Pijan
Hans Fallada (p)
Poutavě psaný román líčí drastický životní příběh obchodníka, který propadne alkoholu, zničí své manželství a na doživotí se ocitá v ústavu pro úchylné trestance. Podstatnou část knihy vyplňuje líčení osudů těchto ztroskotanců. Román, tajně napsaný autorem v době, kdy se sám ocitl v nacistickém ústavu jako morfinista, byl vydán z jeho literární pozůstalosti a vyvolal v NDR rušnou diskusi.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1958 , Československý spisovatelOriginální název:
Der Trinker , 1950
více info...
Přidat komentář
Výborná kniha. Autor brilantně... čtivě a realisticky dokázal popsat rozklad každodenního života standartně žijícího obchodníka. Ač s alkoholem nemám podobné zkušenosti, vypravěči absolutně věřím. Román jsem vnímal trochu i jako sondu do německé společnosti Výmarské republiky (teda tam jsem to situoval, nepamatuji si zda byl příběh chronologicky ukotven). Oblíbená postava - polský podnikavec. Závěr velmi vypjatý, výborně ukončený - rád bych ovšem četl dále! Ex post jsem si četl něco o autorovi - koukněte. Doporučuji, zejména lidem, kteří příliš nechápou jak to s vrcholovým polejváním jazyka chodí nebo těm, co si chtějí zkrátka příjemně počíst.
Doposlouchal jsem jako mnozí další krátce před popeleční středou, a tedy i před obdobím půstu. Lepší průpravu na "suché" dny jsem si nadělit nemohl.
Hlavní postava je v podstatě budižkničemu, který si za všechna svá příkoří může jen on sám, tedy za vydatné pomoci alkoholu. I tak jsem mu však celý příběh musel fandit, ačkoliv již od první kapitoly bylo autorovi, Ervínovi i mně jasné, že tady šťastný konec nebude.
Poslouchala jsem na Vltavě - Pavel Soukup četl tak skvěle, že si nejsem jistá, jestli by se mi knížka stejně líbila, kdybych ji četla sama. Přestože je cítit, že je to staršího data a přesto, že je to obrovská depka, to byl zážitek....
Tuto knihu jsem poslouchala prostřednictvím radia Vltava v podání Pavla Soukupa. Byl to skvěle strávený čas. Moc pěkně podáno, příběh byl poutavý, zajímavý, ale také varovný. Ach, ten démon Alkohol !!!
Chlast je prostě metla... A hned za tím opojení vlastním egem a jednání nanicovatého fracka. Pokaždé, když už tak tak měl moje sympatie, mě hlavní hrdina vytočil do vývrtky. O to víc je zajímavé, že se kniha četla téměř sama a děj velmi rychle utíkal.
Ervín si jednou za život povyrazí a už se veze.Velmi čtivá kniha o lidských slabostech,kterou jsem přečetl na doporučení od kamaráda a tímto mu za tip děkuji.70%.
Pijan, v hlavní roli trotl a vzhledem k národnosti bych ho nazval übertrottel.
Ervín si od první do poslední stránky říká o to, aby s ním život vyjebal. Na svůj post úspěšného obchodníka se dostal jen a jen díky své ženě a jakmile převezme otěže svého osudu, jde to s ním do kopru.
Životní neúspěchy začne léčit chlastem a to tak, že v ohromném stylu. Rychlost jeho návyku byla až těžce uvěřitelná, ale když mě bylo dvanáct, tak sme taky s kamarádama zvládli vypít lahvinku rumu a zapít to metaxou z baru kamarádovo táty. Domů jsem šel tenkrát doslova po čtyrech, ale to je trochu jiný příběh. Teď už tvrdý alkohol takřka nepiji.
S kým se Ervín setká, kam přijde a co udělá, to je už předem prohrané a posrané. Vlastní nezkušeností, až křehkostí přijde o peníze, kšefty i oddanost své ženy. Hans Fallada tento rozklad osobnosti však popisuje tak čtivě a tak krásně to odsejpá, že to s ním debilem všechno rádi prožijete.
Když se dostane do vězení a poté do léčebny, děj se přestane zabývat výhradně jím a my se tak dočkáme hrstky osudů prapodivných existencí. I nějaký ten homostyk tam probleskne.
V doslovu jsem se dočetl, že Fallada osud hlavní postavy vyslechl v léčebně a celého Trinkera napsal na tajňačku drobnopisem, když mu došel papír, prostě pokračoval mezi předchozími řádky. Rčení číst mezi řádky tedy nabylo hlubšího významu a já skládám poklonu tomu, kdo to luštil. A další poklonu skládám autorovi, jelikož se jednalo o první verzi, nic nepřepisoval, nevypouštěl, nepřidával. To možná zdůvodňuje onu lehce nereálnou rychlost návyku.
Plusové body přidávám za temný konec, tady mi trochu v zametání s hlavním hrdinou připomněl konec Neviditelného a to se cení.
Knížka mě překvapila tím, jak je čtivě napsaná, skvělé vykreslení postav i problémů a rozhodně plus za špatný konec pro hlavního hrdinu, doporučuji zejména jako audioknihu.
Kniha měla rychlý spád, první část byla o Sommerovi a jeho životě,druhá o léčebně a lidech v ní a třetí část o prohře nad alkoholem.
Po přečtení příběhu jsem byl ochromen. Takovou dávku deprese a znechucení jsem zažil naposled u 1984. Tady ovšem není ani hlavní postava kladná.
Před čtením této knihy je ovšem dobré znát historický kontext. Ač se to všechno zdá neuvěřitelné, tak všechny praktiky léčebny zažil na vlastní kůži sám autor. Pijana totiž napsal během 16 dnů (!!!) v jedné takové "léčebně" v době nacistického Německa, aby se sám úplně nezbláznil. Naprosto neuvěřitelné.
Dle mého kniha není vůbec o tom jak se z člověka stal alkoholik. Ale jakou sílu a pocit naplnění dá alkohol duševně prázdnému člověku. Hlavní postava se nestala zkaženou až po tom, co čichla k alkoholu. Ten jen všechny ty její negativní povahové rysy zesílil jako katalyzátor.
Jasně, alkoholikem se člověk nestane během prvního loku v životě, ale i tak má tehle příběh své kouzlo. Přes nepříliš přesvědčivý výchozí bod zaujme kniha postupným psychologickým rozkladem hlavní postavy.
Hodně mě překvapil popis věznice plné řady netradičních charakterů.
Plná závislost na alkoholu vzniká až po dost dlouhé době. Když se s pitím začne již v raném mládí, může být člověk za několik let už v tom. Erwin Sommer začal ale pít ve zralém věku, proto je ta jeho rychlá závislost na alkoholu podezřelá! Román mne zaujal hlavně přesným popisem daného prostředí a sugestivní kresbou těch týpků ve vězení a pak v "léčebně." Léčebna to nebyla ani náhodou, spíš nacistický detenční ústav. A potom také nádherné zachycení hrdinovy narůstající opilosti při konzumaci různých alkoholických nápojů.
Velmi zajímavé a čtivé. Je pravda, že stát se alkoholikem takhle rychle je trochu nevěrohodné. Ale na druhou stranu člověk udělá téměř cokoli, aby se cítil lépe. A myslím, že u hlavního hrdiny šlo mnohem víc o nespokojenost se životem než o alkohol. Pro mě byl nejzajímavější začátek - jak se člověk brání si přiznat, že má problém a musí se léčit. Vždyť to se netýká jenom závislostí. Výborná kniha.
Kniha Pijan se mi dostala do ruky náhodným brouzdáním po knihovně rodičů. Začetl jsem se a nešlo přestat, dokud nebylo hotovo. Kniha je napsána poutavě a je vidět, že Fallada ví o čem píše - popisy duševních pochodů opilce v "opici", s kocovinou a post-alkoholovou depresí jsou velmi sugestivní. Hlavní hrdina je sám o sobě slaboch a v kombinaci se závislostí se dostává postupně až na samé dno. Pijan určitě není tak drastický jako třeba Zolův Zabiják, ale i tak je dostatečně varující.
Až příliš schematický popis alkoholikova sešupu v meziválečném Německu. Nepříliš uvěřitelné, závislost vzniká po první sklence a postupuje velmi rychle, de facto je za pár měsíců hotovo - vězení, léčebna. V reálném životě to takto rychle nejde...
Kniha vo mne vyvolávala úsmevné pocity, pretože Ervínova závislosť, ktorá začne po prvom poháriku, nehovoriac o veľmi zvláštnych situáciach, mi príde nelogická. Nie je to zle napísané, len príbeh sám o sebe je smiešne predimenzovaný.
Hodně silná kniha, která si myslím, že donutí každého trochu zapřemýšlet, až bude zase držet sklenici něčeho tak krásně opojného :-). Kniha má jakoby dvě pomyslné části, přičemž každá část je psaná úplně odlišným stylem, nebo alespoň mně to tak připadalo. Ta první je celá veselá a bezstarostná, jakoby psána v tom alkoholovém opojení. Zatímco ta druhá je temná, depresivní, a právě tahle část mně osobně sedla více. Jinak se ale jedná o popis totální sebedestrukce jednoho váženého pána z vyšší společenské třídy, aby skončil jako ta nejubožejší troska, jen jako další z mnoha v domě mrtvol.
Plný počet ale bohužel udělit nemohu, protože jsem se nikdy do knihy nedokázal úplně ponořit, že bych se zkrátka začetl a vše kolem přestalo existovat. Jinak ale doporučuji, za přečtení to určitě stojí.
Štítky knihy
autobiografické prvky alkoholismus rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2012 |  Každý umírá sám |
| 2011 | Pijan |
| 1934 | Ubohý pan Kufalt |
| 1958 | Vlk mezi vlky I. |
| 1958 |  Vlk mezi vlky II.: Venkov v plamenech |
Příběh o člověku, jehož alkohol přivedl na zcestí. Přitom Ervín nebyl nijak dobrým člověkem než začal pít - byl málo schopný, slabý, neživelný ňouma, kterého nad vodou držela jeho žena a střízlivost. Bez ní se mu nedařilo v obchodě i jejich vztah začal kolísat. Myslím, že alkoholu propadl, protože ho jaksi vykurveným způsobem dodával pocit síli. Najednou se živelným stával - sváděl boje s ženou, těšil se na konflikty, otvíral si pusu na jiné ženy a užíval si brikule, které vyváděl. Ne nadarmo se říká, že alkohol je ďábel. Uzavřel s Ervínem smlouvu, poskytl mu (ač pokřiveně) co chtěl, ale současně s ním vyjebal a všechno mu vzal.
Respektive alkohol mu to nevzal. Tato kniha neni totiž čiistě o alkoholismu, protože od poloviny knihy se Ervín k pití nedostane. Jeho rozhodnutí, mezi nimiž bylo i nadměrné pití, ho zavedla přímo do prdele. Zavislý však asi nebyl, páč neprodělal delírium. Pil hodně a tvrdej, avšak pouze krátce. Nemyslím si tedy, že ta závislost přišla v příběhu přiliš rychle, jak mnozí vytýkají.
Jakmile se Ervín dostane do krimu a později do ústavu pro psychicky narušené, tak mi to silně začalo připomínat Vyhoďme ho z kola Ven. Jen s tím rozdílem, že Kesey se přihlasil dobrovolně jako pokusný králíček testů s LSD, zatímco Fallada nebyl schopný prozarit byrokracii těchto zařízení a byl zde vyloženě zavřený mezi labilními jedinci, kteří nejsou žádnými poťouchlými postavičkami, s nimiž se lze skamarádit, ale těžce otravní imbecilové zanedbávající vlastní hygienu a škodící si navzájem různými malichernostmi, které postihují jejich mysl. Vykreslení jednotlivých postaviček, se kterými Ervín přijde od styku, se autorovi povedl a přesto nesklouzl ke grotesce. Pijan si stále zachovává potemnělý odstín zkaženého osudu. Děj sice nemá takový rozměr "napínavé hry" jaký jsem cítil u Neviditelnýho, ale přec baví a zajímá po celou dobu.
Říkám si, že Pijan funguje jako varování, protože jsem po celou dobu měl pocít, že něco takového se člověku klidně může stát. Toto mi následně potvrdil kontext tvorby tohoto díla (z podstatné části je totiž zpovědí). Každopádně - nevím sice, jestli jsou na tom dnes ústavy lépe, ale faktem je, že člověk by měl přemýšlet, jak na něj působí to, čemu se oddává, proč tak činní a mít trochu představivosti, aby věděl, kam to může zajít. Pokud ji nemá, doporučil bych mu přečíst Pijana. Pokud ji má, stejně si ho užije.