Píseň stínů

Píseň stínů https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378879/bmid_pisen-stinu-hbA-378879.jpg 3 131 131

Píseň zimy série

< 2. díl

Liesl se vrátila mezi smrtelníky a zjistila, že život bez Krále duchů je těžší, než si myslela. Její mladší bratr Josef je chladný a vzdálený, zatímco Liesl nemůže zapomenout na uhrančivého mladíka a na hudbu, již v ní inspiroval. Když se ale bariéra mezi světy začne rozpadat, Liesl se musí vrátit do podzemí, aby odhalila tajemství života a smrti Krále duchů. Může zlomit pradávná pravidla světů? A jaký je skutečný význam oběti, když je osud celého světa v jejích rukou?... celý text

Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: , CooBoo
Originální název:

Shadowsong , 2018


více info...

Přidat komentář

BetyN.
04.01.2019 3 z 5

Píseň stínu byla o trošičku slabší než první díl, protože tam bylo o něco málo ménně děje, ale i přesto jsem si ji dokázala užít a bavila mě. Skončilo to tak, jak mělo. Opět je to zvláštní, atmosferiká, melancholická a zajímavá kniha. Líbilo se mi, že se kniha zčásti odehrává, i když na fiktivním Snovíně, v Čechách.

Ninde
30.11.2018 5 z 5

Krásní,úžasný příběh,který má ohromující konec.


MarkettT
24.11.2018 5 z 5

Myslím, že je to naprosto úžasný, jedinečný příběh. Jsem opravdu ráda, jak to dopadlo, příběh si takový konec opravdu zasloužil.

Little_L
15.11.2018 3 z 5

Píseň zimy mě zaujala a připadalo mi, že přináší něco nového, nový svět, náměty k zamyšlení, propracované postavy.
O Písni stínů bohužel totéž říct nemůžu. Děj se většinu knihy vůbec nikam nehýbe. Čtenář je nucen se neustále motat v kruhu, který bohužel nemohu tak úplně přisoudit "naučnému" přesahu knihy v oblasti mentálního zdraví − jeví se mi spíš jako neschopnost autorky přijít na to, co by se teď vlastně mělo dít.
Píseň stínů neobstojí jako samostatný příběh. Jejím hlavním táhlem je děj rozehraný v předchozí knize, na nějž je nabalováno víc a víc mysteriózní omáčky, jejíž smysl je vysvětlen jen částečně, a vyústění zápletky se tak neustále odkládá.

U čtení mě (kromě doufání, že se ústřední románek konečně nějak rozumně vyřeší) nakonec držely jen mé sympatie k postavě Krále duchů − flashbacky do jeho dětství a vyprávění současného příběhu z jeho pohledu pro mě byly nejsvětlejšími pasážemi knihy.

sgjoli
26.10.2018 4 z 5

Za mne takové slabší čtyři hvězdy, spíš tři a půl. Pořád to má tu svoji mystiku, poetiku a autorka tu stále skvěle balancuje na pomezí reality a snu, ale přiznám se, že se mi to tentokrát místy četlo těžko. :-( Ale závěr to zase celkem dobře vyzdvihl.

Lokina
24.10.2018 5 z 5

Stejně jako první díl Píseň zimy, se mi druhé pokračování velmi líbilo. Kniha určitě není pro každého, někdy se četla obtížněji, ale ve výsledku mi to vůbec nevadilo.
Moc mě zaujalo, jak si autorka pohrála s psychologií postav i její přiznání na začátku knihy.
Píseň stínů je líbezná, melancholicky romantická a temná kniha.
Celé to rozuzlení s Králem duchů mi přišlo trochu uspěchané, ale konec je milý a uspokojivý :-)

anishta
23.10.2018 3 z 5

Ehm, jsem hodně na rozpacích. První díl byl dějově rozhodně plnější, záživnější a mě osobně bavil více i když měl spoustu chyb. Tohle bylo hodně pocitové a úplně si nemyslím, že pro tak marností a dalšími negativními pocity naplněnou knihu je vhodný milostný "happy end". Dějově se zde nic moc nestalo, ale vyobrazení některých scén bylo tak nádherně groteskní, že vás alespoň v tomhle autorka dovedla udržet. Krásně si pohrávala s představivostí, ale to někdy nestačí.

Purple7
17.10.2018 2 z 5

Mám takovej blbej zlozvyk dočítat nejen knihy, ale i série, i když mě první díl nijak nenadchl. Budu s tím muset něco dělat, protože tohle dál nejde.
Mám smíšené pocity, nevím, který z těch dvou dílů byl horší. V Písni stínů sice ubylo na fňukání hlavní postavy, zato v její první části se nic nestalo. Pardon, Líza se odstěhovala do Vídně. Nemůžu si pomoc, ale to byl fakt asi jediný posun v ději. A druhá část? Netuším, jak to dostatečně výstižně popsat. Chaos, průhledné vyústění "zápletek" až to bolelo, překvapená byla snad akorát Líza. To, co by mě i docela zaujalo (Procházkovi contra Věrní) naprosto vyšumělo do ztracena. A ty "náhody"? To okatěji napsat už nešlo? A samotný závěr jsem měla chuť úplně přeskočit, tolik zbytečných slov, odstavců a stran! Co to vlastně bylo za žánr? Pohádka? Fantasy? Nebo prostě jen jakási slátanina? Ne, nelíbilo a přitom to potenciál nemělo špatný. Podle mě ani autorka sama nevěděla, co psát. A navíc mě strašně iritovala použitá jména. V 19. století se vůbec nepoužívala a v Čechách tuplem. Možná deformace z práce, ale tohle mě tam strašně rušilo.

anndrra
13.10.2018 5 z 5

Řekla bych, že druhý díl je výrazně lepší než první. Jsou tam sice občas rušivé momenty a skoky v textu, kdy se člověk vrací o stránku zpátky, aby se ujistil, že opravdu nic nepřeskočil, ale Liesl už nefňuká tak protivně, jako v jedničce. Líbí se mi jazyk, který autorka používá, je poetický a dodává knize patřičnou atmosféru. Chvílemi až hororovou. Dávám 100%, protože i když má kniha mezery, splnila svůj účel (pročetla jsem noc).

kklepkaa
17.09.2018 4 z 5

Autorka pokračuje zhruba tam, kde skončila. A nevím jestli je to tím, že jsem si přečetla úvod autorky o bipolární poruše, ale hlavní hrdinka mi už tolik nelezla na nervy. Ale svoje chvíle teda měla :-) Král duchů a vlastně celé podsvětí se v příběhu objevuje pomalu jen jako vzpomínka a to je škoda. Nečekejte žádnou velkou akci, ale to ani nebylo potřeba. Řešení celého problému s Králem duchů mi přišlo trochu odbyté, čekala jsem víc. Ale i když mám k něčemu výhrady... celý ten svět, hudba, kouzla... se mi zaryli pod kůži.

Štítky knihy

fantasy říše mrtvých, podsvětí

Autorovy další knížky

S. Jae-Jones
americká
2017  68%Píseň zimy
2018  68%Píseň stínů