kolo znovu opakuje) nešla přehlédnout a ke konci na mě kvůli tomu příběh působil již trochu uměle.

20.01.2020

Úžasná kniha, která mě nepustila od první stránky. Příběh Cory je od začátku plný utrpení a bolesti. Jediné, po čem ona i ostatní pracovníci na bavlníkové plantáži touží, je svobodně a rovnoprávně žít. Během čtení jsem začínala věřit, že se její naděje ani nemohou naplnit. Ale ona se nevzdávala, i když jí osud házel pod nohy nejen klacky, ale přímo celý les...

16.11.2019

Výborná mystifikácia amerických dejín, práca s ilúziou a drobnokresba hlavných postáv. Autor nepriamo priznáva, prostredníctvom Ridgewaya, (ktorý mimochodom, je zobrazený veľmi ľudsky, čo u afroamerického autora je skvelý počin), že s témou skutočnej podzemnej železnice, narába veľmi voľne. A celé to aj tak dáva zmysel. Skvelý autor, mizerný matematik. najprv má Corin pozemok pri chatrči 3 metre štvorcové a potom 3x3metre :-) ale to je len malá milá chybička. Teším sa na ďalšie knihy autora!

11.11.2019

Jedna z nejpovedenějších knih s tématem otroctví na bavlníkových plantážích v jižní Americe. Rozečítala jsem ji dlouho, ale pak text dostal spád a já se nemohla odtrhnout. Cora mladá černá otrokyně se dozvídá o podzemní železnici, kterou se dá uprchnout z nenáviděné plantáže. Stanice železnice se budují a zanikají, jak jsou postupně objeveny lovci otroků nebo otrokáři. Mašina a vůz nebo jen prkna na kolech. Jedni lidé razí štoly pro jiné, aby jim dopomohli ke svobodě. V knize je relisticky zachyceno např. ukrývání utečence na půdě domu bílých lidí, které nakonec pověsí (nebo jinak zabijí) za pomoc otrokyni. Vůbec tresty pro obyvatele, kteří pomáhali s jakýmkoliv osamostatňováním černých obyvatel jižní Ameriky byly kruté a pro výstrahu všem ostatním. A navíc každá země to měla jinak - trochu jiné zákony, jiné tresty, někde liberálnější přístup, někde přísně otrokářství s právem první noci a právem na to "zabít svůj majetek." Lovci otroků napříč zeměmi, někde samozvaná domobrana na udržení pořádku, hnutí abolicionistů atd.
Coru opustila i vlastní matka, která utekla, a tak Cora bojuje s nenávistí k ní. Někdy je ale tato nenávist i motorem, proč by to měla dokázat taky, jako její dcera.
Nádherně byla popsána změna situace v zemi ke konci knihy ve smyslu - teď už najímáme zrzavé z Irska, kteří se sem sami doplaví lodí. Dostanou nějaké drobné za práci, aby si za několik let mohli našetřit a osamostatnit se. Někdo se toho i dožije. Akorát si na nich člověk neuleví. (nešlo je bít a nebyli majetkem). Nad tím se člověk chtě nechtě musí prostě pousmát se zakroucením hlavy - je to dnes třeba v Evropě hodně odlišné? Není.
Rozhodně doporučuji k přečtení. Něco nového jsem se i dozvěděla a hlavně jsem si uvědomila, jak je to "nedávno"! Vychvalovaná Amerika. Co vlastně o Jižní Americe víme? Co je o ní v denních zprávách?
Je to prostě jedna z knih, která ve vás zanechá stopu. A přitom se moc knih na toto téma v českém překladu nenabízí.
Oslovila mě i obálka knihy.

26.09.2019

Román nabízí působivou reflexi amerických dějin vztahujících se k době neblaze proslulého otrokářství lidí afrického původu podané vyprávěním ze života mladé ženy s až neuvěřitelně smutným osudem. Velice působivě a čtivě napsaný román o tématu, které mě zajímá. Rozhodně doporučuji přečíst. Získaná ocenění si kniha rozhodně zaslouží.

25.09.2019

Jedna z nejhezčích knih co jsem kdy četl

19.07.2019

Koľko podôb ma rasizmus?
Čo je skutočná sloboda?
Aká je pravá tvár Ameriky? Uvidela ju Cora, keď cestovala podzemnou železnicou? ("Keď sa rozbehnete, poobzerajte sa a uvidíte pravú tvár Ameriky"). Je to tvár tých, ktorí odmietli zlo a riskovali životy, aby černochom na úteku z neľudských podmienok pomohli? Pretože v nich nevideli veci, pracovné nástroje, ale ľudské bytosti?
Alebo sa skrýva v monológu lovca otrokov?
"Môj otec mal rád tie indiánske reči o Veľkom duchovi. Teraz po rokoch mám radšej Amerického ducha, ktorý nás povolal zo Starého sveta do Nového dobýjať, budovať, civilizovať. Aj ničiť, čo zničiť treba. Pozdvihnúť nižšie rasy. Ak nie pozdvihnúť, tak podrobiť. Ak nie podrobiť, tak vyhubiť. Náš osud daný Božím riadením - to je americký imperatív. "
Nie je to jednoduchá knižka, aj keby sa tak na prvý pohľad zdalo. Jedna z mála, ktorá je podľa mňa právom oceňovaná. Odporúčam.

14.05.2019

Obohacujici kniha co se tyce obsahu, nikdy jsem se o popisovane udalosti nezajimala a tak pro me knizka suplovala i 'ucebnici historie' a jsem za to velmi rada. Styl psani udrzoval v strehu, autor casto rekl udalost v deji a najednou na 3 stranach popisoval, co se stalo pred a pak zase plynule navazal, ja si to uzivala a nejednou se vcitila do role cerneho otroka bez prava.

01.04.2019

Po obsahové stránce byla pro mne kniha zajímavá i obohacující. Podzemní železnice či hnutí abolicionistů byl mně doposud neznámý pojem, neslyšela jsem ani o spoustě dalších hrůzností, v knize zmiňovaných, které se tehdy černochům v Americe děly. Líbila se mi nečernobílost knihy - bez idealizování vykreslené mocenské a leckdy násilné vztahy mezi černochy na plantážích navzájem, stejně jako obětavá pomoc některých bělochů bez ohledu na důsledky, které to pro ně i jejich rodiny může mít. Uvěřitelně vylíčen byl i vývoj hlavní hrdinky Cory, její proces poznávání a uvědomování si různých aspektů otroctví a jeho "vrostlosti" do systému i hlav obyvatel Ameriky.
Po té formální literární stránce už to pro mne zas takový zážitek nebyl ... Částečně i díky tomu, že dějová linie s útěkem Cory působila jen jako pozadí pro převyprávění historických fakt a Cora jako jakési zosobněné vtělení této historie, jemuž autor naložil během útěku poznat co nejvíce různých typů tehdy černochy prožívaných zvěrstev ... díky čemuž mi tam trochu scházel ten osobní rozměr, který dává knihám emocinální i psychologickou hloubku, kterou (subjektivně) v literatuře preferuji.